Barmské dny
George Orwell (p)
Román slávneho britského prozaika a esejistu Barmské dni (1934) je zaujímavým príbehom citlivého osamelého úradníčka, životného stroskotanca Johna Floryho, ktorý sa usiluje vykúpiť a vymaniť zo šovinistického prostredia. Jeho súcit s domorodcami sa končí osobnou tragédiou. V románe nenájdeme podrobnejšie informácie o dobovom politickom kontexte. Všetko sa odvíja v malom barmskom skleníku, v jednej z mnohých staníc. Tu skrachovaný pijan stretáva mladú Angličanku, ktorá prišla do Barmy, aby si ulovila muža... Román Barmské dni je plný bolestnej dezilúzie, ktorá rozbíja celistvosť sveta britského impéria i v jeho literárnej rovine, reprezentovanej klasickým realizmom. Je to román o smrti Johna Floryho bez tragického finále, utopeného v bezvýznamnosti nie na konci, lež kdesi zamotane pred ním.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
Burmese Days, 1934
více info...
Přidat komentář
Podľa dátumu vydania originálu (1934) je toto v poradí druhá Orwellova kniha. Vzhľadom na autorovu povesť angažovaného ľavičiara som očakával, že kniha bude plná politiky, ale mýlil som sa. Aj keď samozrejme cez postavu hlavného hrdinu je možné vnímať autorov názor napríklad na rasizmus alebo na negatívny vplyv britského kolonializmu na domáce obyvateľstvo. Jediné, čo by som privítal by bolo možno viac informácií z histórie Barmy.
Kniha si vyžaduje trpezlivého čitateľa, pretože má pomalý rozbeh a zo začiatku sa dosť vliekla, no napriek tomu nedá sa povedať, že by vyslovene nudila. Našťastie zhruba od polovice začal dej odsýpať jedna radosť. Vyzdvihujem najmä uveriteľné dialógy, na to, že ide o románový debut sú fakt skvelé. Naopak, opisy prírody boli podľa mňa trochu kostrbaté a strácal som sa v nich, ale možno je na vine moja čeština a najmä barmská fauna a flóra. V knihe sa nachádza viacero skvelých myšlienok, ktoré akoby len tak medzi rečou, vyskočia na čitateľa, niektoré citáty už spomenuli užívatelia predo mnou.
Často krát sa stretávam s negatívnym vnímaním kníh, v ktorých sú všetky postavy vykreslené ako nesympatickí antihrdinovia. Ľudia sú totiž radšej, ak sa môžu s niekým stotožniť a majú komu fandiť. Toto je presne ten typ knihy, kde také niečo nie je možné. Postavy belochov sa pohybovali na škále od „neznesiteľný“ po „mimoriadne neznesiteľný“. Navyše mám pocit, akoby si Orwell zo svojich postáv uťahoval, na viacerých miestach boli citeľné jemné náznaky satiry a irónie. Špeciálne na svojich anglických hrdinoch nenechal nitku suchú. A to aj doslovne, keďže väčšiu časť knihy sa potia v úmorných horúčavách a na konci moknú v lejakoch, ktoré so sebou prinieslo obdobie dažďov. Jedno sa však anglickým džentlmenom musí uznať: piť whisky bez ľadu je naozaj ako za trest. „Sluho, kolik nám zbylo ledu? - Asi dvacet liber pane, do zítřka, bohužel, asi nevydrží. V tomhle období mi dělá problémy ho uchovat. – Jak to sakra mluvíš? ,Děla mi problémy uchovat!´. Spolkls slovník, nebo co? ,Prosím, pane nemužu zítra led neuchová´– tak máš mluvit.“
8/10
„Britský mír? Britský mor jste chtěl říct. My lidi necivilizujeme, jen na ně patláme vlastní špínu."
Milé překvapení. Orwella jsem doposud vnímal jako prozíravého autora Farmy zvířat a dystopie 1984 a najednou jsem objevil jeho další díla. Prvotina Barmské dny je čtivá, ukazuje Orwella z jiné strany, ovšem opět jako bytostného demokrata. Kromě kritického (antikiplingovského) pohledu na britský kolonialismus mne zaujalo i vykreslení jednotlivých postav. Nereálná očekávání Floryho vůči plytké Elizabeth by mohla být leitmotivem románu i z úplně jiného prostředí…
„Žádný Evropan se nestará o důkazy. Když je člověk černý, podezření je totéž, co důkaz.“
Omezenost a přezíravost britských obyvatel Barmy je děsivá. Vyvolávala ve mně kombinaci vzteku a znechucení a ve svém hodnocení téhle „elity“ bych byl ještě příkřejší než sám autor, který o nich tvrzí, že jsou to „slušní, lež zabednění lidé, kteří si svou zabedněnost pěstují a upevňují za hradbou čtvrt milionu bajonetů.“ Bylo by ovšem falešnou útěchou, myslet si, že podobný způsob uvažování o světě je minulostí, že se to týká lidí „tehdy a tam“, vzdálených od nás časem i prostorem. Protože ono se vlastně jedná o modelovou situaci, o krutý popis důsledků toho, když se skupina lidí vnímá jako „instituce v obležení“, když podřídí obecný humanismus loajalitě ke své – zdánlivě! - ohrožené skupině. Tím promlouvá George Orwell i k nám, což je pro něj typické, všechna jeho díla jsou užitečná i jako vztyčený prst současným čtenářům.
