Bible
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25175/bible-25175.jpg
4
1012
1012
Český ekumenický překlad knihy knih - Bible. Tradice českého překladu biblického textu je velmi stará a v tomto ohledu se můžeme srovnávat s velkými kulturně vyspělými zeměmi. V době, kdy byla celá Bible přeložena do češtiny, mělo svůj překlad do mateřského jazyka jen pět zemí. První české překlady biblického textu vznikaly v klášterech a obsahovaly bohoslužebné texty – především žalmy a evangelia. K nejvýznamnějším českým překladům nepochybně patří Bible kralická (1579-1594) z protestantského prostředí a Bible svatováclavská (1677-1715) z prostředí katolického. Oba překlady byly velmi oblíbené a dlouho používané. Jejich jazyk však byl již pro čtenáře 20. století stále vzdálenější. Byly sice snahy o revizi kralického překladu, ale brzy se ukázalo, že tato cesta není možná. Počátky ekumenického překladu: V roce 1961 se shromáždila skupina 8 kazatelů ČCE kolem prof. M. Biče a začala s překladem Starého zákona. K této skupině brzy přistoupili zástupci dalších církví a tento tým byl pak opravdu ekumenický – 27 členů z šesti církví. Vedle této skupiny se kolem prof. J. B. Souška shromáždila ekumenická skupina překladatelů Nového zákona. Po jeho úmrtí (r. 1972) skupinu vedl prof. J. Mánek. Práci na překladu biblického textu předcházela práce na konkordanci, která vycházela tiskem v letech 1954-1967 a práce na slovníku. Práce překladatelských týmů: Obě skupiny překládaly z původních jazyků, ale překladatelé nepochybně přihlíželi i ke starým překladům, zvláště k Septuagintě a Vulgátě. Na začátku bylo nezbytné stanovit si pracovní zásady a zajistit potřebnou literaturu. Překladatelé se pravidelně scházeli a na tyto schůzky si připravovali překlad i výklad textu. Každý dostal na starost určitou kapitolu nebo část biblického textu. Tu pak přeložili, přepsali na stroji (pro každého) a ve společném zasedání se probíralo slovo za slovem a věta za větou. O sporných místech nehlasovali, ale s textem pracovali tak dlouho, až dosáhli jednomyslnosti. Starozákonní komise pracovala více konkordantněji, novozákonní komise převzala způsob překladu dynamické ekvivalence. Tzn. překládat podle smyslu, nikoliv slovo za slovem. Lze tedy do jistí míry říci, že sz komise vypracovala studijní překlad a nz komise překlad misijní. Určitým nedostatkem obou překladů je nejednotnost v překladu vlastních jmen. Pomoc překladatelům: Překladatelé se setkávali nejdříve jednou měsíčně v Praze, ale ukázalo se výhodnější setkávat se v některém sboru. V tomto ohledu byly sbory ČCE velmi vstřícné a překladatelé se tak mohli setkávat v Opatově, Libici, Lysé nad Labem, Poličce, Brně aj. Sbory poskytly prostředí i klid na práci. Potřebné výlohy si překladatelé nejdříve zajišťovali sami a dělili se rovným dílem. Později překladatele podporovala Synodní rada a Ekumenická rada církví. Velkou pomocí byla i podpora zahraničních církví. Zejména Porýnské evangelické církve a Skotské presbyterní církve. Pomocí byly i zkušenosti překladatelských poradců Spojených biblických společností. Vydávání jednotlivých svazků překladu: Prvním vydaným textem byla Genese, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce vyšel 14. svazek – dvanáct proroků. Postupně pak vycházely další svazky. Jednotlivé svazky s obsáhlým komentáře ke starozákonním