Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320197/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--DUA-320197.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko. Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Pěkná kniha, ač jsem neměla tak živelnou babičku, měla jsem s ní podobný vztah, jako hrdinka, krásný a plný lásky, s poselstvím do života, to se mě v knize dotklo asi nejvíce.
Za mne krásná knížka. Pohádka na druhou. Podle mne s knihou budou mít problém ti, kteří uvidí, že ani popsaný svět pohádky ani popsaný svět reality, nejsou skutečné a uvěřitelné. Naopak všichni lidé co mají rádi pohádky budou nadšeni. Jasně, že to takhle v životě není. V životě většinou nefungují taková „jednoduchá“ vysvětlení, ale o to tu podle mne nejde. Tady jde o to, že je krásné snít, že je krásné myslet na to, že by to i životě mohlo být takhle jednoduché. Je úžasní poznávat nové světy jak v pohádkách, tak v lidech okolo sebe. Napsané je to krásně, s takovou láskou k lidem, s takovou lehkostí, humorem a plné citů. Četl jsem to jedním dechem.
Backman se opravdu hezky čte. Tato kniha mi z dosud tří vydaných v ČR přišla nejsmutnější a i nejslabší. Hodně hraje na dojemnou strunu a tentokrát mi to moc nesedlo. Každopádně nemohu hodnotit nízko.
Moc se mi totiž líbil pohádkový svět. Možná by mohl napsat knihu pohádek z tohoto světa, určitě bych si jí koupila.
Pod čarou: dát knihu do žánru Pro děti a mládež mi nepřijde vhodné. Přece to, že je hrdinkou dítě neznamená, že to je pro děti...
Přiznávám se bez mučení, že s knihou jsem si dávala na čas. Ze začátku mě ukrutně nebavila, nedokázala jsem se začíst, ani jsem v podstatě nechápala její děj. Když jsem se ale prokousala prvotními stránkami, otevřel se mi nádherný reálně-snový děj, u kterého jsem se dojímala. Také bych chtěla mít takhle úžasnou babičku a žít s ní v zemi Sedmi království. Miamas.
Pohádka nepohádka o jiném děvčátku, její bláznivě rozumné babičce, o rodině, o hodnotě lidského života...a i když je to pohádka nepohádka, má vlastně dobrý konec.
Tak za mě opět palec nahoru. Lehké a čtivé, přesto plné emocí a nenápadné moudrosti. Perspektiva dítěte příběhu dodala šťávu a prolínání pohádkového světa s realitou tuto formu vyprávění skvěle dokresluje.
Ze začátku jsem byla trochu zmatená. Ale pak kniha měla spád. Čtivé, humorné a i na slzy došlo.
Jinak kniha měla krásné kouzlo, čtivé, vtipné, k zamyšlení, ani slzy nechyběly.
O hvězdičku méně dávám, protože jsem po Ovem čekala víc. Od začátku jsem porovnávala. Zásadní rozdíl je ten, že Ove nebyl pohádkový, upřímně, tu pohádkovost bych klidně vynechala, chvílemi nudila. Oveho to nenahradí, ale místo v srdíčku to dostalo.
Jak již někdo psal v komentářích níže- Milý příběh o tom, že k pochopení chování druhých je potřeba znát jejich příběh a minulost.
Stejně jako Ove - na začátku člověk neví, co si má myslet, ale ve finále je všechny prostě musí zbožňovat... jen otázka šikany ve škole mi přijde podivná, ale kdo ví, jak to tam na severu vlastně chodí?
Knížka se ke mně dostala náhodou a po trochu rozpačitém začátku, kdy jsem se musela zorientovat ve všech postavách a faktech, mě příběh dokonale vtáhl. Celou dobu jsem Else moc fandila a obdivovala jsem autorovu (potažmo Elsinu) nekonečnou fantazii a všemožné hrátky se slovy, na kterých má zřejmě velký podíl i překladatel. Co jsem ocenila, bylo členění do krátkých kapitol, díky kterým text svižně plynul a dobře se "dávkoval". (Ačkoli někdy bylo vskutku těžké se odtrhnout.) No prostě výborné čtení, které kromě napětí a emocí skrývá i mnoho mouder k zamyšlení.
Co bych vám o téhle knize mohla napsat?
Při jejím čtení jsem se smála i brečela zároveň.
Bylo to milé čtení, takovým tím nenásilným stylem psaní a já se při ní díky tomu neskutečně bavila.
Pohádka pro větší děti/dospělé. Milý příběh o tom, že k pochopení chování druhých je potřeba znát jejich příběh a minulost.
