Bible
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25175/bible-25175.jpg
4
1023
1023
Český ekumenický překlad knihy knih - Bible. Tradice českého překladu biblického textu je velmi stará a v tomto ohledu se můžeme srovnávat s velkými kulturně vyspělými zeměmi. V době, kdy byla celá Bible přeložena do češtiny, mělo svůj překlad do mateřského jazyka jen pět zemí. První české překlady biblického textu vznikaly v klášterech a obsahovaly bohoslužebné texty – především žalmy a evangelia. K nejvýznamnějším českým překladům nepochybně patří Bible kralická (1579-1594) z protestantského prostředí a Bible svatováclavská (1677-1715) z prostředí katolického. Oba překlady byly velmi oblíbené a dlouho používané. Jejich jazyk však byl již pro čtenáře 20. století stále vzdálenější. Byly sice snahy o revizi kralického překladu, ale brzy se ukázalo, že tato cesta není možná. Počátky ekumenického překladu: V roce 1961 se shromáždila skupina 8 kazatelů ČCE kolem prof. M. Biče a začala s překladem Starého zákona. K této skupině brzy přistoupili zástupci dalších církví a tento tým byl pak opravdu ekumenický – 27 členů z šesti církví. Vedle této skupiny se kolem prof. J. B. Souška shromáždila ekumenická skupina překladatelů Nového zákona. Po jeho úmrtí (r. 1972) skupinu vedl prof. J. Mánek. Práci na překladu biblického textu předcházela práce na konkordanci, která vycházela tiskem v letech 1954-1967 a práce na slovníku. Práce překladatelských týmů: Obě skupiny překládaly z původních jazyků, ale překladatelé nepochybně přihlíželi i ke starým překladům, zvláště k Septuagintě a Vulgátě. Na začátku bylo nezbytné stanovit si pracovní zásady a zajistit potřebnou literaturu. Překladatelé se pravidelně scházeli a na tyto schůzky si připravovali překlad i výklad textu. Každý dostal na starost určitou kapitolu nebo část biblického textu. Tu pak přeložili, přepsali na stroji (pro každého) a ve společném zasedání se probíralo slovo za slovem a věta za větou. O sporných místech nehlasovali, ale s textem pracovali tak dlouho, až dosáhli jednomyslnosti. Starozákonní komise pracovala více konkordantněji, novozákonní komise převzala způsob překladu dynamické ekvivalence. Tzn. překládat podle smyslu, nikoliv slovo za slovem. Lze tedy do jistí míry říci, že sz komise vypracovala studijní překlad a nz komise překlad misijní. Určitým nedostatkem obou překladů je nejednotnost v překladu vlastních jmen. Pomoc překladatelům: Překladatelé se setkávali nejdříve jednou měsíčně v Praze, ale ukázalo se výhodnější setkávat se v některém sboru. V tomto ohledu byly sbory ČCE velmi vstřícné a překladatelé se tak mohli setkávat v Opatově, Libici, Lysé nad Labem, Poličce, Brně aj. Sbory poskytly prostředí i klid na práci. Potřebné výlohy si překladatelé nejdříve zajišťovali sami a dělili se rovným dílem. Později překladatele podporovala Synodní rada a Ekumenická rada církví. Velkou pomocí byla i podpora zahraničních církví. Zejména Porýnské evangelické církve a Skotské presbyterní církve. Pomocí byly i zkušenosti překladatelských poradců Spojených biblických společností. Vydávání jednotlivých svazků překladu: Prvním vydaným textem byla Genese, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce vyšel 14. svazek – dvanáct proroků. Postupně pak vycházely další svazky. Jednotlivé svazky s obsáhlým komentáře ke starozákonním knihám a poznámkami k novozákonním knihám vycházely v nakladatelství Kalich. Vycházely tak, jak byl překlad připravený k tisku, ne podle