Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1660
1660
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem se rozhodl číst znovu, protože si myslím, že když jsem jí četl poprvé, určitě mi něco mohl utéci, obzvláště pak proto že jsem jí četl až poté, co jsem viděl už 3x film, z toho jsem na něm byl 2x v kině, teď jsem si konečně sehnal DVD a mohu se na ten film podívat po 11x sice mě mrzí ten dabbing, kteří naši experti opět dost zazdili o proti překladu, nicméně si to přepnu do originálu a vychutnám si to v originálu, to bude lepší...kniha je pěkná, ale film je z podivem (pro mě) lepší než kniha, a ta délka mi vůbec nevadí, je to prostě parádní film...
Protože jsem před shlédnutím filmového zpracování, neměla ani potuchy o knižní verzi, opět u mě předchází film knize. Nejspíše jsem byla ochuzena o počáteční zmatení z na první pohled nenavazujících příběhů, ale i přesto hodnotím pěti hvězdami. Proč že to? Zbožňuju, když někdo dokáže měnit styl, kterým píše - jednou je to jazyk poloviny 19. století, poté použití velkého kvanta odborných slov v budoucnosti. Nemohu jednoznačně říct, zda by se mi film nebo kniha líbíla více - každé má své pro a proti! Ale knihu mohu rozhodně doporučit =)
Pekna knizka, psana velice neotrelym zpusobem.
Nekolik pribehu, kdy kazdy se odehrava v jiny cas a na prvni pohled spolu vubec nesouvisi az na drobnosti. A tyto drobnosti jsou to co pribehy krasne provaze.
Patrim k tem co videli nejdriv film a pak cetli. No vetsinou kniha vitezi, ale tady musim podotknout, ze filmove zpracovani me oslovilo jeste vice..
Atlas mraků je naprosto nesrovnatelné dílo. Něco, co tu ještě nebylo. Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení a coby jedinečný unikát vás obohatí a určitě ve vás nenechá špatný dojem.
Množství postav a stylů umožňuje každému najít si v příběhu "to svoje" - v mém případě to byl nejprve Robert Forbisher a po té Timoty Cavendish, jehož příběh jsem přečetla jedním dechem. Problém ovšem je, že pokud vás nějaká část příběhu nechytne, nemáte na výběr a musíte se tím "prokousat", abyste se dostali dál (pro mě Luisa Reyová).
Hodně mě zaujal pohled do budoucna. Jídlonošky, duše, "pornodisneye" :D, ale hlavně doba po úpadku - to, kam náš svět pravděpodobně směřuje a jak to dopadne, když se hodně věcí nezmění. Propojení příběhů a hlavních postav je perfektní myšlenkou na knihu a lépe to snad ani dopadnout nemohlo.
Sextet se vydařil, uvidíme, zda pro nás má David Mitchell něco do budoucna.
Poslední věc - Kniha je (jako ve většině případech) o mnoho lepší než její filmové zpracování.
Knihu jsem si koupil zcela náhodou, když jsem šel pro skoro vyprodaného Netopýra. Kniha mě zaujala "zvláštními" a hodně rozpolcenými recenzemi na film. A jelikož jsem film neviděl a věděl jsem, že má za chvíli vyjít, tak jsem se skoro ihned po zakoupení s libostí do knihy pustil.
Kniha sama o sobě, asi jako každá jiná má lepší, ale i hosrší části. Každá povídka měla zajímavý děj, až na jednu a to s Luisou Reyovou. Tato povídka byla pouze jednoduchou a nudnou kriminálkou (a možná ani to ne). Jinak pointa knihy? No na to jsem celou dobu nemohl přijít až jsem si domyslel, že skoro žádná není, až na místy zajímavou provázanost mezi jednotlivími ději.
Jinak skvělá četba. Jinak jak píše Disease, to hold je v tomto světě, jak s hudbou (např. Open your eyes od Guano apes, dokud nebyla píseň ve S.W.A.T, nikdo si jí nevšiml, a když ano, tak byla strašná, po filmu..... nejlepší :-X), tak s knihami.
Třetí místo jako "kniha roku 2012" u nás :-D
Vyšla tu poprvé 2006 a téměř nepovšimnuta skončila v Levných knihách.
Těžko se ubránit sarkastickému úšklebku a myšlenkám o národu ignorantů...
Patřím k těm, kteří nejprve shlédli film - a podotýkám, že s nadšením třikrát za sebou, aby mi neunikl ani vláseček děje - a potom jsem přečetla knížku. Rozhodně nelituji, že jsem viděla nejprve film - možná bych se v knize někde uprostřed Nového Soulu ztratila... Film byl úžasný a knížka mi dokreslila, dovysvětlila, doplnila (i poupravila) děj. Vím, ve skutečnosti je to opačně, ale bojím se, že by nadšení z knížky bylo mnohem menší, kdybych dřív neviděla ten film. Tak si myslím, že kdo máte obavy shlédnout film po přečtení knihy, se bojíte zbytečně.. Film má u mě lepší známku než kniha..
