Bože chraň aspidistru
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20749/boze-chran-aspidistr-20749.gif
4
137
137
Sociální román s autobiografickými rysy. Hlavní hrdina Gordon Comstock, začínající básník a občanským povoláním prodavač v knihkupectví, živoří na hranici bídy a marně se snaží zůstat věrný dráze, pro kterou se rozhodl. Je donucen prodat své literární schopnosti lukrativněji a končí v pokřivené idylce středostavovského života – v idyle, jejímž symbolem je ona všudypřítomná květina za okny anglických domácností, aspidistra. Vyznění románu nejlépe zachycuje už jeho motto, upravený úryvek z epištoly sv. Pavla Korintským: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a peníze neměl, nic nejsem.“. Ač se v románu neodehrává žádná „globální“ katastrofa, působí neskutečně beznadějně, tragédie jednotlivce je trpce líčena a čtenáře se velmi dotkne. Laicky řečeno: tragicky podaný příběh chlapa, co nemá peníze, jen spoustu ideálů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Volvox Globator , Kniha, grafika, bibliofilie – KGBOriginální název:
Keep the Aspidistra Flying, 1936
více info...
Přidat komentář
Nadčasový příběh. Gordoni vyhlašující válku penězům a poté se užírající svojí chudobou se vyskytují v každé společnosti. Někteří ale nemají takové štěstí na přátele, či zatvrzele odmítají zmoudřet a převzít odpovědnost za život svůj i svých nejbližších.
Orwell zase trochu jinak, než ho znám. Jeho hrdina je takový paličák, až to člověka vytáčí a štve, ale o to autorovi asi taky šlo. Pohled na společnost z jistého úhlu mít či nemít peníze, zařadit se do společnosti podle svých schopností nebo bojovat proti kapitalismu za každou cenu bez ohledu na sebe i na své přátele?
Vydání z roku 2001 nemá snad jedinou tiskovou chybu, proč se Volvox nedrží této preciznosti i dále? (V pozdějších letech se některé knihy tak hemží chybami, že se skoro nedají číst.) 75%, 11. 6. 2023.
Neviem, ci som niekedy citala knihu, kde by som hlavnu postavu nenavidela viac ako Gordona. Vlastne som si nevedela vybrat ci neznasam Gordona viac ako Rosemary - ktora, nechapem preco, dokazala existovat s takym arogantnym, sebeckym, tvrdohlavym a v konecnom dosledku hlupym muzom. Ten koniec ho v mojich ociach trochu vykupil, ale pocas citania som sa musela velmi premahat, aby som dokazala pokracovat.
Kazdopadne, Orwell vie narabat s textom a psychologiou postav a aj zo zdanlivo nudnej temy sa mu podarilo urobit nieco, co citatela zaujme.
(SPOILER)
Gordon žije v Londýně v době před 2. světovou válkou. Rozumí literatuře, píše básně, vydal jednu knihu a další má rozepsanou, texty mu vychází v novinách. Má talent pracovat se slovem, ale dobře placenou práci reklamního textaře opouští a radši pracuje za mnohem míň peněz v knihkupectví.
A tak řeší pořád problémy s penězi. Ty nemá a nesnáší je, ale je jimi zcela svazován. Nemá se kde pořádně najíst, nemůže jít s kamarády literáty na pivo, nemůže svou milou nikam pozvat, natož najít azyl pro sex.
Gordon ví, že kdykoliv může začít pracovat v reklamě, ale toho se štítí víc, než špinavých pokojů, švábů, nepraného prádla a zakaleného piva.
Je to tvrdohlavej do sebe zahleděnej pitomec, i když inteligentní a vzdělanej. yale nechce za žádnou cenu zradit a zklamat sám sebe, a tak to často udělá svým nejbližším, kteří ho z nepochopitelných důvodů mají pořád ještě rádi.