řazení v Bibli. Jako polední vyšel svazek 13. Ezechiel – Daniel v roce 1984. V roce 1985 byl pak ještě vydán svazek s deuterokanonickými knihami (Apokryfy). Tento svazek má úvody k jednotlivým knihám a poznámky. Komentář prof. M. Biče k těmto knihám vyšel v r. 1996. Samostatně byly znovu vydány výklady k překladu starozákonních knih. I. svazek (Genesis-Deuteronomium) vydal v r. 1991 Kalich; ostatní svazky postupně vydalo Karmelitánské nakladatelství: II. (Jozue-Ester) 1996; III. (Jób-Píseň písní) 1998; IV. (Izajáš-Malachiáš) 1998; V. (knihy deuterokanonické) 1996. Nový zákon s výkladovými poznámkami vydala ČBS v roce 1991. Vydání celého překladu v jednom svazku: V jednom svazku vyšel celý překlad bez komentářů (bez deuterokanonických knih) k 400. výročí vydání prvního svazku Bible kralické v roce 1979 (vydalo Biblické dílo Ekumenické rady církví v ČSR). Vydání s deuterokanonickými knihami vydala v roce 1987 Charita (s vročením 1985). Tomuto vydání předcházela velká revize překladu. Druhou revizi překladu připravili překladatelé v letech 1998-2000. Této úpravě předcházela výzva ČBS k připomínkám textu překladu. Na tuto výzvu přišla celá řada připomínek, a každé z nich překladatelé věnovali pozornost. V této úpravě vychází text od r. 2001. Nakonec slova prof. M. Biče: Stáli jsme pod ochranou Nejvyššího. Jemu budiž čest a chvála, že nepřestával chránit naše ekumenické společenství a žehnal mu. Bez jeho ochrany a požehnání bychom své dílo nebyli zdárně dokončili.... celý text
Přidat komentář
Starý Zákon je takové to staré dobré domácí masakrování, kdy se s tím G ještě moc nepatlal a prostě pobil, co se dalo. Řekněme klasika.
Nový Zákon, hm... Čtyři chlápci s odstupem 30 - 50 let po skonu jejich kámoše vyprávějí, jak super ten kámoš byl, přičemž se neshodnou ve víc jak jedné až dvou věcech, které ten bájo chlápek udělal. Navíc ty jejich vachrlatý vzpomínky vydají až za další tři století.
Něco tu smrdí a ryby to nejsou.
Myslím,že nejde hodnotit Písmo svaté. Je tu a tak to je. A je na každém jak k němu přistupuje. Pro každého znamená tato kniha něco jiného...
Není to moc čtivé... Hodně postav a nesouvislý děj. Chybí zařazení do sekce sci-fi, fantasy, pohádky. Za mě palec dolu - znova bych to nečetl.
Nejrozporuplnější kniha, jakou jsem kdy četla - tedy nedala jsem ji celou. Nový zákon ano, ale starý ne. Na jednu stranu ji hodnotím jako soubor tendenčně laděných ideologických manipulací, plných oslavy segregace a nelidské krutosti. Na druhou stranu je to zdroj hlubokých myšlenek, před nimiž nelze utéci …
Se schematickou křesťanskou doktrínou, že je bible inspirována božím duchem a tudíž pravdivá slovo od slova, rozhodně nesouhlasím. Jednak proto, že si jednotlivé texty neustále protiřečí, a hlavně proto, že charakter těchto textů a je až zatraceně lidský a poplatný době vzniku a tehdy vládnoucím establishmentům.
Rok a půl jsem četla všechny knihy, ne postupně, ale v abecedním pořadí. Pro mě je tato kniha obrovským vyznáním lásky Boha k lidem, i když toho navyváděli až až, On je nikdy neopustil, nikdy se k nim neotočil zády, nikdy je nepřestal milovat. Miloval je dokonce tak, že obětoval vlastního Syna. S velkou vděčností jsem objevovala, jak je Boží slovo živé, jak je aktuální i dnes, jak dokáže měnit srdce a životy. A tohle bych přála všem čtenářům, aby dokázali vidět víc, než historické kruté popisy, ale objevovali to, co je skryto v pozadí. Protože o tom to celé je, Bůh lidi neopouští, to my se k němu obracíme zády.
