Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1633
1633
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
To byla velice zajímavá kniha.. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby v životě nastala situace jako v knize.. Ale obávám se, že by to takto bohužel většinou dopadlo, až na úplný konec.. Autorka si celkově vybírá těžká témata, o kterých se často raději mlčí.. Jinak píše moc hezky a jsem zvědavá, čím nás překvapí příště :-)
Zpočátku jsem se nemohla začíst, nelíbil se mi jazyk ani přílišné zabředávání do 'snažilkovských a těhulkovských' témat, ač jsem nedávno porodila a téma by mi mohlo být blízké....
Pak ale nastal obrat a já se nemohla od knihy odtrhnout. Mrazení, husí kůže, neskutečná lítost.
Závěr byl velkým zklamáním.... Autorčina snaha o originální a otevřený konec působí spíše nešťastně, o tom však také svědčí většina komentářů na místní platformě..... Anebo jsem prostě jen jednodušší a utekla mi pointa a ono závěrečné WOW-prozření....
Kniha a skvela, z barviteho liceni potratu jsem mela zly sen jeste dve noci.
Zaver byl rychly, ten jsem nepochopila
Knížka určitě stojí za přečtení a je to zajímavý příběh stejně jako Houbařka. Téma osvojení a vztah nevlastní matky a dítěte se objevuje, tento příběh ale přináší otázku, zda dobrou matkou může být opravdu každá žena, která touží po dítěti. Bod strhávám za rychlý závěr.
Tak jsem si říkala, holt brát si cikáně nebude dobrý nápad, jsou geny, které člověk nezmění.
A ejhle chyba lávky. Bylo mi té Agnes líto, "matka" šílená a kolem spousta předpojatých lidí..
Bohužel i já.
Velice dobrá kniha.
Po dvou mimořádně silných čtenářských zážitcích řadím Hanišovou mezi své nej autory, od kterých chci přečíst vsechno. A přestože jsou témata v Anežce i Houbařce tak těžká, knížky se čtou samy a vtáhnou Vás přímo do centra dění. Nemůžete být mimo. Jste Julií, Agnes i Sisi. Máte jejich touhy, sny, naděje, děláte jejich rozhodnutí i chyby, je Vám až fyzicky špatně a cítíte bezmoc a smutek. Ten mě tentokrát doslova zaplavil, a to překvapivě nejsilněji až pár minut po dočtení. Jsem si jistá, že Anežka ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho.
Začátek vypadá slibně, ale od poloviny to jde z kopce dolů a konec mi přišel velmi rychlý a nepromyšlený. Za mě nejslabší kniha autorky.
Hanišová prostě umí. Opět jedno z jejích vydařených knižních děl. Kniha se čte velmi dobře, děj hezky plyne, ačkoli autorka opět nezpracovává žádné lehké téma. Krev jednoduše není voda, těžko říct, zda Agnes měla ke svému pozdějšímu chování spíše genetické dispozice, nebo zda ji k tomu dohnalo Juliino chování a její způsob výchovy… Hvězdičku jsem ubrala za ten konec, čekala bych lépe vypracovaný závěr tak silného příběhu. Ale jinak za mě nelze knize co vytknout, stojí za přečtení.
Těžké téma. Příběh šlo určitě mnohem hlouběji propracovat. Takhle to na mě vyznělo trochu povrchním dojmem.
I Julie měla své důvody, ačkoliv je vykreslena tak nesympaticky. I ji se život nepovedl.
Tragický těžký příběh, kterých kolem nás nebude málo.
Mířím do světa krimi, tam to není tak zoufalé.
“Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje.”
Jsem ráda, že jsem knihu poměrně rychle přečetla a také ji rychle odložím. Sobecká a bezcitná Julie mně byla od začátku nesympatická a scény, které mohly zapříčinit totální odcizení matky a dcery byly pro mne velmi bolestné. Konec konců slova úřednice o adoptivní matce, popsané před závěrem knihy, to jen potvrzují.
Zkrátka malé Agnes mě bylo celou dobu líto...
Méně hvězd za horší propracování některých postav i situací. Celá kniha vyzněla tak nějak povrchně.
(SPOILER)
Na tuto knihu jsem se hodně těšila. Zpracovává téma (chtít dítě/nemít s kým/biologické hodiny tikají; mít s kým/co kariéra?; mít s kým/nedaří se; svobodná žena a nemožnost adopce), které je společensky aktuální a nosné, ale zatím jsem se s ním knižně nesetkala (uvítám tipy).
Začátek knihy byl dobře rozehraný. Julie, ambiciózní kariéristka, která jako další stupínek v svém společenském statutu vnímá mateřství - to bylo trefné. Dokonce jsem se i pobavila u pasáže s tabulkou hodnotných a nehodnotných zaměstnanců korporátu.
Bohužel od chvíle, kdy Julie potratí, to jde s příběhem pomalu z kopce. Ilegální adopce - ok, může být, dítě pořád pláče a adoptivní matka se s ním nedokáže sblížit - ano, i to je reálné...
