Barmské dny
George Orwell (p)
Román slávneho britského prozaika a esejistu Barmské dni (1934) je zaujímavým príbehom citlivého osamelého úradníčka, životného stroskotanca Johna Floryho, ktorý sa usiluje vykúpiť a vymaniť zo šovinistického prostredia. Jeho súcit s domorodcami sa končí osobnou tragédiou. V románe nenájdeme podrobnejšie informácie o dobovom politickom kontexte. Všetko sa odvíja v malom barmskom skleníku, v jednej z mnohých staníc. Tu skrachovaný pijan stretáva mladú Angličanku, ktorá prišla do Barmy, aby si ulovila muža... Román Barmské dni je plný bolestnej dezilúzie, ktorá rozbíja celistvosť sveta britského impéria i v jeho literárnej rovine, reprezentovanej klasickým realizmom. Je to román o smrti Johna Floryho bez tragického finále, utopeného v bezvýznamnosti nie na konci, lež kdesi zamotane pred ním.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
Burmese Days, 1934
více info...
Přidat komentář
Pro mě mají Barmské dny svoje zvláštní kouzlo, nejprve jsem je slyšela na českém rozhlase a nyní přečetla. Někomu možná mohou připadat povrchní, nezáživné, ale já a orient jdeme k sobě.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Bylo to těžké, pro mě takové celkem nepříjemné čtení. Kdybych si knihu nevybrala do výzvy, asi bych ji odložila.
Orwellův román popisující, život v koloniální Barmě kolem roku 1920 na příběhu idealistického mladého Brita. Autor poukazuje na problematické věci koloniální vlády, pocit absolutní nadřazenosti, rasismus a nekompetentnost britských úředníků. Hlavní dějová linka je vlastně o milostném vzplanutí, které provází poměrně dost komplikací a přes různé výkyvy nakonec končí díky intrikám a řekněme politickým cílům okolí tragicky. Oproti jiným autorovým románům se mi kniha četla ne úplně sama. Postavy jsou někdy vylíčeny černobíle až parodicky. Orwell sepsal dílo na základě vlastních zkušeností s pobytem v této oblasti a myslím, že umožňuje udělat si poměrně dobrou představu o poměrech, které tam vládly a zároveň o tom jak formovaly spisovatele samotného.
Skvělá kniha!
Chcete vědět co si myslel Orwell o Britské politice a morálce? Přečtěte si tuto knihu.
Orwell vytvořil podle mě postavu Floryho, aby světu řekl jací jsou Britové prevíti.
Mohl by napsat novinový článek, ale ten by zapadl mezi další podobné články bezvýznamných buřičů. Orwell na to šel chytře, napsal román, kde sdělil světu co chtěl a ještě k tomu se stal slavným.
Po tomto románu, kde mluvil zcela bez obalu musel zřejmě malinko dostat za uši, protože v jeho další tvorbě už není tolik konkrétní s tím koho kritizuje.
Podle mě mu bylo řečeno: Orwelle, píšeš dobře, lidé tě mají rádi, ale jestli ještě někdy budeš psát o politice přímo, obviníme tě z vlastizrady a zavřeme tě!
Na to Orwell odvětí a když budu psát o politice budoucnosti (1984) a o politice mezi zvířátkátky (farma zvířat), tak to bude v pořádku pane komisaři? :D
Po tom co mu vyšlo 1984 a Farma zvířat za ním jistě přišel znovu nějaký komisař, který mu řekl že napsal opravdu populární knihy, ale že jestli nechce jít do basy, tak bude muset veřejně odsoudit Nacisty a Komunisty, aby si lidé nemysleli vzhledem k jeho minulé tvorbě že pořád kritizuje Brity a západní koloniální politiku.
Orwell byl socialista, ale hlavně dobrý člověk, čím víc jsem od něj přečetl, tím víc mu rozumím.
Pokud chcete začít číst něco od tohoto autora, nezačínejte touto knihou, dejte si třeba farmu zvířat a pak toto, myslím že tomu celému pak budete víc rozumět.
Kniha pojednává o rasismu skrze myšlenky a činy pana Floryho, Angličana žijícího v Barmě. Flory jakožto běloch pobývá ve společnosti bělochů ve svém městě, ale tato společnost je mu velice protivná. S hořkostí v sobě totiž Flory snáší řeči a chování dalších Angličanů opovrhujících místním obyvatelstvem. Flory je v tomhle ohledu osamocen. Je to vtipné, neboť skutečnou obětí rasismu v této knize nebyl domorodec, ale běloch, Flory. Jemu totiž, jenž se úplně zpěčoval povýšenosti Angličanů a ponižování domorodců, uložila společnost největší strázně. Je vidět, že pro vesměs dobré lidi není v takovém společenství místa, ba ano, že zlým tu kyne prospěch.