Sociálně - psychologický Orwellův román velmi pěkně vykresluje problému nižší a střední anglické třídy, ukazuje na problémy a nespravedlnost kapitalismu, ale řešení nenabízí. A taky ale ukazuje, že je často na člověku, pro jakou cestu se rozhodne. A co je lepší zradit.
Gordon mne celou dobu dost štval. Choval se fakt jak rozmazlenej a egoistickej blb, kterej se bojí vydělat peníze prací pro kapitalistu, aby náhodou něco v sobě nezabil.
Ale kniha to byla moc fajn (64. letos přečtená) a já konečně zjistil, co že je to ta aspidistra. To jsem fakt nevěděl.
Milovaný Orwell...Jeho sarkastické sociální romány mám snad ještě radši než ty jeho dvě obligátní proflákliny (také geniální, samozřejmě). Tuším, že Orwell byl v mládí spíš Ravelstonem, naivním salónním socialistou, ale je to vlastně fuk, ve svém románě po svém zvyku rozdává rány na všechny strany, aniž by ovšem dával za pravdu destrukci nebo dekadenci, naopak.
Gordon Comstock je muž, který se chce vzepřít systému: tomu, čemu dnes říkáme "konzumní západní společnost" a tak podobně. Jenže svého předsevzetí odpoutat se od světa peněz se drží tak dogmaticky, že se dostává do slepých uliček, z čehož znovu peníze, a znovu a znovu se zbavuje zodpovědnosti za své činy, přičemž zabředává do nihilismu nejtěžšího kalibru.
Může tedy být Gordon symbolem? Ztělesněním utopistické ideje, která se tak dlouho snaží prosadit svou nejlepší cestu, až popře samu sebe? Jako v každěm Orwellově díle, i zde můžeme hledat svědectví o určité době, určité společnosti a jejích hodnotách. Tato kniha vás nutí uvažovat o tom, čeho jsme vlastně součástí, jakého systému, který nás může kdykoliv spolknout? Jakou roli můžeme v systému hrát, ať už je to systém dobrý či špatný? A hlavně: pořídili bychom si domů aspidistru?
Máloco je horší, než když si sobec přisvojí vznešenou ideu - ta mu pak umožňuje odmávnout jakoukoli příležitost k sebereflexi a lidskému zrání. Gordon je vážně nesnesitelná postava. Sebenenávist a vnitřní neuspořádanost si promítá na svět kolem sebe (nečistému vše nečisté), řídí se impulsy a zcela povrchními soudy (vlastními slovy: "nejlépe ví, co a jak"), je vztahovačný, postrádá sebereflexi a jeho schopnost empatie se omezuje na prchavé pocity. Lidé v tomto stavu v šestnácti vezmou do školy zbraň a postřílejí své spolužáky. Jakkoli můžu chápat jejich neštěstí, nechci akceptovat jejich destruktivní postoje a jednání.
Gordonova neochota rozlišovat, podniknout určitou vnitřní námahu, je pro mě nejvýraznějším psychologickým motivem celé knihy. Ne náhodou se tu peníze skloňují mnohokrát na každé stránce, ale velice málo se hovoří o práci (a ne, prací nemyslím zaměstnání). I ten rezignovaně ironický plakátový závěr zní opět v tónu nerozlišování, sebemrskačské adopce dříve odmítaného. Pokud bych chtěla doufat, pak tedy v to, že přijetím závazku spolužití s druhými náš antihrdina aspoň opožděně dozraje.
Coby beletrie se mi kniha četla obtížně, měla jsem pocit, že to do mě autor cpe pod tlakem, asi jako když vykrmují husu. Pro srovnání mám jen dávnou zkušenost s jiným reálně-se-tvářícím Orwellovým románem, ale i tam se mi zdálo, jako by se místo psaní krásné literatury rozhodl uargumentovat mě k smrti. A ještě jeden pocit - postavy Julie, Rosemary a Ravelstona, resp. jejich vztahy ke Gordonovi, mi do uměřeného, civilního sociálněkritického románu 20. století nesedí. Jsou to mnohem spíš postavy z Balzaca, ty jeho napůl pohádkové ženy! Což je asi dobré východisko pro mé ryze subjektivní shrnutí: líbilo by se mi, kdyby tuhle knihu napsal Balzac. Dokázal by to, po svém. A já bych se při četbě cítila zasažena a zburcována, pravděpodobně opojena, dost možná i ohlušena, ale nikdy jako svatomartinská drůbež.