Přečetl jsem jen pentateuch, evangelia, Joba a sem tam něco z dalších knih, což je žalostně málo, protože Bible je souhrn 73 různých svazků. "Kvalita" je kolísavá. Nejvíc mě zaujaly mytologické a dějepisné knihy, ty mudroslovné a prorocké tolik ne. Myslel jsem si, že nejzajímavější bude pozorovat, jak se měnil vztah lidí k Bohu. Ale mnohem víc fascinují je sledovat vývoj vztahu Boha k člověku. Od vyhnání z Ráje, skrz několikero smluv lidstvo postupně získalo morální autonomii. Bůh přiznal svým stvořením právo na tvorbu zákonů a kodifikaci morálky. Nikde jinde jsem neviděl tak krystalicky čistě vyjádřený princip svobodné vůle a odpovědnosti za svůj osud. Bible se dá číst několika různými způsoby. Pro nevěřícího člověka je asi nejschůdnější vnímat text z antropologického a historického hlediska. Pro takové případy doporučuji sáhnout po Jeruzalémské Bibli. Její poznámkový aparát vysvětluje a přibližuje myšlenky, které by mi jinak určitě unikly. Některé příběhy teď vnímám úplně jinak a nadčasově, naopak u jiných na mě dolehla tíže věků. Velké zklamání je nedostatek mytologie. Mimo Genesis je toho o fungování světa napsáno jen velmi málo. Těšil jsem se na vyprávění o pádu Lucifera, hledal jsem příběhy o poměrech v Nebi a chtěl jsem si přečíst něco o Peklu. Bible mi ale nabídla jen roztroušené náznaky. Dokonce i známé příběhy jako stavba Babylónské věže nebo potopa světa mají do epického vyprávění velmi daleko. Často jde jen o krátké kapitoly, doslova pár veršů bez podrobností. Pro ty co touží po obecném přehledu, doporučím některou z knih přepsaných biblických příběhů. Smysl událostí se v nich nezmění, ponaučení zůstává zachováno a jako bonus jsou mnohem stravitelnější a přístupnější. Bible rozhodně stojí za přečtení. Stovky let sloužila jako návod na vytvoření harmonické společnosti a jako excelentní etický kodex. I když v obou rolích zdánlivě funkčně zastarala, v určitých ohledech je stále aktuální. Většině problémů které člověka mohou potkat, už totiž někdo čelil a z jejich řešení se dá čerpat inspirace. Patnáct set let zkušeností lidstva by nemělo být jen tak ignorováno.
Knížka moc nedává smysl a nedá se téměř číst. Nejspíš si ji neznámý autor vydal na vlastní náklady, poněvadž pro každého nakladatele by šlo o jasnou finanční sebevraždu. Text trpí všemi nešvary neredigovaného rukopisu – kapitoly na sebe ne vždycky navazují, někdy se celé opakují jako by v jiném stylu, jindy je nahrazují pouhé statusy. Postavy jsou ploché a je jich přemnoho, chybí rozvinutější dialogy, myšlení, humor. Ano, tváří se to dost postmoderně, v podstatě to ale připomíná patriarchální starověkou fantasy. A začínat přesto od stvoření světa po jeho psychedelický konec, promiňte, ale to byla už za starých Řeků začátečnická chyba... Knížkou jsem se prokousávala dennodenně zhruba deset let, velmi jsem přitom zestárla, narostly mi vousy a přestal mě bavit sex s manželem. Milovníkům kvalitního čtiva rozhodně nedoporučuji!
Hvězdičkovat by mi přišlo směšné. Chtěl bych však podotknout, že některé texty jsou prostě krásné a v jistém smyslu "dokonalé" bez ohledu na víru čtenáře.
"přečteno" .. no, pořád je tam "pár" stránek, na které se nedostalo, ale na většinu jo .. ale kdo ví..
Bible - Boží slovo, ať již v různých vydáních (Slovo na cestu, Ekumenická bible, Jeruzalémská bible ) - ke mně promlouvá každý den a ze kterého chci stále čerpat.
Je to troufale ,protože knihu jsem samozřejmě nepřečetl celou a i kdyby tak za cely život se kniha nedá pochopit ,tak jak to bylo myšleno ,ale některé části jsem studoval už jako 14 lety a chodil jsem teologické hodiny.
Nejvíc me zajímá kniha Zjevení -popisuje konec světa a dejin .
Nadčasová kniha - prostupuje úspěšně nejen staletí, ale i kultury! Vždy zde lze najít něco nového...
1) Jak je možné, že se věřící narodí do té správné víry a doby? Je víra pouze geografická? V Indii se narodí hinduista a v Turecku muslim? Člověk narozený před tisícem let na našem území by uctíval Perena a Velese?
2) Je popsáno na tři tisíce bohů. Takový křesťan nevěří žádného z nich, kromě jednoho. Není to trochu arogantní? Tihle všichni jsou úplně mimo, jen já mám pravdu, když věřím v tohoto XY boha. Ale ateistu budou kritizovat, že nevěří ani v toho jednoho. Klasický omyl mnoha lidí je, že člověk MUSÍ nečemu věřit.
3) Jestli je bůh všemohoucí a vševědoucí, jak ho popisuje bible, proč nestvořil vesmír, kde nikdo netrpí a všechno je v pořádku? A jestli tohle je ten nejlepší možný vesmír, který dokázal stvořit, pak bych řekl, že neodvedl dobrou práci. Jak může být věřící někdo, kdo byl na dětské onkologii? Čím se prohřešili malé děti, že zaslouží tak potrestat?
