Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1660
1660
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha si mne získala a film kvalitu díla umocnil. Nádhera, obdivuji autory, kteří přijdou s něčím novým.
Hodně zajímavá, ale složitá kniha.
Po jejím přečtení, mi srovnání s filmem přijde nevhodné. Film totiž neukázal tolik co kniha, v obouch je zachycena stejná skutečnost, ale trochu jinak. Chápu, ze většina čtenářů nechytne hloubky těch příběhu, ale mě přišly příběhy velmi pěkné a hluboké.
Stejně jako u filmu mne bavila nejvíce část Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, byla to jediná kapitola, která byla založena na vtipnosti a ne na vážnosti.
Než jsem se ke knížce dostal, viděl jsem několikrát filmové zpracování, takže jsem věděl, do čeho jdu. Respekt autorovi, že to dal dohromady a dovedl to vzájemně propojit. Líbilo se mi, že každá povídka je psaná jiným stylem podle toho, v jaké době se odehrává. Oproti filmu je to klasicky o dost obsáhlejší, ale například Orison Sonmi~451 byla až moc dlouhá a komplikovaná. Nejlepší pasáž jednoznačně Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, naopak Poločasy rozpadu jsem přečetl docela s nezájmem.
Tak tady byl film u me proste lepsi...kniha byla nesmyslne natahovana tak, ze se v ni i clovek nekdy ztracel...slo to vklidu o 200 stran omacky zkratit a dostalo by to 4 hvezdy...3 hvezdy tomu davam jako uznani za autorovu megafantazii...
Vítězství formy nad obsahem.
Způsob vyprávění, střídání stylů i jazyka, cestování z minulosti do budoucnosti a zase zpátky... Přístup neuvěřitelně originální, ale dějová linka za ním pokulhává. Většina myšlenek na mne působila vcelku povrchně až otřepaně a tak jsem se neustále nemohl zbavit pocitu, že nebýt jejich podání takto neotřelé, že bych je asi přešel bez povšimnutí.
Nemůžu napsat, že jsem se nudil, ale stejně tak ani doporučit k přečtení.
Pro mě rozhodně mistrovská kniha. Obsahuje několik příběhů řazených zajímavým způsobem, ve kterých autor ukazuje problémy lidstva v různých časových úsecích. Zajímavá zápletka plná důležitých detailů mě ke čtení stále více a více lákala.
Dobrá knížka, dobrý film, dobrá hudba. I když to nebylo nic až tak excelentní, když se na to dívám z pohledu jiných knížek, co už mám za sebou, ulpěl na mě příjemný pocit a nejasná, matně rozostřená radost, když se k příběhu vracím ve svých vzpomínkách. A to nedokáže lecjaká knížka.
Pre mňa niečo medzi bravó! - toľko rôznorodých príbehov a myšlienok, to prepojenie a tajomno; a medzi príjemné čítanie - nakoľko to nebolo 100%tne pútavé a niektoré príbehy neboli spojené s inými tak silno, bol len akosi načrtnuté a potom nechané na pospas.
Ještě před čtením knihy jsem viděl trailer, kde přišli skotští vymahači za trůnícícm panem Cavendishem a jejich Where are our focking money, mě dostalo a v tu chvíli jsem věděl, že si knihu musím přečíst. Rozjezd u knihy byl pomalejší, ale postupně jsem pochopil, že vše bude zakončeno ve velkém finále. Opravdu knížka, ke které se stojí za to vrátit. Má v sobě vnitřní kouzlo, které Vás přitáhne a Vy přemýšlíte, co bude asi následovat, a jste vtažen do děje naprosto bez možnosti vystoupit. Souhlasím s tím, že to není úplně jednoduché čtení, ale již se mi mnohokrát vyplatilo pokračovat, i když si na začátku připadáte, že jste se již po několikáte ztratil a že to tentokrát již spisovatel s další dějvou linkou přehnal. O to je nakonec výsledek umocněn, když zjistíte, že jste se nejen našel, ale že jste i pochopil proč k tomu došlo a musíte uznat, že se opravdu jedná o propracované dílo s nádherným závěrem.
Strhující kniha, přímo ďábelsky promyšlená. Čtěte ji rozhodně předtím než uvidíte film, protože adaptace se úplně nepovedla a byla by škoda, kdyby vás mělo zklamání od předlohy odradit.
Ze začátku jsem myslela, že knihu ani nedokončím, na asi 50 stránce jsem se musela přemlouvat, abych pokračovala a dala tomu ještě šanci.
Je rozhodně dobře, že jsem pokračovala ve čtení, protože až později mi došlo, že kniha má opravdu zajímavý a skvěle propletený děj a je velice zajímavá.
