Anna In v hrobech světa
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/5209/bmid_anna-in-v-hrobech-sveta-pp1-5209.jpg
4
78
78
Když opět s Annou In čekáme mlčky na další přestup, na změnu komplikovaných spojení, dotýkám se její dlaně – v podstatě je to stále stejná otázka: Proč? Co ji tam táhne, proč tam jde? Cožpak tady nemá všechno, co je možné mít? Nemění se, neumírá, pohybuje se svobodně v souřadnicích města – do stran, dopředu a dozadu, nahoru a dolů, do hloubky a k povrchu. Umí vycházet za město. Tam si protahuje kosti. Dívám se jí do očí, ptám se a čekám na odpověď.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Kniha ZlínOriginální název:
Anna In w grobowcach świata, 2006
více info...
Přidat komentář
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 41): Rozumné jednání se rovná pořádku jazyka. To je gramatika bytí.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 43): Zápisník omdlévá rozkoší, rozevírá doširoka listy.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 45): Dal bych jí nejepší nebe, byla by tam bohyní, čistou a nevinnou. Procházela by se mezi k ní se modlícími lidičkami, nosila by modré roucho, tenkými podpatky by drtila hlavy hadů.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 49): Jak si můžeš nepamatovat, že všichni máme matku, a jen někteří otce.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 64): lepší by bylo nic netvořit, ničeho se nedotýkat, neměnit.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 69): Je to blbec, zavřeštěl účetní. Ach, ten bude úředníkem za stolem, přiváže se k židli, aby neutekl. Dá se mu počítadlo, bude sčítat sloupce čísel.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 70): Potom byla žena, drobná a hubená, bez břicha. Nemohla by rodit, a tak nejstaší konstatoval, že se bude zabývat tkaním a prostitucí, když z ní stejně nebude jiný požitek.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 79): Tak jsem si ji nepředstavovala - měla být ta dobrý, ta mocná a silná, a tohle je příšerný útulek, a ona je čarodějnicí mezi monstry.
Olga Tokarczuková - Anna In v hrobech světa (str. 110): ...koho jsi prosila o pomoc a jak dlouhoza mě drželi smutek...A můj Zahradník, ubohý, jak to nesl on, museli jste ho držet násilím, aby se nevrhl za mnou do hrobů?
Tabulky o sestudu Inanny do podsvětí vznikly kol r. 1750 př. Kr., 30 hliněných tabulek obsahovalo asi 400 veršů, navíc tabulky nezůstaly v kompletu, ale dostaly se do různých institucí, jsou však přístupné v The Electronic Text Corpus of Sumerian Literature.
První nov po jarní rovnodennosti nejspíš odpovídat, jakožto čas smrti a sestupu do podzemního světa, začátku období sucha, kdy příroda v tamních zeměpisných šířkách odumírala. Bůh zmizel na půl roku, aby se "narodil" na začátku zimy - kdy začínalo období dešťů a úrody.
Inanna před sestupem instruuje Ninšubur, aby se vydala za trojicí jejích otců, kdyby se do tří dnů nevrátila. cestou překoná 7 bran, u nichž odkládá své božské atributy a nahá se octne před sestrou Ereškigal, přichází na pohřeb sestřina muže. Inanna se sestru pokouší svrhnout, ale je potrestána smrtí.
Dva z otců (Enlil, Nanna) pomoc odmítají, jen Enki uhněte z hlíny dva fantomy (Kurgarra a Gallatura), kteří dík své bezpohlavnosti nepodléhají smrti a mohou se vydat do podzemí, aby zbavili Ereškigal tělesných útrap. Za to jim vydá sestřino tělo. Dík bylině života a živé vodě ji vzkřísí, ale je třeba najít někoho, kdo Inannu v podzemí nahradí. Inanna nakonec zvolí svého muže Dumuziho, který se pomocí proměn ve zvířata snaží uniknout. Sestra Geštinanna se ho snaží ukrýt, nabízí se za něj, nakonec je uzavřen komrpomis a Dumuzi se vrací na zem.