knihám a poznámkami k novozákonním knihám vycházely v nakladatelství Kalich. Vycházely tak, jak byl překlad připravený k tisku, ne podle řazení v Bibli. Jako polední vyšel svazek 13. Ezechiel – Daniel v roce 1984. V roce 1985 byl pak ještě vydán svazek s deuterokanonickými knihami (Apokryfy). Tento svazek má úvody k jednotlivým knihám a poznámky. Komentář prof. M. Biče k těmto knihám vyšel v r. 1996. Samostatně byly znovu vydány výklady k překladu starozákonních knih. I. svazek (Genesis-Deuteronomium) vydal v r. 1991 Kalich; ostatní svazky postupně vydalo Karmelitánské nakladatelství: II. (Jozue-Ester) 1996; III. (Jób-Píseň písní) 1998; IV. (Izajáš-Malachiáš) 1998; V. (knihy deuterokanonické) 1996. Nový zákon s výkladovými poznámkami vydala ČBS v roce 1991. Vydání celého překladu v jednom svazku: V jednom svazku vyšel celý překlad bez komentářů (bez deuterokanonických knih) k 400. výročí vydání prvního svazku Bible kralické v roce 1979 (vydalo Biblické dílo Ekumenické rady církví v ČSR). Vydání s deuterokanonickými knihami vydala v roce 1987 Charita (s vročením 1985). Tomuto vydání předcházela velká revize překladu. Druhou revizi překladu připravili překladatelé v letech 1998-2000. Této úpravě předcházela výzva ČBS k připomínkám textu překladu. Na tuto výzvu přišla celá řada připomínek, a každé z nich překladatelé věnovali pozornost. V této úpravě vychází text od r. 2001. Nakonec slova prof. M. Biče: Stáli jsme pod ochranou Nejvyššího. Jemu budiž čest a chvála, že nepřestával chránit naše ekumenické společenství a žehnal mu. Bez jeho ochrany a požehnání bychom své dílo nebyli zdárně dokončili.... celý text
Přidat komentář
Vždycky se najdou lidé, kterým nepřipadá zvláštní, že dva tisíce let před vynálezem mikroskopu někdo znal hygienické zásady s tehdy neprokazatelným dosahem, zakázal příbuzenské křížení bez znalosti genetiky nebo přišel s vysoce funkčními univerzálními příslovími (třeba Po ovoci poznáš strom). Nejstarší opisy Bible pocházejí ze starověku, ale až ve 20. století se přišlo na to, že maso a mléko zkonzumované zároveň odbourává vápník (košer zásady ze Starého Zákona).
Jsou v ní nepřesnosti – například osm set lidí se kopím opravdu na jeden zátah zabít nedá. Jenže Bible sestává z mnoha knih a na její reprodukci se hodně podíleli opisovači.
Někomu nic neříká slovo "podobenství". Humorné jsou příklady z historie, kdy se lidé hádali, či přímo vraždili (5. přikázání "Nezabiješ") zda přijímat či nepřijímat "tělo Páně" (myslím, že Ježíš mluvil v podobenstvích).
Příběh o Adamovi a Evě je podobenství (co připomíná strom, co had? Co se stalo, když se strom a had octli u sebe? Eva neodolala). Starý Zákon je psán velmi decentně, jen IQ lidí se od Starověku zas tak moc nezvýšilo, jak lze pozorovat. Docela by mě zajímalo, co má u toho příběhu co dělat dovětek k hadovi, že se bude plazit v bídě po zemi. Holt opisovači...
Antihrdinové novými hrdiny. Tohle není Marvel. S tímhle se můžete ztotožnit.
Oblíbené lekce:
Nejezte ze stromu poznání dobra a zla - nesuďte na dobré a zlé, nebo budete vyhnáni z Ráje.
Přijměte svůj kříž - přijměte svůj život, jakobyste si ho vybrali a opakujte lekci č.1, zapřete sám sebe a následujte mě.
Kniha, která je skutečně alfa a omega, obsahuje totiž vše. Kdo vidí, viď, kdo slyší, slyš.
"Ale věda řekla, že svět za sedm dní stvořen být nemo..".
