Bible
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25175/bible-25175.jpg
4
1012
1012
Český ekumenický překlad knihy knih - Bible. Tradice českého překladu biblického textu je velmi stará a v tomto ohledu se můžeme srovnávat s velkými kulturně vyspělými zeměmi. V době, kdy byla celá Bible přeložena do češtiny, mělo svůj překlad do mateřského jazyka jen pět zemí. První české překlady biblického textu vznikaly v klášterech a obsahovaly bohoslužebné texty – především žalmy a evangelia. K nejvýznamnějším českým překladům nepochybně patří Bible kralická (1579-1594) z protestantského prostředí a Bible svatováclavská (1677-1715) z prostředí katolického. Oba překlady byly velmi oblíbené a dlouho používané. Jejich jazyk však byl již pro čtenáře 20. století stále vzdálenější. Byly sice snahy o revizi kralického překladu, ale brzy se ukázalo, že tato cesta není možná. Počátky ekumenického překladu: V roce 1961 se shromáždila skupina 8 kazatelů ČCE kolem prof. M. Biče a začala s překladem Starého zákona. K této skupině brzy přistoupili zástupci dalších církví a tento tým byl pak opravdu ekumenický – 27 členů z šesti církví. Vedle této skupiny se kolem prof. J. B. Souška shromáždila ekumenická skupina překladatelů Nového zákona. Po jeho úmrtí (r. 1972) skupinu vedl prof. J. Mánek. Práci na překladu biblického textu předcházela práce na konkordanci, která vycházela tiskem v letech 1954-1967 a práce na slovníku. Práce překladatelských týmů: Obě skupiny překládaly z původních jazyků, ale překladatelé nepochybně přihlíželi i ke starým překladům, zvláště k Septuagintě a Vulgátě. Na začátku bylo nezbytné stanovit si pracovní zásady a zajistit potřebnou literaturu. Překladatelé se pravidelně scházeli a na tyto schůzky si připravovali překlad i výklad textu. Každý dostal na starost určitou kapitolu nebo část biblického textu. Tu pak přeložili, přepsali na stroji (pro každého) a ve společném zasedání se probíralo slovo za slovem a věta za větou. O sporných místech nehlasovali, ale s textem pracovali tak dlouho, až dosáhli jednomyslnosti. Starozákonní komise pracovala více konkordantněji, novozákonní komise převzala způsob překladu dynamické ekvivalence. Tzn. překládat podle smyslu, nikoliv slovo za slovem. Lze tedy do jistí míry říci, že sz komise vypracovala studijní překlad a nz komise překlad misijní. Určitým nedostatkem obou překladů je nejednotnost v překladu vlastních jmen. Pomoc překladatelům: Překladatelé se setkávali nejdříve jednou měsíčně v Praze, ale ukázalo se výhodnější setkávat se v některém sboru. V tomto ohledu byly sbory ČCE velmi vstřícné a překladatelé se tak mohli setkávat v Opatově, Libici, Lysé nad Labem, Poličce, Brně aj. Sbory poskytly prostředí i klid na práci. Potřebné výlohy si překladatelé nejdříve zajišťovali sami a dělili se rovným dílem. Později překladatele podporovala Synodní rada a Ekumenická rada církví. Velkou pomocí byla i podpora zahraničních církví. Zejména Porýnské evangelické církve a Skotské presbyterní církve. Pomocí byly i zkušenosti překladatelských poradců Spojených biblických společností. Vydávání jednotlivých svazků překladu: Prvním vydaným textem byla Genese, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce vyšel 14. svazek – dvanáct proroků. Postupně pak vycházely další svazky. Jednotlivé svazky s obsáhlým komentáře ke starozákonním knihám a poznámkami k novozákonním knihám vycházely v nakladatelství Kalich. Vycházely tak, jak byl překlad připravený k tisku, ne podle řazení v Bibli. Jako polední vyšel svazek 13. Ezechiel – Daniel v roce 