George Orwell je skvělý pozorovatel a analytik. To z něj dělá autora tak skvostných esejů a tak přesvědčivých reportáží. A dokáže to promítnout i do své beletrie, v Barmských dnech se mu povedlo už v prvním románu stvořit velmi působivé dílo. Především je to zásluhou Floryho, ten se Orwellovi opravdu povedl, je to výborně prokreslená, živá postava – skoro jako by si ji vypůjčil od Grahama Greena :-)
Floryho vývoj je uvěřitelný a jeho vnitřní svět popisuje Orwell s velkou pečlivostí, jako tragického hrdinu. Vinou své introvertní, nevýbojné povahy se nedokáže projevovat v souladu se svým pohledem na svět a zároveň se nedokáže natolik zanořit do sebeklamu, aby dokázal svá morální selhání bagatelizovat nebo odsunout do nevědomí. Zůstává tak v trvalém pocitu neklidu, nespokojenosti se sebou, žije svůj život jakoby mimo sebe – mimochodem, je příznačné, že v celé knize není zmíněno ani jednou jeho křestní jméno. Orwell to popisuje takto: „Trpět bolestí, která je téměř bezejmenná, je peklo. Blahoslavení ti, jejichž neduhy se dají klasifikovat! Blahoslavení chudí, nemocní či nešťastně zamilovaní, protože druzí přinejmenším vědí, co jim je, a budou naslouchat jejich výlevům se soucitem. Ale kdo z těch, kteří neprošli vyhnanstvím, porozumí jeho trpkosti?“
Bohužel, ostatní postavy už nejsou tak zdařilé, působí občas až plakátovitě, řekl bych. Všemocný pletichářský domorodec, povrchní potenciální nevěsta a další. Vypadají trochu černobíle, místy až jako karikatury, jako vzorová vyobrazení určitých lidských typů. Ale nevadilo to příliš, nebylo to nic, co by mi bránilo dát tomuto skvělému, neprávem opomíjenému románu plný počet hvězdiček.
Leje...
...z čela.
Pot.
Období deštů nepřichází.Rýsuje se zatím v nedohlednu.Je to snad nuda co mi nedá spát.Piju a někdy taky chlastám.Sluha:prý,co na to lékař ? Na korupci chlapče,je i doktor krátkej.Hmm...
Jedno z dalších líných odpoledních dnů.Jeden jako druhý.V tom přichází mírný větřík.Možná příjde změna.Ve výhledu na maidán se zatím zdá,že je vše tak jako jindy stále při starém.Ospalý pohled upoutala oprýskaná stará rikša.Působí pohozeným dojmem.To není však to jedinné co tu působí oprýskaně.Je tu zatuchlo.V ovzduší plápolá Union Jack a na něm vlají předsudky a zkostnatělost.Cokoliv změnit.Jste sami.Bude použito proti vám.Trocha pochopení a jiskřička souznění by lescos vyřešila...kapka naděje.Zdá se to,že to brzy přijde ...
Zdá se to ? V prvo Orwellovce se zdá máloco.Vše je skutečné a objímající skutečností.Vnitřní pochody s psychologií.Nejde o antiutopii ani alegorii.Poctivý román jak se patří.At už jste v místnosti,probíráte zdejší korupci.Na slavnosti domorodců.V pralese na lovu tygra.Na verandě s kopcem nudy.Nebo v místním pánském klubu,tam teprve ne.Jednoduše se tu nic nezdá.Jste pořád uvnitř.Jste tady a trávíte dny společně s obchodníkem Johnem Florym.Nedáte se zlomit morálkou ani vedrem.Dny strávené s Kareny,Indy,Kačjinskou komunitou a nebo s Britskými koloniálními občany či jinými etniky a národy.
Orwell tu byl a ted se díky němu ocitáme tam jako on.Na každém kroku.Sugestivně.S opravdovostí.Když to vře a skličuje.
Po silných deštích zůstaly v jedné kaluži dva páry pohozených sítěk na motýli.Někdy nebývájí kaluže jen od monzumu.
Však mohu znovu ted říct...byl jsem právě tam.
Barmské dny.
Po knize jsem sáhla, protože k Barmě mám zvláštní vztah, a jsem nadšená. Příběh neobyčejně působivě vypráví o koloniálních poměrech v malém provinčním městečku, kde mezi britskými osadníky panuje nuda, pokrytectví, intriky a rasistické předsudky. Intriky a zejména korupce bují ale v celé barmské společnosti,což má ve svém důsledku dopad na osud hlavní postavy. Skvělý čtenářský zážitek.
Knížka, která poukazuje na některé nehezké lidské vlastnosti. Prakticky od prvních stránek mě bavila, je vidět, že Orwell umí, protože u těchto společenských kritik mi jinak obvykle trvá déle, než mě osudy osob začnou nějak zajímat.
Já jsem bílý angličan, kdo je víc. Orwella mám velice rád a tímto dílem mě nezklamal. Děsivý popis nadřazenosti bílého člověka v koloniálním prostředí a jeho chování k místnímu obyvatelstvu.
Orwell je jedním slovem velikán...jak je vidět, i společenská próza byla jeho silnou stránkou....
Doporučuji každému, kdo se chystá do Barmy (dnes Myanmar), k pochopení historie. Pro mne se jedná o excelentní román, neprávem opomíjený. V Barmě jej prodávají v angličtině na každém rohu.
Česky "Barmské dny".
Náhled do světa v britské kolonii. Proč tam ty lidi žijou, když tamnějšími lidmi i světem opovrhuji? A když dá někdo najevo, že se mu minimálně tamní lidé líbí, opovrhují i tímto jedincem...
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
S Orwellem je to taky často nahoru nebo dolů a Barmské dny jsou ten spodek. Příběhy britských důstojníků a místních patolízalských nebo intrikářských domorodců v barmské džungli byly místy únavné jako místní klima a má trpělivost byla častokrát na hraně snesitelnosti, dočteno jen z úcty k autorovi - u mě akorát tak střed - 50 %