:-)
Nejsem věřící, takže hodnotím jako každou jinou knihu. Starý zákon mě moc neoslovil, nový jsem přečetla celý. Líbily se mi úvahy a určitá životní moudrost, která se v knize nalézá. Doporučuji nový překlad Bible21 čte se snadno a najdete ji ke stažení i v audioverzi.
Není snad více žánrově heterogenní knihy, než je Bible. V ní najdete mýty, biografické texty a jak s nadsázkou říkám pasážím popisujícím výrobu svícnu nebo domů - manuály z Ikei. Číst Bibli není snadné a záleží jen na vás, jak velkou váhu budete přisuzovat jednotlivým pasážím. Pro někoho je Bible snůška lží a nesmyslů, pro jiného zase pravda pravdoucí. Za sebe mohu říct, že obsahuje něco od obojího. Jsou tu mnohá pravidla podporující zabíjení ostatních a další podobné věci, ale také moudra, která ve větší míře přináší buď Kniha Přísloví nebo jednotlivá podobenství, jichž Ježíš užívá. Jeho příběh je však velmi zkreslen, aby mohl být vykreslen jako božská bytost, což je velmi zcestné. Jako hledající mystik jsem chtěl alespoň jednou Bibli přečíst celou, abych pochopil křesťanský úhel pohledu na věc a ten se mi vůbec nelíbí.
Bible. Kniha naplněná násilím, láskou, strachem, extází, smrtí, životem, brutalitou, milosrdenstvím, odsouzením, moudrostí, střízlivostí, opojením, hloupostí, krásou, filosofií, mystériem, profánností, náboženskou vlažností i fanatismem, pravdou i lží... Zkrátka je to kniha života. Krátkozraké jsou výtky některých, kteří Bibli odsuzují jako knihu plnou násilí a nemorálnosti. Zapomněli asi na to, že to člověk je tvor násilí a nemorálnosti a že život je plný utrpení, které i my sami rádi plnými hrstmi rozdáváme. Také zapomněli na to, že člověk biblický není jen člověkem hlavy řezajícím, je také člověkem lásky a horoucí oddanosti pravdě a spravedlnosti.
Biblický Bůh je také mnohem větší záležitostí, než se může zdát. Je to Otec, Syn, Duch, ale také je V oblaku Skrytý, naprosto Zjevný, naštvané žárlivé dítě, YHWH, Jsoucí, nejsoucí, panteistický, soudce, odpouštějící, Pravda, národní Izraelská modla, krutovládce, zákonodárce, miláček, ženich, tyran... Bible prostě a jednoduše nezavírá oči před hrůzností existence, před děsivostí světa a člověka, ale zároveň káže neoblomnou naději, která je schopná přežít holocaust, káže poetiku světa a krásu lidského života a člověka. Je to kniha života takového, jaký je. Náročná kniha, ale kniha, jejíž jediné písmeno, slovo či věta jsou schopné uzdravit národy.
P.S. Měl jsem tu čest být vyučován základy biblické řečtiny a číst z řeckého originálu Nového zákona. Nejsem nějaký expert, ale i já se svými omezenými znalostmi poznám, jak tristní je novozákonní Český Ekumenický překlad (1972). Čte se to dobře, ale úroveň věrnosti originálu mě děsí (což je prý v kontrastu s velmi dobrým starozákonním překladem). Někde, ale ne všude, alespoň uvedou správný překlad v poznámkách pod textem, ale nemělo by to být správně již v samotném textu?
Jako u každého filozofického či naučného spisu nehodnotím počtem hvězd; komu by chyběly, nechť si přimyslí 3 kusy.
Nejde o lehké čtení; nestačí jen rozumět smyslu slov (číst), ale také text chápat. Problémem pak může být zub času, díky kterému je čtenáři děj i historické pozadí hůře srozumitelné - což ale vzhledem k úctyhodnému stáří spisů nevidím jako nutný zápor. Naopak je to zajímavá sonda do životů a myšlení lidí ve vzdálených dobách. A krásně se zde ukazuje, že lidské postoje jsou i po staletích stále stejné...