1984. V roce 1985 byl pak ještě vydán svazek s deuterokanonickými knihami (Apokryfy). Tento svazek má úvody k jednotlivým knihám a poznámky. Komentář prof. M. Biče k těmto knihám vyšel v r. 1996. Samostatně byly znovu vydány výklady k překladu starozákonních knih. I. svazek (Genesis-Deuteronomium) vydal v r. 1991 Kalich; ostatní svazky postupně vydalo Karmelitánské nakladatelství: II. (Jozue-Ester) 1996; III. (Jób-Píseň písní) 1998; IV. (Izajáš-Malachiáš) 1998; V. (knihy deuterokanonické) 1996. Nový zákon s výkladovými poznámkami vydala ČBS v roce 1991. Vydání celého překladu v jednom svazku: V jednom svazku vyšel celý překlad bez komentářů (bez deuterokanonických knih) k 400. výročí vydání prvního svazku Bible kralické v roce 1979 (vydalo Biblické dílo Ekumenické rady církví v ČSR). Vydání s deuterokanonickými knihami vydala v roce 1987 Charita (s vročením 1985). Tomuto vydání předcházela velká revize překladu. Druhou revizi překladu připravili překladatelé v letech 1998-2000. Této úpravě předcházela výzva ČBS k připomínkám textu překladu. Na tuto výzvu přišla celá řada připomínek, a každé z nich překladatelé věnovali pozornost. V této úpravě vychází text od r. 2001. Nakonec slova prof. M. Biče: Stáli jsme pod ochranou Nejvyššího. Jemu budiž čest a chvála, že nepřestával chránit naše ekumenické společenství a žehnal mu. Bez jeho ochrany a požehnání bychom své dílo nebyli zdárně dokončili.... celý text
Přidat komentář
Vzdelaný človek by ju mal mať prečítanú. Rozumný človek by ju nikdy nemal brať ako posvätnú či neomylnú a autentickú od Boha.
Rozhodne jedna z najdôlržitejších, najvplyvnejších a najprekrucovanejších, ale aj najkontroverznejších kníh vôbec..
Vlastne to ani kniha nie je, ale súbor kníh. A jeho kultúrna hodnota je neraz jednoducho obrovská.
Ale k slepým chvalospevom sa rozhodne pripájať nebudem.
Biblia opakovane vyústenie každého (a to aj toho inak najpútavejšieho) príbehu nájde v,, Boh rozhodol, Boh mu pomohol, Boh tak určil ". Už ako absolútne malého ma šokovalo (a príliš sa mi to neľúbilo) že kým v Gréckych bájach hrdina vyhrá vďaka prešibanosti či odvahe tu za tým vždy a vždy musí byť, že mu silu dal Boh...Pripadalo mi to také, že tak dovrý príbeh musia zabiť takymto suchým a nasilu nacpaným ako to nazvať klišé? Ale klišé je to len v tejto knihe.
O fanatizme mnohých pasáží sa ani nevyjadrovať. A nie naozaj nejde len o to, že by boli archaické. Drvivá väčšina vtedajších národov totiž síce kľudne pestovala otrokárstvo, poslúchala tyranov a praktizovala mučenie, ale vyznávala aj aspoň akú takú formu,, náboženskej slobody "a rešpektu k Bohom druhého kmeňa.
Naopak úplne najzákladnejšou ideou prakticky všetkých biblických kníh je totálne, ale naozaj totálne odmietnutie náboženskej slobody čo každého moderného čitateľa s otvorenými očami šokuje.
Najväčšou zásluhou každého biblického hrdinu a pozitívnej postavy od Gedeona po Elízea je pravidelne to, že,, dal zničiť oltáre Bálovi a Aštarte a iným bohom "a,, dal zmasakrovať všetkých Báalových kňazov po tom ako ich zradne vylákal do pasce".
V knihe Jozue zas šikovná hlava hneď nájde manuál na rasovú genocídu obludných rozmerov (našťatie vymyslenú, lebo archeológia nič také nepotvrdzuje) atď atď..
Na druhú stranu je samozrejme,, sväté písmo "plné aj psychologicky bohatých a zaújmavo vykreslených postáv, príbehov atď. Aj tie sa však podľa mňa vo väčšine prípadov nevyrovnajú ani z ďaleka takým gréckym bájam či vikinským ságam.
No a osobitou kapitolou o ktorej boli už popísané stovky kníh je historická autenticita a presnosť.
