Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1660
1660
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
více info...
Přidat komentář
Každá kniha má svého čtenáře a u této to platí na 100%, tuto knihu pochozí pouze a jedině čtenář knihou určený.
Pokud čtenář dává knize méně než 5*, pak knihu nepochopil.
Více než dokonale promyšlená kniha, příběhy.
Kniha se řadí mezi mé TOP knihy a ráda se k ní vracím,
Tuhle knihu asi velká část čtenářů nepochopí, ale kdo je schopen oprostit se na chvíli od materialistického myšlení, bude se to pravděpodobně velmi líbit.
Kamarádka jí četla v roce 2012 a byla nadšená, od té doby si jí chci přečíst. Tak teď jsem se k tomu dostala, když jsem si jí půjčila u tchýně. A u Dopisů jsem zjistila že už jsem jí četla :D Tak jsem si jí teda přečetla znovu a radši si to už poznamenám. Nevadí mi knihy číst opakovaně, ale tohle se mi ještě nestalo, že bych zapomněla, že už jsem ji četla. Vysoce odpočinková nenáročná literatura. Příběhy jsou pěkně napsané, ale nijak zásadně se neprolínají, chybělo mi jisté tajemno, které by nebylo na první pohled zřejmé a v každé kapitole opakované. Mé budoucí já: Příště si proto přečti už jen dopisy :D
Takže tohle není kniha pře každého
Mnohých baviť nebude.Mnohý ju nepochopia.
Ale pre niektorých otvorí brány mnohým filozofickým úvahám.
Konec koncov....Skutky minulosti určujú kroky k našej přítomnosti ktorá priamo alebo nepriamo určuje směr našej budúcnosti.
(SPOILER) Nechápu proč nikdo nevidí že se jedna o reinkarnaci stejně duše 6x do různých období ,Příběhu,zemi,jako žena či muž pořad je to ta stejná duše!!! Všechny postavy mají totéž poznávací znamení ve tvaru komety. Kniha je bombastická!!! Doporučuji všem ????????
Atlas mraků je taková literární kulturistika, kdy autor nadřadil formu nad obsah. Celá kniha je poskládaná z několika příběhů a protože měl David Mitchell zřejmě potřebu prokázat, že umí psát, tak i v různých literárních slozích. Stále jsem čekal, že s poslední kapitolou, odstavcem, větou dojde k nějakému finále a objasní se mi smysl knihy, ale nakonec se nic nekonalo. Bohužel se tak řadím k zástupu čtenářů, kteří knihu nepochopili.
Atlas mraků je promyšleně vystavěná kniha se spoustou vazeb a ne náhodných propojení. Nesmí se k ní ale přistupovat jako k jídlu, které má nasytit, spíše jako k výstavě obrazů, kterou pomalu a trpělivě procházíte a u níž hledáte drobné detaily a seznamujete se s rukopisem autora a motivy, které ho fascinují. Není to knížka pro ty, kteří se chtějí bavit, ale pro ty, kteří chtějí přemýšlet.
Začátek zajímavý, jednotlivé příběhy také, ve finále to však celé nějak vyšumělo. Jednotlivé příběhy se vlastně vůbec nepropojili a knize tak chybí očekávaný závěr anebo pointa. Čtenář se de facto celých těch 500 stránek těší na finále, které to celé nějak vysvětlí, to bohužel nepřichází. Škoda. Kniha je fajn, ale určitě bych ji neřadil mezi zásadní sci-fi díla, jak je často uváděno.
Nejúžasnější kniha, ke které jsem se dostal náhodou - darem. Četl jsem ji už několikrát. Díky ní jsem si Mitchella zamiloval a přečetl všechny jeho další romány.
Snad u žádné jeho knihy se ale nedá určit literární žánr. Kdo Mitchella zná, ví, že myšlenkově jsou všechny sebemenší detaily, příběhy i knihy provázány a přesahují mimo popsané stránky.
Mitchell je pro mě nejoblíbenějším autorem. A nejlepší je u něj možná opravdu začít touto knihou.
Film není špatným nebo nedostatečným ztvárněním knihy, ale je potřeba ho vidět vždy až po přečtení a brát ho pouze jako shrnutí děje.
Obvykle mám dříve přečtenou knihu, než se podívám na film. V tomto případě tomu tak nebylo a já si pak dal s četbou na čas.
