Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1625
1625
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Tohle bylo hodně těžké čtení... a vlastně se mi ta knížka i těžko hodnotí. Na jednu stranu to byl silný, hezky vykreslený a moc smutný příběh o jedné "nechtěné adopci", ale na druhou stranu jsem se nemohla s postavami úplně zžít. Julie mi byla hrozně nesympatická, i když jsem jí v mnoha věcech chápala. A mrzí mě ten otevřený konec, chtěla bych vědět, jak pokračoval osud Agnes...
Skvěle napsáno, adopce není nikdy lehká a klobouk dolů před všemi, kteří do toho šli. Julie mi ale jako matka hrozně vadila, její touha mít děti a zároveň se chovala jako kráva.. Otevřený konec je něco, co u knížek nemám ráda, proto jedna hvězda dolů.
Kniha se příjemně četla a příběh hezky ubíhal. Anežky je mi líto, že matka má na ni předsudky kvůli její barvě pleti a nedokáže se do ní vžít, co prožívá. Bohužel, narazila na špatné spolužáky a vyrůstat bez citu matky a bez pochopení okolí, tak jí nemám za zlé, co prováděla.
Příběh spíše pro ženskou část čtenářstva.Když si labilní žena usmyslí, že si osvojí cikánskou dívku, nemůže to dopadnout dobře.Příběh o předsudcích a o tom, že ani dítě z ženy matku neudělá.Konec mi přišel nedotažený.
I tato kniha naší české spisovatelky a překladatelky VH se ti zavrtá pod kůži. Složitý osud ženy, touha po dítěti, víra, naděje, štěstí, bolest, adopce, láska, snaha, bezmoc, nenaplnění, cikánka nebo Kubánka, utrpení, útěky, vzájemná nešťastná láska mezi matkou a dcerou.... Těžké, depresivní, ale uvěřitelné a pravdivé.
Vydržet prvních 70 stránek je pro chlapa opravdu záběr. Naštěstí jsem to zvládl a zbytek knihy si už užíval. Ale nebylo to jednoduché čtení. Navíc pro někoho mé generace, kterému vtloukali celé mládí do hlavy, že jedince formuluje společnost. A ono to najednou neplatí a jsou to jen geny. Bohužel kniha celkově zdaleka nedosahovala kvalit Houbařky. To je nezpochybněně autorčino vrcholné dílo.
Knížka vůbec není špatně psaná, četla se mi hezky, ale Julie mě neskutečně deptala.
Škoda toho otevřeného konce.
(SPOILER)
Silný a smutný příběh. Obě ženy to v životě neměly jednoduché. Julie ani Agnes se v dětství nedostalo moc lásky a obě měly komplikovaný život.
Mrzí mne otevřený konec. Ráda bych se dozvěděla, co se s Agnes doopravdy stalo.
Viktorie Hanišová píše skvěle, lidsky, uvěřitelně. Přijde mi, že u knih z obyčejného českého prostředí se vždy dokážu do postav líp vcítit. Anežka byla hodně depresivní a smutná kniha. V příběhu matky Julie a její adoptivní romské dcerky Agnes mi přišlo špatně snad všechno. Julie pojala výchovu Agnes jako nějaký pracovní projekt, ovšem zapomněla na lidskou a citovou stránku. Podle pasáží, kde vzpomíná na svoje vlastní dětství, mi přišlo, že je to vlastně takový začarovaný kruh. Julii nejspíš rodiče taky moc lásky neprojevovali, ale místo aby se z chyb poučila, aplikovala je ve své výchově taky a ještě v horší míře. Na rozdíl od většiny komentářů mi konec nevadil, myslím, že se takové zakončení hodilo a podtrhlo bezmoc, která z knihy čiší. Doporučuji.
Nevím jak hodnotit, kniha je napsána skvěle, těším se na další od p. Hanišové, ale za mě by si zasloužila jasný konec, ať už špatný nebo dobrý a za to ubírám hvězdičku. Mám osobní zkušenost s adopcí z pozice dítěte a v příběhu bylo všechno špatně už od začátku. Asi bych toho mohla napsat hodně, ale stačí, že od začátku tam chybí hlavně láska k dítěti. Knihu určitě doporučuji.
Velmi silný příběh o touze po dítěti, nezdaru, adopci a taky o tom, jak vše nemusí zrovna vyjít podle představ. Musím říct, že kdybych byla laik, hodnotila bych asi knihu plným počkám hvězd. Jako lékaře mě hodně iritoval začátek knihy. A taky me docela mrzí konec, mně se otevřený nelíbí, protože nevím, jak si to mám vyložit. Julie je zvláštní žena a většinu děje mě hodně štvala, ale… taky chápu, že taková žena by to nikdy neměla jednoduché. No, zase jednou kniha k zamyšlení.