Doporučujem každému kto sa o Bibliu naozaj zaújma prečítať si na úvod také,, Tak rozprávali proroci "od Zenona Kosidowskeho i keď dnes už je to dielo trochu zastarané(a odborníci považujú Bibliu za ešte neautentickejšiu) .
Podstatné však je pochopiť, že tieto knihy neboli písané len tak hocikým a bez dôvodu že boli dodatočne z politických dôvodov mnohonásobne prepisované a prerábané a veľká časť z nich bola pôvodne písaná ako politická propaganda (Daniel, Ester) a často podvrh pripísaný dodatočne starobylému a dávno mŕtvemu autorovi. Pokladať ich preto za dôveryhodný záznam toho čo sa dialo či aký je svet môže iba niekto kto sa v tom buď nevyzná, alebo je naivný...
A predsa takých ľudí aj po všetkých pokrokoch archeológie a textovej analýzy ešte žijú milióny - a ja si nemyslím, že to má na nich dobrý vplyv.
Za poslednich 2000let tako kniha mela vliv primo nebo neprimo na kazdeho cloveka na teto planete.
No a kdo jsem ja abych to mohl nejak komentovat...?
Reknu snad jen, ze tato kniha je skvely uvod do filozofie.
Doufám, že do mě neuhodí blesk jako ve scénce Katovna - Bible divadla Sklep (dá se najít na Youtube). Ale ta kniha je především dlouhá.
Našel jsem v ní pasáže které si ještě určitě přečtu znova: Job, Kazatel, Jonáš, Sirach, Judit, Šalamoun. No a samozřejmě Nový zákon. Asi dává smysl aby tam byly i základní kapitoly typu stvoření světa, Mojžíš, útěk z Egypta, Babylonské zajetí a pár dalších. Ovšem zbytek je naprosto obludné pobíjení mečem, vypalování a neustálé porušování Zákona a trestání. Pořád dokola. Tisíce stran. Úplně obsesivní.
Důsledek toho je, že Bibli většina věřících nepřečetla nikdy celou. Znám několik takových případů.
Každopádně tento překlad je skvělý, moderní.
Často slyším, že v bibli lze najít odpověď na všechno. Já jsem v ní našla pouze to, že když se nechováte jako správný křesťan, pro kterého je víra na prvním místě, potom dlouho nic a až potom takové věci jako život, důstojnost, rodinné vazby atd., tak vás čekají nepěkné věci. Bůh ocení pouze když se neptáte a jen držíte hubu a krok. Jestli tohle je ta odpověď na všechno, tak to teda potěš koště. Některé pasáže mě vysloveně znechutily, například Abrahám a obětování syna atd. Jediné, co mě oslovuje je desatero, které ostatně u těch lepších z nás tak nějak tvoří základ mašich mravních hodnot. Ten zbytek knihy ovšem ... :-/
nebyl jsem od mala indoktrinován vírou a proto jsem k této knize přistoupil tak, jak bych hodnotil jakoukoliv jinou. doufám, že nikoho neurazím, to není můj záměr, jen píšu své subjektivní hodnocení... bezesporu se jedná o hodnotný kus dějin a kultury, nicméně osobně preferuji původní starší verze zde předkládaných mýtů (egypt, summerové...). pohádkám z doby železné bych odpustil kde co, ale prostě nakonec to stojí i padá s tím, že se to zkrátka nečte dobře. leč nejsem věřící, chtěl jsem si nejčtenější knihu historie přečíst, ale byl to dost boj... navíc kdyby to někdo bral jako slovo boží či návod na život, myslím, že odkryje další spousty problémů a především pasáže, které tvrdí protichůdné věci a popisují rozdílně stejné události... zkrátka kniha, o které spousta lidí říká, že má odpověď prakticky na cokoliv ve výsledku vygeneruje mnohem víc nezodpovězených otázek a to málo co zodpoví, tak často zodpoví objektivně špatně, což pro mě bylo značně frustrující... nemluvě o vysloveně amorálních pasážích ohledně otroctví či genocidy... v případě zájmu na podobný tip literatury doporučuji si raději přečíst skvostný Silmarilion a nebo třeba Staré řecké báje a pověsti
Kniha je bezesporu jedinečná. Každý v ní vidí to, co potřebuje pro podporu svého vidění světa nebo názoru. Pokud v knize hledáme poselství, najdeme ho tam, pokud chceme knihu odsoudit, i pro to si v ní najdeme oporu.
