Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511131/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--ZR4-511131.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko.Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Knížky a asociálové. Miluju obzvlášť tu kombinaci. A Backman v tomhle ohledu nezklame nikdy.
Ze začátku jsem byla hodně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda fantasy. Pohádkový svět ale v knížce hraje důležitou roli. Postupně se však všechno rozplétá a vše začíná dávat smysl.
Co mě ale hodně mrzí jsou někdy ty recenze u podobných knížek. U Sheldona z TBBT se všichni řežou smíchy, ale jakmile je trochu podivínské dítě (rozuměj s Aspergerem), tak je to hned nevychovaný fracek. Značí to jen obrovskou nevzdělanost lidí. A přijde mi, že se s tím bohužel nic moc neděje.
Pokud se Backman snažil napsat román o dvou nejnesympatičtějších literárních postavách, tak se mu to úspěšně povedlo. Nevím, kdo je víc nesympatický, jestli "vtipná" babička anebo její vnučka Elsa, ale takovéto "charaktery" aby jeden pohledal. Přečíst tuto knížku rovná se slézt osmitisícovku (nebo minimálně Sněžku), doufám, že to byla od Backmana, po úžasném Muž jménem Ove, ona pověstná výjimka potvrzující pravidlo, páč už na podzim tu mají od tohoto autora vyjít další dvě knížky, na které jestli se netěším, tak jsem minimálně zvědav. Ale tohle je (samozřejmě imho) slátanina, určená kdo ví komu, a jestli v Ovem Backmanono citové vydírání fungovalo, tady jde těžce mimo a působí až prvoplánově. To, že každá druhá věta obsahuje "vyhledala jsem si to na wikipedii" nebo "smetla neviditelné smítko z rukávu" už jen podtrhuje, že Fredrik neměl při psaní 'Babička pozdravuje a omlouvá se' zrovna tvůrčí slinu.
Autora mám ráda, to musím uvést hned na začátek. Nicméně tuto knihu jsem málem odložila. Jsem asi příliš velký realista a tak jsem měla hodně problém naladit se do trochu snového světa a světa fantazie. Pak se mi ale podařilo začíst a jsem tomu ráda, ve finále se mi líbila moc.
Propojení říše pohádek se skutečným současným světem, tak, jak to umí jedině Fredrik Backman. Líbily se mi pohádky o mrakoních, vílách, rytířích a princeznách a to vše na střídačku s příběhem Elsy, ke které bych sice měla nějaké výhrady, ale ona to neměla vůbec jednoduché, tak co.
Půlku knížky jsem přemýšlela, jestli je to pro děti nebo pro dospělé, veselé nebo smutné a že fantasy ani moc nemusím. Ale nemohla jsem přestat, bylo to, jako když skládáte puzzle a každý dílek je velké překvapení, kam vlastně zapadne. To mě dost bavilo.
PS: malá Elsa vůbec nebyla jako nevychovaný malý spratek, jak tu někteří další konstatují. Jeví typické znaky AS, takového "drobečka" mám doma, nejde dělat nic jiného, než se s nimi naučit žít.
Nevšedně Backmanovsky pojatý příběh, kde se prolíná reálný svět se světem pohádek, tak jako v životě. Vždyt i tady jsou princové-bojovníci, co se o něco snaží a princezny-hrdinky, které touží po vyplnění svých snů.
„Být výjimečný je nejlepší způsob, jak být jiný.“
Zpočátku jsem se musela do čtení trošku nutit, ale po pár stránkách, kdy mi spletité vztahy a pohádkové bytosti začaly do sebe zapadat, jsem si příběh začala užívat :) Vyprávěno z pohledu skoro osmileté dívky, která je přes svůj věk velmi vyzrálá a přesto si uchovává ten příznačný dětský pohled na svět, který si představuje jako pohádkovou říši s pohádkovými bytostmi. Pohodové čtení na oddych :)
Než nastal bodu zlomu, byla to celkem sranda. I když spíš taková konverzační. Sbírala jsem karty na hromádku a přemýšlela, jestli to dočtu. Když děj nabral nový směr, došlo na odkrývání karet. A na světlo vycházely onačejší kousky. Hlubší a podivnější. Skládaly se do obrazu, který nakonec ukázal skutečnost čtenou i tušenou v zajímavé šíři. Z počátečních tří nakonec naskákalo pět. No... prostě pět. Nedostatkům navzdory.
P. S.: Děti jako Elsa to nemaj moc lehký, když jsou na všechno samy. A jako by to nestačilo, dospělí je nálepkujou všelijak. Asi proto, že nejsou normální jako ostatní děti, třeba jako ty, co osamělé podivíny rády štvou v bezpečí své úplně normální smečky...
Pro mě absolutní nuda. Poslouchala jsem audioknihu, a polovině jsem to vzdala. Elsa jako dítě byla hodně divná, takový malý nevychovanec. Ove byl super, ale tato kniha mě nechytla.
Kniha mě dojala i pobavila, skvěle se četla jako koneckonců vše od Backmana. Líbil se mi pohled dítěte a prolnutí světů.
Tak za mne naprosta nuda! Poslouchala jsem audioknihu a většinu času jsem přemýšlela nad něčím uplne jiným, nez nad příběhem.... Hruza, Elsa mi přijde takova hloupá, arogantní a taky jsem si říkala kde je její máma, když se jeji dcera někde flaka...
Nic moc tohle...
