Bible: český studijní překlad

24.09.2011

Těžko říct, kdo a proč právě tak bibli sestavil...Autor neznámý by byl známý...Někdo musel ty spisky dát dohromady. To mě zajímá.


Jisté je, že je to kniha prostá i divná, a že každý kdo umí trochu číst a chápat, tak něco pochopí a netřeba výkladů církevních, kdy církve si z toho udělali kšeft.

Nejlepší je asi pobyt Ježíše na Zemi.
Dramatický příběh, spíše filmový, jak by se dneska řeklo, než životopisný. Ježíš sám nic nenapsal, a kdo zná těch 110 stran napsaných údajně od apoštolů, ale nalezených až zhruba dvě stě let poté.

Co je zjevné a taky zapsané, že si Ježíš myslel, že se vrátí ještě v té době zpátky na Zemi, což se nestalo. Proto sám nic nepsal, nenapsal, a na to bych kladl důraz.

Jinak je zajímavé, že řada příběhů v bibli je mezi lidmi stále platných. Pokud nepočítám tu mystickou část.

Tenhle překlad je asi zbytečný, přesněji dost nepřesný, takže proto nebyl přijat s žádným nadšením.
Nikdo není tak blbý, aby nepochopil prostou středověkou češtinu...A kdo je blbý, ten si v bibli nebude nikdy číst.

Je tomu dávno, kdy jsem se snažil tento 'klenot' světové kultury přelouskat, to se však nedalo. Jako celek nehodnotitelné a bohužel i nečitelné. Což mě mrzí, protože literaturu sci-fi a fantasy jinak velmi můžu.

14.07.2011

Kniha knih, kterou lze číst stále znovu a znovu. Kniha, se kterou nejsme nikdy "hotovi" a říct si, že ji máme "přečtenou".

Četla jsem ji. Ekumenické vydání, Kralickou, Bibli pro děti atd. Nic mi to neříká, sorry. Není to knížka, kterou bych si vzala na dovolenou a četla si ji u vody. Tak se ani hodnotit nedá. Radši mám traktáty:-))) Jan Hus kritizoval, ale vysvětlil proč a sám přišel s nějakým jiným řešením. Četla jsem i filozofické knížky ateistů. Pokud argumentují, fajn. Nemám ale ráda dogma a to, když mi někdo říká, že to musí být tak a tak. V náboženství (potažmo filozofii) mám radši exotičtější směry - příběhy připomínají pohádky:-))) Příběh o Budhovi se mi líbí víc než příběh o Ježíšovi. Ale tvrdím, že biblické příběhy by měl znát každý! Ale Bibli proto číst nemusí - je mi jasné, že to je síla:-))

Nevím, jestli Bible patří do beletrie, ale když tu máte i Můj boj od Hitlera, tak budiž:-))) Pro mě je to dogmatika stejně jako Hitler. A že z toho vychází naše civilizace? To fakt neberu! Na fakultě jsme měli teologii i religionistiku (srovnávání jednotlivých náboženství). Díky Bože (nebo bože:-)))) za religionistiku. Četli jsme různé knihy, učili se o různých náboženstvích. Každé má něco do sebe. Jsem ateistka a Bible je pro mě knížka jako každá jiná. A z pohledu beletrie? To bych tomu musela dát maximálně jednu hbězdičku. Je to zmatené, čtenář se neorientuje, jazyk je archaický atd. I na první pohled zajímavé příběhy jsou zpracovány tak, že bych usnula. Těšila jsem se na Zjevení sv. Jana, ale i to je napsané dost nudně. A takový krásný horor z toho mohl být:-))) Věřícím se omlouvám:-)))

Už jsem k Bibli komentář psal, nechci se opakovat, jen se musím omluvit za anotaci - je to titulní strana mé staré rodinné Bible, která není psána latinkou, ale kurentem a navíc poněkud archaickou mluvou a proto je přepis trochu problematický. Při čtení mi jedno ani druhé nevadí, spíš naopak - neumožňuje mi to číst Bibli jako normální knihu a doslova to nutí přemýšlet nad takřka každým slovem. A přestože patřím ke generaci, která měla na školním vysvědčení předmět "Naboženství", nepatřím rozhodně mezi jakkoliv praktikující křesťany - to mi ale nijak nebrání v tom, abych vnímal pravdy a mnohou životní moudrost, které Bible obsahuje.