Na druhou stranu jsou přístupy k některým ožehavým tématům dávno přežité. Jinde zase mnohé uvedené věci nadpřirozeného charakteru jasně vidím jako metafory či logicky vysvětlitelné záležitosti. Ve výsledku zde tedy z mého pohledu nějaká berlička v podobě Boha není třeba; ano, kdysi tento myšlenkový abstrakt měl své opodstatnění, dnes mi však už takto podaný smysl příliš nedává.
Nevidím tuto knihu nutně jako náboženský spis; pojednává hlavně o myšlenkách a postojích lidí své doby. Starý zákon kombinuje historii s určitým kodexem „normalizujících“ pravidel (čímž poněkud nešťastně rozdělí lidi na „dobré“ a „špatné“). Nový zákon pak tato ustanovení upravuje či vyvrací. Zde se nemohu zbavit dojmu, že apoštolové svého mesiáše plně nepochopili a na jeho poselství tak adekvátně navázali až někteří pozdější filozofové.
Konec rouhání. Knihu bych doporučil tomu, kdo si ji chce přečíst.
Veriaci nemá Bibliu asi nikdy prečítanú. Ale raz a kompletne sa podarilo. Niekde dala odpovede, niekde skôr položila nové otázky.
Biblia je čítanie na celý život.
Je to podivný pocit, přesunout Bibli do kolonky Přečtené knihy. Formálně to platí, jistě, o víkendu jsem se dočetl na poslední řádek 2. knihy Makabejské, takže už jsem měl každý verš Bible alespoň jednou v životě před očima. Takže přečteno. Přesto nemám pocit, že jsem teď s Biblí skončil, zpátky do police nepůjde, to si myslím, že se už nestane nikdy. A navíc: cítím, že jsem to mnohdy nebyl já, kdo četl, ale že to bylo minimálně vzájemné. Já že mám přečtenou Bibli? Ne, spíš se mi zdá, že hlavní autor Bible má přečteného mě :-)
Je to podivný pocit, pokoušet se psát komentář k Bibli. Hm. Určitě bych mohl zmínit části, které ještě čekají na to, že mě blíže osloví někdy v budoucnu (Zjevení Janovo, Numeri, Přísloví...), také bych mohl vyzdvihnout svá zvlášť oblíbená místa (něžná Rút, spravedlivě rozhořčený Ámos, samozřejmě 13. kapitola listu Korintským atp.). Ale protože je Bible živým Slovem, tak každé hodnocení je hodnocením neustále se proměňujícího vztahu a zůstává nenapravitelně dočasné, nedostatečné – jako bych vyfotografoval tančícího člověka a chtěl si namlouvat, že z jedné takto vytvořené fotky mohu získat přesnou informaci o zachyceném pohybu.
Mám vztah nejen k Bibli jako biblickému textu. Mám vazbu i k té konkrétní Bibli, kterou mám teď a tady před sebou. Dostal jsem ji někdy před více než třiceti lety od svojí babičky (která si ještě o pár let dříve prosadila můj křest :-). V době svojí puberty jsem ale takový dárek rozhodně neocenil, do kostela jsem tehdy nechodil, Boha jsem považoval za feudální přežitek a určitě bych byl mnohem spokojenější, kdybych poměrně značnou částku 180 Kčs (za kterou by koncem osmdesátých let byly čtyři tuzemské dlouhohrající desky nebo dva kartony cigaret) dostal pěkně na ruku. Ne, vztah jsem k ní neměl tehdy a neměl ani dlouho potom. Ale... přestože jsem se za dobu svého dospívání mnohokrát stěhoval, často narychlo, často nalehko, a na různých místech jsem zanechával řadu jiných knih a různých dalších věcí, z nějakého důvodu jsem si babiččinu Bibli nikdy přibalit nezapomněl. Jako bych už tehdy, ve svých pohanských letech, nějak tušil, jak vzácná pro mě jednou bude.
Babička už je dávno na věčnosti, ale stejně mám často pocit, jako bychom si Písmo četli spolu.
