Boh múch
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316935/mid_boh-much-esN-316935.jpg
4
2901
2901
Príbeh chlapcov z britskej internátnej školy, ktorí sa ocitnú na opustenom ostrove. Hra na Robinsonov sa však zmení v boj všetkých proti všetkým, v ktorom je hlavnou prednosťou sila, autorita a schopnosť šířiť strach. Kniha sa obracia k stále aktuálnej otázke: je civilizácia v našom chovaní opravdu tak silno zakorenená.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
Očekávala jsem něco jako Pět neděl v balónu, nebo z novějších Labyrint - Maze Runner, ale nijak mě to nenadchlo. Ano, když nad příběhem člověk začne víc přemýšlet, najde v něm spoustu zajímavých poznatků a protikladů, ale že bych knihu četla bez dechu, to by muselo být jinčí kafíčko. Nejsem na tento druh "těžké" literatury, čtení beru jako oddech, proto jsem se k této knížce dostala až v rámci Čtenářské výzvy. Přečteno, odfajfknuto, ohodnoceno, ale vracet se k ní asi nebudu.
No teda, čekala jsem od té knihy ledacos, ale takové zvraty opravdu ne. Knížka je velice čtivá, napínavá, plná nečekaných událostí, určitě doporučuji k přečtení. Ale pár věcí mi tam nesedlo, takže za 4*
Obsahuje spoiler! Velmi silný příběh pro mě, hlavně smrt Simona a Čuňase, a vůbec lov na prase. Naprostá chladnokrevnost, touha po ničem jiném než po lovu a po moci v podání Jacka. Oproti tomu Ralph a Čuňas jakožto představitelé rozumnosti, kteří dbají hlavně na to, aby se zachránili, aby udržovali signální oheň. Příběh střetu dobra a zla, rozumnosti a zábavy. Kdo by se přidal k lovcům a kdo k těm, co se snaží urdžet oheň?
Čtenářská výzva 2016: Kniha autora oceněného Nobelovou cenou.
Lituju, že jsem knihu četla až teď a nedostala se k ní dřív. Kniha mě dostala svou opravdovostí.
Námět asi dobrý ,ale strašně to postrádalo čtivost a švih.Zřejmě nejsem na takovou náročnou literaturu.
Návrat do dětských let, kdy mi přišlo divné, proč všichni ti chlapci na opuštěných ostrovech tak jednoduše přežijí. Golding mi konečně nabídl odpověď, po které jsem toužil.
Děj vás vtáhne na ostrov a nebudete se ani moc odtrhnout, udělat si pití, nebo si odskočit na wc, protože na ostrově se pořád něco děje, krize vrcholí a chlapci se pomalu mění...
A teď trochu kritiky: Dávám slabších pět hvězd, našel jsem na příběhu pár much, ale na čtyři hvězdy to u mě nebylo.
Velmi pěkně napsané. Líbí se mi jak autor přemýšlel nad psychologií postav, vše na mě působí velmi reálně.
Po ztroskotání chlapců na ostrově, by se mohlo mylně zdát, že vše bude probíhat v poklidném duchu objevování ostrova a hledání potravy ala Robinson Crusoe. Z tohoto omylu vás ovšem brzy "chlapci" vyvedou.
Kniha je čtivá, po půlce jsem jí doslova zhltnul, rád ji doporučím k přečtení, ale...
Můj problém je, že mi vadí hlavní dětští hrdinové v příběhu, kam se hodí více dospělí. Nějak si nedovedu představit v téhle situaci 6-12 leté kluky.Takže stejně jako u raného Harryho Pottera či Pána Prstenů nemohu dát pět hvězdiček.
Právě jsem dočetla a jsem plná dojmů. Zpočátku se to jeví jako dobrodružný příběh pro děti, ale pak.... Tato kniha za přečtení opravdu stojí.
Zásadní kniha. Podobenství o sociálním zvířeti jménem člověk. Podobenství o tom, jaký vliv má na nás kultura, společnost, její pravidla, vzdělávací systémy. Vypadá to zpočátku jako Verneho Dva roky prázdnin, tajný sen mnohých z nás, když nám bylo 12 let, ale brzy zjistíme, že romantika se snadno změní v barbarství. Jak si uchovat lidskost a zdravý rozum tam, kde vládne strach? A jak odolat tlakům skupiny - tlupy? Důležité otázky, důležitá kniha.
