Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1660
1660
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
více info...
Přidat komentář
Forma ve většině příběhů vyhrála nad obsahem. Kniha se mi četla skvěle a líbila se mi víc, než film (hlavně proto, že z antiutopického příběhu o Sonmi udělali tupou střílečku), ale polovina příběhů byla velmi jednoduchá. Vezmu to příběh po příběhu:
Adam Ewing - tak trochu nuda s nejasným smyslem, kterou film podává lépe
Dopisy - vynikající, člověk nemusí mít skoro žádnou představivost, aby před ním ten floutek Frobisher i ostatní nesympaťáci ožili. Zároveň podle mě literárně nejlepší díky hudbě prostupující Frobisherovým psaním.
Záhada Luisy Reyové - vyloženě hloupá. Mám rád knihy Jeffreyho Deavera a Eda McBaina, nejen ve srovnání s nimi působí Luisa Reyová jako umaštěný rodokaps za desetikorunu a to i v částech, kde to evidentně nebyl autorův záměr. Zvrat střídá zvrat a čtenář jen vrtí hlavou
Slooshův brod - velmi zajímavě psaný i poutavý příběh, škoda jen, že i tady působí spojitost s ostatními násilně
Sonmi - jednoznačně nejlepší, nebojím se tvrdit, že předčí Krásný nový svět. Jen ten konec je na facku :-(
Timothy Cavendish - ucházející, ale až na začátek příliš obyčejný a ne tak vtipný, jak si autor myslel
Možná to tak ze slovního hodnocení nevypadá, ale přesto doporučuji, myslím, že bude bavit velkou většinu lidí :-)
Po shlédnutí filmu, který se mi moc líbil, jsem se na knížku velmi těšil. Bohužel, tempo je velmi pomalé, některé odbočky, které ve filmu nebyly, mi přišly zbytečné. I tak určitě stojí za přečtení, k některým pasážím se rád vrátím.
Člověk v životě potká jen málo knih, které by mohl číst stále dokola a vždy objevit něco nového a být po jejím přečtění literárně naplněn. Je příjemné konstatovat, že právě tato kniha je jednou z nich.
Pěkný příběh, ale jistě by šel napsat mnohem více zajímavěji. Chtělo by to víc popisů krajiny a míst, ve kterých se děj odehrává. Musím upozornit na naprosto příšerný český překlad, většina vět nedává smysl, je to jako kdyby kniha byla přeložena Google překladačem a ne myslícím člověkem. Tento nepovedený překlad naprosto kazí dojem z celé knihy.
"Člověk je schopen každou hranici překročit, pokud pochopí, že je toho schopen." (Atlas mraků, Praha: MF 2012: s. 449)
Neuvěřitelná mozaika osudů, skládanka nespočetného množství dílků, drobností, které do sebe podivuhodně zapadají. Skvostné dílo, které vás zavede do světů, o kterých se vám ani nezdálo.
Náročnější čtení, Literatura pro trpělivé čtenáře.
Na film jsem se chtěla podívat až po přečtení knížky, už mě ale nebavil. Nevydržela jsem ani hodinu.
Bezesporu velmi zajímavé čtení. Výborně vymyšlený příběh, který je poskládán s několika povídek, jejichž propojení, je pouze v detailech. Z minulosti do budoucnosti a zase zpět. Čtivé, nápadité. Nicméně, čekal jsem na závěr něco zásadního, něco dech beroucího, nebo šokujícího. Závěr však všumí do nějakého konce a to je velká škoda. Nicméně, stojí za přečtení.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Stejnojmenný film na motivy knihy: Touha po zvýšení, již tak bravurního filmového zážitků, bude splněna přečtením knihy ještě před zhlédnutím. Odpadne tak jistá nepřehlednost, která může pří této formě vyprávění, nutit kapánek více přemýšlet. Nicméně je příběh úchvatně poskládán a nějak jsem neměl problém se orientovat, což, uznávám, mohlo ovlivnit znalost knižní předlohy. Překvapilo mě, jak bylo dějové přeskakování vymyšleno a dotaženo do detailu, kdy i několika vteřinový prostřih, měl v konečném důsledku svůj smysl k dotvoření myšlenky. Jedná se o jeden s těch snímků, kdy znalost knihy neochudí o filmový prožitek, byť je scénář docela filmově upraven. Naopak jej posílí. Tři hodiny uplynuly opravdu rychle, klidně bych další hodinu snesl :)) Masky občas byly moc latexové, což mě trochu zamrzelo, nicméně jde o jedinou výtku k Atlasu jako celku. Vynikající.