Pan Orwell opět nezklamal.
Hlavní hrdina, mladý muž, který je jako malé umíněné dítě. Chce normální život, ale nechce peníze, ale ví, že vše se točí jen a jen kolem peněz. A udělá vše proto, aby spadl na samé dno.
Výborně zvládnutá charakteristika a psychologie postav, výborný děj a i jednotlivé básně uvnitř.
Velký obdiv zaslouží Rosemary, já na jejím místě bych Gordona již dávno zabil.
A aspidistru jsem si našel hned na webu a rozhodně si ji nekoupím.
Marný boj (od počátku však pozérský, a proto pokrytecký) s požadavky života v soudobé společnosti. Nakonec tolik vysmívaná aspidistra nutně vítězí, protože "zříci se peněz, znamená zříci se života". (str.226)
Po „Farářově dceři" mi nejspíš bude připadat slabší každá Orwellova kniha, takže hvězdičky dávám s přihlédnutím k ní. Sama o sobě je však „Aspidistra" brilantní. V kategorii realistických, sociálně kritických románů, které nastiňují hlubší otázky o člověku, určitě patří k nejlepším dílům 20. století. I tady dovedl být Orwell životný, uvěřitelný, vtipný, nesalónně duchaplný, nepateticky humanistický. („Tak veliký, tak anglický, tak lidský", jak v knize říká snobská čtenářka. :D Ale jo, něco na tom je.) Jenom děj se mi oproti mé milované „Farářově dceři" zdál málo dynamický a prostředí mě tolik nezaujalo (a to jsem z branže).
Gordon Comstok je o to tragičtější, čím je protivnější a malichernější. Alespoň já osobně jsem ho nesnášela od první stránky, i když to není plochá postava; trochu připomíná (anti)hrdinu Winstona z „1984". Jeho životní deviza – za vším hledej prachy – mu kazí život, protože funguje jako sebenaplňující proroctví. Nejhorší ale je, že jeho zvrácená logika má v sobě ždibec pravdy. (Nechceš se mnou spát, protože jsem chudý. – To není pravda! – Ale ano, kdybych měl peníze, mohli bychom se vzít, a kdybychom byli svoji, nemusela by ses bát otěhotnět. Tak vidíš.)
Největší klad díla vidím v postavě Ravelstona. Orwell umí psát postavy zpropadeně dobře: věříte mu je, protože jako výborný pozorovatel umí podchytit esenciální drobnosti (typicky třeba řečové manýry) a protože se chovají jako lidé z masa a kostí. Ravelston – aristokratický komunista, jehož jemné šlechtictví duše ho táhne k dělníkům, aniž by jim rozuměl – je nejen uvěřitelný, ale také si člověka dovede získat. Tedy mě si dovedl získat. A jelikož Orwella čtu proto, abych se dozvěděla, co z inteligentního člověka udělá komunistu (v autorově případě trockistu), jsem spokojená. Ravelstona beru jako odpověď.
* Gordon Ravelstonovi: „JAK by to vypadalo [za komunismu]? Nějak podobně jako v Huxleyho Konci civilisace, jen by to nebyla taková legrace. Čtyři hodiny denně v nějaké vzorové fabrice utahuješ šroubek číslo 6003. Pak ti ve společné kantýně naservírujou v svačinovém papíře tvůj příděl. Účastníš se skupinových výletů z hostelu Karla Marxe na chatu I. V. Lenina a zase zpátky. Na každým rohu je klinika, kde se budou zdarma provádět potraty. Svým způsobem to má dost do sebe. Akorát že o to nikdo nestojí."