,,We walk under a load of memories which we long to share and somehow never can."
Jsem velmi ráda, že jsem se k této Orwellově knize díky ČRo dostala. Pro mne překvapivě úplně jiné, než to, co bych čekala od Orwella, ale vlastně dokonale Orwellovské ve své atmosféře, stylu, charakterech, tísnivé všednosti ...
Po knihách 1984, a Zvířecí farmě je toto naprosto překvapující dílo. Konec mě dostal.
5 hvězd a doporučuji
Audio ČRo: Čekal jsem cestopis. Dostal jsem neuvěřitelně vyhrocené a strhující drama v exotické krajině. Orwell zde prokazuje svůj umělecký um, který je ve stínu známějších, ale skoro méně záživných děl. Příjemný poslech zajímavé práce.
Konec starých časů po britsku...ten, kdo není aristokratem, může jako aristokrat žít někde, kde k tomu jsou příhodné kulisy, jako například v Barmě. Je tam sice vedro a nuda, ale tak co už....A kdo aristokrat je, může si tam bez dohledu zbytku rodiny hrát třeba pólo. To vykreslení rozličných figurek je tak plastické, že jsem se někdy až lekla, jestli nesedí vedle mě. Navíc jsem neměla tušení, že autor napsal i něco takového.
Farma zvířat je umělecké dílo, 1984 je vizionářský román, ale u tohodle jsem se čistě bavil. Nerudovské figurkaření. Skvělé.
Orwellovo románová prvotina, která kritizuje šovinistickou anglickou společnost, rasové předsudky, ale také maloměšťáctví a pokrytectví britského osazenstva žijícího ve své době v Barmě, byla ve své době obrovským trnem v oku cenzuře v jeho domovině. Tento z části autobiografický román je hodnotným svědectvím o tom, jak to ve skutečnosti na malých provinčních městech v koloniích chodilo - všudypřítomná korupce, rasismus a rozsáhlé zneužívání domorodého obyvatelstva byly na denním pořádku. Nadřazenost bělochů, kteří bez skrupulí zaberou cizí území a tvrdí, že přinášejí dobro, osvětu a pokrok, je evidentní v každém odstavci - člověku je z toho až špatně. Osobní příběh hlavní postavy Johna Floreyho, který roky žije v Barmě a svými názory se značně odlišuje od většiny zde žijících bělochů, je velice pohnutý, zoufalý, místy až tragikomický a skončí velmi smutně. Poslouchala jsem jako audio na radiu Vltava ve zdařilém podání Lukáše Hlavici.
Kniha přináší velmi zajímavý a dost podrobný a především reálný pohled na britské impérium ve 20. letech 20. století v Barmě. Ve své době svým kritickým pohledem na britskou vládu v koloniích vzbudil Orwell pozdvižení a román tak nejdříve vyšel v USA. Je to velmi zajímavé a poučné čtení. 75%, 22. 1. 2023.
George Orwell je známý, velmi známý.... ale je taky dobré si všímat toho pěkného na tomto světě, a tomu taky dávat svou pozornost.
Barmské dny jsou Orwellovým debutem na poli románu, což je patrné tím, že mám z knihy dojem lehké nesoudružnosti - text neplyne tak hladce jako v pozdějších autorových dílech, na čemž ale může mít podíl i překlad Z. Šťastné, v němž jsem narážel na různé nešťastně formulované věty (ale tase musím přičíst k dobru práci s barmskými výrazy) a občas si vyoravěč vypomáhá jistou zkratkovitostí. Nicméně již zde můžeme pozorovat zrození a vývoj typického orwellovského protagonisty: zde je jím sáhib Flory, jeho příbuzní jsou Gordon z Bože chraň aspidistru, Bowling z Nadechnout se, a samozřejmě i Winston z 1984 (postava poněkud komplexnější a více zneklidňující). Tento pritagonista bývá obvykle nějákým zbůdobem vyloučen z veřejnosti, alespoň ve svých názorech, kvůli čemuž je konstatně v konfliktu nejen s druhými, ale i s celým systémem. Je to mladý, rozhněvaný muž, zcela bezvýznamný, který ale ve svém hněvu a zklamání kritizuje celý jeden ideologický či politický systém - zde je nemilosrdně kritiziván brotský kolonialismus, v Aspidistře je to kapitalismus, v Nadechnout se v podstatě celá britská společnost, v 1984 totalitarismus. Barmské dny jsou tedy vysoce politizující dílo. Odhlédneme - li však od politiky, představuje hlavní hrdina, Flory, také zajímavý psychologický problém, zde však příloš nevyužitý. Převážně pouze v kapitole 15 se zevrubněji řeší psychické pricesy člověka, který mrhá životem ve slepém čekání v cizí zemi, kde nikdy nenajde domov. Velmi podobným tématem se tabývá jistý Antonio di Benedetto ve své knize Zama, která vyšla i česky, ale bohužel ji skoro nikdo nečte. Ani vy jste ji nečetli, vím to. Dalo by se říct, že z podobného námětu di Bebedetto vytěžil psychologicko - filosofický traktát a Orwell společenskob- kritický román. A jak kritický! Skoro každá postava tu reprezentuje jeden nešvar, jednu zavrženíhodnou vlastnost, kterou se vyznačovali kolonialisté a lidé zapletení do koloniálního systému... Ale ne jen oni.