4) Pokud by snad bůh existoval a měl svůj plán, jaký má smysl se k němu modlit? Jaký smysl má v něj věřit a uctívat ho? Pokud bůh existuje, jak by mohl mravenec změnit názor velryby? Je to jako byste si založili vzorek bakterií pro zkoumání pod mikroskopem, pak vás to přestalo bavit a nakonec na to zapomenete úplně, ale ty bakterie by se k vám modlily, coby svému stvořiteli..
5) V bibli se píše, za co všechno zasloužíte smrt a za kdejakou drobnost půjdete na věčná muka do pekla, ale bůh nás miluje. Takový poměr viny a trestu? To je jako by můj malý syn rozlil limonádu na koberec a já mu za to pomalu uřezal obě uši, ale přitom mu říkal, jak ho miluji. Není pravděpodobnější, že to celé má sloužit jen vyvolání strachu a pocitu viny?
6) Existuje stejný počet důkazů o existenci boha jako o existenci Lochnesky. Kdyby Bůh existoval, dal by o sobě dávno vědět a neschovával by se. Už třeba proto, abychom ho uctívali a modlili se k němu, když to je podle věřících něco, co ocení. Pokud snad nějaký nadpřirozený stvořitel existuje a neukazuje se, není to proto, protože chce mít klid a nějací lidi ho vůbec nezajímají?
7) Pokud potřebujete Boha, aby vám řekl, že máte být hodní, pak nejste hodní. Jste jen poslušní. Pravá morálka vychází z empatie, ne ze strachu z trestu nebo touhy po odměně. To největší zlo často vzniká tak, že někdo věří, že dělá správnou věc. Příklad za všechny, upalování čarodějnic. Mnozí z těch, kteří tzv. čarodějnice upalovali, opravdu věřili, že dělají dobrou věc, že plamen očistí jejich duše a ty pak mohou do nebe. Inteligentní člověk dnes už chápe, že pouze zabili nevinnou ženu, která byla jen nějak jiná, například měla nějakou vrozenou vadu, nebo se jen někomu zprotivila.
8) Proč náboženství slibují všechny ty krásné odměny pro smrti? Protože to nic nestojí a těžko si někdo přijde ztěžovat. Ještě si nikdo nikdy nepřišel ztěžovat. Úžasný business plán, že?
9) Věda nám dala léky, technologie a pochopení vesmíru. Náboženství nám dalo hodně válek, dogmat a zastaralých pravidel. Přínos vědy je tak naprosto neporovnatelně větší, než přínos náboženství. Přesto jsou tací, kteří své nemocné dítě svěří raději do "rukou božích" než do rukou doktorů.
10) Podle Bible stvořil Bůh Zemi za šest dní. A co dinosauři? Kde jsou ti v tomhle příběhu? Věda nám ukázala a nezpochybnitelně dokázala, že dinosauři existovali miliony let před lidmi a nebylo jich zrovna málo. Takže buď bůh zapomněl zmínit dinosaury, nebo někdo při psaní bible prostě neměl zdaleka všechny informace. Přesto někdo bude vykřikovat "kniha knih!" a jakoukoliv kritiku bible brát jako útok na svou osobu.
# Dovětek: Buď uvažujete logicky, nebo jste věřící. Uvažovat logicky a přitom být věřící prostě nejde dohromady. Ze stejného důvodu není náboženství slučitelné s vědou. Buď hledáte fakta založená na experimentech, důkazech a sylogismu, nebo chcete věřit něčemu nadpřirozenému bez důkazů.
U žádné jiné knihy na světě není tak důležité číst ji správně. Jak pravil klasik, když ji nečtete správně, je největším argumentem pro ateismus.
Začátečník se bez dobrého poznámkového aparátu (Jeruzalémská Bible) nebo knihy, která předkládá alespoň základy různosti žánrů a radí, jak číst (Jak číst Bibli s porozuměním) neobejde. A hlavně mi, prosím Vás, netvrďte, že nejlepší je Bibli číst v originální hebrejštině/aramejštině/řečtině a nemá smysl se kvůli Bibli učit latinsky, nebo Vás asi uškrtím...
