Boh múch
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83214/bmid_boh-much-OLe-83214.jpg
4
2947
2947
Haváriu lietadla na neobývanom ostrove prežije iba skupina anglických chlapcov. Pocit dobrodružstva zakrátko vystriedajú hodiny plné hrôzy a strašidelných predstáv. Čitateľ čoskoro stratí pocit, že číta príbeh chlapcov, ktorí vinou svojej nezrelosti nie sú schopní zorganizovať sa, a ocitne sa vo svete dospelých, ktorých najnižšie ľudské pudy, túžba zabíjať a vládnuť brutálne prenikajú tenkým nánosom civilizácie. Román je alegóriou spoločnosti bez práva a zákonov, kde je život neistý a hrozivý; obraz spoločnosti vytvorenej človekom, ktorý stratil nevinnosť a zmenil sa na sebca a nositeľa zla.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Slovart (SK)Originální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
Stejně jako Ralph, i já jsem ztratila iluzi o dětské nevinnosti, uvědomila jsem si, že PRÁVĚ dětská mysl je náchylná k bankrotu lidskosti, že bez ruky dospělého vlastně ani nemá šanci na přivlastnění si základních lidských hodnot. Chtělo se mi ronit slzy nad chorou lidskou myslí...
Zachovaly by se tak pouze děti, anebo by nakonec došlo ke kolapsu i mezi dospělými jedinci? Pravděpodobně ano, a vlastně už se to stalo, a bohužel ne jednou. Není opuštěný ostrov a banda ztroskotaných, divošství podléhajících britských chlapců tak trochu alegorií na předešlé, současné a vlastně i budoucí válečné konflikty? Nejsou takové války a bitvy rovněž následkem lidské touhy po nadvládě, po moci? Nejsou symbolem věčného úpadku lidské podstaty?
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla až ve svých 27 letech, číst ji ještě v dětství nebo v době brzké puberty, tak bych tu představu o dětské nevinnosti asi ztratila už dávno. Čtení jen pro silné nátury. Jen bych vynechala pasáže popisující hru světel (to mě fakt nebavilo), v tom se pan Golding evidentně vyžíval.
Je vůdcovství službou lidské společnosti, nebo jen výtahem k prebendám a moci? Je šlechtic skutečně ten šlechetný? Kdy se pod tlakem okolností rozhodnu myslet už jen na sebe? Nebo bych tak měl myslet primárně? Sakra, kluci jedni umolousaní, jaké jste mi to myšlenky do hlavy dali!
Jednoduše strhující prvotina, nad kterou budete ještě dlouho přemýšlet. Takže asi tak...
Na této knize mě fascinuje nejenom způsob, jakým autor dovedl trefně vykreslit svět, v němž člověk sejme masku civilizovanosti a kdy nad ním přestane viset nějaký ten bůh/spravedlnost/svědomí, který by ho mohl potrestat a kdy se chování lidí stává naprosto neřízeným. Zároveň je pro mě i zkazkou o hierarchii společnosti. Nabízí svůj pohled na to, kdy a jaké ideje či pudy v lidech vítězí. Ukazuje chování jak člověka jako jednotlivce, tak chování lidí jako celku.
Začíná to jako příběh o dětech a končí touhou po dětské nevinnosti. To mezi tím je lidský život v celé své kráse.
Reality-show, seriály i filmy se inspirovaly právě u Pána much.
Když psal pan Golding tuto knihu neměl určitě ani ponětí že příběh skupiny chlapců změní televizní svět od základu. Důležitou součástí knihy jsou postavy ano Golding mohl klidně použít i dospělé lidí a příběh by fungoval stejně ale chyběla by mu tak dětská naivita a nevinnost.
Kniha nám ukažuje že i ty nejpevnější základy civilizace nejsou neostřesitelné a můžou se lehce změnit v prach.
No naozaj hororový príbeh. Teda, čo sa týka neľudskosti mladých chlapcov. Príbeh sa začal celkom nevinne, no postupne sa z detí stávali doslova surovci. Ako som čítala príbeh ďalej po Simonovom osude, jednoducho som nechápala, čo sa porobilo s Jackom, Rogerom a ostatnými chlapcami v ich partii. Zvláštna kniha. AJ
Čo povedať k Pánovi múch? Je to klasika... pre veľkých aj malých. Zo začiatku pripomína Verneho Dva roky prázdnin, neskôr je to ale psycho na spôsob moderných reality show. Alebo naopak? Moderné reality show sa inšpirujú u Goldinga?
když tak občas přepnu telku a vidím v ní všechny ty reality nesmysly kdo přežije někde řikám si kde vzali inspiraci, přečtu si pána much a je mi jasný odkud je inspirace, nicméně telka je shit a tahle knížka po právu kult. o ztroskotání na ostrově a robinsonádě si vždycky rád něco přečtu. tady se pěkně ukazuje když lidi necháte bez všeho někde, tak pěkně vidíme jak je civilizovanost fuč. prostě skvělé
100% Jedním slovem - výjmečné. Naprosto aktuální podobenství o střetu dobra a zla.
