Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511131/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--ZR4-511131.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko.Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Než jsem se po dojímavě přísném hrubiánovi Ovem rozhodla sáhnout po omlouvající se Babičce, která je taggována coby kniha pro děti a mládež (a docela správně), trvalo mi to docela dlouho. Titul knihy je o něco výmluvnější, než v případě Oveho, přesto jsem nečekala, že babička po téměř celý příběh promlouvá a do života ostatních nevybíravě zasahuje ze záhrobí. Hlavní postavou je tak na svůj věk přemoudřelá, ne vždy právě sympatická holčička s nadměrně vyvinutým pocitem nadřazenosti, vyvinutým možná v pudu sebezáchovy, protože pro ostatní děti je totiž jednoduše divná.
Backman příběhy a osudy poměrně dost zvláštní skupinky obyvatel domu (lidských i zvířecích) pečlivě strukturuje a dávkuje odhalení příčin jejich povah a chování. Velmi pomalu jsem si tak k nim vytvářela vztah a pochopení pro jejich jednání. Současně mi to přišlo velmi lidské. A severské. Lidé na severu se hned na první dobrou neodhalují a nesvěřují. Chce to čas a někdy nestačí ani celý čas světa, aby si k nim člověk našel cestu. Toto postupné odkrývání motivů jednotlivých postav přináší skutečné lidské příběhy, zahalené do mystického, pohádkového hávu. Na jeho konci se však pohádková říše rozplývá a pohádkové bytosti dostávají zranitelnou, lidskou tvář.
Pravda, je to jiná kniha než Ove, jiný žánr, ale obdobný přístup. Babička mi svou svérázností, nekonformností (eufemisticky řečeno) a přitom dobrými úmysly, trochu připomínala Oveho. Tady se Backman nezapře. Ovšem ani v poetice tohoto příběhu. Na přečtení dalšího osudu Britt-Marie & spol. si ale raději ještě chvíli počkám.
Knížku jsem četla po chvilkách, často jsem ji odkládala, protože mě nebavil ten svět pohádek a fantazie. Tak jsem došla asi do půlky a myslela jsem, že už knížku ani nedočtu. Pak jsem se k ní po čase vrátila, když jsem měla dost času a druhou půlku jsem přečetla na jeden zátah a odkládala jsem ji jen proto, abych si mohla utírat slzy. Chytly mě osudy všech těch podivínských obyvatel nájemního domu, viděny perspektivou osmileté Elsy. Buď v druhé půlce bylo té fantazie míň, nebo to bylo tím, že jsem četla v kuse.
Takže doporučuji číst tuto knížku až budete mít dost času na to, abyste se mohli začíst a naladit se do "nanejvýš pochybného vkusu" (autorova slova z poděkování čtenářům).
Na knihe ma najviac zaujal epilóg a poďakovanie autora. Hlavné postavy nesympatické, neustále zdôrazňovanie Elsinej inteligencie a výnimočnosti otravné, humor mi vôbec nesadol. Tiež som fanúšičkou Harryho Pottera a príbehov pre deti, no s hlavnou postavou som sa nedokázala stotožniť. Hviezdičku pridávam za koniec - posledných pár strán a ucelenie príbehu.
Vlastně nevím...posledních 100 stran mě dostalo, když se příběh začíná rozmotávat...
Vůbec nechápu, jak se to někomu může nelíbit nebo tam něčemu nerozumět. Je to úžasná, dojemná a chytrá knížka.
Geniálním způsobem napsaná knížka, fascinující myšlenky téměř osmileté Elsy, až jsem se občas styděla za to, že by mě taková geniálnost nikdy nenapadla. Naprosto úžasné prolínání pohádek z Miamasu a skutecného života obyvatel hradu (domu, který Elsa střeží společně s Vlčím srdcem a worsem)
Zezačátku jsem byla občas znuděná zdánlivě nepodstatnými příběhy z Miamasu, časem jsem však pochopila jejich význam a hloubku myšlenky. Miluju babičku a její vynalézavost.
FASCINUJÍCÍ KNIHA
Zvláštní kniha. Místy jsem četla téměř mezi řádky, protože výlety do různých "dimenzí" nebyly pro mě moc záživné. Místy jsem se naopak vyloženě začetla a ke konci i uronila pár slziček. Asi hezká a zajímavá kniha, ale tento styl není pro mě úplně to pravé.
Musím se přiznat, že s touto knihou jsem opravdu bojovala. Mísily se ve mně různé pocity - na jednu stranu negativní, že vlastně vůbec nevím, co to čtu a proč, na druhou stranu pozitivní. Nakonec jsem dočetla a jsem za to ráda. Ale pro mě zůstává hodnocení průměrné, víc dát nemůžu.
