Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320197/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--DUA-320197.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko. Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Jsou to přesně dva roky co jsem četla knihu "Řekni vlkům, že jsem doma" .. a jsem stejně nadšená i když hrdinky jsou jiné.. Pohádka pro dospělé...vrátí člověka do vzpomínek, rozesměje i rozpláče...
Nakonec jsem knihu dočetla, ale měla namále. Nemám ráda nesympatické hlavní hrdiny. Elsa - tvrdí se o ní, že je jiná, ale spíš je jen drzá, hubatá a nevychovaná. Babička - potkat bych ji nechtěla. Zajímavé na knize je to míchání fantazie a skutečnosti, takže vyloupnout to, o co tam vlastně jde, je jako luštit křížovku.
"Je mi čtyřiašedesát. Ale nenarodil jsem se jako čtyřiašedesátiletej! Já doprdele umim dělat sněhový andělíčky!"
A další ukázka:
Je těžké nechat své milované odejít. Obzvláště pro někoho, komu je necelých osm a teprve se učí, že to dřív nebo později nevyhnutelně čeká všechny, které máme rádi.
Souhlasím s mnohými pochvalnými komentáři níže. Je pravda, že mě zpočátku také trochu zdržovaly popisy všech království z Říše před procitnutím, ale pak jsem se do toho nějak vžila. Možná je to tím, že jsem Harryho Pottera jen viděla, chybí mi četba. Možná bych se měla více pouštět do světa fantazie... Taky mi trochu vrtalo hlavou, zda může být sedmileté (téměř osmileté) dítě natolik vyspělé. Možná může, když je JINÉ. V závěru knihy jsem promočila několik kapesníků. To už se mi hodně dlouho nestalo. Kniha nemusí být přímo perfektní, stačí když ji čtenáři budou mít rádi...
Fantazie je dokonalost sama o sobě a autor to dokázal dokonale zpracovat, opravdu že jo.
O Backmanových knihách se mi blbě píše, že se mně některá z nich líbí nejmíň, protože jsou výjimečné všechny. Tak jen spíš řekněme, že "Babičku" řadím až na třetí místo za Oveho a Britt-Marie. Dětská fantazie je úžasná a dospělý svět nahlížený dětskýma očima může být pořád smutný a krutý, ale... "člověk může být smutný, i když jí sladkosti, ale je to mnohem, mnohem těžší". A řekněme si upřímně, každý by někdy chtěl mít takovou babičku.
PS: Dostala jsem chuť znovu si poslechnout Britt-Marie...
Nádherná knížka. Mě dostala z těch dosavadních tří od autora nejvíc. Doporučuju!
Ta přemíra fantazie, kde se pohádkové vyprávění promítá v reálném ději, které Elsa postupně odhaluje v trochu nebezpečné honbě za pokladem. Moc se mi líbí, jak postupně odhaluje tajemství svých sousedů a tím se i ve svém mladém věku přesvědčuje o tom, že ne každý je takový, jak se o něm povídá. Že každý může být v jádru dobrý člověk nebo mít alespoň důvody ke svému chování. Chvilkama mi hodně vadila Elsina hubatost a na druhé staně ta nespravedlnost dětských vztahů. Celkově se mi kniha líbila.
Kniha, která mi na jedné stránce vyrazila smíchem dech a vzápětí na druhé vehnala slzy do očí. Nebyla to dobrá volba na cestu vlakem :D, ale naštěstí to můj muž ustál a po hodině čtení už se raději na nic neptal. Po Ovem jsme myslela, že nemůže být další kniha stejně dobrá, lepší, ale může a rozhodně doporučuji a s chutí si přečtu "Tady byla Britt-Maríe". Backman píše moc hezky a ve mě získal dalšího čtenáře :D
Dlouho jsem knihu odkládala, Ove mi přirostl k srdci, tak jsem se bála, aby babička nezklamala. Nakonec to bylo opět nádherné čtení, které jsem si moc užila. Nádherně vykreslené postavy, pohádkový příběh, realita i surovost života a jeho dojemné stránky. Takže Backman nezklamal, naopak mě opět úžasně nadchnul.