Knihu čtu v aplikaci, ve které jsou mimo jiné čtecí plány, které nabízí zamyšlení nad určitým tématem (rodičovství, úzkost, očista duše, moudrost apod.) a oporu v Bibli. Člověk si tak přečte zajímavé úvahy a k tomu výňatek z bible. K tomu čtu Bibli stranu po straně. Musím přiznat, že ačkoli jsem se nikdy nehlásila k nějaké víře, věřím v dobro a v něco vyššího. Možná mi to pomáhá vyrovnat se s něčím, co mě trápí. Zároveň to beru jako nástroj jak dohlížet na svou morálku a cestu k tomu být stále lepší člověk.
Jsou to lidé, kteří knihu čtou a každý si ji vyloží po svém.
Je to jako v případě rockové hudby. Kdy ji jedni vnímají jako odpočinkovou, relaxační, jiní jako něco, co je nažhaví nebo jim dodá odvahu a jiní se skládají do moralistických uskupení a vytváří špinavou patnáctku, dávají na CD označení, aby náhodou nedošlo k tomu, že si někdo poslechne písničku a vyvraždí celou třídu ve škole. Není to v té hudbě, je to v lidech. A hudba je umění a skrz umění mohou lidé vyjadřovat emoce, poznávat sami sebe a interpretace umění vychází z toho, jací jsme. A stejné to je s Biblí. Vnímám ji jako umění.
Komentář k Českému studijnímu překladu KMS:
Poctivý,důsledný překlad, přitom čtivý - ideál mezi doslovností překladu Miloše Pavlíka a jednoduchostí Bible 21. Líbí se mi, že šeól a haidés nepřekládá jako peklo, ale jako podsvětí, Gehennu nepřekládá vůbec - tudíž nedochází k obvyklým záměnám vyhovujícím představě Boha sadisty. V Novém zákoně pak řecké Kyrios důsledně překládá českým Pán, čtenáři tak nepodsouvá o kom daný verš mluví - ostatní překlady hojně překládají jako Hospodin, což je podobný zásah, jako "návrat" Božího jména do NZ v překladu Strážné věže. Řekl bych, že ze současných překladů jako jediný může nahradit dosud nepřekonanou Bibli Kralickou, v mnoha ohledech jí i předčí překladatelskou důsledností.
Přísně vzato, nikdo si nemůže dát Bibli do 'přečtených' ani když reálně někdo celou přečte. Bible je totiž KOMUNIKACE. Komunikací sám se sebou či s kýmkoli se může stát skoro každá kniha. Bible je celoživotní komunikací s jejím (či jejími) autorem. Ať už ho (či je - třeba evangelisty) máme v srdci jako autory či Autora.
Za sebe bych nikdy neměla ambice Knihu knih alias knihovnu lidstva komentovat. To TaLu a milary mě motivovaly tuto mou celoživotní četbu i audioknihu okomentovat.
Bible je, kromě jiného, pro mě oříšek, ořech, na kterém si lámu zuby, a budu. Světlo, povzbuzení, poučení - a taky zdroj mých pochyb, naštvání z lidsky nepochopitelného, neuchopitelného, skrytého. Děkuju, TaLu, že jste ji tak moudře dokázala vystihnout.
Věřím. Mimo jiné v to, že právě na dtbk se nemusíme (ani bychom neměli) zdržovat neagresivně vyjádřeného osobního názoru na jakoukoliv knihu, pokud dokážem respektovat (bez toho, že by nám zčervenala oční bělma), že existují i názory (pocity, zkušenosti) odlišné. Vždyť nemusíme. Můžem...
Bible je pro mnohé Knihou knih. Pro jiné zůstává zdrojem krásné poezie, filosofických vět, nad kterými se dá přemýšlet, poučení, například skrze Knihu Přísloví. A také zachycuje určitá historická místa a události. Je svědectvím jak žili různé národy v různých dobách. Je studiem vztahů, emocí a povahových vlastností, které zůstávají napříč dějinami velmi podobné. Stále věřím, že patří do všeobecného vzdělání. Dokonce je zařazena k maturitám, i když by mělo být vymezeno, jaké části by se měly číst, protože samozřejmě nejde přečíst celá.
