Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511131/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--ZR4-511131.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko.Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Babička je záviděníhodná a Elsa je malá lvice, co se s tím pěkně pere. Nejen díky třetímu trimestru těhotenství, ve kterém jsem knihu zhltla, mé emoce bouřily - smála jsem se, plakala, vzdychala nad příběhem a chechtala se s napětím, co přijde o stránku dál. MOC se mi to líbilo. Chtěla bych pro své dítě stejné hrdiny. A postupně, díky pohádkovému Miamasu, připravit (nejen) je na šedivý svět kolem.
Moje druhá kniha od autora jako první jsem četla Oveho a z toho jsem byla nadšená.Tahle kniha je úplně jiná ale skrývá v sobě stejné kouzlo jako Ove.Pro někoho je to možná kniha nudná zdlouhavá ale pro mně je to zajímavý náhled do života jedné rodiny a nájemníků jednoho domu očima malé holčičky.Bylo to velmi hezké čtení za sebe mohu jedině doporučit.
Po knize jsem sáhla díky kolegyni, ale popravdě jsem čekala trochu jiný příběh. Začátek mě hodně bavil, pak jsem se začla chvilkama trochu nudit ale konec mě zase strašně bavil. Jsem z ní lehce rozpačitá a tak nějak pořád nevím, co si o ní mám myslet. Elsa na mě působila sympaticky a chytře. A občas mi jí bylo i líto. Možná si knihu časem přečtu ještě jednou, abych ji třeba lépe pochopila. Každopádně mě zaujala.
"...že nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl alespoň trošku."
Babička pozdravuje a omlouvá se je naoko naprosto praštěný příběh. Hlavní hrdinkou je chytrá sedmiletá (skoro osmiletá) holka a všechno se točí kolem pohádek a její babičky, která jí je vyprávěla. Zjevná nuda. OMYL. Tenhle příběh totiž vůbec není o těch pohádkách, je o lidských životech. A ve výsledku ani nejde o těch pár životů postav v knize. Ale o všechny lidi na celém světě. A království Miamasu? Tak to by měl být ideální svět. Svět bez hranic. Ale taky má své škodné, tak to prostě musí být. Takže co s touhle knihou, když se vám dostane do rukou? Hlavně ji jen rychle nepřelétněte očima jako oddechové čtení - ano, zasmějete se, ale taky vám mnoho věcí dojde (pokud víte, jak správně číst a čtete kvalitní literaturu, kterou tahle kniha bezpochyby je...).
Protože každý sedmiletý dítě potřebuje svýho superhrdinu. A kdo to nechápe, ten musí bejt padlej na hlavu. (No, nejen sedmiletý dítě, mezi námi. Svýho superhrdinu potřebujeme všichni, a čím jsme starší, tím je to pro nás nezbytnější.)
Příběh pro dospělé - svět viděn očima malé holčičky s pohádkou navíc nebo pohádka pro děti s příběhem ze života? Obojí. Pohádka zde funguje jako krásná alegorie, kterou čtenář postupně odkrývá a zjišťuje tajemství všech postav. Kouzelné, vtipné i melancholické zároveň. Zvláštní severský smutek, ale i příjemná atmosféra domova. Vtipné scény, rychle ubíhající děj, ale i ztráta a bolest. Postava babičky mi tak trochu svým úmyslem pomáhat lidem z jednoho domu a spojovat jejich životní příběhy připomněla Amélii z Montmartru.
Važme si babiček. Pro jejich umění vždy chránit svá vnoučata.
Ze začátku jsem ke knize přistupovala trochu skepticky, přece jen to není šálek mého čaje, ale autor mě nezklamal. Toto je krásná a milá kniha, plná humoru, ale i dojetí. Sice bych takovou trhlou babičku asi nechtěla, nicméně spojení lehkovážné babičky a skoro osmileté Elsy bylo naprosto úžasné. Do knihy jsem se začetla hned na prvních stránkách a už jsem se od ní do dočtení nemohla odtrhnout. Příběh malého děvčátka mě nejdříve trochu odrazoval, ale Elsa je prostě skvělá a vedlejší postavy nejsou jen "na okrasu", jak to bohužel bývá v jiných knihách. Každá postava, která se v příběhu ocitá, má svůj vlastní příběh, což celou knihu dělá...no prostě celou a skvělou!
Nedávno jsem někde četla, že ze severského románu se vytrácí typický sociální kontext. Babička, a vlastně i Ove, jsou příkladem, že tomu tak zcela není.
Babička pozdravuje a omlouvá se je kniha něžná, veselá, smutná a provokující k zamyšlení. Je skvělá. Budete brečet. Smát se. Naštvete se. Zadumáte.
A já jsem v Backmanovi potkala svého dalšího oblíbeného autora. Tož vitaj!
nádherná kniha. nejprve jsem nevěděl, zda je pro děti nebo dospělé. pak jsem to pobral tak, že je sice vyprávěna očima dítěte, ale pro dospělé. příběh s hloubkou a provázaností o tom, jak lidský život proteče mezi prsty a o tom, jakým nebýt rodičem.