Po všech chválách, co jsem slyšela, jsem i já konečně přečetla, a zklamaně dodávám, že jsem čekala mnohem mnohem víc. Dle mého názoru je kniha plytká, bohužel mě nevtáhla do děje. Jediná část, která mě opravdu zaujala, byla futuristická vize a příběh Orison Sonmi. Nápad knihy a zápletky celého děje se mi velice líbí, bohužel si myslím, že se dal napsat mnohem zajímavěji. Byla tam spousta podnětů, do kterých se dalo zabrousit hlouběji, autor však zůstával celkem zbytečně na povrchu. Možná na podnět knihy vznikl celkem zajímavý a nepříliš náročný film, který u nenáročného diváka trochu polechtá filosofické zaujetí, ani na ten se já však nepodívám.
Sice jsem knihu dočetl, ale trvalo mi to neskutečně dlouho. Prostě mě moc nedokázala vtáhnout. Některé příběhy sice ano, zvlášť Sloosha's Crossin' a Orison of Sonmi, ale jinak je knížka hrozně nekonzistentní a roztříštěná. Například kapitoly Pacific Journal, Ghastly Ordeal of T.C. a hlavně pak Letters from Z. mě absolutně nebavily. Navíc než se člověk dostane k druhé polovině kapitoly tak zapomene co se stalo v té první a pak už vůbec neví co se děje... Nějaké větší provázání příběhů chybí, nebo mi spíš uniklo kvůli dlouhým prodlevám mezi jednotlivým čtením knihy, takže mi přišlo že jde vlastně jen o 6 povídek, což mě hodně zklamalo. Film jsem zatím neviděl, ale doufám, že bude trochu víc držet pohromadě.
Atlas mraků je díky své formě bezesporu výjimečným knižním dílem, které i přes počáteční roztříštěnost dokáže čtenáře silně vtáhnout do příběhů jednotlivých postav a navíc všem dopřát skvostnou gradaci a katarzi. Jen škoda, že některé příběhu (Poločas rozpadu, Dopisy RF) jsou mnohem zajímavější než jiné (především Hrůzostrašná muka TC). Když navíc člověk odhlédne od formy, zůstane mu poměrně konvenční šestice příběhů, které nijak výraznou originalitou neoplývají. Přesto zůstává pocit, že jsem četl úžasnou knížku, což je nejdůležitější.
Rozhodně lepší než film. Sice poněkud těžké čtení, ale vtáhne vás to do děje :-).
Autor svůj tvůrčí záměr vylíčil v druhé části Dopisů ze Zedelghemu (str. 435):
"Strávil jsem dva týdny v hudebním salonku a zpracovával jsem fragmenty zkomponované za poslední rok do 'sextetu pro překrývající se sólisty': klavír, klarinet, cello, flétnu, hoboj a housle, každý s vlastním jazykem tóniny, rozsahu a barvy. V první řadě každé sólo přerušuje sólo následující, ve druhé každé přerušené sólo zase postupně pokračuje. Revoluční dílo, nebo jen opičárna? To se dozvím, až to dodělám, a pak už bude stejně pozdě..."
Motiv mraků se povídkami prolíná, Mitchell si pohrává s myšlenkou nesmrtelné duše, která se po konci života převtělí a pokračuje ve své pozemské pouti. Pro každého smrtelníka je to lákavá představa.
Po stránce formální je to naprosto dokonalé dílo. Střídají se zde různé styly, jednotlivé příběhy (až na jeden prostřední) jsou v nejdůležitějším, nejdramatičtějším okamžiku rozděleny, navíc jsou jednotlivé části spolu uměle propojovány nejrůznějšími motivy, nejčastěji se zde objevuje motiv znaménka ve tvaru komety, ale jsou zde i další propojení, např. hlavní postava následujícího příběhu se seznamuje aspoň částečně s předcházejícím příběhem. Kniha tak připomíná pyramidu, kdy postupujeme v čase až na vrcholek pyramidy a pak nás čeká sestup podle předem stanovených pravidel. První příběh je tedy zároveň příběhem posledním. A zde je myslím hlavní nedostatek knihy. Kniha nemá žádný závěr, na který jsme zvyklí, příběh negraduje a neústí v nějaké vyvrcholení. Navíc forma prvního a posledního příběhu, deníkový záznam, to ani příliš neumožňuje. Po této stránce je film doveden k větší dokonalosti.