* „V tu chvíli cítila veškerou bezmoc a odpor, které žena cítí, když vidí abstraktní ideu vítězit nad zdravým rozumem."
* „Američané jsou vždycky s každou zhůvěřilostí o krok napřed, ať je to zmrzlinový koktejl, mafiánské praktiky nebo teosofie.“
Gordon Comstock,člověk který už nemá sílu aby šel proti proudu a ani to nechce,živoří,nenávidí peníze,ale bohužel je potřebuje a snaží se s tím vyrovnávat po svém.
Aspidistra nenáviděná.Aspidistra opět a znovu přijímaná.Za oknem.Symbolická dekorace aneb ke spokojenosti stačí tak málo...jen mít prachy.
Revolta Gordona Comstocka.Vzdor průměrnosti a zavedených konvencí.
Peníze přeci kazí člověka a jeho charakter.Deprimující stavy při rande s dívkou.Kam ji pozvat a za kolik.Za žádnou cenu nedopustit,aby platila právě ona.Nepředstavitelná ponižující překážka.Zásada překračující nuzný život.Omezení vrstvené každodení skličující rutinou.Proč ne...protože pro Gordona je to osobníOsobní až příliš,když už vám táhne na třicet.
Po potyčce v rauši alkoholovém přijímá přítelovu pomoc a přijme i jeho příbytek.Opět nastává situace v řešení peněz.Přítel mu sice pomohl,ale tzv. ze slušnosti a vlastně oba trpí.Zároven i jejich kamarádství má trhliny.Ve vzduchu se vznáší trapnost s nouzí v beznadějném kruhu.Zásadovost až za hrob,pravdaže.V takovém rozpoložení si můžete pomyslet na uzavřené oddělení u docenta Chocholouška.Z téhle schýzi doslova není úniku.Je všudepřítomná.
Jedinné východisko ? Zůstat v revoltě a pohrdání či přijmout průměrnost malého člověka,rezignovaně kývnout.Zdánlivé a optimisticky pozitivní,nebo marnost s pocitem pokoření ? Existovat s vědomím,tady se nevyhrává.Přizpůsobení.
Román se silnými autobiografickými momenty a Orwellovými zkušenostmi platnými tenkrát tak jako i v současnosti.Společenský,psychologický,trýznivý až na dřen.George O. tak jak je pro něho typické,nikdy nezklame.
Jo a ted si vás kúpim všecky.Irenka a Vlastička budou čučet :)
Gordon Comstock a jeho soukromá válka proti předurčení nižší střední třídy ( z níž vzešel), v podobě otročení Dobrému místu, vládě peněz a aspidister. Antihrdina, jehož neuspokojené literární ambice, permanentní sebelítostivé stížnosti a sebedestruktivita po celou dobu drásají čtenářův nervový systém. Sarkastické, přiléhavé a stále aktuální.
V určitém úhlu pohledu se společnost určitě někam posouvá (kam...?), ale ve své podstatě je buď naprosto konstantní nebo byl Orwell vizionář.
Uznejte, tato kniha vyšla roku 1936...
"Většinu personálu tvořila ona ostřílená, poameričtělá sorta zaměstnanců 's tahem na branku', kterým není na světě nic svaté - kromě peněz. Měli i svůj cynický systém zásad. Veřejnost je stádo sviní a dělat reklamu je totéž co harašit klackem v kýblu s pomejemi."
Netradiční kniha k zamyšlení, která mi sedla do nálady - obrazem společnosti i pěkně zachycenou atmosférou starého Londýna. A ano, má práce souvisí s kýblem s pomejemi...