Proboha to fakt nikomu nevadilo jaký je Elsa smrad?!? Každá věta co vypustila z pusy mě akorát vytočila. Arogantní, drzá, pořád jen třískala dveřma, ničila interiér auta a čím krmila toho psa, tak k tomu se ani nebudu vyjadřovat. Fakt mi to zkazilo celý dojem z knihy, poněvadž nápad to byl dobrý. Postupné odkrývání babiččiné minulosti, mělo to působit dojemně, hrát na city, ale já byla tak vytočená kvůli té žáby, že se to ke mě vůbec nedostalo. Ove byl super, ale Elsu nepřekousnu.
Ráda bych napsala, jak je kniha miloučká a pohled dítěte dodává knize kouzlo a citlivost...
Bohužel ale musím říct, že jsem vůbec nebyla schopná se začíst a ani po přečtení se to ve mně hrozně pere, protože mě to vlastně vůbec nechytlo a dočítala jsem s hodně velkým sebezapřením. Uznávám, asi jsem tu knihu vůbec nepochopila. Jako jo, bylo to milé, ale vlastně vůbec nevím, o co šlo. Za mě bohužel ne a velmi doufám, že mě ostatní knihy chytnou více.
Babička pozdravuje a omlouvá se je druhou knížkou Backmana, kterou jsem četla (respektive poslouchala jako audio). Tou první byl Muž jménem Ove, který byl fajn, ovšem Babička ho dle mého názoru mnohonásobně předčila.
Hlavními hrdinkami knihy jsou skoro osmiletá Elsa a její skoro sedmdesátiosmiletá babička. Obě spolu mají velice speciální a blízký vztah plný vtipných historek a hlubokého citu. Babička Else vypráví množství příběhů, které jsou zasazeny do pohádkového světa. Tento svět je pro obě únikem ze všední reality, pomáhá vypořádat se s nelehkými situacemi či pochopit chování některých lidí.
Jednoho dne se Else převrátí život vzhůru nohama; dívka je odsouzena čelit nelehké realitě, jedinou jistotou jsou babiččiny příběhy, které v sobě nesou mnohem hlubší poselství, než si Elsa vůbec byla schopna představit…
Více nebudu a ani nemůžu prozrazovat, ostatně i oficiální anotace je taková nicneříkající, nicméně pokud máte chuť na krásný, dojemný, vtipný a zároveň napínavý příběh plný emocí, citů a mezilidských vztahů, vřele vám tuto knihu doporučuji. Jako jeden z mála ve mně tento příběh zůstává i delší dobu po dočtení a asi mohu říci, že se jedná o jednu z nejhezčích knih, jakou jsem kdy četla. Audiokniha v podání Valerie Zawadské mimochodem také nemá chybu.
Skvělé. Krásný jazyk, hluboké myšlenky. Propojenost postav mě dojímá. Ale tak u těch knih brečím a jsem z nich vyždímaná, že si musím dát od Backmana pauzu. Jediné k čemu mám výhrady je ,,postava,, psa, vždyť by s takovým stravováním pošel hlady.
Krásné čtení, u kterého jsem se několikrát opravdu dojala. Tentokrát jsou cílovkou asi trochu odrostlejší děti, teenageři, ale i jako dospělý čtenář se rozhodně u čtení nenudila a bavila se různými skrytými narážkami, které prostě člověk pochopí až s nabitými zkušenostmi a věkem. Moc mě potěšila přítomnost postavy Britt-Marie, kterou znám ze skvělé knížky Tady byla Britt-Marie a dodala mi tak další dílek do skládačky jejího příběhu. Stejně tak jako postava babičky, která by si taky zasloužila vlastní knihu - alespoň tedy já bych si něco takového s chutí přečetla. Velké plus mají ještě pohádky, které pomáhají dovysvětlit různé události z minulosti a jsou vážně velmi nápadité. Natahované ani kýčovoté mi to nepřišlo, prostě to je kniha určena i mladším čtenářům, tak může mít své limity.
Má teprve druhá kniha od Backmana. A opět zážitek. Krásné propojení pohádkového a lidského světa, které je kouzelné a zároveň vážné, veselé i smutné. Knihu jsem si užívala od začátku, ale čím víc to do sebe začalo zapadat, tím to bylo lepší.
Knihu jsem ještě neměla úplně dočtenou a už jsem si říkala, že si ji určitě někdy přečtu znovu. A když si chcete knihu přečíst znovu ještě předtím, než ji dočtete, je těžké jí za to nemít rád.
Malé odkazy na Harryho Pottera jsou pro mě jako fanouška knižní série úplně skvělé. Aneb... "Milion knížek - a ani jeden Harry. A vám někdo dovolí pomáhat porouchaným lidem?"
Až jsem z toho dostala chuť na skořicového šneka.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Asi bych to vubec nezařadila do kategorie " Knihy pro děti ". Myslím, že i pro dospěláka je to docela oříšek k rozlousknuti. Elsa je značně nestravitelné dítě. Ale vzhledem k tomu, že má patrně také "nějaký " syndrom, se to dá pochopit. Babi byla asi fajn, ale nemáme příliš příležitosti s ní pobýt, abychom si udělali vlastni usudek.. Říše fantazie je prima, ale nedokážu si do ní dosadit konkrétní osoby. V hodnocení jdu zlatou střední cestou. Nezavrhuji, ale ani nevelebim.