Atlas mraků

03.01.2013

Nudné? Zdlouhavé? Unylé? Ani omylem!

Na knihu mě nalákal úchvatný a strhující trailer. Myšlenka "To musím číst!" jednoznačně přesprintovala myšlenku "To musím vidět!" David Mitchell nabízí přímo skvostné literární menu. Úplná bomboniéra čtiva. Jeho kniha není jen atlasem mraků ale i atlasem prostředků a stylů toho (pro mě) nejkrásnějšího z uměních. Já jsem si rozhodně přišel při četbě na své. Dokonce mě napadalo srovnání i s takovým gigantickým skvostem jako je Simmonsův Hyperion. Dobře, to už s tím chvalozpěvem přeháním. Hyperion je přeci jen ještě o pár stupínků výš.

Trailer (nevím jak film celkově) poněkud zveličil celou propojenost díla. Rozhodně se vám příběhy neposkládají do pevného řetězce. Jsou to jen nitky, malé odkazy prostupující napříč knihou. I zde se autor snažil o co nejrozmanitější prostředky zaznamenávající příběh té či oné postavy. Staré známé klasiky - dopis, deník. Poněkud netradiční - kniha, film (ten film mě teda dostal, to už jsem si říkal, že je moc :D) až zcela ojedinělý druh záznamu - orison.

A co se týče kvality jednotlivých střípků skládačky? Nemám výhrady, všechny osudy by se daly rozpracovat na samostatné 200 stránkové knihy. Čtenář se občas nestíhá sžít s prostředím, nebo spíš, sotva se do něho opravdu dostane, musí jej opustit. Proto domov důchodců nepůsobí tak děsivým dojmem, jak by mohl, kdyby tam Timothy živořil delší dobu. I útěk a svoboda Sonmi je příliš krátká, byť její osud je bezesporu nejdojemnější ze všech. Prozíravě si autor počínal i s konci jednotlivých úseků. Jako by je psal život, vyloženě tragické střídají šťastné, i takové, o kterých se nedá s jistotou tvrdit ani to, ani ono. Možná bych snesl o jeden zmařený osud na úkor naplněného více ale což. Myslím, že tenhle autor muže ještě mnohým lidem pozměnit jejich žebříček nejlepších knih :) (netvrdím, že zrovna Atlasem Mraků, spíš tím, co teprve napíše. Inspirace ani talent mu rozhodně nechybí!)

31.12.2012

Velmi podnětné čtení. Málokterá kniha Vás donutí přemýšlet nad více ději najednou (5 je opravdu extrém a přídavkem ještě jeden vrcholový příběh bez konce) a snažit se co nejdříve dostat k vrcholu, aby si lidský mozek mohl konečně některý z dějů uzavřít a trošku si oddechnout.
Přiznám se, že jsem knihu nečetl jedním dechem, ale o to to bylo zajímavější to číst po dobových kouskách. Stejně tak při čtení od začátku k polovině jsem ne zcela našel pro všechny přechody to slabé vodítko spojující dané.
Mohu jedině doporučit a jestli se podívám na film? Nevím, parvděpodobně spíše kvůli ztvárnění, ale určitě ne kvůli příběhu, ten patří jinam než na plátno či obrazovku.

29.12.2012

Přečetla jsem za tři dny, přesto mi některé pasáže přišly strašně těžké a táhlé. Ale líbilo se mi to. Poločasy rozpadu mě zaujaly nejvíce a nejlépe se mi četl příběh Sonmi. Naopak nejvíc jsem si užila a dost se nasmála u Cavendishe a nejpozornější jsem byla u Adama Ewinga. U Zachryho příběhu mě nejvíce mrzelo, že jsem dříve viděla film (dvakrát) a až potom četla knihu; a nejsilnější konec měl dle mého Zedelghem (přestože se můj názor na sebevraždy nezměnil). Přišlo mi strašně zajímavé seskupení: 1-2-3-4-5-6-5-4-3-2-1 a jak se vždy do druhého příběhu prolínal ten první, do třetího druhý atd. atd. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale už teď můžu říct, že se v budoucnu k Atlasu mraků určitě vrátím.

22.12.2012

Rozhodla jsem se, že knihu přečtu jako první a až potom se podívám na film. Atlas mraků je zajímavě napsaná kniha, kde příběhy jednotlivých postav na sebe nějak navazují. Líbila se mi část Dopisy ze Zedelghemu, protože se vlastně jedná o dopisy, bylo to pro mě opravdu zajímavé. Část Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendische mě ale bavila rozhodně nejvíce. Co jsem moc nemusela byla poslední část z roku 2321 napsána trochu hovorovým jazykem. Je zde hodně vidět krutost postapokaliptického světa a dokonce i kanibalismu. Část o Sonmi je rozhodně zajímavě zpracovaná, ale asi jsem už postižená tím, ža čtu dost dystopie a i přes oblibu u dalších čtenářů, nepatří k mým nejoblíbenějším. Luisa Rey a Adam Ewing se mi líbili. Rozhodovala jsem se mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nakonec dávám čtyři.
Toto je kniha, která se nečte zrovna lehce. Je důležité se nad dějem stále zamýšlet. Většina z hlavních hrdinů knihy neprožívala zrovna lehký život. Těším se, až uvidím film, abych mohla porovnat, co se mi líbilo více - jestli kniha či film. A taky do jaké míry se zachovala původní knižní předloha Atlasu mraků.