Tahle kniha je dobrá v tom, že ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby se jakékoliv společenství lidí, které je vystaveno extrémní situaci (zde ztroskotání na pustém ostrově), začalo chovat jinak, než velí (jakási) norma. Je úplně jedno, zda je to skupina malých chlapců či obyvatelstvo státu. Zkuste si třeba zjistit něco o Stanfordském vězeňském experimentu. Když máte dánu nějakou roli (nebo se v ní v extrémní situaci ocitnete), zvítězí to zvíře v nás. Prostě i tohle se může stát.
Příběh je velmi čtivý a nutí vás číst "furt pryč".
Autentičnost postav bych neřešil, příběh je sestaven skvěle a závěrečný hon je opravdu strhující. Kniha pana Goldinga, rozhodně stojí za přečtení.
Ano, přesně takhle to na světě chodí, když lidi buď ještě nemají rozum nebo o něj přijdou.
Děcka na opuštěným ostrově o kterým ani nevědí, zda ostrovem vůbec je.
Celé to je o věku 6-12 let, vše se nese ve stokrát opakovaném heslu JÁ MÁM LASTURU.
Musím vám vzít iluze - je to prostě o hloupých děckách, co se strkají o lasturku a SPOILER !!!!!
(jeden z nich holt upadne ze skály a praskne mu palice. Celkem umřou takhle vlastně dva.)
Takže zlo a hrůza? ne, spíš nezralost, nesmyslný plácání a děj o ničem.
Co se týče hlubší myšlenky, tak ji v tomto příběhu nevidím. Kdyby to byla část lidí uvězněná v kleci a měli by se dostat ven díky promyšlené strategii, pak bych chápala, že se ukáže lidská podstata...tady šlo ale o děcka, který se holt pojančily z možnosti být bez dohledu dospělých.
Jo a mohl by mi někdo vysvětlit, co je to BĚHUTÉ vánky a zrcadlení trochu POTUCHLO? ( do zpráv, děkuji)
Jinak divně zní i slova zvedl se REPOT nebo šlahouny VĚNČILY stromy.
"Co čteš za knihu?"
"Velké čekání."
"A je dobrá?"
"Ne tak, jak jsem čekal."
Nějak takto by se daly shrnout mé dojmy z Pána much. Námět dobrý - satira na lidskou společnost (schovanou za mladé chlapce) je vděčné téma, ale snaha o poselství udusila čtivost jako zátěžový koberec. Nejvíce mi vadily časté kostrbaté a chaotické popisy prostředí. Chvílemi mi přišlo, že snad ani autor sám neměl představu, jak ostrov vlastně vypadá. Ale dobře, soustředil se na jiné věci. Někdy se stává, že člověk pro samotné stromy nevidí les. Tady to dopadlo přesně obráceně.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Mimořádný čtenářský zážitek. (Líbila se mi i filmová verze z roku 1963 - kdo snad, jako já, zažil někdy promítání s živým překladem :-) v bývalém Filmovém klubu v Klimentské ulici možná taky jen tak nezapomene).
Po katastrofě, kdy chlapci, bez jediného dospělého, zůstanou sami na ostrově, se pokus o soužití za zachování "pravidel civilizace" poměrně rychle zhroutí. Skupina kolem Jacka postupně klesá až na úroveň divošství a terorizuje ostatní. A dochází i k úmrtím.
Jen dvě citace:
----------------------
„Ale doufám, že zabit nebyl nikdo, co? Mrtvoly veškeré žádné?"
„Jenom dva. A ti jsou pryč."
Důstojník se sklonil a podíval se na Ralpha zblízka. „Cože? Dva zabití?"
Ralph znovu přikývl. Za jeho zády se celý ostrov otřásal v plamenech. Důstojník
zpravidla poznal, kdy lidé mluví pravdu. Tiše hvízdl.
------------------------
„Viděli jsme váš kouř. A vy vážně nevíte, kolik vás tu je?" „Ne, pane."
„Člověk by myslel," řekl důstojník a představil si, co všechno se asi ještě dozví,
„člověk by si myslel, že smečka britských chlapců - a vy jste přece všichni Britové, že
ano? - se ukáže z lepší stránky - víte –“
„Ze začátku to tak bylo," řekl Ralph, „ale pak se všechno – "
Zarazil se.
„To jsme ještě táhli za jeden provaz ...
----------------------------------
Každý knihu hodnotí pochopitelně podle svého. Nicméně, pokud někdo v tomto případě udělí "odpad", vypovídá to zcela evidentně mnohem více o čtenáři samotném, než o knize :-)