Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1640
1640
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Viktorie Hanišová fakt umí. Řekla bych, že za mě je v mnohých ohledech lepší než populárnější Alena Mornštajnová. Jediné, co mi na této knize vadilo, byl otevřený konec. Jinak Top strop!
Za mě fakt super. Po Morštajnové jsem hledala nějakého dalšího českého autora, který píše vyzrále, promyšleně a s pointou.
Anežka je příběh plný předsudků, póz a urputnosti.
Za mě rozhodně ano.
Není dobré splnit si všechno, po čem toužíme. A pomáhat si "neškodnou" lží. Život se neřídí jen vžitými pravidly. Pokud si to včas neuvědomíme, musíme nést bolestivé a nenapravitelné následky. Velmi dobrá kniha, doporučuji.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Vztah matky a adoptované romské dívky....příběh drsný, srdceryvný a k zamyšlení.
Z téhle knihy na mě padla tíseň. Mám skoro dospělou dceru a každý den si přeju, aby i přes to, jak se mi přirozeně vzdaluje a pouští se do svého nového dospělého života, aby mezi námi zůstalo to hlavní - láska, zájem a pochopení. O to intenzivněji jsem prožívala odcizení mezi Julií a Agnes. Jak hrozné prázdno mezi nimi bylo. Julii jsem vůbec nechápala. její život řídily nenaplněné touhy a těch se nedokázala vzdát ani když už bylo jasné, že nikam nevedou. Že její ambice ničí všechno lidské, co v ní snad bylo. V každé kritické situaci jsem si přála, aby se zachovala tentokrát jinak. Ale nešlo to... to prázdno tam bylo od začátku a pak už nešlo zaplnit. Chyběla jí láska a to se spravit nedalo. Velmi sugestivní a velmi smutné.
Dala bych plný počet nebýt toho konce, který jsem absolutně nepobrala. Jinak Julie teda pěkné psycho, Agnes mi bylo líto a není divu, že se na protest spustila, taková žena by nedokázala vychovat ani vlastní bílé dítě.
Kniha od začátku velmi čtivá, i když malinko chaotičtější než Houbařka. Prolínání minulosti a současnosti je méně přehledné, ale čím více se do příběhu ponoříte, tím snadnější je pochopit, o jakou část života se jedná. Navíc je zde místy vyprávění i ze strany Agnes, což mě potěšilo a mnoho vysvětlilo. Hluboká myšlenka z knihy prýští naplno, je to neskutečně propracované z hlediska myšlení Julie i Agnes. Místy jsem měla chuť na obě prostě křičet, ale nedostatke komunikace nemohl vést k ničemu jinému. Velmi silná kniha zážitkem i příběhem. Určitě si přečtu i Rekonstrukci a případně i další knihy autorky. Umí nádherně vyprávět a emoce jsou znát z každého řádku. Úžasné, i když Houbařka se mi líbila mnohem víc, proto jen 4 hvězdičky.
První jsem četla Houbařku a byl to nářez. Ale Anežka je vyšší liga deprese. Knížku jsem přečetla rychle a je mi z ní smutno, i když jsem vlastně dobrý konec nečekala. City prostě sebelíp nalinkovaný program výchovy nemůže nahradit. A cit byl přesně to, co Julii chybělo. Myslím, že ani vlastnímu dítěti by nebyla oporou, vždyť už pokus otěhotnět vedla jako projekt.
Takový Rok kohouta naruby. Knížka tíživá tím, jak podle mě naprosto věrohodně vykresluje patologický vztah mezi rodičem a adoptivním dítětem. Čte se to jedním dechem, ale na konci jste vyždímaní a zničení. Moje první kniha od V. Hanišové a rozhodně ne poslední.
O tom, že ne každá žena je předurčená být matkou a že přistupovat k dítěti jako k "projektu " není ta správná cesta.
Byla jsem unavená, ale přesto jsem včera otevřela tuto knihu. Přečetla jsem 70 stran, než jsem jí odložila, protože potřeba spánku začala být neúměrná. Tolik k tomu, jak mě kniha z počátku strhla. Jak jsem dnes byla překvapená, když jsem zjistila, že prostřední část knihy se začíná loudat a závěr už se vyloženě vleče.