Kniha se mi zpočátku četla trochu obtížně, nemohla jsem se pořádně zorientovat v postavách. Ale nakonec jsem ráda, že jsem ji neodložila. I když Oveho nepřekonala.
Ze začátku se mi četla opravdu těžce, pletly se mi postavy a pohádkové části působily dost rušivě, jako celek však knížka působí velmi mile a hlavně čtivě. Zejména posledních sto stran jsem zhltla za chvíli, velice emotivní a dojemné.
Teda... Ove mi prisel tak trosku nad prumerem...ale tahle knizka.... je naprosto uzasna... originalni psani me strasne bavilo...vtipne i trosku smutne...malo kdy mi slza ukapne a tady hned 2x .. zboznovala jsem vsechny hrdiny v knizce (az na Sama ;) coz se mi taky casto nestava...Take vazne nevite co se bude dit na druhe strance..naprosto nepredvidatelne...
Doporucuju precist.. jak bych mohla dat vic * dam jich aspon 10 :)
Mám knihy Backmana i jeho styl vyprávění moc ráda. Tohle je pohádkový příběh pro dospělé a pokud na tuto hru přistoupíte, je to skvělé čtení. A pokud nejste drsoni a cynici, tak i v závěru docela emotivní.
Třetí kniha od Backmana, kterou jsem četla. Nejdříve jsem četla "Tady byla Britt-Marie", ta se mi líbila nejvíc, naprosto skvělá, pak jsem četla "Muž jménem Ove", ta se mi taky moc líbila a dnes jsem dočetla tuto knížku, kde mě potěšilo - krom jiného i setkání s Britt-Marií. Četla jsem ty knížky v takovémto pořadí a v tom pořadí se mi přesně líbily, ale líbily se mi moc všechny. Backman píše moc hezky a prostě si mě získal. Opět hořkosladké, smutné, veselé, dojemné, zajímavě vystavěný příběh, moudré a zajímavé myšlenky, knížka se mi prostě moc líbila - i jsem se smála a k slzám mě také přivedla (hlavně ke konci). Navíc krásná obálka, líbí se mi všechny obálky knížek od autora.
Bezpochyby jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. O spisovatelském umu Backmana nemůže být pochyb. Kniha mi seděla ve všem... humorem, mírou absurdity, příběhem, perfektně popsaným charakterem postav, propojeností jednotlivých životních příběhů postav, pravdivými tvrzeními o vztahu babička - vnouče, zálibou hlavní hrdinky v Harrym Potterovi. Kniha má napínavé, klidné, vtipné i dojemné pasáže. Styl autorova psaní mi sedí úplně. Autorovy postřehy a poukazování na některá fakta současnosti, jsou příjemným osvěžením, které u mě nejčastěji vyvolalo výbuch smíchu. Zatím je to první kniha, kterou jsem od něj četla, nicméně doma mám i Ova a po přečtení téhle Babičky mě láká také autorova Britt-Marie. Knihu doporučuju každému, kdo se chce při čtení zasmát a taky trochu zasnít. I když jsem zrovna nečetla, musela jsem nad dějem stále přemýšlet a bylo těžké se odtrhnout :) Určitě se ke knize vrátím!
Tak tohle se nepovedlo. Jako kdyby se autor nemohl rozhodnout, jaký příběh napsat. Hlavně ty pohádkové pasáže mi tam strašně vadily a nudilo mě to.Sice jsem dočetla, ale Britt Marie byla mnohem lepší a lidštější.
Backmane, ty kluku jeden prvoplánovej. Ty si to umíš zařídit, co. Stačí ti k tomu jeden senior, nějaká těhule, prapodivný protivný mrně, sousedi případi a más vystaráno na rok.
Ne, mě se to líbí. Je to jistota. Jistota, že nikdo z nás není uvnitř úplnej parchant ("sorry") jen tak z plezíru. Všichni máme důvody ke svýmu chování, všichni máme nějaký příběh. Ale tolik silných příběhů pohromadě v jednom baráku? To už vážně chce pohádku, aby to člověk strávil.
