Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511131/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--ZR4-511131.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko.Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Nevím, nevím, začala jsem a nejsem nadšená. Ove byl na začátku bručoun a nesnesitelný protiva, ale co je to proti bláznivé, sprostě mluvící kuřačce a rozjívené holce (vadí mi obě, ale dám jim šanci v průběhu léta - možná).
Za mě spokojenost. Taková oddechovka na víkend, moc hezky napsaná. Možná trochu moc pohádkového světa, ale jako celek krásný, i slzička ukápla na závěr.
"Neskutečná neštěstí v lidech vyvolávají neskutečné vlastnosti. Z někoho se zrodí superhrdina."
Abych pravdu řekla, kniha mi dala docela zabrat. Je skvěle napsaná a příběh je hezký - to je jasná věc, ale.. na mě tam té snovosti a pohádkovosti bylo přece jen nějak moc.
Začátek mě bavil hodně, ale pak má nadšenost nějak upadala, bohužel. Kdyby byla kniha poloviční, užila bych si ji mnohem více.
Vlastně taková pohádka, plná fantazie, trochu trpká, taky smutná, ale přitom tak moc hezká.
Elsa je možná pro někoho až moc přechytralá, ale kupodivu mi sedla, svojí bezelstností, odvahou, láskou. Připomínala Oveho. A když o tom tak přemýšlím, mohla bych zopakovat větu, kterou jsem napsala ke knížce Muž jménem Ove. "Frederick Bachman má nesporný talent k vykreslení nejednoznačných postav a vystavení obyčejných příběhů hodně neobyčejně." Sedí to i tady a jsem ráda, že mě druhou knihou nezklamal. I Elsa mi stejně jako Ove přirostla k srdci. A nejen proto, že sviští na HP jako já. PS: Takovou babičku bych brala všema deseti.
Naprosto skvělá kniha, která pobaví, ale i rozesmutní. Rozhodně se chystám i na další knihy tohoto autora.
Backman umí psát, o tom žádná. Jeho lidskost hřeje, jeho humor hladí. Ale po brilantním a naprosto neředěném Muži jménem Ove je Babička přeci jen mnohem pomalejší, utahanější a rozředěnější, díky čemuž působí jako méně vtipný a emocionální sourozenec, který opsal nápad z P.S. Miluji tě. Což je škoda.
Když se vám hodně moc líbí jedna kniha autora a pak přijde druhá, máte zcela logicky velká očekávání. To jsem u Backmana po předchozím Muži jménem Ove měla - a kupodivu mě nezklamal. Babička je skvělá, v něčem stejně dobrá jako Ove, v něčem úplně jiná. Ale dobře jiná. U Oveho jsem se s dojímáním držela, u Babičky už jsem slzy potlačovala hůř. Přestože jsou v ní úžasné fórky, vyznívá dle mého smutněji, než Ove, zároveň mi přišla propracovanější. Nebudu se ale rýpat v drobnostech, obě jsou to skvělé knihy, které stojí za to si přečíst.
smutna, ale mila knizka o pohadkove ceste za "pokladem", kterou pripravila babicka pro svoji vnucku, seznamime se s osudy obyvatel jednoho cinzaku, zjistime, ze zivotni cesty jsou nevyzpytatelne a zivot neni jednoduchy
Backman je takový velmistr hřejivého lidského příbě-... kýče, že z toho zkrátka trochu chytám růžové osypky a raději bych dala 2**. Zvládá to výborně, ale kdo by měl rád manipulaci, ač celkem šikovně provedenou. Humor střídaný dojetím a světoborným ponaučením, že i ten největší protiva či pablb je lidská bytost, jen poněkud pohřbená pod nánosem komplexů a traumat. You just got to dig deep. Plus donekonečna proklamovaná oslava jinakosti coby výjimečnosti a srdíčka se tetelí... Díky fokalizaci se vševědoucí vypravěč často dívá pohledem (samozřejmě předčasně vyspělé a výrazně inteligentní) malé holky, takže text je vlastně nezávadný i pro odrostlejší děcka, budou ho zbožňovat věční young adults a k tomu sentimentální starší ročníky. Takhle se holt klohní bestseller. Jako pohádka celkem dobrý, ale na tu Lindgrenovou (jejímž skvělým Bratrům Lví srdce autor vzdává hold, ovšem stejně tak i dalším výdobytkům literární a převážně zfilmované popkultury) to stejně nemá.
Úžasná, dokonalá, dojemná, vtipná, nezapomenutelná kniha! Očekávání byla veliká - Ove mě nadchl - Babička to ovšem dokázala stejně, možná dokonce o trošičku víc. Frederik Backman znovu vytvořil nezapomenutelné postavy a vyvolal ve mně během čtení bouřlivé emoce, pláč i smích ( a často oboje dohromady). Kniha nejen o holčičce, která vnímá svět trochu jinak než její vrstevníci a babičce, která se vymyká tomu, co si představíme pod pojmem babička. Kniha o rodinných vazbách, o tom, že každý v sobě nese svou vlastní bolest, že vše není jen černobílé. Kniha plná pohádek, přání a zázraků. Vřelý dík autorovi.......a jeho knihám, které jsou plné nadhledu, laskavosti, pochopení. Přesně toho, co nám dnes a denně chybí.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Na knihu mám prozatím stejný názor jako magnolia z předchozího komentáře, jsem tak trochu zklamaná. Kniha Muž jménem Ove pro mě byla úplně nádherná, dodnes ji mám v sobě. Snad ve druhé polovině budu stejně nadšená, jako většina čtenářů, kteří knihu ohodnotili.