Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537156/bmid_az-uvidis-more-662a5b44149c6.png
5
1500
1500
Poutavé vyprávění o nelehkých osudech řeckých uprchlíků mezi námi v druhé polovině minulého století. Kniha vypovídá o historii Řecka, o občanské válce, která zemi rozdělila, a o minulosti řecké komunity u nás.V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala...... celý text
Přidat komentář
Jako mnozí níže jsem knihu poslouchala, téma mne zaujalo, příběhy jsou uvěřitelné. Zažít bych to ale opravdu nechtěla...
Přespříliš pohledů od spousty postav, ke konci už jsem se v tom ztrácela, jak se postupně odkrývaly další rodinné vazby. Možná to bylo tím, že jsem to poslouchala na ČRo a nemohla jsem tak listovat zpátky jako v knize, abych si osvěžila paměť, ale tím spí by mělo být vše jasné, aby se čtenář/posluchač neztratil. Absolutně si nepamatuju, jak to bylo s těmi náušnicemi, takže konec mě nějak nedostal. Cením ale toto téma, protože o této menšině se moc v knihách nepíše. Děkuji za nakouknutí do řecké kultury, ale zase naopak musím dodat, jak je to pro Řeky typické, že si stále myslí, jak je to u nich nejlepší, že jedině to řecké je to dobré, a právě to mě na hlavních postavách štvalo. Když uteču za lepším životem, tak mám být ráda, jestli si toho nevážím, mohu se vrátit nazpátek ne?
Nemám slov. Mnoho myšlenek a pocitů, které po přečtení této knihy mám, které snad s odstupem času i pochopím.
Velice zajímavé téma, které se podařilo autorce dobře a čtivě zpracovat. Opět jedna z knih o které si člověk může povídat a zjišťovat více o tématu.
Jak už tu mnohokrát zaznělo, téma knihy je neskutečně silné a hlavně to mě nalákalo na poslech na ČRO. Ale bohužel mi přišlo, že z něj autorka nedokázala vytěžit tolik, kolik by šlo. Možná její styl psaní nedodal příběhům postav tu patřičnou šťávu, byly takové skoro neživotné až nudné. Moc jsem si k nim neudělala vztah, což pro mě při čtení bývá důležité, potřebuji, aby ve mně postavy vzbuzovaly emoce a to jakékoliv.
Co mi z celého textu vychází nejvíc, je vykořenění. Postavy v nějakou chvíli nepatří nikam a nejspíš si přijdou osamělé, ač kolem sebe mají rodiny. Něco, z čeho by šlo dostat daleko víc, takhle jen příběh pozvolna plynul, nějaké silnější zápletky a krize byly vlastně jen na začátku knihy. Vlastně si říkám, jestli knize neublížilo to, že to byla sága napříč dlouhými roky. A to ságy velmi oblibuju. Tady mi ale přišlo, že to rozprostření, kdy autorka chtěla stihnout tak dlouhou dobu, ubralo na větším rozepsání postav, které by je lépe charakterizovalo a přiblížilo. Třeba by knize nakonec prospělo více stran, kdo ví,
Vyslechnuto jako audio Čro a moc se líbilo. Zajímavé téma, dobře zpracované a jako bonus, osobní vzpomínka na vesnici Travná, která byla osídlena Řeky, na zvlaštní atmosféru , která tam vládla, dovolená v Parge, zakže jsem k audiu měla i vlastní video v hlavě.....
Tento pribeh, vlastne pribehy, nemaji chybu. A kdyz jsem narazila na audioverzi na CRo, musela jsem sem k reckym osudum zase po letech vratit. Uz kdyz jsem knizku cetla jeste pred vydanim pro nakladatelstvi jako beta ctenar, byla jsem nadsena a knihu vsude doporucovala. A stejne nadsena jsem i dnes. Wilkova proste sepsala paradni vypraveni, ktere vtahne a nepusti. A ja ho budu dnes, stejne nadsene jako pred lety, doporucovat.
Audiokniha ČRO. Mrzelo mě, že nemám moc čas číst a protože nejvíc času mám když se dopravuji do práce, jsem nadšená že jsem objevila pestrou nabídku Českého rozhlasu.
Toto je další z knih načtená na ČRO, která mě chytla, mám ráda tyto typy rodinných ság. Je to silný a chytlavý příběh nelehkých osudů jedné rodiny a jejich přátel.