Knihu jsem četl až po zhlédnutí filmu, ale nemyslím, že by to bylo na škodu. Už dopředu jsem byl seznámen s jednotlivými příběhy a mohl jsem se soustředit na detaily, jako jsou spojovací motivy příběhů nebo odlišnosti knihy a filmu, a mohl jsem se více věnovat formální výstavbě knihy.
Váhal jsem mezi 70 a 80 % a vzhledem k tomu, že jsem se většinu knihy bavil a jen závěr byl (očekávaným) zklamáním, jsem se přiklonil k 80 %.
Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla na pro mě nezáživný styl psaní. U knihy jsem vydržela jen díky tomu, že jsem prvně shlédla film a věděla, že se nuda a zmatené vyprávění pravděpodobně změní. Což se také stalo a knihu jsem si nakonec užila. Je méně černobílá, více surovější, než pohádkové filmové zpracování, čehož si cením.
Atlas mraků není rozhodně jednoduché čtení a rozhodně vám nenabídne návod pro život, ale u Davida Mitchella je prostě zajímavé, jak se jeho příběhy vzájemně proplétají a když se pak složí v jeden velký obraz, je to paráda. Bohužel to moc lidí nedocení, ještě méně lidí knihu dočte. Sám jsem se s ní dost pral, ale jen ten pocit, že jsem to přelouskal do konce je k nezaplacení!
PS: Pro všechny, co bědují nad tím, že se jim film líbil víc, tak i sám David Mitchell pronesl v počátečních fázích výroby filmu, že by to mohl být jeden z mála filmů, co předčí knižní předlohu... ;)
Konečne viem, čo je to ten Atlas mrakov. Nie je to vždy to isté, no rozhodne ide o čosi nádherné. Všetkých šesť príbehov sa mi páčilo, no najviac prvý, druhý, štvrtý. To prepojenie príbehov je nebadané, ale aké geniálne! Vždy ide o záznam životného príbehu každého hrdinu, či už zapísaného na papieri alebo na inom médiu. Takže spomienka na každého z nich zostáva v srdci toho, kto ten príbeh spoznal. Len škoda, že príbehu Sonmi už nikto nerozumel, lebo jazyk, ktorým hovorila, bol už dávno zabudnutý, mŕtvy. Sonmin príbeh bol najtragickejší, bol veľmi pútavý aj svojím moderným štýlom, hoci bol pretkaný množstvom brutality. Nebolo zas všetko tak pochmúrne ladené, ako som počúvala recenzie od ľudí, ale niektoré príbehy sa skončili aj šťastne. Celá kniha bola neskutočne pestrá, nielen dejmi, ale aj vyjadrovacími prostriedkami, ktoré boli adekvátne konkrétnej dobe. To bohatstvo myšlienok prepojené s práve prebiehajúcimi činmi bolo tak neskutočne perfektne skĺbené dokopy, že to bola pre mňa lahôdka najvyššieho stupňa. A vyskytlo sa aj zopár humorných situácií, takže okrem vtipu som v knihe našla dobrodružstvo, napätie, geniálne nápady, bohaté myšlienkové pochody, akciu a ešte oveľa viac... Aj niečo, čo nás všetkých presahuje, to duchovno, ktoré je v každom z nás. Jednoducho lahôdka na vysokej úrovni.
Přiznám se že jsem poslední příběh nedočetla. Předchozí příběhy z budoucnosti mě stály hodně úsilí, abych četla dál. Na knihu jsme se těšila, ale neubíhala mi tak rychle, jak jsem očekávala. Spojení příběhů mi přišlo moc vykonstruované až naivní a konce příběhů mi nějak zapadly, unikly, nezaujaly. Asi se někdy radši podívám na film, výtvarné zpracování může být pěkné a film možná zamaskuje některé nedostatky či zdlouhavost knihy.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Celkem mi trvalo než jsem se celou knihou prokousala, zdlouhavé a zbytečné odbočky. Co se mi ale líbilo - forma. U každého příběhu jiná, stejně jako styl psaní. Jako kdyby každý příběh psal jiný autor :) Film jsem ještě neviděla, ale určitě se na něj podívám :)