…moc jsem se na knížku od F.Beckmana těšila, zatím jsem od tohoto autora nic nečetla, kromě shlédnutí filmu Muž jménem Ove a ten se mi líbil…no, ale s knihou Babička pozdravuje a omlouvá se, jsem se nějak od začátku neskamarádila…nápad dobrý, vztah mezi starou babičkou a malou vnučkou byl pěkný, ale neprokousala jsem se těmi vymyšlenými pohádkovými příběhy, ty mě nebavily, knížce spíš ubraly…
Knížku jsem četla před 2 lety a stále na ní myslím. Je úžasná. Ale myslím, že na ní není vždy vhodná doba. Komu nesedla, nečetl ji ve správnou chvíli...
Kniha byla fajn, ale rozhodně nečekejte dalšího "Oveho". Celou dobu jsem si nebyl jistý, zda-li to je kniha pro děti, nebo dospělé. Dokonce jsem ji už chtěl odložit, ale po přečtení několika komentářů jsem jí dal ještě jednu šanci. A nelituju, protože bylo zajímavé se postupně dovídat o jednotlivých postavách v domě. Zjišťovat jejich vzájemné vztahy a postupně rozkrývat jejich minulost. Přesto všechno nemůžu říct, že by mě kniha celkově bavila tak moc, aby dostala víc, než tři hvězdičky.
Ze začátku to bylo trošku zmatené, ale to jen díky vyprávění pohádek. Až se člověk začetl, to v něm nechalo stopu. Ano, autor píše jiným stylem, ale za mě super knížka, která stojí za přečtení a zamyslení nad tím, co chceme, aby po nás zůstalo a jak si nás budou pamatovat ostatní :-)
Já prostě nedokážu knihám pana Backmana dát méně hvězdiček. Pokaždé mi připomenou některé superdůležité záležitosti života, na které se často zapomíná. Tahle knížka mi připomněla moje dětství, jehož velkou část jsem strávila se svou babičkou. Ta byla sice na světelné roky vzdálená od této babičky a ani já jsem nebyla "zvláštní" dítě, ale také jsme spolu zažívali spoustu dobrodružství a také mi vyprávěla - četla pohádky, které, o tom jsem přesvědčená, ovlivnily na celý život můj vztah k příběhům. Tenhle je pěkně zamotaný, ale přesto se mi moc líbil. Ta souvislost s babiččinými příběhy, ta provázanost, mi pěkně seděly dohromady. Možná k lepšímu strávení pomohla i Valerie Zawadská, která načetla na placičku,ale mně se tahle kniha moc líbila a stejně jako ostatní autorovy počiny, mi zůstane dlouho v hlavě.
První dvě stránky mi lezla na nervy babička. I holčička. Ale brzy to přešlo.
Výlet do úžasného světa fantazie s bláznivou babičkou, která udělá cokoliv pro svou vnučku, naprosto dokonale vystavěné postavy a příběh, kde do sebe vše zapadá do posledního detailu. Sice jsem se nenasmála a nenabulila tolik, jako u Oveho, ale i tak se mi tato knížka líbila snad ještě víc. Víc takových milých knižních zážitků prosím. Doporučuji na sto procent všem, kteří milují pohádky pro dospělé.
Táto sa mi od autora pacila najmenej. Zdlhave pasaze o rozpravkovyhc bytostiach som preskakovala, nebavili ma. Na konci kniha krasna pointa.
Z této knihy jsem naprosto nadšená. Už Muž jménem Ove na mě velmi zapůsobil a Babička je ještě level výše. Neskutečně zajímavý příběh, který člověka rozesměje a hned v následující větě rozpláče. Miluji autorův styl psaní a doporučuji na 1000 pohádkových věčností!
Backman je zvláštní autor... Jeho styl Vám musí sednout, ale i čas kdy po knize sáhnete. Kdybych Babičku četla jindy, asi by mě tolik nevzala. Některé části jsou zdlouhavé a připouštím i zmatené. Jak to všechno dopadne jsem tušila už před koncem... Mám ale čtyřletou dceru s velkou fantazií a upřímně, nevím, jak jí jednou sdělím, že babička už nepřijde... Tahle kniha mě prostě dostala do kolen, smála jsem se, brečela a přemýšlela... o sobě, dceři, životě... Jestli se chcete "jen" pobavit, Babička není ta správná volba, Backman se podle mě nečte "jen pro zábavu". Pro mě je a bude Backman srdcovkou.
Nádherná knížka. Cituji poslední větu z knihy: "A komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu."
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Bylo to utrpení. Teda ne celé. Začátek dobrý zajímavý, ale pak zlom a nuda nuda a nuda a ne a ne se do toho začít. Jenže tak od 3/4 knihy napínavé jak kšandy, spojitosti dávaly smysl a šup tak jsem se do toho začetla, že jsem to nemohla odložit. Pohádky mě bavily, postavy byly fajn a i jsem některé části málem probrečela. Každopádně zase se potvrdilo, že být jiný je dobrý :) Takže díky tomu všemu si to zasluhuje plný počet *