Pribeh mohol byt zaujimavejsie spracovany, rovnako aj postavy mohli byt prepracovanejsie. Chybala mi tam nejaka zapletka, ktora by ma vtiahla do deja, takto som si pripadala iba ako pozorovatel, ktoremu su tie decka dost ukradnute. Namet je dobry, ale nedotiahnuty. Golding sa s tym mohol viac vyhrat. Ani takto to nie je zle, ale ziadna slava.
Moje hodnotenie: 60%
Dobře drsná alegorie, pitvající nejnižší pudy, které máme, ať chceme nebo ne, v sobě každý z nás. Jde jen o to, jak hluboko, a jestli je dokážeme potlačit. V mezních situacích to asi bude obtížné - nedej pánbůh, abych to někdy musel řešit.
''Zase se pohroužil do té podivně hloubavé nálady, která mu byla tak cizí. Jestli se tváře mění podle toho, zda jsou osvětleny zdola či shora - co je pak taková tvář? Co je vůbec každá věc?''
Musím se přiznat, že jsem od toho čekal víc. Tímhle temným Robinsonem jsem se prokousával skoro měsíc a moc mě to nechytlo, až ke konci, kdy většina kluků úplně zdivočela a Ralphovi s Čuňasem začalo opravdu jít o život. Hrozně mi vadily sáhodlouhé popisy ostrovní krajiny, kterou bych si dokázal představit i bez nich.
Vlastně celý příběh od ztroskotání až po záchranu mi přijde takový fádní. Snaha udělat oheň a všechno zorganizovat pod jedním vůdcem, která opakovaně selhává není vůbec zábavná a jediné, co mě vyloženě zaujalo je postava Jacka a jeho přirozená agresivita, která se od začátku začíná projevovat zabodáváním nože do kmene stromu, je snad to jediné, co mě u knihy udrželo.
Myšlenka o tom, že jsme zvířata a naše pudy, krvelačnost jsou schovány pod slupkou civilizace není nic převratného a navíc je podávána v tak malých dávkách a tak prvoplánově, až to bolí. Určitě se ke knížce nevrátím.
Chcete mít představu o tom, do čeho se pustíte, když sáhnete po téhle knížce? Tak poslouchejte. Zkuste poslat na pustej ostrov následující bandu náctiletých hošanů z anglických nóbl rodin.
Zaprvé, tlustýho chytrolína, kterej není schopnej zvednout klacek ze země, zato je moudřejší a rozumnější než většina jeho kolegů na ostrově. Zadruhé, zrzavýho maníka se sklonama k sadismu a se zalíbením v indiánské kultůře a kuchání vepřů. Nakonec přidejte normálního kluka s přirozenou autoritou a charismatem. Jo, nezapomeňte na melancholickýho a zádumčivýho intelektuála. Máte už nějakej obrázek o našich malých Robinsonech? Gratuluju, teď se můžete vesele pustit do tohohle Kdo přežije a dostanete celkem očekávaný, ale rozhodně dechberoucí a mrazivý rozuzlení. Golding v téhle útlé knížce totiž vcelku realisticky rozseknul, čeho všeho je člověk schopnej, když mu seberete realitu všedního dne a připravíte ho o pravidla novodobé společnosti.
Odporně šílený a krvežíznivý příběh! Věc utkaná ze zoufalství, bláznovství, rivality a krvelačnosti.
Poetika knihy je dobrá a velmi silná, ale skutečnost příběhu je hrůzná. Jen kvůli poetice hodnotím třemi hvězdami (a to je hodně)!
Všechno, co jste si kdy nechtěli přečíst o dětech, potažmo o sobě :o(
Dobře si pamatuju, jak jsem ji před nějakými 15-20 lety vzala doma do ruky a maminka mi říkala, ať to ještě nečtu, až budu starší. Ale já si to tehdy stejně přečetla.
Souhlasím se vším. Taky jsem si říkala, že to je jen dobrodružná kniha o malých klucích na ostrově. Pozděj se to ukázala jako kniha, má docela dobrou pointu. O systému společnosti a dobrý je ten konec!
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Pán much je podobenstvím, je příběhem o vyhnání z ráje nevědomí, o prvních lidech a o tom, jak z nulového bodu celá naše společnost dospěla tam, kde je. Díky pane Gouldingu, nikdy bych nevěřil, že to lze udělat tak prostě! 5*****