Neuvěřitelně krásně a promyšleně napsaná kniha. A i přes to, že autor nad příběhy musel zajisté nemálo přemýšlet, na výsledku to nezanechalo žádné následky a vše působí velmi přirozeně. Dějové linky se rozpojují a zase spojují jindy a jinde a postupně v člověku zanechávají zvláštní pocit. Osobně jsem si nejvíce zamilovala dopisový příběh a jak už to tak u mě bývá, můj oblíbený hrdina nepřežil. I když, kdo četl, ví, že jeho kometa stále září...
Atlas mraků je bezesporu velmi chytře napsaná knížka. Struktura povídek je opravdu zajímavá, stejně tak jako příběhy samé (některé tedy méně, jiné více). Jako červená nit se skrze kapitoly vine téma nesmrtelnosti duše a kritika části společnosti. Čtení to ale náročné není a pokud se člověk dostane přes některé (aspoň pro mě) rozvleklé části, užije si to. Těším se, až se dostanu k filmové adaptaci :)
Knihu jsem četla až po tom co jsem viděla film a bohužel musím říc, že tady vyjímka potvrzuje pravidlo. Film je mnohem mnohem lepší než kniha. Pro mě byla kniha napsaná né přiliš poutavě a v určitých chvílích moc zdlouhavě. Musím se přiznat, že jsem se do čtení víceméně nutila. Nicméně pointa tohoto příběhu je úžasná a ukazuje jak jsou v podstatě osudy všech lidí propojeny napříč časem. Kdyby byla kniha napsaná pro mě víc čtivou formou hodnotila bych jí mnohem lépe.
"Duše plujou věkama, jako plujou oblaka po obloze, a i dyž tvar ani barva ani velikost mraků nezůstane nikdá stejná, porád je to mrak – a s duší je to zrovna tak. Kdo dokáže říct, vodkaď to kerej mrak přifouklo nebo kam se duše zejtra poděje? Jen Sonmi na východě a západě a kompas a atlas mraků."
Jednotlivé příběhy se odvíjejí od roku 1850, kdy se seriózní notář píše deník při své cestě po Tichém oceánu, jeho deník se dostane do ruky vyděděnému, nepříliš morálnímu hudebnímu skladateli obstarávající si své živobytí u postaršího skladatele v Belgii ve 30. letech 20. století. Jeho dopisy se dostanou do ruky mladé novinářce, která bojuje s mocnou korporací v Americe 70. let.. Kniha o ní se dostane do ruky vyděšenému nakladateli, který se před vyděrači omylem ukryje do domova důchodců, kde vrchní sestra poněkud připomíná vrchní sestru z Přeletu přes kukaččí hnízdo. Dokončit shlédnutí filmu o něm je posledním přáním geneticky modifikovaná jídlonošky čekající na smrt. A právě ona se stává mytickou bytostí, ke které se modlí mladý Zachry, ostrovan žijící za soumraku civilizace.
Kromě tohoto posledního příběhu jsou všechny rozděleny na polovinu, takže kniha se nese jakýmsi obloukem od roku 1850 až do vzdálené budoucnosti a zase zpět. V náznacích pozdějších příběhů odhadujeme jak dopadne ten příběh předchozí, abychom pak zjistili, nakolik bylo naše tušení správné.
A duši putující dějinami a nejrůznějšími těly a bytostmi pak můžeme poznat jen podle drobného mateřského znamení ve tvaru komety.
Každý z příběhu je jiný, psaný jazykem "své" doby a svého vypravěče. Přesto jsou spolu hluboce propojeny.
Kdo chce toho tato kniha přivede k zamyšlení nad společností, lidskými vlastnostmi atd. rozhodně se těším, až si tuto knihu přečtu znovu a příjdu na věci, kterých jsem si nevšiml...po shlédnutí filmu jsem si říkal, proč jsou příběhy, tak obyčejné a neokořeněné, ale po přečtení knihy, jsem zcela pochopil autorovy úmysly...libí se mi přirovnání, že Atlas mraků je moderní Bible mládeže x)
Román, který je jedinečný. V životě jsem nečetla něco podobného. A právě díky své jedinečnosti je kniha krásná. Každý příběh si mě k sobě připoutal odlišným způsobem a nedokážu ani říct, který se mi líbil nejvíce, protože na každém se našlo něco, co bylo krásné a zase něco, co bych možná vynechala. Nejvíc mě ale zřejmě dostal příběh o Sonmi 451. Jak stylem psaní (příběh je psán pomocí výslechu), tak konečnou pointou...
Moc se mi líbila myšlenka knihy, jak naše životy ovlivňují nás, lidi okolo nás, ale hlavně naše životy budoucí. A, že všechno, co uděláme se nám vrátí. Vrátí se nám to ale jiným způsobem. Jste vrah, v příštím životě budete hodní, abyste odčinili svoje hříchy ze života minulého.
Každý z příběhů mě nadchl a čtení mě neskutečně bavilo!