Autorka přiznává, že jí dílo vůbec nepřipadá staré skoro 4 tisíce let, přesto nechápe tu a tam psychologickou motivaci a nedovede si vysvětlit jejich chování. Myslím, že by jí pomohlo, kdyby celý příběh brala spíše jako personifikaci střídání přírodního cyklu než jako příběh bohů jakožto individualit a zasvěcenců mystérií. Bohužel, stejně jako mnozí jiní, i Tokarczuková ještě stále věří v teorii matriarchátu, která však je již půl století ve vědeckých kruzích passé. V kruzích mainstreamových se však drží jako hovínko košile a bohužel se i čím dál více rozmazává a zapáchá :-). Na textu to však naštěstí není téměř znát. Kniha je dostatečně kvalitní, doporučuji ji, jen si k četbě vezměte i pokrokovější literaturu než je Graves a jeho trojperspektivní bohyně nebo Kerényi. V závěru si autorka klade otázku "Kým je Bohyně?" Každá doba si vykládá a přetváří entity dle svého obrazu a proto zde dnes máme kult pseudobohyně, který s historickými obrazy různých bohyní nemají mnoho společného.
Bez jakýchkoliv rozpaků hodnotím plným počtem hvězdiček. Olga Tokarczuk je mou oblíbenou autorkou a každá její kniha je pro mě čtenářským zážitkem. Její styl psaní je velmi osobitý. Používá poetický jazyk, který je mi hodně blízký, ačkoli poezii příliš často nečtu.
Anna In neboli Inanna je originálním převyprávěním starého sumerského mýtu. Autorka podává svou veskrze zajímavou verzi příběhu, ve kterém se mimo jiné zamýšlí nad takovými fenomény jako jsou smrt, pomíjivost života a mnohé další.
Knihu doporučuji všem hloubavým čtenářům.
Čtení této knihy je velice divná, ale zároveň velice obohacující zkušenost. Určitě si Annu In (minimálně) ještě jednou přečtu. Těžko, co napsat, to se prostě musí zkusit na vlastní kůži.
Zariskovala jsem a sáhla po knížce v době odříznutí od internetu, jen kvůli Olze Tokarczuk. Trochu jsem čtenářsky zpokorněla, protože autorka mi oproti „… přes kosti mrtvých“ nepomáhala zdaleka tak jasně. Také jsem se v starověké mezopotámské literatuře zasekla u Gilgameše, takže zdroj inspirace jsem odhalila až díky doslovu. Do té doby jsem si psala poznámky typu: o smyslu světa? o podstatě jeho fungování? o dvou stranách světa, životě a smrti? o nedokonalosti lidských bytostí? kritika bezúčelnosti lidského chování? zmrtvýchvstání? že by tedy mýtus, ale s autorčinými originálními prvky?
Až tak úplně mimo jsem nebyla, ale zřejmě se k Anně In Inanně ještě vrátím poučená. Byla to zajímavá zkušenost.
Olga Tokarczuková převyprávěla jeden z nejstarších (ne-li dokonce skutečně nejstarší) mýtus lidské historie. Sumerská bohyně Inanna se vydá do podsvětí z nejasných důvodů navštívit svou temnou sestru. Zemře a vstane z mrtvých.
Tento prostý, ale nesmírně silný mýtus, který v té či oné podobě doprovází lidstvo odnepaměti, dokázala autorka interpretovat tak, abychom ho pochopili my, dnešní lidé bez špetky mýtického myšlení a zkušeností. A zároveň v něm zachovala silné kouzlo, téměř okouzlení, a hluboké tajemství. Možná při čtení nezapojujte tolik logickou mysl, ale nechte se unášet slovy, dojmy a emocemi. Nakonec by nás měly dovést k pravdě.