03.05.2011

Když jsem poprvé držel v ruce Bibli, byla u nás ještě hluboká totalita a okolo sebe jsem neměl nikoho, kdo by mi ji diskrétně podstrčil, musel jsem si ji najít sám. Tajemství, které komunisté nechtěně okolo Bible vytvořili, bylo nejlepším doporučením.
Samozřejmě, že mě zaskočila obtížná čitelnost textu, nudné výčty rodů, nesrozumitelnost a dvojznačnost tehdejšího překladu, ale začal jsem více chápat vtah Bible a kulturního prostředí, ve kterém žijeme. Nikdy se ze mě, ani díky četbě Bible, nestal člověk věřící v pravém slova smyslu, ale vím, že pohrdat Biblí je jako pohrdat tradicí, našimi kořeny. Člověk, který do ní nenahlédnul ani netuší, jak často každý den používá citáty z ní. Jak se nevědomky podle ní chová. Samozřejmě, že se Bible vymyká „hvězdičkovému“ hodnocení, není kritérium, podle kterého by se to dalo udělat, není podstatné, jestli se mi líbí, jestli jsem byl schopen ji přečíst, jestli mě bavila. Ani neříkám, že by si měl každý člověk Bibli přečíst, přece jen existuje spousta zjednodušených verzí, které jsou přístupné i méně trpělivému čtenáři a vše podstatné tam je, kromě bezprostředního dotyku minulosti.

Prvni kniha je o nejakym hrdinovi, na ktereho cekame a ktery stale neprichazi. A druha je zase jen o nem. Navic, podivejte se, takovych postav, kdo se v tom ma orientovat? To aby na konec dali seznam! Takovej Ferda Mravenec, tam je sice take hodne postav, ale ja s v nich oreintuji, ja se s nimi vyvijim. Ta kniha ani nema autora, kdo to vubec napsal? Ja kdyz neco napisu, tak se pod to podepisu....No ale kdybych napsal neco takoveho....Navic mi dloho lezelo v hlave, proc jsou na konci prazdne stranky..asi na nejake poznamky, nebo nevim, ale pote co jsem si vzal s sebou knihu do nejmensi mistnosti ve svem byte, hned mi to bylo jasne.

Bibli jsem četl hlavně ze zvědavosti, možná také z určité povinnosti. Nevím. Každopádně se jí ohodnotit neodvažim. Bibli - jako takovou snad ohodnoti ani nejde. Určitě je ale dobré si jí přečíst, už jen kvůli určitému vzdělání či pochopení.

25.03.2011

Walt Whitman, autor Stébel trávy, o sobě řekl: "Že si protiřečím? A co má být? Protiřečím si. Jsem velký, obsáhnu spoustu myšlenek." A to byl, prosím pěkně, jeden člověk. Bibli psaly zástupy. Navíc to byli téměř výhradně židé! Nu, a jak se říká, tři židé, pět názorů.

Z toho plyne, že se Bible nedá dost dobře pojímat dogmaticky (i když nelze popřít, že se o to mnozí pokoušeli). Neřekne se v ní: "Je to tak a tak." Spíše se, pokud jsme poctiví čtenáři, dozvíme, že: "Může to být tak, může to být onak a nebo tak ještě úplně jinak." Příklad budiž otázka původu zla - pochází zlo od Boha, od Nepřítele, nebo od lidí? Ke každému tvrzení najdete podpůrné citáy.

Různost autorů a postupné vznikání rozprostřené do mnoha staletí tedy zajišťuje pluralitu nejen stanovisek, ale i forem a žánrů. Historické záznamy, milostná píseň, zdlouhavé královské rodokmeny, různá vidění a proroctví, žalmy, přísloví a vůbec všechno.

Samozřejmě není dobrý nápad Bibli jen tak otevřít a začít od první stránky číst. Výčty toho, kdo měl kolik dobytka, by vás brzy ubily. Pro našince je asi lepší začít Novým zákonem - a samozřejmě u toho mít nějaký ten fundovaný výklad (ne nutně od Otakara A. Fundy, byť ho lze jen doporučit). Vlastně čím víc výkladů, tím lépe. Přinejmenším židovský, křesťanský a ateistický. Kniha s pluralitou názorů si zaslouží pluralitu výkladů.

