Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511131/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--ZR4-511131.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko.Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Není, co dodat :-) Když někdo spojí tak krásné psaní a šálu z Hogwarts, pak z toho musí vzniknout pecka :-))))) a tohle je super čtení , souhlasím, že může čtenáře odradit domněnka, že jde o dětskou knihu , ale každý , kdo ji dá šanci a nehledí pouze na obal, pak určitě nelituje :-)
Kniha, která působí na první pohled neškodným dojmem, ale ukrývá neuvěřitelné příběhy. Ani nevím, proč jsem ji začala číst. Anotace rozhodně nevybízí k přečtení a sama kniha podle mě hodně lidí odrazuje tím, že ji pokládají za knihu pro děti. Tohle rozhodně neni kniha pro děti a kdyby ano, museli byste být jako Elsa. Po dočtení to ve mně vyvolalo neobvyklé pocity, usměvavý smutek. Snad se taky naučím, jak se dostat do Miamasu bez Babičky.
Skvělá kniha. Trochu mi trvalo, než jsem se v ní zorientovala, ale pak už jsem se od ní nemohla odtrhnout. Normálně si v knížkách nezatrhávám pasáže, které se mi líbí. Ale tady je těch pasáží, které mě oslovily natolik, abych ten roh ohnula, hned několik. A navíc, proč být normální, když je tak skvělé dělat jiné, výjimečné věci. Vtipné, milé, laskavé...
Moc jsem se bránila srovnávání s knihou Muž jménem Ove. Ale musím konstatovat, že na konci této knihy jsem měla úplně stejný pocit, jako když jsem dočetla Oveho. Dostala mě. Nádherný, propracovaný, smutně-veselý příběh.
Chvílema brečím, chvílema se směju, dle toho jak otáčím stránky a jak příběh plyne. A pak je po všem a ve vás to vře, to napětí, síla, smutek, ale i láska, oddadost, přátelstí, a také odpuštění...
Babička, jenž pozdravuje a omlouvá se je kniha, která vás s lehkostí vtáhne do děje, aby vás mohla pobavit, ale i dojmout. Ano, ta kniha je plná emocí, příběhů, pohádek a jedné milované babičky a o to víc milované vnučky - Elsy. Podle mne ja kniha skvělá, poutavá a má neobyčejný děj. Buď se do ni zamilujete nebo Vás neohromí, nic mezi tím není. Já si zamilovala Elsu, Alfa, workse a samozřejmě i babičku .)
Na začátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl. Pak mě příběh uchvátil a přečetla jsem jedním dechem.
Chcem okamžite pokračovanie, teda skôr prequel o dobrodružstvách babičky, pretože to je neskutočne úžasná, vtipná postava, a kedykoľvek sa tam objavila, skvele som sa bavila. Okrem babičky musím vyzdvihnúť aj ostatných obyvateľov domu. Okrem vtipných príhod babičky, ma najviac bavilo práve odhahovanie príbehov a vzťahov jednotlivých susedov
Muž jménem Ove se mi líbil. Babička mi po pár stránkách připadala také fajn. Pak jsem si přečetla pár recenzí a začala se bát. Naštěstí zbytečně. Je to milá, hravá a někdy až smutná knížka. Je fakt že Miamasu, dřímánků, kafe a neviditelných smítek je tam až moc, ale i tak se mi knížka líbila. Nejlepší byl stějně Alf :)
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli mě knížka bude bavit. Ale po zvyknutí si na autorovo psaní a míchání humoru, smutku a pohádky, mě vzala za srdce. Hodně si z knížky odnáším a také mě nutila se zamyslet. Jediné co vytknout je - Elsa - občas moc chytrá na svůj věk a občas jako malé dítě. Ale i tak, za mě 5 hvězd :)
Zjistila jsem,že u této knihy musíte vědět,jestli chcete přistoupit na určitý druh hry.Několik prvních stránek jsem měla trošku problém.Myslela jsem,že se autor snaží být jen vtipný po své první knize a bude to přehnané,protože některé postřehy Elsy jsou na její věk až moc vyspělé.Ale je na vás,jestli chcete vstoupit do Miamasu.Bez něj by byl příběh chudší.Prolínání světa fantazie a snových hrdinů s realitou dospěláckého světa vytváří příběh zajímavý,trochu smutný,místy humorný,chvílemi i dost napínavý,ale celkově dává pěknou souhru a dokáže promlouvat jinou řečí k těm,kteří jí chtějí naslouchat.No a já jsem nakonec chtěla.