Dokážu si představit 6 knih s každým příhěm zvlášť, ale jako celek je to ještě lepší!
Pro mě je to jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četl a už teď se těším, až se zase někdy do ní pustím znovu.
Stále přemýšlím, jestli jít či nejít na filmovou adaptaci, aby mi film nezkazil pocity z této vynikající knihy.
Dočteno. A hodí se poznamenat, konečně!
Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila. Myslela jsem si, že v sobě skrývá silný a zajímavý příběh od kterého se nebudu moci odtrhnout.
Pche!
Tak jak tu bylo už psáno, celé je to sestavené ze 6 příběhů a na pomyslné 2 poloviny kniny. Kde v druhé půlce děj začíná posledním z té první. Když jsem nad tím těsně po dočtení přemýšlela, uvědomila jsem si, že některé z příběhů si nemůžu vůbec vybavit. Tak moc nezajímavé to pro mě bylo.
Několikrát jsem chtěla knížku odložit. Nejintenzivněji jsem to vnímala hned na začátku, kde děj odehrávající někdy v historii (omlouvám se, už ani nevím kdy) mě opravdu nudil. Navíc díky výše zmíněnému pořadí jsem zapoměla, kdo je kdo a tak mi trvalo, než jsem si dala dohromady souvislosti. Což na kladném zážitku ze čtení taky nepřidá. Jediný důvod, proč jsem to nevzdala, byl ten, že jsem si slíbila nejdřív kniha a pak film.
Znova jsem chtěla knihu odložit, když přišel na řadu příběh nakladatele. Ten mi tam přišel naprosto zbytečný. Ono vlastně to bylo celkově takové opravdu o ničem. Děj byl předvídatelný, snadno odhadnutelný.
Posledních asi 40 stránek se mi nechtělo dočítat vůbec.Celkový dojem, který to ve mě zanechalo je rozpačitý, až trapný. Jedna hvězda za příběh o Sonmi. Tady by se mohlo velmi trefně konstatovat, že to byl jednooký král mezi slepými.
Není to zase taková bomba, aby autor dostal nobelovou cenu. Kniha má však dva velké plusy, čímž se liší od běžné komerční literatury - nestandardní formu a myšlenku.
Co se týče formy, povídkové schéma působí trošku roztříštěně. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, jakým stylem bude psát svůj další román, a tak si pohrává s různými, někdy velmi odlišnými styly psaní. Rovněž si pohrává s různými žánry, od starosvětského deníku po akční thriller. Povídky jsou sice propojené, ale ne natolik, aby se jednotlivé děje prolínaly. Občas to propojení je dost křečovité - proč by se třeba hejsek Frobisher sháněl zrovna po deníku nudného patrona Ewinga? Nebo proč se ze všech kultovních starých filmů zachoval zrovna film s podřadnou zápletkou, kterou by nejspíš nikdo ani nezfilmoval?
Myšlenky dává román na přetřes závažné, ale mám raději, když si mohu utvořit názor sama, protože autor ke konci zbytečně moc mentoruje a multikulturalismus smíchaný se zelenou agitkou nám vtlouká do hlavy palicí. Občan státu, který nekolonizoval a nezotročoval, se pak cítí bezdůvodně provinile.
Přestože žádná část knihy není nudná nebo rozvleklá, nejvíc mě pohltilo vyprávění Somni, a pak příběh Zachryho. Dopisy Frobishera mi nesedly jako spojující útvar, protože se jednak neodehrávají v Tichomoří, jednak z nich nečiší kritika společnosti.
Atlasu mraků se není třeba bát, je to nenáročná literatura s myšlenkou. Na to, jak temně vidí autor naší budoucnost, konec jednotlivých povídek je většinou povzbudivý.
viděl jsem film a naprosto mě dostal, líbilo se mi jak zpracování tak i myšlenka filmu, ze kterou se duševně ztotožňuji, moc hezké....knížku jsem četl, ale neměl jsem z ní takovej zážitek jako z filmu...
Příběhy, které spolu souvisejí a které se prolínají ... jedna z mála knih, která se dá bez újmy číst po shlédnutí filmu. Vím o čem mluvím, mé první setkání s těmito příběhy bylo v kině, láska na první pohled a poté se mi do rukou dostala kniha, naprosto strhující kniha u které se těším až ji budu číst znova :)
Nebudu se vyjadřovat ke všem příběhům, vše už tu bylo řečeno, ale Orison Sonmi si prostě zaslouží odkaz. Je to dle mého názoru nejkrásnější, nejživější a nejbližší téma. Je plné naděje, touhy po svobodě a boje za spravedlnost a rovnoprávnost a přestože v očích Svornosti prohrála, tak ve skutečnosti její prohra byla výhra: Její deklaraci zná každý ...
Koukněte na film a budete přemýšlet a ptát se, vemte knihu a budete mít i odpovědi, které vás donutí znovu přemýšlet...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Úžasná propracovaná kniha, věřím, že dala autorovi spoustu práce. Moc se mi líbila, určitě se k ní vrátím.