Kniha se četla jedním dechem. Ač to bylo smutný a místy depresivní, tak to bylo velmi čtivě napsaný, realistický. Zpočátku mi bylo líto Julie, v průběhu čtení pak Agnes. Silný příběh, který nemohl dopadnout dobře. Je to rozhodně kniha, na kterou se nezapomíná.
Na psychiku dost náročné čtení, místy to (alespoň pro mě) bylo až na hraně.
Julie byla natolik posedlá vidinou dokonalé Anežky, až jí to zatemnělo mozek a místo Agnes viděla jen člověka stvořeného z vlastních předsudků s nálepkou "Cikán" na čele. Některé ženy by radši o mateřství neměly ani uvažovat...
Nicméně i přesto, jak těžké a depresivní téma si autorka vybrala, jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Hanišová je taková česká Picoultová.
Čtení dost depresivní. Co se týče Julie, myslím si, že by byla stejně špatná matka, i kdyby si vzala dítě bílé. Jak tu někdo psal, nejlíp by udělala, kdyby si pořídila drahého chovného psa. Ten by splnil všechna očekávání. Na druhou stranu - matky, položme si ruku na srdce - vydržet s puberťačkou Agnes je nad lidskou sílu. Otázkou zůstává, nakolik se výchova podepsala na Agnes. Byla by jiná, kdyby ji vychovávala biologická matka? A tím nechci narážet na to, že byla Romka. I s českými dětmi může být problém.
Za mě depresivní, provokuje po celou dobu dobu a nutí k zamyšlení. Dobrá kniha.
Dávám 4* za otevřený konec. Ten mě naštval.
Jak může člověk udělat tak špatné rozhodnutí? Jůlie by potřebovala terapii, pak by si přiznala, že vlastně romské dítě vůbec nechce. A Agnesin život by se ubíral úplně jiným směrem. Jůlie by si koupila chovného drahého psa, ten by naplňoval její představy o dokonalosti a bylo by o dva nešťastné, frustrované lidi míň.
Zase takové těžké čtení od paní Hanišové s lehce otevřeným koncem.
Rozhodně to bylo čtenářské překvapení, nenudila jsem se. A to se, myslím, počítá hodně. Jakož i to, že čtenář doveden do stavu přemýšlení, srovnávání, hodnocení.
To, že v příběhu použita odlišná rasa, mě už vůbec nepřekvapuje.
Otevřený konec, dle mě, sedí. Nechci mít vše naservírované - dovolme si, respektive užijme si myšlenkovou i příběhovou variabilitu.
Kniha se mi nelíbila, štvala mě natolik, že jsem se do čtení musela hodně nutit a při čtení jsem byla vytočená...Nepřipadá mi dobře napsaná a téma správně "uchopené", je plná klišé a rádoby psychologických ponorů do duše adoptované romské dívky a její ambiciozní matky, která si jí adoptovala jen proto, aby si odškrtla další bod ze seznamu, co by se v životě mělo, její chování mi připadalo dost nepochopitelné, zvláště ze začátku, kdy se pro tuto adopci vůbec rozhodla ... hodně mi to připomínalo knihu od Boučkové Rok kohouta, téma je v podstatě stejné, liší se pouze v pohledu na věc.... ráda vracím zpět do knihovny!
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Hanišová mě ještě nikdy nezklamala. Nedávno jsem si přečetla rozhovor s ní, kde promluvila o těžkém období na mateřské, kdy také vznikala tato kniha. Už trochu víc rozumím tomu, proč je to vše tak temné. Ale ke knize... Obyčejně mi otevřené konce nevadí, ale tady mě to mrzelo, hodně jsem se vžila do Agnes a zajímalo mě, jak to s ní dopadne. Julie se skutečně chovala jako kráva, jak tady v komentářích zaznělo, avšak mám pro ni velké pochopení. Myslím, že si nedokážeme představit, jaké to je, vychovávat adoptované dítě, natož odlišné. A stejně tak, co adoptované dítě prožívá. Věřím, že za Juliinou lží byl dobrý úmysl, ale samozřejmě se to zvrtlo. Říct zpětně pravdu už by asi bylo dost těžké, i když ne nemožné, ale rozhodně správné. Oceňuji autenticitu všech postav, včetně policistů, kurátorky apod. To je ostatně něco, co u autorky velmi obdivuji - jak realisticky a autenticky dokáže vykreslit, jak se lidé chovají, co prožívají. Pro mě ne lepší než Houbařka, ale je to první kniha, wow.