19.12.2012

Líbí se mi zpracování. Několik různých příběhů mezi sebou určitým způsobem propojených a navíc v knize přeházených. Přišlo mi to zajímavé :) Knihu jsem četla velmi brzy po tom, co jsem viděla film, což má na mé hodnocení asi taky trochu vliv. Filmové scény mi samy nabíhaly v paměti a prostoru pro vlastní představivost bylo pomálu. Nicméně i tak se mi kniha líbila. Některé příběhy zaujaly více (deník a dopisy), některé méně (zbytek :), ale v každém lze najít něco, co stojí za zamyšlení. Nalákalo mě to i na další autorovy počiny.

09.12.2012

Velmi zajímavá kniha. I když po prvních pár stránkách jsem ji chtěl odložit, nakonec jsem se ale úvodem prokousal a kniha se mi líbila.

01.12.2012

(Po druhém přečtení a zhlédnutí filmu měním svůj komentář)

Mám-li někomu popsat děj, je to nepředstavitelný problém. Do toho se člověk prostě musí dostat sám.
Nevím čím to je, ale ne zcela srozumitelné příběhy mně fascinují - hledám pak lépe pointu.

A tak je jedno jisté - Atlas mraků se stal mojí Biblí...

30.11.2012

Jak knižní tak filmová verze je krásná.Film mě dostal hlavně dokonalostí masek.Nepoznala jsem v Příběhu Sonmi-451 asi tři herce.Příběh Sonmi-451 ve filmové verzi si mě získal nejvíce zato v knize se mi hrozně těžko četl.V knižní verzi si mě posleníma dvěma stranami získal právě první příběh Adama Ewinga.Násleně byl zajímavý příběh Zachryho a také Luisa Rey,ale v posledních dvou stranách knihy je tolik pravdy až mě to dohnalo k slzám.

Tahle zamračená záležitost mě už podle obálky (prvního vydání) i velmi netypickým formátem upoutala před několika lety. Pak dlouho nic, nesehnal jsem. Shodou okolností se před měsícem pod mým filmem na Youtube objevil odkaz na trailer Atlasu Mraků (doteď jsem nepochopil souvislost těch videí - jak symbolické) - trailer hodně zaujal a nakonec jsem se díky databázi a jejím uživatelům (díky, Maruško :-)) ke knize dostal.

Tolik úvod, co asi nikoho nezajímá. Co o knize samotné - bohužel těžko říct, takový kousek se nehodnotí lehce. Kniha je nesmírně zajímavá po formální stránce - skládá se z šesti na první pohled zcela odlišných příběhů, odlišných svojí literární formou, stylem, postavami, časovým obdobím. Od starého cestovatelského deníku, po dopisy, detektivní thriller, poněkud absurdní psychárnu, až po akční sci-fi a post-apo dystopii. Tyto příběhy jsou pak prolínány jako ruské bábušky (tohle slovo mě baví víc než matrjošky) - příběh končí v půli, následuje další a další (...) až se dostanete k poslednímu, od jehož konce se příběhy pak postupně začnou uzavírat stejně jako při skládání bábušek.

Je to sice zajímavé a nevšední, ale bohužel autor si tím tak trošku podkopal oblouk - ten tam prostě není a díky této formě ani být nemůže. Také na jednu stranu oceňuji pestrou různorodost jednotlivých příběhů , na stranu druhou vyňaté z kontextu celku už jsou trochu slabší (až na silně působící příběh klonu Somni) a jeden přímo nepovedený (Cavendishův příběh coby poněkud prázdně vyznívající variace Přeletu nad Kukaččím hnízdem napsaná unylým stylem s pokusy o suchý humor). Hovořím-li o celku, hledám v něm výrazný jednotící prvek - v tom se asi budu hodně rozcházet s ostatními, protože podle mě tam není v té explicitní formě, jakou nám dle trailerů a ukázek zřejmě vnutí tvůrci filmu (na který jsem zvědav, ale mám trochu strach, že se v něm sklouzne do zbytečné líbivosti), teorie inkarnací a putujících duší mně přijde prostě přitažená za vlasy. To už spíš jsem schopen přistoupit na teorii pojící jungovské synchronicity...

Mně po přečtení vyplývá jiná jednotící myšlenka: lidé nepřekonali své atavismy... jsou ze své podstaty nenažrané svině, umlaskané, kruté, bezohledné, lačnící, tak neuvěřitelně lačnící po makabrózní opulentnosti... netýká se vás tahle charakteristika? Týká se těch, kteří utváří váš svět. Vy jste pouze tvárnou hmotou která má držet hubu a krok, mravenci ve mraveništi, jehož strukturu a řád určili ti, kteří se toho neštítili, naopak, kteří bez toho nemohou být. Překonali jsme už tohle období? Ale kdeže. Tohle bylo, je a bude a nezbývá než vyjádřit naději, že vždycky bude existovat několik ostrůvků humanity, jejichž obyvatelé budou platit za své přesvědčení vysokou, převysokou cenu...