Ps.: Chápu, že někomu knížka nesedí, přechytralý holčičky, pošahaný bábrdle a pohádkový styl vyprávění děsily i mě možná dobrýho půl roku. Ale nebojte se, děti, není všechno tak, jak se zdá. Ani ty pohádky. Vlastně hlavně ty. ;)
Ze začátku to šlo velmi ztuha, chvílemi mi až vadila přemíra té pohádkové části, pak jsem to ovšem začala číst nahlas dětem, které naopak tu pohádkovou část hltaly, no a pak už to šlo raz dva.
Mě prostě neberou knihy psané stylem malého dítěte. I když je kniha plná humoru a děje nebavila mě a jen jsem ji pročítala. Další knihy od autora asi číst nebudu....
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Knížka pro mne byla překvapením. Četla jsem ji v e-podobě, bez možnosti zjistit, o čem vlastně je. Divoká babička, malá holčička a nějaký vysněný svět, to bylo tak jediné, co jsem si matně pamatovala. Podle prvních kapitol jsem čekala takovou nějakou příjemnou oddechovou komedii o vztahu vnučky a babky... No a ejhle, babiččin náhlý skon po pár stránkách bylo to první, co mne zarazilo. Autor, podobně jako v Ovem, namaloval úzce ohraničenou paletu lidských charakterů, které zdánlivě spojuje jen dům, v němž bydlí. Opět, podobně jako v Ovem, nejsou charaktery takové, jak se zdají, a autor nás nenásilně, ale nesmlouvavě vede k (naivnímu) prozření, že každý člověk má ke svému chování jednak důvod, jednak se za jeho maskou může skrývat docela hodný charakter. No, může. Ale nemusí, čímž nás už autor nezatěžuje. Přece jen je to hlavně příběh o holčičce.
Líbí se mi, a teď už budu spoilovat, že autor do příběhu zamotává palčivé problémy dívčina života, aniž by z nich dělal vědu. Šikanu. Neshody s rodiči, nenávist vůči očekávanému sourozenci. Přeměna a posun vztahu k babičce poté, co zjistí, jaká vlastně byla, a znovu, když zjistí, proč taková byla.
Nelíbí se mi, že podobně jako všechny problémy kohokoli v knize, jsou tyto i další drobnosti a nedrobnosti vyřešeny prostě tak mimochodem. Zlí lidé se ukážou hodní. Proti šikaně se spojí mocný dav jiných. Všichni z domu ukážou svou laskavou tvář. Také linku nacházení dopisů mohl autor trochu propracovat, aby systém Deus ex machina nebyl tak strašlivě okatý.
Podobně jako u Oveho, a vím, že se tím potřetí opakuji, mám dojem, že autor si poslední slaďounkou epilogovou kapitolu mohl pro dobro a kvalitu příběhu odpustit.
S pohádkovými světy jsem měla ze začátku velký problém, přišlo mi to jako autorovo dětinské blouznění, které mohlo být na okraji příběhu kvůli pointě, ale o kterém se nemusel dlouze rozepisovat. No nakonec, po setkání s Vlčím srdcem a vysvětlení jejich důvodu a názvů, jsem je vzala na milost.
Hm, hm, co ještě dodat? Není to kniha, u které budete tajit dech, která vás na každé stránce překvapí zvraty, nedejbože akcí. Je to kniha lehce pohádková, o lidských osudech a smutku, komplikovaně nekomplikovaná. Vyloudí úsměv i dojetí, čte se nesmírně lehce, ale nevím, zda bych si ji dala ještě jednou. Celá její krása je totiž hlavně v tom, že čekáte, jak že se osudy všech přesně propletou. Sice tušíte, ale stejně se těšíte.
Slabších pět. Pět za čtivost, pár vymáčknutých slziček a pohlazení na duši. Slabší za tu strašlivou okatost a občasné topení v cukrové vatě.
P.S. Skutečně je další kniha o "té" Britt-Marii? Její linka pro mne byla snad nejhrozivější z hrozivých, nejnepříjemnější charakter i poté, co se všechno vysvětlilo. Asi budu sbírat odvahu hodně, hodně dlouho, než po ní sáhnu.