čtení bible je náročné a je třeba číst s otevřenou myslí. Moudrý člověk ji vidí jako šanci k získání moudrosti, laskavý člověk manifest laskavosti, omezenec v ní najde omezenost židů a křesťanů, sadista navod k mučení, rasista návod nebo dokonce požadavek k vyhlazení celých národů, včetně žen a dětí. A ja, člověk co se rád zasměje, jsem objevil tuto diskusi a zasmál se.
Kniha minulosti, která vděčí za svou slávu historickým náhodám a okolnostem... možná díky za to, ale svět jede dál.
Omlouvám se za délku. Opravdu. Fakt promiňte.
Dovolit si zde na této platformě komentovat Svaté písmo, Bibli, knihu knih, hraničí téměř s drzostí. Ostatně přemýšlím o napsání poněkud rozsáhlejšího pojednání, ale to ještě uvidíme. Předem je třeba si definovat co to vlastně komentujeme. Už tato prostinká otázka má několik rozměrů. Předně zde jsou dva zákony. Starý a Nový a je nutno si přiznat, že tyto dva texty mají naprosto rozdílnou podstatu. Jsou-li s vůbec v něčem podobné, je to spíše náhoda. K tomu přidejme tento fakt: Oba zákony obsahují mnoho zcela separovaných textů. A tyto texty jsou ještě k tomu děleny do několika formálních skupit. Texty pak dělíme na kapitoly, kapitoly na verše. A najednou tu máme několik tisíc (záleží na vydání) stran velice komplikovaného a pouze těžko v jednom celku uchopitelného textu. Ještě přidejme jeden fakt. Překlady Bible jsou od základu velice komplikovanou záležitostí. Část je původem v aramejštině, část máme v řečtině, něco v latině, další jazyky stojí v řadě. Ujednotit překlad je tedy samo o sobě obtížné. A překlad může být různý, pročež texty mohou vyznít velice různorodě. Já sám vlastním tři vydání Bible. Ekumenický překlad (Zde si dovolím vyjádřit smutek nad nedávným úmrtím jednoho z tvůrců ekumenického překladu a zároveň velkým člověkem a filosofem profesorem Janem Sokolem.) a poté dvě vydání Bible kralické. A ano, i tyto dvě Bible kralické se od sebe liší. Jedna z nich je totiž v původní formě vydané v šestnáctém století jako šestidílka a dokonce členění knih v ní funguje jinak, o poznámkovém aparátu ani nemluvě. Tak a teď si to komentujte.
Dovolím si tedy poněkud se zdržet komentování obsahu v surové podobě a pokusím se spíše vyjádřit co je Bible pro mne a jak o ní smýšlím.
Je naprosto neoddiskutovatelným faktem, že Bible nejen trochu, nýbrž zcela masivně ovlivnila historii našeho světa, ba co více, dodnes ovlivňuje svět více než mnohé jiné faktory, které bývají třeba i mnohem přítomnější. Bible ovlivnila veškerou kulturu, smýšlení, dějinné události, každého člověka. Lze jistě říci, že ji za mnohé vděčíme, protože na ní stojí, ať chceme, či nikoliv, celá naše kultura. A když se člověk kolem sebe podívá, řekne si, že ten náš svět vlastně vůbec není špatný. A teď přijde to, co si opravdu myslím. A nebylo by na tom světě bez Bible mnohem lépe?