Když už se trochu vyznáte, dá se Bible otevřít na kterémkoliv místě. A můžete vesele interpretovat sami. Občas je ta kniha děsivá, jindy těžko pochopitelná, potom zase roztomilá jako jódlující děti. V Bibli je dojetí, poučení, ale i humor (nezapomenu na scénu, ve které jde Saul vykonat potřebu do jeskyně, v níž se skrývá David, po kterém shodou okolností zrovna pátrá).

Nemyslím si, že náboženské, filosofické a jiné podobné texty nelze hodnotit. To bychom pak mohli tvrdit u čehokoliv, protože objektivita je nemožná. Pro mě je hodnocení jakýmsi ukazatelem, kterým doporučuji či nedoporučuji danou knihu k přečtení ostatním. A v neposlední řadě chci Bibli trochu zvednout hodnocení, sražené chasou, u které lze důvodně podezřívat, že hlasovali na základě své víry a světonázoru, a nikoliv čtenářského zážitku.

Svůj komentář dávám ke kralické verzi, protože to je ta, kterou mám doma, a ta, která je napsána nejkrásnějším jazykem. Čeština časů veleslavínských má takový říz, že by se jí dal krájet i trpasličí chléb.

19.02.2011

Bible se nečte, ta se žije.

Bible je bezesporu jednou z nejdůležitějších knih dvou světových náboženství - judaismu a křesťanství, ale nemyslím si, že by se na ni mělo nahlížet jako na knihu výlučně určenou pro potřeby té které církve. Je to současně klenot světové literatury, který je inspirací pro řadu spisovatelů, namátkou Feuchtwanger, Waltari. Její část Píseň Šalamounova je v podstatě vynikající milostná poezie a myslím si, že řada věcí z knihy Kazatel nebo Přísloví neztratila i po dvou tisíciletích schopnost oslovit naprostého ateistu. Její text by navíc získal také trochu jiný obsah při souběžném čtení se Sedláčkovou Ekonomií dobra a zla. Proto také její jakékoliv hodnocení pokládám za naprostý nesmysl, knihy tohoto druhu jsou prostě nehodnotitelné, jejich stáří vylučuje možnost použít současná umělecká kriteria a její obsah jakoukoliv objektivitu.
Osobně mi na bibli vadí pouze skutečnost, že do ní nebyly zařazeny všechny známé Knihy do Starého a Evangelia do Nového zákona a potom fakt, že moje Bible je psaná kurentem a ze současného hlediska poněkud archaickým jazykem, což sice poněkud komplikuje čtení, ale na druhou stranu vlastně nutí přemýšlet nad čteným.
Protože je tady evidováno Biblí několik, nemyslím si, že jsou obsahově natolik odlišné, že by je nebylo možno sjednotit se zachováním nejkvalitnějších popisů či komentářů. To bych ale viděl jako melouch pro admina/y/.

30.11.-0001

Prastará kniha knih - alfa / omega věřících křesťanů. Já osobně se řadím ke scientisticky založeným empirickým agnostikům. Starý zákon má pár světlých míst (e.g. Žalmy či Píseň písní, které mají nezamluvitelně uměleckou hodnotu), ovšem třeba 5 knih Mojžíšových, Knihy dějepisné a prorocké jsou téměř nečitelné, z hlediska historického řekl bych nepoužitelné. Hlavně úvodní pentateuch je prakticky výpis jmen, míst, zákazů a příkazů - hněv Boží je zde (stejně jako v okolních kapitolách) popisován jako ultimátní, což mi přijde (vzhledem k otázce křesťanství) hrozně ujeté, ale to by bylo na delší debatu. Nový zákon je pak mnohem čitelnější, přichází mesiáš a umělecky je celkově ucelenější. Přesto Bibli nemohu doporučit - nekřesťansky založení z ní nebudou mít nic, křesťané jsou příliš zaslepení, aby ji vnímali objektivně a byli schopni přiznat absurditu některých jejích pasáží.