Knihu jsem přečetla na doporučení a nelituji. Do detailů promyšlený příběh, napínavý, nevtíravě humorný, dojemný. Nejprve mi při četbě vadily pasáže pojednávající o "Říši před procitnutím", zpomalovaly mě a měla jsem nutkání je přeskakovat, ale velmi brzy vše dostalo smysl a od té chvíle jsem nedokázala knihu odložit. Skvěle vystavěné, dobrodružné, úsměvné a hlavně milé. Pět hvězdiček nedáván pouze kvůli tomu, že pro mě byla hlavní hrdinka až moc superhrdinka a konec příliš idylický, ale ostatně o tom "pohádky" jsou.
Babičku jsem četla dřív než Muže jménem Ove, a líbí se mi mnohem víc. Hravostí, absurdností.... Těžko to vyjádřit, ale řekla bych, že rozdíl mezi nimi (aspoň pro mne) je v tom, že Babička pozdravuje je kouzelná, plná fantazie a neuvěřitelně uvěřitelná.. na nic si nehraje. Na rozdíl od Muže jménem Ove, který se tváří jako jakoby skutečný příběh, ale jsou tam místa hrající na city až příliš, všechno jde až příliš lehce, vztahy mezi lidmi se spravují a zlepšují náhle a taky příliš snadno.. je toho prostě až moc, až je to nepřirozené. Ale obě knihy se čtou krásně, je to fajn čtení, a v obou je humor, který - tomu věřím - vás minimálně jednou (ale spíš víckrát) donutí zasmát se nahlas.
Ove mě neláká přečíst si jej znovu (byť jsem jej přečetla ráda), Babička ano. I v tom jsou rozdílné. Na druhou stranu, jsou si podobnější, než by se na první pohled zdálo, což má svůj půvab.
Asi patnáct let se mi nepodařilo nedočíst knihu, ale tentokrát ano. Osmileté dítě, které se vyjadřuje jakoby mělo asi třicetileté životní zkušnosti; dítě, které ve svém věku čte sebrané spisy Ch. Dickense (to nedokázal ani můj tatínek, profesor češtiny (když četl Martina Chuzzlewita, tak to vzdal)), to bylo i na mně, který mám manii, každou knihou, kterou začnu číst, také dočíst, až moc. A upozorňuji, že jsem se dostal až na stranu 280, tedy nepoložil jsem to hned a snažil jsem se.
Tato kniha je opravdu za hranou, blbina autora (a tedy i vydavatelů), který zřejmě spoléhal na úspěch přechozí knihy o panu Ovem.
Kniha jako celek funguje docela dobře, Backmanovi to píše, to musím uznat. Hravý humorný styl, moudro, přátelství, působivá dějová linka, která chytne za srdce, drsná i milující babička, vyvážený svět reality i fantazie (mimochodem právě fantazie posunuje „Babičku“ do literatury pro děti a mládež), to všechno je docela fajn, ale přemoudřelou sedmiletou vnučku se slovníkem z Wikipedie a iPodem plným knih od A.Christie jsem autorovi nevěřil. „Muž jménem Ove“ byl o něco reálnější a uvěřitelnější. Dobrý dojem z knihy nakonec přeci jen zůstal, a tak mi nezbývá nic, než prostořekou chybující babičku, která pomáhá druhým lidem, alespoň mírně pochválit.
Dalo mi práci knihu dočíst, s Ovem se srovnat nedá. U další autorovi knihy se budu nejspíše rozmýšlet, zda ji číst...
Samozřejmě, že je jiná, než Ove. Kdo by to pak četl?
Na začátku jsem se moc nechytala, ale jakmile jsem pochopila smysl, už jsem se nemohla odtrhnout. Vtipné, milé, dojemné, ode mě obrovské plus za neustálé narážky na Harryho. Asi nikdy nepřestanu být dítětem, ta pohádková analogie je prostě super. Už se těším na Britt-Marii!
Knihu jsem louskala dost dlouho, což je u mě měřítkem líbivosti. Nemůžu říct, že by byla špatná, ale Oveho jsem přečetla jedním dechem, na rozdíl od autorovy druhé knihy, kde jsem se občas musela do čtení nutit. Nejvíc se mi na ní líbil konec.
Jak jsem byla z Muž jménem Ove nadšená, tak z této knihy autora jsem rozčarovaná... Ani jse ji nedočetla, nebavila mě a nic mi nedala.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nikdy nepřetanu obdivovat tento styl psaní. Jak hravě je to napsané, až je člověk schopen vžít se do myšlenek téměř osmiletého dítěte, které má o kolečko navíc. Mám osmiletého bratra a díky téhle knížce se někdy přistihuji jak přemýšlím nad tím, jak mu to v té jeho hlavičce šrotuje.
Závidím Else, že má takovou babičku.
A kdo si myslí, že děti superhrdiny nepotřebujou, tak musí bejt padlej na hlavu.