Sama autorka k tomu ve skvělém doslovu v knize píše:
„Současné přepsání mýtu nemůže být pouhým zpřítomněním a přenesením toho, co je paradoxní, nepochopitelné, do toho, co je známé a obecné. Podstatou mýtu je předtucha, že viditelný, zakoušený svět společnosti, kultury je pouhým chaotickým projevem hlubšího řádu (biologického, archetypálního, mytologického) ležícího ´vespod´... Kdysi lidé nefungovali na tolika úrovních jako my, byli však oproti tomu mnohem více integrovaní, propast mezi intelektem a citovostí, mezi světem a jazykem, se nezdála tak bolestná. Dnes ale stejně jako kdysi potřebujeme staré mýty a potřebujeme jejich nové interpretace – abychom opět scelili svět.“
Trochu jsem se s příběhem minula, chytla jsem se až v druhé části příběhu, Inanna a mrtví procházejí městem. Jistě silné emoce, ale pro mě moc zkratkovitě podané.Určitě zvláštní, poetický jazyk.Ten se mi líbil moc. Ale děj mi spíš připomínal komiks.
Mám ráda mytologii a mám ráda knihy Olgy Tokarczukové, což nepochybně dopředu zajistilo mé vstřícné naladění vůči knize.
Autorka mne přiměla na internetu dohledat už pozapomenuté sumerské mýty, včetně překladu fragmentů dochovaných zápisů, a překvapilo mne, že nejen použila základní příběh o sestupu do podsvětí, ale zakomponovala do děje nenásilně další z nich a využila i jejich formu. Byť tomu dala jako autorský vklad navíc jakýsi až filmový futuristický kabátek a feministické vyznění. Nebude to určitě čtení pro každého, kdo nutně potřebuje psychologickou propracovanost postav, jasné motivy apod., asi nebude plně spokojen, ale mně se to jako zajímavý experiment převyprávění prastarého mýtu, z nějž vychází u mnoha kultur mnoho podobných variací, zalíbilo.
Necítila jsem se zklamaná, ale asi jsem čekala více a ztrácela se, i když nápad vskutku skvostný, slova nádherná, šla vidět radost z psaní... Vlastně jsem si tuto knihu oblíbila, ale stejně jsem od paní Tokarczuk asi čekala více. Možná jsem čekala nějaký "wau efekt", který bohužel úplně nepřišel.
Starý prastarý mýtus a Olga Tokarczuk, ta "každá, která vyprávím". Podivný čas v podivném prostoru, lamentace nad naší smrtelností, nad zradou našich bližních, protože ve smrti jsme vždy sami, nad hrůznou volbou, "kdo za mne", a na konci v protikladu vůči tomu všemu až hymnická óda na "hrst menších dárků - autorských práv, licencí na dělání malých věcí". (str. 141) Je jimi obdarována nejen Anna In, ale s ní i my ostatní, kdo (prozatím) žijeme. Stojí za to si toho vážit.
čo to malo byť nechápem, príbeh pekne blbý a nezaujimavý neviem či od tejto autorky budem ešte čítať niečo
Jak napsat komentář k takové knize!? Nakonec jsem ji s ročním odstupem přečetl podruhé. Poprvé jsem se nechal jen unášet jako vždy podmanivým jazykem a fantazií skvělé autorky. Až to množství obrazů, dějový spád a mnohost vypravěčů a jejich zvláštních jmen málem zakryly, do jak ambiciózního projektu se Olga Tukarczuková pustila a co všechno příběhem sděluje. Druhé čtení jsem začal doslovem, psaným autorkou. Obyčejně je nečtu, ale zde je dobře udělat výjimku. V tomto případě nejde jen o rozšíření obzorů laika uvízlého u Starých řeckých bájí a pověstí. Máme možnost nahlédnout do kuchyně autorky, její detektivní práci nad překlady dochovaných kousků tabulek sumerského písma, kde, jak autorka uvádí, stejně jako v dobrých detektivkách zrovna ty nejvýznamnější kousky skládačky chybějí, a tak nezbývá než hledat otisk archetypů o sestupu do podsvětí, o bohyni lásky a války a řádu našeho světa v mýtech pozdějších kultur.