Líbí se mi, jak autor v knize vyjádřil svůj pohled na svět tím, že vytvořil 6 příběhů, kde každá postava je jiná a jinak ukazuje, jací lidé opravdu jsou, jaký je opravdu svět a k čemu bohužel lidstvo spěje. Každý ten příběh mě donutil se trochu zamyslet nad životem a světem a vize budoucnosti se doufám nesplní, i když přesně tak nějak si jí také představuji.
Celá kniha je zajímavě napsaná a i když se ze začátku může zdát, že je o ničem, že je to nuda, tak doporučuji pokračovat alespoň dál než strana 100 a myslím, že většina lidí si jí nakonec také oblíbí, až pochopí všechny ty příběhy a jejich souvislosti. Ale chápu, že naopak někomu může tato kniha přijít nesmyslná nebo nezajímavá. Knihu už jsem dočetla před pár týdny a až později mi došlo, že je to jedna z knih, kterou si někdo buď opravdu oblíbí, nebo jí naopak bude zcela nesnášet a pak se najde pár lidí s neutrálním názorem.
Hodně se mi líbí řazení příběhů, do pyramidy, kdy první příběh je dokončen jako poslední (a zároveň se odehrává nejdál v minulosti), druhý jako předposlední atd., i když to v praxi znamenalo, že po návratu k panu Ewingovi jsem pracně lovila z paměti, kdo je kdo.
Taky je úžasné, že je každý příběh podáván jiným stylem - dopisy, deník, ich forma...
Je to o zamyšlení, nad lidmi, nad společností, nad civilizací, nad bojem dobra a zla sensu lato.
Velice složitá kniha s mnoha příběhy, které se vzájemně prolínají a navazují na sebe. Musím se přiznat, že jsem ji musela přečíst 2x a spojila jsem to s filmovým zpracováním. Je to kniha vhodná k zamyšlení o životě, o tom proč jsme tady a co se stane v budoucnu Jak ovlivňujeme našim současným chováním budoucí generace apod. Jak se z jedné z mnoha stane mučednice a ačkoliv ví, že zemře, tak ví, že za sebou zanechala odkaz pro budoucí generace.. Všechno má svůj smysl
Nad touhle knihou budu ještě dlouho přemýšlet. Třeba str. 386:
"Představujeme si, jak bude vypadat příští týden, příští rok nebo rok 2225 - virtuální budoucnost, vyprofilovaná přáními, proroctvími a sny. Tato virtuální budoucnost pak může ovlivnit skutečnou budoucnost jako ve věštbě, která naplní samu sebe, avšak skutečná budoucnost zastíní tu virtuální stejně jistě jako zítřek zastíní dnešek."
Mistrně konstruovaná postmoderní koláž, spádový, výpravný, nenásilný kaleidoskop. Film je audio-vizuální orgií, knize nijak neublížil, kupodivu, snad je jen příliš dlouhý.
Náročnější a těžší kniha u které se musí čtenář na sto procent soustředit ale stojí to opravdu za to.
Atlas mraků je jedna velkých knih, které můžete číst jako pár zajímavých, zábavných příběhů, které spolu zdánlivě nesouvisí, anebo se pokusit ponořit hloub a vidět spojitosti, vidět větší záměr, snažit se rozklíčovat, jak autor knihu konstruoval, stylově, obsahově, ale i vizuálně. To, že se ji někdo pokusil zfilmovat, ji nutně musí ohoblovat na obyčejné vyprávění, protože jsou příběhy, které dokážou vyprávět jen slova. Epický Eliadův mýtus o věčném návratu v próze je v podstatě o tom, že začínáme tam, kde končíme, že se vyšplháme na kopec a zase padneme, protože lidstvu není nic vlastnější, než se na vrcholu v honbě za mocí a touhou ovládat ze strachu, aby se člověk nestal sám ovládaným, propadne samo do sebe. Autor si hraje se styly - každý příběh je vyprávěný jinak. Máme tu deníkové záznamy, dopisy génia, akční ekothriller, ironickou, černohumornou komedii, dystopickou sfi-ci a ústně předávané vyprávění. To tvoří vrchol pomyslné hory, po jejímž úbočí šplhá civilizace a jako jediné není rozdělené do dvou částí, ostatní horu rámují a my šplháme z devatenáctého století vzhůru až do nedatované daleké budoucnosti, a pak zase sestupujeme zpět do hloubi dějin. Překlad je výborný. Jestli občas rádi při čtení zapojíte mozek, nebudete litovat (a zapojte ho, protože ta kniha si to zaslouží)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Hodnotím s odstupem měsíce a dvou dalších knih,a pořád ve mně zanechává hluboký dojem. Rozhodně to není lehké čtení a pro osoby, kterým není lhostejný běh světa mírně depresivní. Sci-fi není zrovna můj žánr, ale tato kniha se ale zcela vymyká běžnému škatulkování. Některé pasáže mě trochu nudily, přesto vřele doporučuji k přečtení a zamyšlení.