Nakonec to možná ani nebylo nutné, film je přece jen trochu jiný, a především pro mne méně působivý, než literární předloha. Ta mě bavila o dost více než hvězdně obsazený film, který se zpětným pohledem otíral pouze o povrch mnohovrstevnatého děje knihy. Ale možná mi jen nesedlo vizuální pojetí filmu.
Zato knihu jsem si užíval a mohu ji jen doporučit k přečtení. Více se nemá smysl rozepisovat, v předchozích komentářích už toho bylo napsáno dost.
Na závěr jen pár nekomentovaných citací, které mne zaujaly - takových ze života.
"pravda je všechno, čemu uvěří dostatek lidí"
"každé svědomí má někde schovaný vypínač"
"Podívejte se, jsem přesvědčený, že jste rozumná žena." Můj oxymoron prošel bez povšimnutí.""
"Smích je anarchistické rouhačství. Od tyranů je moudré, že se ho bojí."
"Na počátku je nevědomost. Ta plodí strach. Strach plodí nenávist a nenávist zase násilí......."
Pořád jsem čekala na nějaké finální propojení všech postav v jejich klíčovém století/dimenzi, ale nepodařilo se mi z toho vyčíst. Možná to nemělo být tak očividné, co spolu mají všichni společné kromě jednoho fyzického znaku? Občas jsem se usmála nebo zamyslela, někdy mě něco zaujalo, většinou jsem se bohužel nudila :(. Ale pár příběhů z těch všech má výborný potenciál na to se stát samostatnou jednotkou, dovedla bych si představit jejich rozepsání klidně do nějakého dalšího románu.
Když jsem viděla poprvé film, moc jsem ho nechápala, asi jsem nesledovala pozorně, tak jsem se rozhodla přečíst knihu. Než jsem se začetla, celkem to trvalo, mátlo mne to množství jmen a postav, ale i tak musím říct, že jsem propojenost osudů vnímala více než ve filmu. Shodou okolností, v době čtení knihy dávali film v TV, tak jsem ho skoukla a docela mi to čtení pak ulehčilo, za jména jsem si dosadila tváře herců a konečně jsem se pořádně zorientovala a tak nějak se mi to všechno propojilo. Myšlenka dobrá, ale na mne až přespříliš košaté zpracování v některých příbězích. Nejvíce mne asi bavil ten postapokalyptický s odletem na jinou planetu. Ten mi přišel oproti filmu, kde jsem ho poprvé nějak nepobrala, nejvíce propracovaný, i když jazyk v něm užitý mne neskutečně štval...Závěrem: není to jednoduché čtení, pro trpělivé čtenáře, kdyby to nemělo tolik stran, pustila bych se do toho možná ještě jednou
Nějak sem se do toho nemohl začíst. Je to takové kostrbaté - nebo to zkrátka přesahuje mé inteligenční možnosti.
Je to zvláštní, ale u knihy Atlas mraků jsem měla pocit, že si spisovatel věří mnohem míň, než u knihy Hybatelé, kterou vnímám jako neoficiální první předdíl, a která se mi svým zpracováním a poselstvím líbila víc. Trochu to vnímám tak, že na Hybatele spíše navazuje film, než kniha. Jeden z mála počinů, kdy se mi film líbil víc, než kniha.
Vůbec mi nesedl styl psaní, neucelenost příběhu ve mně nevyvolávala dojem, že se každý příběh děje v jiném časovém úseku, ale spíš dojem, že autor pochybuje o vlastním stylu i závažnosti příběhu, že to musí podpořit tímto způsobem, čímž vlastně trochu snižuje úroveň čtenáře, který by jistě rozpoznal, že se jedná o jiný příběh, jinou dobu.
Propojení příběhů mi přišlo křečovité, postavy mě až na pár výjimek ani trochu nebavily.
Oceňuji odkazy na historii, literaturu, hudbu atd., několik pěkných obratů, ale jinak mi kniha nic moc nedala.
Taková navoněná bída...