Hezká. Jiná. Pohádková. Vtipná. Originální. Promyšlený příběh. Postupně do sebe všechno začne zapadat.
...Svým způsobem potrhlá babička, Elsa a její smysl pro pravopis a vyhledávání nových slov na Wikipedii, Říše před procitnutím, postavy jako Alf a Britt-Marie, superhrdinové,.. Zkrátka: buď se do knihy zamilujete, nebo ji odložíte :-).
Skořicoví šneci, litry kávy, pojídání sněhových Santa Clausů a hoblíky na sýr... jen dokazují, že autor je opravdu Švéd ;-).
"Bude dobře. Bude líp."
Nádherná kniha, i když člověk chvilku tápe, než pochopí o čem vlastně je. Jde o nadsázku, humor, romantiku, pohádku ? Opět lidský příběh schovaný do pohádky. V souvislost s tím mě napadli Bratři lví srdce, nebo žánrově odlišný, ale podobně postavený, Sofiin svět.
Krásný nápad, čtivě a napínavě napsané, se spoustou krásných myšlenek. Přesto sedmiletým dětem bych to určitě nečetla.
Kdo není babička a nemá osmiletou vnučku s podobným rodinným zázemím, jako je to Elsino, může knihu odložit nebo se do ní zamilovat. Mě nadchla. I moje vnučka je jiná (úplně jiným způsobem než Elsa) a občas mě svými reakcemi vyprovokuje k nevídaným činům, je to "moje velká láska". Elsa byla tou postavou, která mě provedla celou knihou, její vidění života a její myšlenky mě zajímaly, porovnávala jsem, hodnotila, snažila se pochopit ... Kniha má co říct, jen nemluví ke každému.
Úplně stejný vývoj jako s Ovem...nedřív si říkate "fakt chci číst něco takového", ale děj postupně graduje a nakonci jste naprosto vtaženi do děje a prostě to CHCETE (do)číst.
Autor má naprosto nevšední styl i stavbu příběhu...a mě se to vážně líbí.
Tak strasne skutecna, ale zaroven pohadkova. Kniha, ktera rozesmeje i rozbreci. A nejlepe oboji najednou. Ac se to na prvni pohled nemusi zdat, obsahuje more lidskosti, lasky, detske fantazie, ale i spoustu obeti, zklamani a nasledne odpusteni. A emoce po docteni nezmizi, ale zustavaji. Dlouho. Na deset tisic pohadkovych vecnosti.
Babička přesně podle mého gusta.
Začátek je vtipný, svižný, babička i Elsa docela perlí, jejich zážitky stojí za to :D Někde tady si kniha člověka získá a když je rytířka Elsa babičkou vyslána za dobrodružstvím. Co se zpočátku jeví náhodně a nevinně, je už dopředu velice dobře promyšleno a nejednou jsem byla opravdu překvapená. O to víc, když pohádky jsou paralelou k lidem, které Elsa zná a žije s nimi v jednom domě.
Oceňuji, že i když je Elsa na svůj věk chytrá, pořád ve vyprávění zůstává ten dětský pohled, nepřechází to samovolně do vyprávění, které by zvládl jen dospělý, autorovi se daří tam tento prvek držet. A ač se mi občas chování Elsy (i dost) nelíbilo, pořád jsem ochotná nad tím přivřít oči, protože děti takové někdy jsou, je až zvláštní, jak plné zloby dokáží být.
Zkoušela jsem číst i Muže jménem Ove, ale po několika kapitolách jsem jej odložila, protože mě nudil. O Babičce tohle rozhodně říct nemůžu, tam jsem se tolikrát od srdce zasmála a myslím, že šanci dám i Britt-Marii :)
Knížka se mi velice líbila, podobná jako Ove místy vtipná, ale zároveň i vážná. Na konci jsem opět málem brečela jako želva, protože ten konec je skvělý, a nejen konec, ale celá knížka...:)
Nejdříve jsem to chtěla vzdát. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala ponořit do kouzelného světa pohádek, snů a dětské fantazie. Jsem moc ráda, že jsem to neudělala o hodně bych se připravila. O jeden krásný příběh, viděný očima trošku zvláštní, sedmileté holčičky, která si s příběhy, vyprávěnými její výstřední milující babičkou, dokáže zvládnout ten svůj dětský svět a udělat si ho lepší. Protože od toho jsou přece babičky :-).
A že v těch podivínech, bručounech a svérázných postavičkách je i velký kus hřejivé lidskosti a dobra, jsem už poznala v minulých knihách. F. Backman totiž píše knihy srdcem, proto jeho příběhy umí rozesmát i dojmout, a to se mi stalo i tentokrát.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Rozdělila bych knihu na tři části: první třetina nejslabší-trvalo mi, než jsem se začetla, druhá třetina průměrná, říkala jsem si: dobré, ale podruhé už ji číst nechci a třetí třetina byla skvělá, takže konečný pocit je dobrý ;-)