„Jednoduše, nalháváme si, že jsme tady, abychom naše ubohé černé bratry povznášeli, a ne je olupovali. Taková lež se asi dá docela dobře pochopit. Ale ničí nás, ničí nás způsobem, jaký si neumíte představit. Žijeme v permanentním pocitu, že jsme zbabělci a lháři, a to nás mučí a nutí k tomu, abychom se dnem i nocí obhajovali. Nebýt toho, nechováme se k místním lidem zdaleka tak příšerně. My všichni Angličani, co tu žijeme, bychom nemuseli být tak nesnesitelní, jen kdybychom si přiznali, že jsme zloději, a pak kradli dál, v klidu a bez řečí.“
Orwell nechodí okolo horké kaše, Floryho ústy narovinu řekne, co si myslí - padni komu padni. Pro mě, jakožto někoho, kdo si libuje v této koloniální poetice a polemice, má i jeho příspěvek k tématu své ohromné kouzlo.
„Člověk má žít v proudu života, ne mimo něj.“
Barmské dny jsou trošku jiný příběh na autora typu Orwella, ale sociální kritika je tam jasná, na druhou stranu čtenář nemůže čekat žádnou spirálu záplatek..Barmské dny jako kniha i jako realita se vlečou..mají však své kouzlo
Já nevím, jak to ten orwelovic jiřik dělal, ale co napsal je hustě démonsky krutopřísný od starověku po 3001 vesmírnou odyseu. V každym věku a v každym okrese běhá nějakej Upchouťin a dělá tam cajmrsk, hamouní a rozšiřuje vliv pomocí jakýkoli špinavosti.
Tady zrovna běhá po Barmě, kde je stejnej bordel, špína a smrad, jako třeba tuhle v Indii. Pro angličana k žití za trest, k zblití každej den. Hic větší než ve skleníku, vzduch jako v prádelně a ledu do brendy těžkej nedostatek. Možná že když to tam angličan dělal rozhodnutí o kolonizaci, byly zrovna deště. Řek si safra, to je stejný, jako u nás na blatech. Akorát je tu víc bahna.
Asi teď melu celkem z cesty, jako již tradičně, takže to uzavřu. Je to žůžo dobrodrůžo, neváhej a čti!
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Proč je tato kniha tak opomíjená, když patří k tomu nejlepšímu co Orwell napsal? Pokud se za ni mohu přimluvit, tak si ji přečtěte, než ji strhne vlna cancel culture...
.
Barma, kdysi součást Britského impéria coby indická provincie, nepříliš ceněný koloniální kout, ve kterém se jako důstojník britského policejního sboru octl také sám Orwell. Řeknete si: ten George Orwell, který napsal 1984 a Farmu zvířat jako pakká sáhib? Zní to skutečně zvláštně, že byl součástí koloniálního aparátu, který velmi kritizoval a se kterým se nemohl při svém svědomí ztotožnit. Proto také v roce 1927 z policejní služby odešel. Právě zkušenosti z Barmy jej vedly k napsání tohoto skvělého románu s báječným překladem Zuzany Šťastné.
.
Příběh o Angličanovi Florym, který žije v Barmě, ale oškliví si tamější koloniální politiku rozhodně není černobílou kritikou Britského impéria. Sama hlavní postava sice pohrdá svými bílými druhy, kteří se chovají nadřazeně, ale i on sám je jaksi zbabělý a z jeho ulity konformity jej přinutí vylézt až návštěva mladé dívky. Elizabeth paradoxně prahne po zcela opačném životě než Flory, nechce se učit barmsky, nechce poznávat místní kulturu a netouží po ničem jiném než se stát manželkou nekomplikovaného koloniálního přisluhovače. Příběh je úžasně vystavěn, je napínavý a protkaný barmskými reáliemi, cítíte z něj opravdovost. Sám Flory mi přirostl k srdci a vygradování příběhu mě opravdu chytilo za srdce. Barmské dny jsou tak trochu opomíjeným pokladem Orwellovi tvorby, který stojí za to vyzvednout ze stínu jeho dvou slavnějších děl...