Pokud někdy budu mít pocit, že chci dítě, tak si knihu (min. do těch cca 70-90 stran) přečtu zase :-). V průběhu četby jsem začínala mít pocit, že mi kniha něco připomíná. A zásluhou autorky, která mi v knize sama poskytla odkaz, jsem zjistila, že se jedná o knihu "Rok Kohouta".
Samotný konec knihy mi moc nesedl, což je ale asi můj problém, nikoliv autorčin.Trochu na mě působí, jako by těch posledních pár stran bylo dopsáno později než předchozí text, zkrátka mi to připadá vytržené z konextu celé knihy, což asi trochu souvisí s přeskakování autorky z "er/zde spíš sie/ formy" do "ich formy" (např. strana 233 vůči straně 232, dále 240-247), především na konci knihy.
Asi mi vadí postoj propojený celou knihou jako nit pavučiny, že kariéristky jsou automaticky špatné matky, což se ukáže minimálně postupem času při péči o dítě. Ono navíc vlastně jaké kariéry? Julie měla dobrou práci, ale po rodičovské dovolené nastupoupila na nové, hůře placené místo, i s ohledem na to, co vše údajně má (VŠ diplom, certifikace, praxe v oboru,...). Navíc kritizovat je snadné, ale Julie o myšlenkových pochodech a negativních zážitcích Anežky (bylo mi jí líto, co vše se jí stalo) neměla ani tušení. Autorka tak moc dobře nastínila potřebu komunikace ve vztazích.
Poslední věc, která mě mrzí, je ŠPATNÁ PRÁVNÍ TERMINOLOGIE. Chápu, že autorka nejspíš není vystudovaný právník, ale přeci jen když o něčem takovém píši knihu, tak si dám tu péči a něco si o tom zjistím či se někoho z oboru poptám, jako to dělá a již udělalo spoustu spisovatelů. V roce 2015 (+dejme tomu, že autorka psala knihu v roce 2014), kdy byla kniha vydaná, je v platnosti a účinnosti nový občanský zákoník, kde slovo "adopce" (ani předadopční péče) neexistuje. Navíc dle právního řádu je možné (i bylo v roce 2014) osvojit dítě bez partnera, přesně jako činí v knize Julie.
Debut Hanišové jsem přečetla jako poslední. Anežka. Možná spíš Agnes. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Téměř po celou dobu jsem hlavní postavu - Julii, nesnášela. Její ignoranství vůči potřebám i pocitům malé Agnes. Bylo mi té holky tak strašně líto. Život ve stínu někoho, kdo neexistuje, ale s kým se musí pořád poměřovat...
Kniha je napsána skvěle, tak jako ostatní od Hanišové. Mezi současnými českými autorkami rozhodně ční. Nenechá vás vydechnout. Střídá dějové linky a postavy tak obratně, že si musíte přečíst další kapitolu.
Anežka je skvělá kniha. Za mě ale zůstává na pomyslném stupni vítězů Houbařka. Ta se mi dostala skutečně hluboko pod kůži.
Těším se na další autorčinu knihu.
nevím jak u vás, ale na mě tato kniha působila dost antikoncepčně. A poměrně nadčasové téma. Dobré čtení.
Zezačátku jsem se trochu ztrácela v ději, ale když jsem se zorientovala, bylo to dobré! Zase něco nového. Tabuizované téma na české scéně.
Mé první setkání s autorkou a pecka na solar. Výborně napsané ale pro mne někdy až fyzicky těžké čtení. Jako matka dvou dcer chápu napsané, ovšem těžko stravitelné chování a přístup hlavní hrdinky Julie. Člověka až mrazí. Surová a výstižná realita. Teď si dám od autorky oddych a pak určitě přijde na řadu další kousek.
Vynikající kniha o touze po dítěti, rodičovství, vztazích, lásce a bolesti současně. Pohled z úhlů matky i dítěte. Velmi pravdivý příběh, doporučuji všem rodičům.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Zajímavá kniha, zajímavé téma. Agnes mi bylo moc líto. Tolik se snažila, aby s ní byla Julie spokojená, aby měla kamarády,...... Ale neměla šanci. Byla Romka. Děti ve školce, učitelky, spolužáci si ji vychutnávali. Ta kniha je o velké lidské samotě, o potřebě lásky, ale zároveň o neschopnosti naslouchat a komunikovat. I Julie se tolik snažila, možná až moc. Rodičem nemůže být každý. Konec je trochu zvláštní, ale hlavně, že to obě přežily.