Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1643
1643
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Brilantní práce s jazykovými prostředky, prosto uvěřitelný příběh plný hlubokých myšlenek. Anežka mě velmi zasáhla, všechny se snaží být nejlepší matkou.... Autorka je opravdu výborná vypravěčka !!! Jediné co mi vadilo byla příšerná grafika co se týká číslování stránek a možná nedoporučuji číst při těhotenství, já bych to určitě nerozdýchala.
Děsivé komu se dávají děti - ale ne vždy to patrně jde poznat. :-( A kontrolovat stále asi všichni nejdou. Nicméně Viktorie Hanišová psát umí.
Kniha byla čtivá a bavila mě. Opravdu ze života,ale ten konec jsem trošku nepochopila. Za mě zůstal otevřený konec,ale možná je to jen můj pocit.
Knihy paní Hanišové jsou prostě čtivé. Anežka na mě zapůsobila možná o kapánek méně než Rekonstrukce či Houbařka, ale i tak mě hned první věty okamžitě vtáhly do děje a zajímalo mě, jaké drama paní autorka vykouzlí tentokrát.
Anežka, spíš Agnes- romská holčina, která díky mamince žije svůj život ve lži. Julie,posedlá vizí mít dítě To není povinnost. Julii vyhovoval život s Markem , cestování dobře placená práce . Posedlost mít dítě zničila co se dalo, dokonce i Agnes.Julie za každou cenu pedant. Agnes chyběl cit ,pouto matky a dcery, objetí ....Agnes hledala pochopení kde se dalo, nenašla. Jedna druhé dělala naschvály. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Julie zůstala sama , Agnes také.
Zaujalo mě,setkání Agnes se svojí biologickou sestrou. Hezky vykreslené.Pro Agnes asi velký šok.
Kniha byla syrovější než Houbařka,pocitově mi byla Houbařka bližší.
Přemýšlela jsem, jestli dát čtyři nebo pět hvězdiček. Zpracování knihy je skvělé, pocity a myšlenky jsou moc dobře zpracované a celý příběh je sice těžký na čtení, ale velmi uvěřitelný. Myslím si, že spousta matek jenom nezáří štěstím a někdy má svého dítěte plné zuby. V Anežce je ale frustrace koncentrovanější a i negativní pocity jsou popsány velmi syrově, bez servítek. Stejně tak přístup k Agnes, odmítavý ze všech stran, zažívá spousta dětí a tady je popsaný úplně bez obalu. Za to dávám pět hvězdiček. Za co bych hvězdičku strhla je to, že jsem se ke čtení trochu přemlouvala, protože to není moc odpočinkové čtení. Ale téma prostě je náročné a autorka to napsala úžasně.
Autorce nemůžu vytknout nic, napsáno je to skvěle!
Hlavním hrdinkám ovšem hodně věcí. Uf, daly mi totiž obě hodně zabrat.
Na jeden zátah jsem dokázala přečíst až samotný závěr knihy, jinak jsem od knihy neustále odcházela. Příběh se mi dostal přímo pod kůži a drásal a drásal... Téma nenaplněného mateřství, rasistických předsudků a narušeného vztahu mezi matkou a dcerou hold není lehkým čtením.
Chvíli to bylo tak náročné, že jsem myslela, že to odložím. Vydržela jsem a stálo to za to.
Četlo se to dobře a rychle, ale dobře z toho nebylo. Chtění mnohdy nestačí a cesta do pekel je provázena dobrými úmysly. Jako určitá protiváha Roku kohouta je to zajímavé - mohla Agnes, kdyby byla zahrnuta opravdovou rodinou, ne v podstatě hysterickou matkou, překonat "volání krve", kterému vlastně nepodlehla? Mohla matka samoživitelka (a v podstatě izolovaná) překonat své vlastní předsudky (dokonalá výchova spojená s kontrolou (která stejně nemůže kontrolovat všechno) vše spasí)? Možná autorka honila mnoho zajíců, ale závěr nedodává, což je vlastně dobře.
Smutný příběh o hromadě předsudků, nepřítomnosti empatie a neschopnosti naslouchat druhému. Jedovatý koktejl servírovaný dospívajícímu člověku, byť třeba podávaný nevědomky a s těmi nejlepšími úmysly. Nastává mezigenerační boj, který často nekončí dobře. Pro mě velmi silné téma.