Nebudu dál nudit. Myslím, že kniha stojí za přečtení už jen svojí jinakostí a pestrostí. Jen z něj nevycházím polichocen, ani vámi, lidé světa, ani sám sebou.

24.10.2012

Hodně se mi líbilo, jak byly příběhy z různých dob provázané, ale jen tak lehounce náznakově, nijak okázale na "plnou hubu". Výborné pak bylo střídání stylů, kdy autor použil např. deníkový záznam, dopisy, rozhovor... Kniha se mi ale nelíbila stoprocentně, moc mě nebavil příběh Adama Ewinga, tedy deníkové záznamy, nemohla jsem se nejdřív do knihy včíst a pak mě zase díky nim nebavil konec. Za nejlepší považuji rozhovory se Sonmi v budoucnosti a dopisy Roberta Frobishera z meziválečného období. Celkově ale velice zajímavá knížka, doporučníhodná!

21.08.2012

Tato kniha byla výjimečná! Čím déle času uběhlo od přečtení, tím více na mě kniha doléhá a volá znovu po přečtení. PS: po zhlédnutí traileru k filmu, jsem 4 minuty nedýchal a bylo krasné vidět představu knihy v obrázkách

16.08.2012

Atlas mraků byl výjimečným čtením. David Mitchell na jeho stránkách postupně skrze "média" (deník, kniha, film, sony, ...) rozehrává hru plnou jazykově rozmanitě stylizovaných textů, časových období a podtextem, který stojí za zamyšlení a prozkoumání do nejniternějšího detailu. Příběhové linie se obohacují, i když v mnoha ohledech se také překrývají, ale celá koncepce je velmi zábavná, hlavně, když na sebe volně a přirozené příběhy navazují a postupně gradují do vrcholu (střed románu), kde všechno dostane jasný rámec/směr a čtenář se už pak do konce nechává ukolebát dokončováním jednotlivých linií. Ty jsou totiž většinou velmi atraktivní, ale u mě jednoznačně zvítězila jídlonoška Sonmi-451 (stupňů Fahrenheita, náhoda?;-)) a její vize extrémně pojaté konzumní společnosti na sklonku své největší slávy. Jejich vyprávění díky "ukládání na médium" v první osobě odkazuje nejen na Draculu BS, ale také maximálně zvyšuje vtažení čtenáře do děje a vnímání jednotlivých zvratů a příběhů očima dané postavy (největší důraz v části o Frobisherovi). Ani tu nebudu vyjmenovávat různé symboly a podtext, který prochází celým dílem, každý příběh má své pro a proti, ale mám v podstatě dvě věci, kvůli kterým nedávám 5*. První je rozvleklost, která je propojena s pocitem "akademického psaní", kdy si autor maximálně uvědomuje své schopnosti a až opulentním způsobem prezentuje (hlavně v druhé půlce knihy). Druhý nedostatek vidím ve stavbě příběhu, který je jako hora, graduje do svého vrcholu uprostřed a pak zase rozvláčně postupně linie ukončuje. Pěkně vymyšlené, ale ve svém důsledku po vrcholu ztrácí na čtivosti i díky své opravdu slušné délce. Závěr knihy tak trochu vyšumí do prázdna, protože v něm už není ta síla. Ta se rozplývá během uzavírání jednotlivých příběhů a postupně zmizí, jako větrem odvátý mrak... Přesto všechno je Atlas mraků v podstatě kronika příběhu, který věří, že "historie se opakuje" a člověk je odsouzen k důsledkům své vlastní povahy a existence.

26.07.2011

Právě jsem knihu dočetl a rád bych se podělil o své dojmy. První půlka knihy je k uzoufání nudná, kdy se čtenář seznamuje s jednotlivými hrdiny a jejich osudy (výjimkou je snad příběh Luisy Reyové, který však knihu nezachrání). Druhá polovina je kupodivu opět velice nudná, kde se nenápadně vynoří existenciální myšlenka - rasová diskriminace, pomíjivost náboženství, mír jako meziválečné údobí. Zároveň se čtenáři v každém příběhu dostane "šokujícího" závěru, který až tak šokující není. K tomu propojení, o kterém je v titulce psáno je, než cokoli jiného, úsměvné.. Ano, pozastavil jsem se po přečtení knihy na 5min nad tématy, které tato kniha nadhodila, ale to je vše. Nicméně způsob jakým je psána, jakým způsobem se ubírá příběh, který je spíše velmi nudným "dobovým" popisem než čímkoli jiným ji dělá, alespoň v mých očích, velice nezáživnou a ke čtení ji rozhodně nedoporučuju.