Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14976/bmid_atlas-mraku-1kF-14976.jpg
4
1660
1660
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky. Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
více info...
Přidat komentář
Atlas mraků se brzy stal jednou z mých obíbených knih, a to hlavně proto, že jakmile ji dočtete musíte si prostě na chvíli sednout a nad celým tím "skrytým poselstvím knihy" ještě jednou v klidu zapřemýšlet. Člověka prostě musí napadnout myšlenka, jestli to takhle skutečně je, a zamyslet se nad svým životem v širším kruhu. A když mě kniha donutí takhle přemýšlet, tak to prostě miluju :)
Některé knihy je žinantní jak hodnotit, tak komentovat. Čas od času někdo napíše něco, co je docela jiné, než všechno ostatní a je to zcela mimo běžná srovnání. Kupříkladu toto. Je to několik knih v jedné a já to čtu opakovaně, abych to pobrala. Jak si tak čtu anotaci tady na Databázi nahoře, tak mám za to, že jsem četla něco jiného. Měla jsem za to, že se pohybuji v kruhu a že to bylo záměrem, že se životy postav rozeběhnou, prolínají se a různými způsoby setkávají, nicméně nemám za to, že všechny hlavní postavy toužily po ideálnějším životě. Všichni nebyli až takovými idealisty, kdyby ano, nedalo by se to číst. A tohle se dalo číst docela lehce. Všichni měli odvahu žít po svém a všichni se přesvědčili na vlastní kůži o tom, že všechno, co uděláš se ti vrátí. A dokonce nejen tobě. Všechno, co uděláš, se vrátí všem.
velmi se mi líbila různorodost stylů, co "kniha" to jiný lit. styl, jiná doba... bezvadné. přiznám se tedy, že některé pasáže byly pro mne trošku náročnější a nečetly se úplně snadno. nebylo jich ale moc. co na autorovi (překladatelce) velmi ocenuji je to, jak si dokážou hrát s jazykem, jak věci které se obvykle vyjádří nějak... dokážou vyjádřit jinak, po svém, hravě. strašně se mi to líbilo. nadchly mně i některé vhodně užité obraty jako např. "nemrtví" u kapitoly, v níž parta seniorů uteče z aurora house jsem se musela smát nahlas. bylo to skvělé.
Velmi karmická kniha. To je největší poselství, které mi předala - vše se Ti vrátí, ať už v tomto, nebo jiných životech. Poslouchala jsem jako audio, kde každého vypravěče načetl jiný herec, nebo herečka. Bylo to moc fajn. Sice dost komplikované, dlouhé a rozhodně ne odpočinkové, ale fajn.
Kniha má zajímavou výstavbu děje/ů. Každá část je psána jiným jazykem, ale nádherně se doplňují a postupně odhalujete jednotlivé vrstvy příběhu. Film si mohl pomoct dynamickým střihem, zatímco knížka na to jde spíše z přemýšlivější roviny.
Jedna z nejoriginálnějších knih, která se mi kdy dostala do ruky. Přečetla jsem téměř na jeden zátah a neodradilo mne ani množství stran, ani že jsem zpočátku nic moc nechápala. Ale nebojte se, ono to nakonec všechno do sebe lehce a nádherně zapadne a vy budete na tuhle knihu myslet ještě hodně, hodně dlouho.
Náramná kniha, i když start byl u mě do sté stránky poměrně pomalý. Když jsem od autora četla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, musela jsem začínat několikrát, abych se ve všech postavách a jménech vyznala. David Mitchell píše hutně a ne zrovna jednoduše, ale pokud se tím nenecháte odradit, rozhodně se začtete a pohltí vás úžasně propracovaný příběh s překvapivou sítí propojení, která člověku vrtá hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení. Příběhy Sonmi a Zacharyho pro mě byly asi onou pomyslnou třešničkou na dortu. Jinak film rozhodně doporučuji, ale víc si ho užijete (a rozhodně lépe pochopíte) až po přečtení knížky.
Atlas mraků je sextet. Je to jako když otevřete šest knih, vložíte do sebe - a pak čtete od začátku na konec a od konce zase na začátek. Má to svou logickou strukturu, která se Vám postupem odkrývá a uceluje a své k tomu řekne i autor sextetu Robert Frobisher. V knize jsem našel dost podnětných myšlenek a závěr tomu všemu korunuje :) přesto jsem se nevyhnul srovnání s filmem (film obecně nemůže shrnout a zobrazit všechny myšlenky z knihy). Některé scény jsou akčnější ve filmu, jinde zase v knize. Také struktura filmu je jiná (a pro někoho může být dost těžké se orientovat). Přesto mi však přijde film o hvězdičku optimističtější a často se k němu vracím :) PS: ve filmu mi zcela unikla souvislost mezi příběhy Luisy Reyové a Timothyho Cavendishe. Ale je tam, když jsem se na to soustředil, objevil jsem pojítko - stačilo se jen dívat :)
Před několika lety jsem viděla film a jediné, co si vybavuji je, že jsem příběh vůbec nepochopila. Oproti tomu knížka je napsaná srozumitelně a rozdělení příběhů mi vyhovovalo. Ze začátku jsem knihu nijak zvlášť nehltala, ale do druhého příběhu jsem se naprosto ponořila. Chytla mě i Sonmi a Cavendish, u kterého jsem se mnohokrát musela smát. Každý příběh mě něčím zasáhl a posledních pár stránek jsem si už jen vychutnala.
Příběh světa se stále opakuje, jako se opakují příběhy jednotlivých lidí. Kniha má co říct a čte se dobře, protože netrpí roztříštěností filmového zpracování.