Podívejme se na to prosím co nejobjektivněji (a připouštím, že můj pohled může být zcela neobjektivní, ale to samozřejmě nemohu posoudit) a položme si otázku, co pro nás z hlediska čistě morálního a mravního udělala, potažmo co pro nás udělalo křesťanství (judaismus protentokrát ignoruji). První myšlenka, která vás musí v tomto směru napadnout, směřuje jistě k desateru. No jo, desatero... Vlastně je třeba mluvit o sedmeru, nemá smysl do toho tahat přikázání vztahující se čistě na Hospodina. Ono je to pěkné, ale upřímně si někdo s mozkem na tomto světě myslí, že než přišlo desatero, lidé se vraždili, násilnili a kradli si, aniž z toho byly vyvozeny následky? Jistě že ne! Takové chování bylo přísně stíháno od prvopočátku civilizace, dlouho před tím, než někdo vůbec pomyslel na monoteistického boha. A co máme dál? Co je tu vedle desatera? Jaké že to morální principy vyvozujeme od Bible? Moc toho není, že? Ačkoliv, to také není pravda. Mnohé jiné principy které silně ovlivnily dějiny, do nedávna velice striktně platily. Jaké? Hmmm... Co třeba diskriminace žen? Co třeba diskriminace homosexuálů, či vlastně jakéhokoliv sexuálního sebeurčení? Pomněte o kolik požitků v oblasti sexuální, ale přirozeně ne jenom té, tolik lidí přišlo. Dodnes se do značné míry odvoláváme na antické tradice, řekněme si tedy jaký pohled měl antický svět na homosexualitu? Na sexuální svobodu? Mno, svobodný. A kdo to zkazil? Bible. Církev, která po dvě tisíciletí morálně terorizovala každého kdo se pokusil být šťastný, či vlastně se vůbec pokusil být svůj. Biblické hodnoty potlačily individualitu a vedly v úpadku vědomí sebe sama. Bible nastolila věk popírání sebe ve prospěch... Čeho vlastně? Jakéhosi hypotetického démona. Ke konci přihodím třeba ještě svobodu náboženského vyznání, což byl institut zdevastovaným křesťanstvím. Mnoho dalšího bychom mohli zmínit, ale není prostor.
Krutě může vyznít onen předchozí odstavec, že? Ano, vím, možná to opravdu není fér. Ale toto vyvřelo z mého srdéčka. Teď abych se zase zachoval aspoň trochu férově ke všem, pro které je Bible svatou knihou. To že kniha sama má až neuvěřitelné množství nedostatků (a kdyby jen těch…), neznamená, že neobsahuje neuvěřitelně krásné věci. Já sám miluji mnoho textů v ní obsažených. Opravdu jsou skvělé, mnohdy ukrývají skvělá moudra a dokonce jakási ponaučení. Přirozenou lidskou tendencí není se myšlenkám adaptovat, nýbrž si je upravit do vyhovující podoby, pročež většina křesťanů žije výlučně na základě těch nejkrásnějších pasáží, připouští platnost jenom toho pěkného. Je to pokrytecké? Ano. Je to špatné? V žádném případě. Nic, absolutně nic nemám proti lidem žijícím v souladu s myšlenkami této knihy. Ba dokonce co se kněží týká, velice rád je poslouchám, velice rád si listuji v knize samé, rád chodím do kostelů (na mše myšleno). Jsem rád, že tato kniha lidem přináší uklidnění, spiritualitu, která asi opravdu je důležitá a jsem rád, že lidé jsou schopni v knize najít lásku. Poslední otázka však stojí takto: je tomu tak z podstaty knihy, nebo z podstaty čtenářů? Já nad odpovědí neváhám.
P.S. Nepopírám hodnotu jednotlivých příběhů, které jsou kolikrát skvělé, stejně jako nepopírám nutnost znalosti tohoto textu už jenom pro to, aby člověk chápal svět. Jenom kritizuji to, že taková nutnost vůbec vznikla.
Myslím že nikdo nemá právo hodnotit Bibli, jako by to byl nový bestseller od Stephena Kinga nebo něco podobného. Pro věřící je to asi jasné, ale i pro nevěřící by to měla být kniha, kterou psalo mnoho lidí po dlouhou dobu před dávnými lety a která naprosto zásadním způsobem ovlivnila a utvářela svět, ve kterém žijeme. Nebýt Bible, naše civilizace vypadá absolutně jinak. Proto nehodnotím, přišlo by mi dost absurdní hodnotu Bible shrnout do pěti hvězdiček.
