Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1660
1660
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
více info...
Přidat komentář
Uf, celkem obsáhlá knížka, odehrávající se v mnoha časových rovinách. Přesto ani jedna není nudná.
Ze začátku příběh nenavazuje. Je zbytečně složitý a těžko stravitelný. Nejvíc mě oslovila Sonmi.
Začala jsem číst na základě kladných komentářů, ale myslela jsem, že se nedostanu přes první polovinu, většina těch příběhů mne moc nezaujala. Druhá je o něco čtivější, je pravda , že nad pasáží s domovem důchodců jsem se dost zasmála.
Asi jsem literární barbar, ale nedokážu dát Atlasu mraků víc hvězdiček...snad ani jeden příběh mě neuchvátil, a nějak nedokážu nalézt, proč jsou někteří z knihy tak nadšení? A to nemluvím o filmu, to je snad ještě "větší blbost". Neměla jsem v knize žádnou motivaci číst, nečekala jsem na žádný nečekaný závěr. Nudné.
No kromě příběhu skladatele mi to přišlo všechno takové mdlé, nudné a příliš zdlouhavé.
Úžasná, mnohovrstevná knížka. Příběh o servantce ve mně hodně zanechal. Film jsem viděla až po přečtení a vedle knížky působil chudě, zklamal mě.
Kniha se četla velmi snadno. Líbil se mi i styl psaní (každý příběh byl psán jiným: deník, dopisy, záznamník, apod.) Ráda bych si třeba přečetla samostatnou knihu o Robertu Frobisherovi, jehož příběh jsem si oblíbila.
Moc se mi líbí myšlenka knihy, která není ani tak o převtělování duší jako o postávách, které mají každá svůj příběh a tím tvoří děj celé knihy.
Opravdu vřele doporučuji k přečtení.
Dlouhá kniha, kterou jsem se na můj vkus prokousávala moc dlouho. Ale i po dočtení bych snesla ještě jednou tolik stran. Hledat myšlenku této knihy je trochu jako hledat jehlu v kupce sena. Je v ní pojata část historie lidství a ačkoliv je to jenom zlomek, nutí mě to říct, že je v této knize shrnuto to důležité. Také myšlenka reinkarnace v důsledku minulých činů byla zpracována geniálně.
Víc než zvláštní kniha, skoro do poloviny se mi těžko četla, přemýšlela jsem o tom, že to vzdám, až druhá polovina nabývala smyslu a čtivosti. Taktéž je tam hned několik vět, které jsem si musela opsat, některé myšlenky by neměly zůstat zapomenuty. Pro čtivce a přemýšlivce doporučuju.
Zpočátku se mi kniha nečetla příliš snadno, což bylo dané zejména tím, že příběh Adama Ewinga, kterým to celé začíná, byl navzdory historickým zajímavostem z Austrálie příběhem pro mě dějově nejslabším. Druhý příběh hudebního skladatele působícího v Zedelghemu už mne však zaujal a četl se mi hezky, proto mi také vadilo, když byl v polovině useknut a na řadu přišel příběh jiný, odehrávající se v úplně jiném čase a prostředí a s úplně jinými hrdiny. Totéž mi vadilo u všech příběhů - když jsem se konečně začetla, byly najednou useknuty a na řadě bylo něco nového a neznámého. Proto se mi první polovina knihy četla poměrně pomalu, zatímco druhá polovina, kde se čtenář k rozečteným příběhům vrací, se četla podstatně lépe a rychleji.
Co se týče příběhů samotných, jak jsem již zmínila, nejslabší mi přišel příběh Adama Ewinga spolu s příběhem Luisy Rey, který se po slibném začátku v první polovině knihy zvrhl v řadu bezpočtu pokusů o vraždu hlavní hrdinky, která vždy jako zázrakem vyvázla bez větší újmy, načež byla takřka okamžitě málem zabita znovu a to se opakovalo tolikrát, že mě nakonec už celý ten kolotoč a s ním i celý příběh Luisy Rey docela otrávil a dokonce jsem začínala doufat, že jí už konečně zabijí a já se budu moct vrátit k Dopisům ze Zedelghemu, které následovaly.
Oproti tomu si mě naprosto získal příběh Sonmi, což by mě ve snu nenapadlo, protože příběhy z budoucna a celkově sci-fi ráda nemám a do čtení této kapitoly se mi zpočátku vůbec nechtělo. Podobné to bylo s příběhem Zachryho z doby po pádu civilizace, který je dle mého také velmi vydařený a měla jsem ho přečtený za chvíli. Za pochvalu pak rozhodně stojí i nejvtipnější příběh - příběh Timothyho Cavendishe, nenávistného postaršího nakladatele, který se sice po prožité tyranii v domově důchodců nezmění ani o fous, ale člověk mu přesto musí fandit - a nakonec opět již výše zmíněné Dopisy ze Zedelghemu, jejichž hlavní hrdina má opět k vyloženě kladné postavě poměrně daleko, přesto si čtenáře získá a přiměje ho, aby si ho oblíbil.