Knihu som asi na pol roku rozcitanu odložila a vratila sa k nej po tom, čo som videla film. Aj keď som ju citala na etapy a nie je to úplne moja salka kávy, oceňujem autorov štýl a niektoré myšlienky boli skutočne pozoruhodné. Chystám sa ju prečítať ešte (aspoň) raz, pretože mi určite uniklo mnoho detailov a prepojení.
„Slabí jsou masem, které silní pojídají.“
Ano, o tom je tahle úžasná kniha. Hovoří o moci v různých dobách a různých prostředích, o jejím zneužívání i o touze těch slabých nějak se z područí moci vymanit. Navíc je to mistrně napsané dílo, každá dějová linie je psaná v jiném stylu, používá jiný jazyk, hlavní postavy jsou velmi srozumitelné, i když jsou tak odlišné a přitom vlastně něčím propojené. Není to žádné čtení „na pohodu“, ale určitě to stojí za to. Film mi připadal příliš zkratkovitý a tím možná i trochu nesrozumitelný.
Pro mě další bichle přečtená v rekordním čase (asi 4 dny). Některé příběhy nebo postavy nebo styly psaní mi byly příjemnější než jiné, ale o to právě jde. Každá kniha je psaná úplně jiným způsobem, v jiném žánru, o jiných lidech, přesto je to všechno provázané. Deníkově vedený cestopis, román v dopisech, detektivka v krátkých úderných kapitolách, absurdní komedie v ich formě, román v rozhovoru a nakonec vypravování ovčího dědečka… Vlastně moc nechápu, jak se mu podařilo všechno tohle a ještě mnohem víc nacpat do jediné tlustoknihy. Navíc se všechno prolíná, historie se opakuje,… it just works. („Turns out it’s a flawless masterpiece.“)
„Strávil jsem dva týdny v hudebním salonku a zpracovával jsem fragmenty zkomponované za poslední rok do „sextetu pro překrývající se sólisty“: klavír, klarinet, cello, flétnu, hoboj a housle, každý s vlastním jazykem tóniny, rozsahu a barvy. V první řadě každé sólo přerušuje sólo následující, ve druhé každé přerušené sólo zase postupně pokračuje. Revoluční dílo, nebo jen opičárna?“
...Hlasuju pro první možnost.
Viděla jsem nejdříve film, kteréý mě absolutně nadchnul, obdivuji autory za to, jak nádherně dokázaly propojit příběhy, které postupně gradovaly v krásný a nezapomenutelný konec. Těšila jsem se na knížku, ale ta mě nezaujala tak, jak jsem čekala. Místy byla nudná a někdy jsem nebyla úplně v obraze, kvůli množství postav a rozpůlení příběhu a jeho dokončení později. V tom je film opravdu nádherný, strhující a neztratíte se v něm. Knižní předloha je ale krásná, obdivuji autora za tak bravůrní a nadčasový nápad, který ale až film dovedl do úplné dokonalosti.
Četlo se to samo. Film jsem viděl až následně a rozhodně doporučuji nejprve přečíst knihu.
Po celou dobu, co jsem tuto knihu četl, jsem byl příjemně překvapen. Ani ne tím, jak na sebe navazují jednotlivé příběhy, ale jejich čtivostí. Tempo některých částí bylo takové, že když jste se začetli, nepustilo a četli jste několik hodin bez vnímání času.
Co ještě stojí za pochvalu je styl jednotlivých příběhů. Každý měl svůj specifický styl, proto na začátek to pro vás bylo pokaždé takové tlumené částečné ukončení děje.Stejně tak na konec. Většina příběhů končila napínavě a akčně a potom navazovalo klidnější pokračování dalšího příběhu, které zase končilo napínavě, atd... Úplně mi to připomínalo crescendo a decrescendo.
Rozhodně tedy klobouk dolů. Všem doporučuji
Jednotlivé příběhy jsou čtivé a i samostatně by dobře fungovaly. Díky jejich elegantnímu propojení ale čtenář získává něco navíc a má tak příležitost zamyslet se nad předkládanými tématy z tak nějak všeobímajícího pohledu. Linky týkající se základních pravd o lidské existenci jsou relativně hluboké a překvapivě nepůsobí nijak na sílu. Celkově kniha jednotlivými příběhy zaujme i bez hlubšího propojení, kterým jsou jednotlivé povídky svázané. Hlubší smysl je příjemná třešnička na dortu.
Atlas mraků jsem dostala před pár lety, kdy mi bylo asi dvanáct nebo třináct. První pokus o přečtení se tedy samozřejmě nezdařil, protože ač už jsem něco načteno měla, tohle bylo něco úplně jiného a neznámého. Když jsem si knihu četla znovu před pár měsíci, jako bych ji najednou chápala mnohem lépe a samozřejmě jsem ji i dočetla do konce. Nejlépe se četl příběh Cavendishe, který byl úplně jiný, než všechny ostatní. Kniha se mi každopádně moc líbila. Musím ale také říct, že si jsem jistá, že pokud si knihu přečtu za pár let, budu tomu rozumět zase o něco lépe. S každým a každým přečtením si uvědomujete více a více spojitostí... Atlas mraků bych rozhodně doporučovala někomu staršímu, kdo má něco načteného, protože tohle rozhodně není jednoduché četba, kterou můžete číst po večerech; tohle chce plné zapojení a čistou mysl :).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Řemeslně perfektní, nicméně měl jsem pocit, čtu zjednodušené Když jedné zimní noci cestující. Čtvrtá hvězda je za to, že to autor ústy Timothy Cavendishe přizná.