Gordon odmítá peníze a začlenění se do společnosti (připomíná tím hodně antihrdinu z Dostojevského Zápisků z podzemí, který byl ale ještě o notný kus odpudivější) a v jeho opovržení světem je jistě kus autonomie a já mám pro jeho přístup dokonce i drobet toho pochopení. Ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že v Gordonově postoji je ze všeho nejvíc strach z konfrontace – trochu ve stylu Ezopovy bajky O lišce a kyselých hroznech. Prostě se mi zdá být zbabělcem – než aby vstoupil s otevřeným hledím do světa a zkoušel se v něm prosadit, tak se raději dopředu rozhodne, že snaha o vybudování si svého místa na slunci nemá cenu a jako zástupný důvod si vybere peníze a jejich nedostatek. Nemám peníze – nemůžu tvořit. Nemám peníze – nemůžu mít partnerský vztah. Nemám peníze – nemůžu být přítelem. Je to zjevně nesmysl, ale Gordon se ho drží jako klíště. A protože zároveň po společenském úspěchu a respektu vnitřně touží, tak nemůže být nic jiného než nešťastný.
Orwell mě v tomto románu překvapil tím, jak živě dokázal vytvořit vnitřní Gordonův svět – podle mého názoru je tohle možná jeho nejčtivější román hned po fascinujícím 1984. Některé scény jsou opravdu podmaňující. Především popis Gordonova chování poté, co nenadále přijde k velkým penězům je skvělý a výstižný – čtenář nemusí být zrovna mistr světa v dedukci, aby pochopil, jak to asi dopadne, ale i přesto se jedná o mimořádně působivou pasáž.
Tato knížka není boží. Příběh se moc neposouvá a vlastně pořád dokola čtete o tom, jak hlavní postava Gordon nechce peníze, přičemž o nich neustále mluví a topí se v sebelítosti - protože nemá peníze. Navíc je Gordon nesympatický rádoby intelektuál a nejradši bych mu o hlavu omlátila květináč s aspidistrou. Nicméně jako pojednání o člověku, který se rozhodne zarputile jít za tím, že bude básníkem, odmítá jakékoliv cesty k lepší obživě, jakékoliv přiznání, že se může plést, to je skvělé.
Výborná kniha. Během čtení jsme sama nečekaně přišla o práci, takže pro mě byla hodně aktuální. Gordon mě rozčiloval, uváděl do depresí, ale musela jsem číst dál. Člověka při čtení žene kupředu touha vědět, jak to všechno dopadne, jestli vyhraje rozum a smysl pro zodpovědnost nebo ne a nakonec .....
během četby jsem byla tak napjatá a tak strašně jsem se na gordona zlobila. ale nakonec se mi tak ulevilo.
Skvěle napsaný příběh popisující život jednoho umělce- utopisty, v podstatě antihrdiny, kterému stejně musíte držet palce, přestože Vás jeho jednání rozčiluje. Román o penězích, jejich nedostatku a systému, který nás většinou stejně pohltí. Nepatří mezi tak známé jako 1984 a Farma zvířat, přesto perfektně čtivé.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Moje druhá kniha od Orvella a tak.jako.u Farmy , kterou jsem dočetla také v noci, mi kniha rozpumpovala mozek do nejvyšších obrátek. Až po dočteni jsem pochopila spojení s aspidistrou...odolná, nenáročná, dlouhověká. A to.jsem vlastně měla v knihovně požadavek na Orwellovu knihu 1984,ale ta je na pořadnik a to pořadně dlouhy .
Pocity jsem.při čteni ...hodně různorodé
Nevím, Gordon mi připadal, jako malý, rozmazaný spratek, ktery nevi co v životě chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Nesnášela jsem ho, přitom obdivovala Orwelův styl, jakým onu postavu tak neskutečně popsal. Co obdivovala, byla jsem jim naprosto fascinována a přitom žasla nad tím, že vlastně podobné postavy znám i z reálného života.
Nicméně , romány pana Orwela mi hodně zachutnaly a k Vánocům dám rodině jedině téma dárků, protože jsem zatoužila alespon něco z Orwela mít, vlastnit, ve své vlastní knihovně.