Po dlouhé době kniha, která mi svými pasážemi ježila chlupy na rukou, místy mě rozplakala a několikrát rozesmála. Myslím, že kniha má v sobě spoustu moudra. O to více,že hlavni postavou je skoro osmiletá Elsa, která ve mně vzbutovala obrovské pocity smutku, zároveň jsem jí ale celou dobu fandila, aby se necítila tak jiná a aby v sobě našla superhrdinu. Protože svět potřebuje superhrdiny.
Po rozpačitém začátku se mi ani moc nechtělo pokračovat. Každopádně mám radost, že jsem knihu neodložila. Nakonec mě i přinutila ponocovat, vtáhla do děje i rozbrečela. Nelze než doporučit :)
Knížka mě zaujala názvem a je to první kniha od Backmana, kterou jsem četla. Ze začátku jsem z ní ale nijak nadšená nebyla. Na to, že mám ráda fantasy, Miamas a vše kolem něj mi nějak nesedělo a občas jsem se v tom i ztrácela. Pak ale nastal zlom, a když se do příběhů, které Else babička vyprávěla začínaly prolínat reálné příběhy, začalo mě čtení bavit. Co mě ale zarazilo bylo to, že Elsu ve škole šikanují a nikdo s tím nic nedělá.. Postava Elsy mi byla sympatická, byla to taková vševědka :) Babička mi přišla někdy až moc bláznivá, sprostá a lehkovážná, ale i tak jsem oceňovala, co všechno byla schopná pro Elsu udělat. Trpělivost Elsiny mamky bych chtěla mít. Vztah Elsy s worsem byl úžasný, stejně tak s Příšerou. Osudy všech postav byly zajímavé, ať už šlo o Alfa, Černou sukni, Kenta či Britt-Marii (ta mi tedy lezla na nervy, někdy jsem ji až nemohla vystát). Elsin biologický táta byl zvláštní tvor, George mi byl jako táta milejší. Postavy a jejich osudy byly zajímavé a dobře propracované. Překvapila mě také "současnost" příběhu - wikipedie, Harry Potter, X-meni atd., to jsem při čtení anotace nečekala. V knize najdete humor, ale i smutek, pohádky i realitu, ale hlavně lásku, tu rodinnou.
Ač od přečtení knihy uběhl už měsíc, pořád si nejsem jistá, jak se k tomuto dílu vlastně postavit (či posadit) ... proto jsem ji ani nehodnotila hvězdičkami, k čemuž se uchyluji jen výjimečně.
Předně - nemyslím si, že je to primárně určeno pro děti a mládež.
Už od začátku ve mně autor vyvolával lehce schizofrenní pocity - chvíli jsem byla z příběhu nadšená, chvíli nevěřila vlastním očím, jedna kapitola mi přišla fakt dobrá, druhou jsem četla s přemáháním. Musím uznat, že tohle se zatím u mně povedlo málokteré knize.
Takže to i v komentáři vezmu protipólně:
+ nápad jako takový - jak se jednotlivé postavy propojují a ukazuje se jejich pravá tvář i s jejich minulostí. Tohle se autorovi skutečně povedlo.
- pasáže (hlavně v úvodu knihy) o bájné říši Miamasu byly nekonečné a úmorné, jenže až v polovině mi došlo, že když jsem jim nevěnovala pozornost, nedává mi následný děj úplně smysl.
+ hlavní postava Elsa - je fajn ukázat, že nejsou všechny děti jako přes kopírák a i ty "jiné" děti mohou být v něčem skvělé a zábavné
- hlavní postava Elsa - ano, chápu odlišnosti dětí s určitými diagnózami (jedno mám doma) ale začínat každou kapitolu o Else větou "Nenávidím.....!" je no....divné. V některých kapitolách nás autor přesvědčuje, jak je Elsa geniální (přečetla všechny Dickensovy romány a hledá si údaje o palestinském konfliktu na wikipedii ve svých sedmi letech) a v další kapitole není to samé dítě schopno pochopit, že někdo truchlí pro smrt svých dětí? Když zas jinde "chápe, jak tatínkovi bylo, když....". Navíc se Else skoro v každé kapitole někdo zajíkavě omlouvá za ....vlastně za cokoliv, že vůbec dýchá. Takové ciráty s "divnými" dětmi opravdu páchat netřeba. Má v tom autor poněkud nekonzistentní hokej a to já v knihách nemám úplně ráda....
+ přítomnost Obludy a vzájemné poznávání a vztah s Elsou
- pasáže ke konci knihy, kde je o osudu Obludy rozhodnuto (nebudu více prozrazovat) jsou dle mého zcela záměrně citově vyšponované jak struna na kytaře - takové autorovo vykalkulované citové vydírání a to já nemám ráda.
Tož tak. Líbilo i nelíbilo.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Super...