Bible je kniha knih, Slovo živého Boha, Stvořitele a Vykupitele, které k nám promlouvá, kdykoli Bibli otevřeme. Slovo moudrosti, lásky, pravdy, krásy. Slovo povzbuzení, útěchy, laskavosti, naděje...
"Horlivostí planu pro Hospodina, Boha zástupů." (1. Král 19,10)
Toto vydání Bible, s podrobnými poznámkami, mně přináší hodně povzbuzení a nové poznatky, proto vřele doporučuji každému. Text nehodnotím, je to pro mě Boží slovo. Jde spíše o zpracování a vysvětlivky, které napomáhají porozumět.
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.“ (J 1,1)
Mluvíme tu o "bestselleru" v tom absolutním slova smyslu ... souboru knih kolektivu autorů.
Za posledních 2000 let asi neexistuje kniha jejíchž výtisků by se prodalo více, a podle křesťanů si Bůh sám vybral autory žijící na zemi a "pomohl" jim k sepsání těchto textů.
Církev věří, že celý text Bible je věrný, neomylný a pravdivý ... nechci tu psát o historické ani autorské autentičnosti ... protože daleko důležitější je, že tu mluvíme o textu, o kterém lze říci že... (a tohle jsem zaslechla v jedné písni): "... kdo chce, tak (o něm) může přemýšlet, ... ne každého však jeho obsah chytí ... je to návod praktický ... a asi platí navždycky ... rozhodně má širší využití ..." ... a takhle nějak to asi cítím ...
... text, který můžete číst celý život a asi nikdy mu zcela neporozumíte ... a přesto stojí za to se o to stále znovu a znovu pokoušet.
Bible je pestrá jako knihovna. Rád z ní vybírám ty skvostné části jako je třeba Píseň písní.
K Bibli mám ambivalentní pocity, proto jí ani hvězdičkově neohodnotím. Bibli prý nepsali lidé, ale Bůh, který jim vedl ruku a diktoval, co mají konkrétního zapsat.
SPORNÉ, KONTROVERZNÍ ČÁSTI (i když podle mnohých věřících žádné nedostatky tato údajně dokonalá kniha nemá): Podle mého si v ní ovšem mnohé věci odporují a jsou tam velice sporné, kontroverzní pasáže. Bůh je prý milující, dobrosrdečný, odpouštějící, ale ve Starém zákoně vybízí i k brutálnímu zabití (například ukamenováním) i za z dnešního úhlu pohledu drobné prohřešky. Bible je prý nestárnoucí. No, neumím si představit, že by někdo v dnešní době druhého člověka zabil za cizoložství (podle Božího zákona to udělat má, navzdory desateru a přikázání nezabiješ. Ještě dohledám a doplním info, kde přesně tyto sporné pasáže v Bibli najít, momentálně alespoň odkaz na tresty za provinění TŘETÍ MOJŽÍŠOVA / 20. Některé pasáže jsou ovšem alespoň u některých církví upravovány či vynechávány ). Takže je skutečně Bible nestárnoucí, darem od milosrdného Boha a má se jí člověk bezhlavě řídit? Dále... lidé jsou si prý rovni, naopak chudákům se má prokazovat dobrodiní. Tak proč platí tvrdší zákony pro otroky a mnohem mírnější pro jejich pány? Ptala jsem se na to věřících i kněží, ale nikdo mi na to neuměl odpovědět a četné rozpory věrohodně, logicky vysvětlit.
Někdo dokonce tvrdí, že si krutých a sporných pasáží nemáme všímat nebo dokonce Starý zákon úplně vynechat. Opravdu pro nás Bůh vymyslel stále aktuální knihu, aby nám pak někdo tvrdil, že část už je zastaralá nebo nepochopitelná a máme jí tedy ignorovat? Podle mého máme knihu hodnotit jako celek a ne z ní půlku vynechat. Upřímně bych to chtěla pochopit, ale jsou místa, která se zjevně mají brát doslova (viz některé zákony ) a to tedy nevím.... Pochybuji, že je Bible darem od Boha, jak si mnozí myslí, podle mého názoru to jsou spíše legendy.