Abych neodradil zájemce o četbu. V první řadě je Anna In velmi čtivým a svižným příběhem, jehož nevšední poutavost a napětí vyplývá už jen z kontrastu oživení tisíciletí starých mýtů ve sci-fi kulisách futuristického bezčasí, kde se dá do podsvětí sjet výtahem, kde zotročení obyvatelé města užívají internet, kde bohové sčítají faktury a kopírují otisky duší na cédéčka. Kde hrdinka, bohyně, připomíná spíše punkerku. Ano, i v této knize se autorka zaměřila na konflikt ženského a mužského principu, a nikoli samoúčelně - až naše civilizace Matku Zemi, Matku Přírodu nahradila Otcem a Pánem Bohem. Takže se nebojí nám, mužům, to v této knize nandat. Muži - a božské otce nevyjímaje - působí svou sebestředností a ješitností jako směšné a v důsledku zbabělé postavy.
Přitom odtušíme, že to vše autorka skloubila s obdivuhodnou precizností a pokorou k pradávným předlohám. Dokonce se snažila napodobit místy až rytmický způsob vyprávění, který na ni zapůsobil při studiu sumerských textů. Vyprávění navíc skvěle ladí ich-forma.
Přes až hororové kulisy a tísnivé vědomí, že i naše města a produkty se stanou archeologickou vrstvou nepatrnou a křehkou jak tabulky s klínovým písmem, příběh o Anně In, Inanně přináší naději a je oslavou svobodné lidské vůle a odvahy.
„Když bohové pijí, když ztrácejí vědomí, je z toho nějaká katastrofa. … Otcové se taky chechtají, ale mně do smíchu není. Cítím ve vzduchu dobře ukrývaný hněv uvařený naměkko, pomletý a ukrytý v paštičkách, cítím zklamání rozšlehané v křenové omáčce k masu, uraženou pýchu v sýru probodnutém párátkem…“
Jsou knihy, které se čtou hlavou a knihy, kdy je třeba hlavu "vypnout".
Rozum a logika tady není nic platná.
Mýty v nás probouzejí něco prastarého.
Je to starší než naše představy o dobru a zlu. Je to mimo lidské hodnocení. A přece je nám to blízké..
Moc povedené
Anna In je první kniha Olgy Tokarczukové, která mi nesedla. Snažila jsem se pochopit postmoderní vyprávění a vplynout do futuristického prostředí, sledovat mytologické linie, ale komplikovanost zpracování - byť sebevíc pečlivější a originální - byla na mě asi prostě příliš. Čím více jsem se soustředíla na sledování pochodů a významů, tím méně jsem si čtení užívala.
Hodnotím mé pocity z knihy, ne dílo samotné. To je jistě kvalitní, jen ne pro mě.
Podľa slov autorky z doslovu, musela byť pre ňu práca na tomto dielku radosťou. A je to cítiť. Atmosféra, historizujúci nádych vo vetnej stavbe a častom opakovaní, kulisy fantastického mesta v bezčasí. Radosť čítať. Obtiaž však spočíva v samotnom príbehu. Tento mýtus, či skôr metamýtus, je chronicky známy, máme ho akoby už zažratý v génoch a historickej pamäti. Nedokáže prekvapiť. Jeho časový a regionálny odstup od môjho dneška je tak obrovský, myslenie ľudí, ktorý ho vytvorili je od môjho tak vzdialené, že tento príbeh asi nedokážem naplno pochopiť a oceniť. Štyri hviezdičky. Jedna dole však nie je chybou autorky, je nedostatkom a zadubenosťou mňa, ako čitateľa.
Na veľmi útlu knižku, majstrovsky rozpracovaný fantasy futuristický svet, putovanie do podzemia je preto jedna veľká lahôdka.
Opravdu úžasná knížka, její autorka je vyjímečná spisovatelka, každý její příběh je pro mě labyrintem, ke kterému je dobré se vracet a hledat další souvislosti. U této knížky bych možná doporučila nejdříve začít doslovem, který hodně pomůže při procházení nelehkých labyrintem.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Uau, to bylo teda něco! Epická báseň? Pohádka? Sci-fi? Horor? Tento převyprávěný starověký mýtus slovy Tokarczukové s prvky hlubinné psychologie se dá číst nekolika způsoby. Tisíc plošin? Či spíše výtahů od sestřičky smrti k nebezkým božstvům? A rikša, polomrtvé mouchy, maso zabité Aničky na háku, frajer zahradník... Tokarczuková je zde neskutečná, tolik obrazů fantasie, slovních spojení a moudrosti předků...