Myslím, že Bible nemůže být nikdy dočtená. Každý den kousek. Vždy je tam něco nového, co neoslovilo před rokem, pěti, deseti promlouvá právě teď.
Bible je nesmírně bohatý informační zdroj, který každého, opakuji – naprosto každého, může obohatit. Jako každé velké dílo plné bohatých myšlenek, je i Bible zneužitelná různými lžiproroky atd. O tom však psát nechci. Co říct ke knize, jež stojí pevně (i když by ji někteří rádi viděli stát na vratkých nohách) v základu naší evropské společnosti? Nemusíte být věřící, abyste znali alespoň část příběhů, což dokazuje, že biblické příběhy jsou kulturní determinací naší společnosti. Judeo-křesťanská tradice je naší kulturou a chápáním světa vůbec prostoupena. Hodnota lásky k bližnímu svému a z toho vyplývající svoboda je něco, co si musíme zachovat. Pokud bych měl vybrat jedinou jednu knihu, která je nezpochybnitelnou součástí evropského literárního kánonu, je jím právě Bible. Kniha psána skrze stovky let, desítkami autorů spojených jediným Jedním mocným autorem, je také knihou, kterou bych si vzal já osobně na pustý ostrov, protože vím, že i když jsem ji včera dočetl, otevírat a číst ji budu po zbytek svého života.
1 K 10, 13
"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát."
Boží slovo bez zásahu ekumenického hnutí. Jan Amos Komenský tuto Bibli označil za klenot a opravdu jím je. Chvilku si člověk musí zvyknout na Staročeštinu a porovnávat nesrozumitelné pasáže třeba se Studijním překladem, ale po čase si člověk opravdu zamiluje tento poklad naší historie. Je to Boží slovo a je to tedy dopis od našeho milujícího Boha v našem mateřském jazyce v době, kdy málokterý národ v Evropě měl přístup k Bibli díky zlovůli papeženců. Ne nadarmo se tato doba nazývá "doba temna". Nebýt reformace a odvahy Kralických, tak by toto dílo nevzniklo.
Četl jsem kousek EXODU a zaujal mě GENESIS.
Knihu mi darovala přítelkyně, silně věřící.
Jako ateista, jsem si chtěl utvořit názor, ale písmenka jsou moc malá a i když mám dobré oči, nerad bych si je čtením Bible pokazil.
Musí být ukryto nějaké tajemství mezi řádky. Protože jinak mi kniha přijde moc složitá pro obyčejné lidi.
Prakticky se nedá číst.
Není nutno ani psát komentář, jelikož je to ta nejdůležitější kniha na světě pro každého bez rozdílů, i když si to někteří lidé nemyslí, každý potřebuje Boha.
Štítky knihy
Židé křesťanství náboženství Bůh, Hospodin Ježíš Kristus víra Bůh a člověk judaismus Bible křesťanská víra
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
V rámci studia náboženství, jsem se s chutí ponořil do čtení nejen Bible, ale i Koránu, Satanské bible (zkrátka, z každého koutku vše).
Jakožto mladý člověk utvářející si pohled na svět bych rád znal obě strany, než si sám udělám pohled.
Nutno říct, že Bible obsahuje pasáže u kterých bych si nudou vpravil kulku do hlavy, ale i pasáže, z kterých mi jde mráz po zádech a které v mnohém nemají na nejlepší současná fantaskní díla. Například Zjevení Janovo. Nemyslím to hanlivě, Bibli považuji za opravdu cennou literární a nadneseně historickou památku. Určitě bych nedoporučil, jako nějaký návod k morálce (Bible je plná násilí, zastrašování, strachu, vyhlazování, vražd...), ale jako zajímavost to určitě nemusí být špatné. Především zajímavosti z oblastí rozšiřování a zakládáních evropských kultur a podobně.
Doporučuji také Bibli číst spolu s Židovskou válku Flavia Josefa a apokryfními evangelii. Je pár míst, kde se vzájemně doplňují, jindy si zas odporují... jak kdo chce. :)