A NYNÍ NESPORNÁ POZITIVA: Na druhé straně některé pasáže jsou skutečně studnicí moudrosti, jsou tam například Přísloví, jsou tam krásná a poetická místa i slova pro útěchu. Některá poselství jsou ukrytá pod povrchem a musí se k nim člověk "probádat", takže při letmém čtení mohou podobenství, myšlenky zůstat skryté ve zdánlivě prostém příběhu. Nepopírám, že Bible již tisíce lidem pomohla a dodnes může v některých životních situacích pomoci, někdy je i posledním světlým místem v tmavém tunelu.
Židé, křesťané (a v zásadě i muslimové) čtou Bibli s vědomím, že jde o pilíř jejich víry. A tak ji i vnímají.
Pro mě Bible představuje úžasný soubor nejrůznějších starověkých literárních žánrů, zprostředkovávající nám prastarý myšlenkový svět, který ovlivnil i náš způsob myšlení a celou naši civilizaci. Bible je kronikou života, obsahuje mytologii, pověsti, legendy, proroctví, písně, přísloví, zákony atd. A v tomto smyslu je to vzácný a jedinečný pramen.
Bible, kniha všech knih, je jediná kniha, která se dá číst stále dokola. Lze v ní nalézat stále nové myšlenky a inspirace k správnému žití. Mám doma ekumenický překlad. Skládá se ze Starého a Nového zákona, osobně dávám přednost tomu Novému. Vždy, když je mi smutno, najdu zde povzbuzení. Dělám si výpisky, které se vztahují k určité životní situaci nebo po ní sáhnu při řešení určitého problému. Často najdu odpověď v náhodně otevřené stránce.
Je to nejčtenější kniha na světě. Budu ji číst až do konce svého života.
"Bible není kniha člověka, ale kniha pro člověka." (L.Rejchrt)
KE „STARÉMU ZÁKONU" („NZ“ komentuji zvlášť):
Jak hodnotit konvolut židovských spisů z doby bronzové, v němž jsou obsaženy tak různorodé žánry jako dějepisná vypravování a svatební písně?
Jako starověkou literaturu? Dobře, v tom případě je „Píseň písní" divukrásná a řekněme dějepisné knihy nic moc ve srovnání s literaturou egyptskou, ale vesměs lepší než literatura sumerská. – Jako historický pramen? Pokud k němu smíme přistupovat kriticky, je to žírný zdroj přísloví, etiologických mýtů a informací o každodennosti doby bronzové.
Jako dílo náboženské, nebo dokonce moralistické? V tom případě je mi z něj zle. (Všimli jste si, že „Kniha Ester" je jednou velkou oslavou genocidy, kterou Židé spáchali na Peršanech?) – Jako fantasy? Má otřesně nesympatické postavy. Nejhorší je takové to cholerické pouštní strašidlo, které trestá děti za jejich otce, ženy za jejich chotě, národy za panovníky a zvířata za pány.
Jako text dodnes určující politiku a zákony mnohých abrahámovsko-monoteistických států, a často dokonce chápaný doslovně? No potěš pánbu. – Jako korpus obratů a obrazů, které byly pro předchozí pokolení našich národů tak teplé, živé a vlastní jako jejich krev? Jistě ano, nedocenitelný; ale je škoda, že se tím korpusem nestala třeba Plútarchova pojednání. Jsou mnohem osvícenější a lidštější.
Přijde mi, že náboženství je zlo zmírněné dobrotou církví. Mezi dnešními abrahámovskými věřícími bychom našli řadu lidí lepších než jejich bůh, tak jako byla řada starých Řeků smířlivější a cudnější než Zeus. Vždyť člověk Elí své neřádné syny miluje, kdežto Jehova je z uražené pýchy a pomstychtivosti zabíjí. Deus mortus, vivat homo.
Štítky knihy
Židé křesťanství náboženství Bůh, Hospodin Ježíš Kristus víra Bůh a člověk judaismus Bible křesťanská víra
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Člověk nemusí být zrovna věřící, aby měl k této knize úctu. Fakt, že křesťanství položilo základ naší západní civilizaci je nesporný. Kdo si to neuvědomuje, měl by si doplnit základní vzdělání a odhodit předsudky. A taky si Bibli přečíst.