U této knihy nevím co si myslet. Na příběh jsem se vyloženě těšila, ale v celku byl pro mě zklamáním. Prvních sto stran jsem si říkala, že se to rozjede a bude to slibný příběh, ale i v polovině knihy pořád nic. Jediné co mě trochu zaujalo a mělo potenciál byl příběh Sonmi a Zachryho. Zde jsem čekala, že to začne a nic. Ty odkazy byly tam mizivé, že bych ani neřekla, že to bylo propojené. O dozvukách minulosti není vůbec řeč. Chápu co kniha chce říct, ale je to popsáno pro mě nudným a nešikovným způsobem. Nechápu tak vysoké hodnocení.
Tak jsem na rozpacích, tak dlouho jsem se těšila(díky recenzím) až si knihu přečtu, ale nebylo to to pravé ořechové. Možná dobrý nápad, ale trochu moc překombinované. Možná pár skvělých dějových linek, ale vedle toho mnoho zbytečných a zdlouhavých odboček, možná lehké náznaky propojení celé knihy, ale hlavní dějová červená nitka se trochu zauzlovala a potrhala. Nemám nic proti ,,postrmodernímu.. způsobu psaní(třeba Murakami je mistr), ale Mitchell trochu zklamal nebo ještě musí vyzrát a jeho nejlepší dílo teprve přijde.
Od knihy som mala celkom veľké očakávania . Je veľmi pozitívne hodnotená ale popravde vyše 500 strán som čakala na rozuzlenie bohužiaľ neúspešne. No kniha je veľmi príjemne písaná každý príbeh je dosadený do iného časového obdobia. Skôr pre náročnejšieho čitateľa. Niekedy chaoticky prerušená dejová línia mi celkom prekážala. Ale musím uznať, že autor má originálnu formu ale občas som mala pocit, že nedotiahnuté pasáže.
Z mnoha míst jsem na tuhle knížku slyšel chválu. Právě proto jsem si dost možná sám čtenářský zážitek zkazil.
Netvrdím, že se kniha řadí do průměru, to rozhodně ne, nicméně mě ani "nevystřelila úžasem na Měsíc".
Souhlasím s uživatelem "Mantikocka", rozvržení kapitol je opravdu zmatečné, chvílemi se ztrácíte popřípadě hledáte spojení mezi kapitolami.
Ovšem závěr mi dojem z této knihy docela spravil. Přesto, byly knihy, které mě oslovily víc, proto mé hodnocení je na 3*.
Doporučuji trpělivým hloubavým čtenářům. Není to odpočinková četba.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Film jsem viděl už před lety, věděl jsem do čeho jdu. No a od knížky jsem čekal hodně, protože tenhle koncept by se na papíře mohl prodat docela dobře, ne? Co?
Fakt jsem se těšil na styl. Na přebalu jsem se dočet, že se tu "mažou hranice mezi styly a žánry" - no a v reálu bych nad tím teda musel hodně přihmouřit voko. Hele vsaď se - když ti otevřu knížku na náhodný stránce, nebejt toho, že je to třeba uvozený datem nebo oslovením, tak bys beztak nepoznal, jestli čteš deník, dopis nebo memoár.. (s výjimkou Sonmi samozřejmě).
Některý kapitoly se docela dobře čtou, zvlášť Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe. Hele po dlouhý době jsem narazil na čtivo, který je místy (fakt!) vtipný. Další kapitoly jsou děsně roztahaný a neděje se tam prakticky nic.
Řeknu ti, co mi nejvíc vrtá hlavou. Když už se autor grafomanicky pustil do spojování nesourodejch příběhů, představil hafo postav, snažil se řešit sociální problémy v šesti různejch časovejch obdobích (trochu přebral chlapec), tak bych čekal, že ty příběhy na sebe budou nějak navazovat, ovlivňovat se.. Všimni si, že sem tam nějaký odkaz tam je, postava vždycky najde nějakej předmět, co tam nechal někdo z předchozí povídky, ale, a to si všimni obzvlášť dobře, ten předmět tam ve finále ovlivní naprostý prd! Wtf? Představ si, jaká bomba by to byla, kdyby se třeba v tom 19. století spustilo domino událostí, který by měly dalekosáhlý následky v budoucnosti, to by bylo opus magnum! Ale ono, ehm, to tam prostě neni. A žádnej konec to taky nemá.
Atlas mraků se dá vystihnout předevšim jako promrhaná šance.
Jo a k českýmu překladu - utekly tam opravdu fatální gramatický chyby!