Audiokniha Čro. Vloni jsem knihu četla a moc se mi líbila. Proto jsem si teď na Čro poslechla i audioverzi a opět jsem nadšená, ten příběh je prostě skvělý, navíc krásně načtený.
Myslím, že toto je snad u mě první kniha, kdy od podnětu k "přečtení" uplynul pouze jeden den. Ráno jsem při procházce se psem poslouchala rozhovor s paní autorkou, pak jsem si vzpomněla, že na ČRo jsem před časem viděla čtení na pokračování této knihy, našla jsem si to a byla jsem ztracená... Mám pro Řecko slabost, je to krajina s pohnutou historií, ve které ale asi nikdy nebylo a asi ani není jednoduché žít. Poslechla jsem si v průběhu jednoho dne všechny části publikované na ČRo a následně jsem zjistila, že existuje audiokniha, která je mnohem delší, takže proto to "přečtení". Nicméně i tato zkrácená verze byla výborná, nabitá osudy lidí a emocemi, myslím, že jsem se stala novou fanynkou paní Wilkové a zkusím i další její knihy.
Málokterému autorovi se povede vykreslit reálie tak sugestivně. Stává se to, leč zřídka, a tato kniha je jedním z krásných případů. Když se píše o horách, jste prostě v horách. Když v ponurém děcáku, dýchá na vás chlad i za bývalého majitele zámečku. A když v Řecku, všechno je prosluněné a voňavé, skoro jako 4D zážitek. Jako Moravanka s řeckými spolužáky jsem některé malé střípky navnímala, ale zdaleka ne plný rozměr. A co víc - můj muž z Čech netušil, že se něco takového dělo! A to je už zase další rozměr...
Rozhodně mi to rozšířilo obzory.
Moc hezky čtivě zpracovaný silný příběh. Kniha by měla být povinnou četbou pro všechny, kdo si nejsou jistí, proč je 17.11. státní svátek.
(SPOILER)
Velmi zdařilé rozhlasové zpracování. Nejvíc mě oslovil začátek, příběh dětí v zemi, kde zuří občanská válka, a těžké začátky v tehdejším Československu (přístup některých "vychovatelek" vysloveně bolí - jak je možné takto se chovat k dětem...); to byla podle mě nejplastičtější část, která mě "chytla".
Myslím, že je opravdu velký oříšek, jak zpracovat celý dlouhý životní příběh hlavních postav, aby ty postavy zůstaly živé a nezploštily se. To se myslím ne vždy podařilo, proto dávám 4 hvězdičky. Přesto musím říct, že mě román zaujal a mohu ho doporučit.
Četba na pokračování ČRo, velmi zdařilé zpracování, úžasný příběh, líbily se mi věrohodné postavy - úplně živé!
Přijetí řeckých komunistických uprchlíků do Československa na konci řecké občanské války (v první vlně 1948 - 49 přišlo na 3 000 dětí), byl jeden z mála pozitivních moment naší komunistické minulosti.
V knize čtivě a napínavě zpracované téma.
O téhle knize jsem hodně slyšela a byla jsem na ni docela zvědavá. Byla určitě poutavá a zajímavá, dozvěděla jsem se o historických událostech, které u nás nejsou moc známé. První půlka, která se odehrávala v Československu, byla taková celkem "šedivá" a smutná. Druhá půlka z Řecka naopak hýřila barvami a vůněmi. Vytvářelo to docela zajímavý kontrast - kontrast vytvořený naprosto odlišným podnebím a počasím, odlišností kultur a nejspíš i sociálním prostředím. I ta první půlka se mi hůř četla.
Skvělý, zajímavý příběh...moje druhá knížka od autorky a tahle se mi líbila mnohem více než Ty chladné oči....
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Rozhodně originální téma, na které jsem při četbě ještě nenarazila, tudíž jsem o něm skoro nic nevěděla. Autorka ho navíc zpracovala opravdu čtivě – nechybí spousta autentických dialogů, dobře vykreslené prostředí tehdejšího Československa ani působivý kontrast mezi československými a řeckými zvyklostmi. Jen škoda, že úvod slibuje pomalý a pečlivě poskládaný příběh, který však s rostoucím tempem najednou končí. Také k postavám si člověk nevytvoří příliš silné pouto. Neznáme žádné jejich niternější myšlenky ani větší vhled do vztahů. Jen se tak lehce klouzáme po povrchu. Jasně, aby to bylo propracovanější, musela by mít sága mnohem víc stran nebo dílů, čímž by si ale autorka zásadně osekala čtenářský kroužek. Za mě tedy slušný kompromis.