Co se týče vazeb mezi příběhy, tato myšlenka se mi velmi líbila, ačkoli mi přišlo, že ne vždy stoprocentně fungovala a některá propojení příběhů na mě působila trochu násilným dojmem. Celkový dojem z knihy mi to však nijak zvlášť nezkazilo.
Navzdory některým z výše uvedených výtek se mi kniha velice líbila, zaujala mě svým provedením, myšlenkou i většinou příběhů, pročež mi čtyři hvězdy přijdou málo, hodnotím tedy plným počtem.
Vřele doporučuji nový román J.K. Rowling, který nyní vychází i v češtině http://www.reflex.cz/clanek/co-vas-zajima/49998/ukazka-z-nove-knihy-j-k-rowling-prazdne-misto.html
Tak tato kniha mě naprosto okouzlila. Dokonale promyšlená až do posledního slova.Nejkrásnější příběh byl se Sonmi.Viděla jsem i film, ale tolik mě nezaujal. Myslím, že kdybych nečetla knihu, ani bych nepochopila.
Rozhodně zajímavá kniha, která se mi vryje do paměti celkem hluboko. Je prostě "jiná". Příběhy každý jiný, některé zajímavé více, další méně (vede Timbo a Sonmi), dohromady ale svou ne úplně nápadnou provázaností jsou opravdu jako celek povedené. Líbí se mi i filozofie.
Brilantní dílo!!! Dlouho mi žádná kniha nenutila takové soustředění. Prolínání časů i styl jakým byla napsaná prostě perfektní. Jediný zádrhel byl začátek, ale jakmile se ponoříte hlouběji už vás nepustí :)
Nemůžu se ubránit dojmu, že z tak dobře vystavěného příběhu (příběhů) se dalo vyždímat víc...
"Slabí jsou masem, které silní pojídají."
Kdo by se dnes ještě nad tímto samozřejmým výrokem již z dob Darwinových zamýšlel. Já se při jeho znění po dočtení Atlasu asi těžko zbavím vidiny recyklovaných otroků, kteří se živí sami sebou, tedy Mýdlem, potažmo hrůzy z toho, kam až "to" všechno může zajít. Stejnou měrou, jako je Atlas knihou krásnou, je i knihou mrazivou - a to tím vizionářským orwellovským způsobem.
"(...) jednoho krásného dne čistě dravčí, kořistnický svět sám sebe pozře. Ano, ďábel si bude odnášet ty nejposlednější, dokud se z prvních nestanou poslední. V případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení. Jest toto entropie vepsaná do naší povahy?"
Atlas mraků je knihou mnoha tváří. Především je knihou o moci, touze po ní a destruktivních důsledcích z ní vyplývajících. Ten zbytek je takové to krásné filozofické kolem, které se krásně prolíná. Moc se mi líbilo, jak je knížka psaná, výborně se mi četla. Z odlišnosti forem zpracování jednotlivých příběhů, včetně jazyka, jsem byla taktéž nadšená. A na to, jak je mrazivá a krásná a jak se to všechno dohromady míchá a jak ten dojem přetrvává, tak jsem se místy i velice bavila. :-)
Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že jsem film shlédla před přečtením a měla jsem tudíž nutkání dosazovat si za postavy konkrétní herce a nechala jsem se tím mást. Ale nevadilo to nijak výrazně, takže jsem velmi spokojená. Ne, vlastně vrním blahem.
Vím že tahle knížka každému nesedne. Ale když člověk vezme podstatu schématu s kterým je kniha -aka party pro sextet "Cloud Atlas"- psána....plus spousty ať už jasnějších nebo zakódovanějších odkazů....plus líbivou filozofii.........Rovná se to z mého omezeného pohledu na knižní tvorbu dnešní doby opravdu téměř mistrovskému dílu. Jsem uchvácen!
Kniha je velice zajímavá a připoutala mě ke čtení i přesto, že jsem před jejím čtením viděla dvakrát film. Je zajímavé to srovnání. Rozdílnost jak scénosledů , ale i provedení. Trošku náročnější, ale zároveň i nesmírně zajímavé, bylo jak je každý příběh psaný jinak (od mluvení, po styl psaní i formy). Knížka je to moc krásná a plná úžasných myšlenek a pravd. Jsem ráda, že jí mám.
Kniha mě doslova nadchla. Je originálně a čtivě napsaná. Je vtipná i filozofická. Myslím, že se k ní budu vracet. Malinko mě štvalo, že jsem viděla dřív film a nedokázala jsem si hrdiny představit jinak, než jako filmové herce. Nicméně to bude jedna z mých nej... knih.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Ze začátku jsem byla v knize ztracená, ale nakonec jsem se začetla a líbilo se mi, jak autor propracoval příběhy každé postavy. Po přečtění jsem shlédla i film a je velmi totožný s knihou a z obojího jsem byla nadšená. Konečně něco jiného a zajímavého.