Nejdřív Houbařka, teď Anežka.
Po Houbařce jsem nic veselého a optimistického neočekávala, ale i tak to byl nápor!
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá."
Svůj díl viny měly asi obě strany, ale já byla na straně Agnes. To, jak se Agnes chovala, co vyváděla, bylo jen přímým důsledkem chování Julie. Nemůžu si pomoct, to ona ji k tomu dohnala...
A jestli se Julie chvílemi trápila aspoň z části tak, jako Agnes, je to jen malá satisfakce...
Brr, to na mě zase padla depka!
Anežku jsem přečetla jako poslední ze všech knih autorky a za mě je nejslabší...možná je to tím, že je to autorky prvotina a v dalších dílech mi přišla více "rozepsaná". Dalším důvodem je pro mě to, že ani s jednou postavou jsem se nevytvořila vztah a nesoucítila jsem s ní. V houbařce i v Rekonstrukci jsem postavám držela palce a prožívala jsem s nimi jejich osudy, ale tady ne...štvala mě jak Julie tak Agnes. Závěr se mi taktéž nelíbil..no zkrátka pro mě to za víc jak 3 hvězdy není...
Julie se snažila, moc se snažila, ale nebyla k Agnes srdečná ani upřímná. Nedokázala jí ani říct, že ji má ráda a to byla nejspíš i ta poslední kapka, co Agnes stáhla na dno.
Kniha mi přišla velmi smutná až depresivní, během čtení mi na srdci ležel těžký balvan. Velmi jsem Julii i Agnes fandila,aby se jim společný život povedl. Ani jedna z nich se mou přítelkyní,jako v případě Houbařky,nestala,ale přesto jsem si autorku oblíbila.
První jsem četla Houbařku,byla to síla,ale Anežka se ji zcela právem vyrovná. Opět napsané docela drsným jazykem,je to styl paní Hanišové,který knihu určitě dotváří,a k tomu ještě téma adopce romské holčičky,se všemi důsledky jak pro matku Julii tak dceru Agnes. Julie neměla dobrý vztah ani se svojí matkou z dětství a to se i promítlo do vztahu k adoptivní Agnes. Na Julii mi vadilo,že si Agnes” pořídila”,že to tak má být,žena má mít dítě, a že všem okolo lhala o původu Agnes,nepostavila se skutečnosti čelem,kdyby ji opravdu milovala ,nevadilo by ji přiznat vše dříve a vztah mezi nimi mohl dopadnout jinak. I když stále přesně nevíme do jaké míry za to můžou geny větší část viny dávám Julii. Jinak skvělá kniha,nedala mi spát,všem doporučuji!
Těžké čtení, místy dost smutné. Ale Viktorie Hanišová to napsala skvěle, ani se mi nechce věřit, že je to její první kniha. Už teď se těším na další.
Jsem na rozpacích z konce, ale jako celek povedené. Sonda do duše matky, která se jí stala jen proto, že to tak má být a vlastně jí být ani nechtěla a je úplně jedno, jestli je dítě adoptované nebo vlastní, i k němu by se asi chovala stejně. Oproti tomu sonda do duše dítěte, které je pro matku jen doplněk, ale nepozná city a zájem, svým chováním jen volá o pomoc, která je nevyslyšená. Kolik takových rodičů a dětí je kolem? Myslím, že v dnešní době hodně.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Četla jsem knihu na dvakrát. Je to tak syrové, a tak se mě to citelně dotýká, že jsem musela několikrát knihu odložit. Vím, autorka Hanišová tak prostě píše, ale po přečtení Anežky už o adopci budu uvažovat jen ve spojitosti se zvířaty. Je to dokonalá "antikoncepce". Nějak jsem se s knihou poprala, ale už se k ní nikdy nevrátím. Ano, jsou zde dobře zachyceny skoro všechny předsudky a otázky ohledně adopce romských dětí, obavy adoptujících a částečně i život adoptovaného dítěte, ale za mě, ne. Hlavně jako slabší povahy knihu, podle mě, odloží kolem strany 100.