Hlavní je vybrat si dobrý překlad (nejrozšířenější ekumenická rozhodně není nejlepší, natožpak Bible 21), začít od Evangelií, případně nějakého novozákonního listu a hlavně nečíst ji jako beletrii, padesát stránek za den. Jde to, ale odnesete si jen znalost biblických příběhů a vůbec nic z křesťanské teologie.
A ano, vím, že má pseudorecenze se hodně míjí se žánrem recenze, ale copak mohu recenzovat Bibli? Je to nejdokonalejší kniha, kterou je třeba číst celý život s vědomím, že si stejně odneseme jen minimum v ní obsažené moudrosti. Je třeba ji studovat, ne jenom číst. Je třeba ji milovat. Není to jediný zdroj pravdy, ale je to nenahraditelný zdroj.
Myslím, že jsem ještě nepřidala svůj komentář ke knize, které pro mne vždy bude Knihou knih. Hodnotit počtem hvězd nelze....kolik je hvězd ve Vesmíru? Hodnotit slovy lze velmi obtížně. Osobní vztah k Bohu je, a vždy by měl být, svobodným rozhodnutím. Jsem ráda, že již žijeme ve státě, kde svoboda vyznání je. Velmi se mi líbil jeden názor, ve kterém učitel vyprávěl o zkušenostech - v některých předmětech lze naučit žáka platné zákony, v některých je to obtížné, neboť je zapotřebí talentu ( výtvarného, hudebního) a tak lze jen obtížně žáka spravedlivě klasifikovat a pak je tady výuka náboženství, kde by vlastně místo učení mělo jít o zprostředkování vztahu - a to je bez osobního rozhodnutí nemožné ...
V posledním týdnu jsem někde četla, že jako národ jsme velmi neznalí například výjevů na obrazech, jsme v tom prý téměř nejhorší na světě. Boj Davida a Goliáše například. A ještě máme prý tendenci svou nevzdělanost chválit a umělecká díla zesměšňovat. Patří tedy četba Bible i ke kulturnímu a všeobecnému vzdělání ? Já si myslím, že ano. Svobodná vůle je ale nejvyšším darem....takže rozhodně nikoho nutit k četbě nehodlám.
Ako zbierka fantasy príbehov fajn. Ako základný kameň a smernica pre život človeka už predstavuje závažný problém.
Toľko brutality a incestu, že GRR Martin vyzerá so svojou Piesňou ľadu a ohňa ako neškodný deduško Večerníček. Kniha si na viacerých miestach výrazne odporuje. Navyše nejde o jeden celok, no kompilát textov, pričom autorov často delia storočia a mnohí z nich nemali šancu Ježiša zažiť.
Kniha je sondou do myslenia a správania vtedajších ľudí. Od doby, kedy jednotlivé texty vznikali, nás delia stáročia, až tisícročia. Brať teda takúto rozporuplnú a historicky rozťahanú knihu ako smernicu pre život je nereálne, až nebezpečné. Zvlášť v prípade cirkví, ktoré sa držia biblie doslovne.
Ja sám som prečítal komplet bibliu niekoľkokrát a jej štúdium pre mňa bolo jedným z najsilnejších argumentov, prečo som sa nakoniec z kresťana postupne stal ateistom.
Človek si stvoril boha, nie naopak.
Kniha knih, tak se také říká Bibli, která je příručkou snad všech křesťanů a to po celý jejich život. Je knihou života a jisté myšlenky mají v sobě něco, co je možné do každodenního života i praktikovat. Najdou se ovšem i jiné myšlenky, které se mi nelíbí a možná s nimi ani nikdy souhlasit nebudu.
Tato kniha, by se hodnotit neměla jako fantasy kniha nebo historický román. Nýbrž jako kniha mouder a je jen na čtenáři, co si vezme k srdci a co ne. Často se k Bibli vracím avšak není to pro mne čtení, které by se dalo přečíst jedním dechem a některé části bible se mi vážně nelíbí - především pasáže starého zákona. Málokomu něco tato kniha řekne. Nezbývá mi, než jen říci, že kniha rozhodně není pro ty, co se staví agresivně vůči každému náboženství. Nejoblíbenější částí byly pro mne Přísloví, mají totiž lecos do sebe.
Štítky knihy
Židé křesťanství náboženství Bůh, Hospodin Ježíš Kristus víra Bůh a člověk judaismus Bible duchovní literatura křesťanská víra světová literatura duchovní poznáníAutorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Nemyslím, že jde pokojně žít bez přečtení alespoň evangelií. Jedna, na první pohled obyčejná pasáž, v sobě skrývá nekonečný zdroj moudra. A co teprve celá kniha..