Na scénu však přicházejí epizodní postavy, které jsou takové jednostranné karikaturky. Kamarádka s mnoha dětmi, mluví jen v množném čísle a nemá zájmy. Ambiciózní kamarádka je bohatá a má dítě houslistu. Matka je jednoduchá vesničanka. A co hůř, hlavní dvě postavy jsou ploché a přestávají dávat smysl.
Totálně odfláknutá je linie vztahu Julie a její matky. Byla matka od dětství citově chladná? Utekla Julie do Prahy dělat kariéru, aby jí něco dokázala? Chybí vývoj Juliiny postavy. Je krásná a dokonalá a najednou je stará a opotřebovaná. Chodí vůbec do práce? Z čeho s Agnes žijí? Takto bych mohla pokračovat.
Místo toho, aby se autorka zabývala dotažením postav a dějových linií, hází do placu čím dál tím neuvěřitelnější zápletky, které zase bez vysvětlení opouští (co to vlastě udělali Agnes spolužáci? jaký byl její vztah s nimi potom ve škole? byly nějaké následky?; a co sestra? dopadlo to nějak? kontaktovala Agnes později i bratra?…).
Je to škoda, stačilo málo a bylo by to ze života. Kniha/autorka měla podle mě na víc (viz začátek knihy). Takhle je to jen nedovařený guláš a slabý průměr.
Ten konec mi to zkazil. Vlastně nevím, jak to dopadlo, ale jinak je to skvělá kniha, která stojí za přečtení!
Tuhle knihu jsem zhltla docela rychle, protože to prostě ani nijak nešlo - s Agnes jsem velmi soucítila a byla jsem zvědavá, jak se její konflikty s matkou vyvinou.
Určitě zajímavý pohled na vnímání romské kultury a předsudky s ní spojené.
Některé pasáže byly na můj vkus až moc popisné a raději jsem si to ani nechtěla představovat.
Závěr mě trochu zklamal a nějak mi neseděl do celého příběhu, proto o hvězdičku méně.
Mám ráda českou literaturu 21. století a řekla bych, že mám docela načteno. Hrdinka knihy Anežka je široko daleko nejodpornější postava český literatury 21. století, při čtení se mi z toho zvedal kufr. Ale nezasáhlo mě to, nedojalo, spíš mě to obtěžovalo. To ignorantství všech je v ostrým rozporu s tím, v jakým světě žiju já. A to bych řekla že se pohybuju v úplně stejnejch kruzích jako Julie. Je to podle mě docela rozšířenej jev v populární kultuře, popisovat všechny okolo jako zlý blbce, co sou na sebe hnusný, chovaj se k sobě pasivně agresivně a nemají jedinej funkční láskyplnej vztah. Se divim , že hrdinčiny rodiče nezahynuli dávno při automobilový nehodě, protože to je taky v každý druhý knize.
Výborná knížka. Klobouk dolů, za zpracování takovéhoto tématu. Příběh se odvíjel rychle a dynamicky, čtení jsem si moc užila. Líbilo se mi jednotlivé líčení příběhů, jak malá Anežka chce sledovat večerníček, ale musí nejdřív udělat, to co si matka zamane.... To nepochopení dětské dušičky.
Knížka, která donutí čtenáře přemýšlet a doznívá v něm pak ještě hodně dlouho po přečtení.
Román Anežka vyznieva ako varovanie pred materstvom, pokiaľ túžba po dieťati nevyplýva z lásky k deťom a z odhodlania dať tým svojim všetko, ale z nejakej úlohy splatnej spoločnosti či z predstavy, že si vytvoríme dokonalú osôbku podľa našich najidealistickejších predstáv.
Rodinná dráma, začínajúca na konci, je plná napätia. Chceme vedieť, čo sa vlastne stalo, ako a prečo. Z rozprávania behá mráz po chrbte. Príbeh je utkaný z malých každodenných detailov, zo situácií, s akými sa viac či menej všetci stretávame, a tak je až desivo uveriteľný. Trefná kritika skrytého rasizmu, predsudkov, rodičovských chýb.
Ak sa mi niečo nepáčilo, boli to úvahy, kde mi nebolo jasné, či autorka hovorí hlasom Julie alebo svojim vlastným a či stereotypy ešte kritizuje alebo ich už sama podporuje. Bola to pasáž o frustrovaných ženách, ktoré prišli o svoje postavenie a ustrnuli na materskej, pričom trávia čas zlostným komandovaním svojich detí na ihrisku a zápasením s ostatnými ženami o pozíciu najdokonalejšej matky. Práve proti takýmto zovšeobecneniam by bolo treba aj v literatúre zabojovať.
Skvělá kniha, velmi silný, ale děsivý příběh, který se čte jedním dechem. Je zde krásně vyobrazeno, jak snadné je chovat se k dětem zle a vše si přitom omlouvat v jejich zájmu. Až na posledním pár stran, které jsem příliš nepochopila, mě kniha nadchla.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Člověk se může inspirovat, jak to dělat opravdu nechce :-)
Postavy, především ta hlavní, mohly být propracované víc do hloubky. Chyběly mi tam motivy pro jednání a chování Julie vůči adoptované dceři. Všechno bylo navíc tak nějak přehnané. Konec jsem asi taky nepochopila.