Bratři Karamazovovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483730/bmid_bratri-karamazovovi-Kgl-483730.jpg
5
897
897
Ilustrované vydání jednoho z nejvýznamnějších děl zlatého věku ruské literatury s desítkami dosud nepublikovaných obrazů ruského malíře Borise Grigorjeva. Dostojevského román Bratři Karamazovovi, který vyšel česky poprvé již v roce 1894 a dočkal se celkem šesti českých překladů, byl už nedlouho po svém vydání považován za jeden z vrcholů světové literatury a dodnes patří k nejčtenějším dílům vůbec. Na pozadí osudu rodiny Karamazovových, otce a jeho synů, z nichž nejstarší Dimitrij je obviněn z otcovraždy, Dostojevskij rozvíjí a promýšlí nejdůležitější filozofické otázky, které si člověk klade odnepaměti. Toto vydání Dostojevského románu je doplněno unikátní, dosud nepublikovanou sérií šesti desítek ilustrací ruského malíře Borise Grigorjeva (1886–1939), který patří k nejvýraznějším osobnostem ruské malby první poloviny dvacátého století a jehož díla se nacházejí ve sbírkách mnoha muzeí v Rusku i na Západě. Grigorjev byl dobře známý i milovníkům malířství v meziválečném Československu. Pražské veřejnosti se poprvé představil samostatnou výstavou v Mánesu v roce 1926, o šest let později byla jeho díla prezentována ve výstavní síni Francouzského institutu Arnošta Denise ve Štěpánské ulici. Zde byla vystavena i jedna z jeho vůbec nejvýznamnějších maleb, monumentální sedmidílný polyptych Tváře světa (1920–1931), který od Grigorjeva z podnětu prezidenta Masaryka odkoupil československý stát a který se nachází ve sbírce Národní galerie v Praze. V době konání výstavy byl Grigorjev na návštěvě Československa, kam přijel mimo jiné proto, aby vytvořil dnes nezvěstný Masarykův portrét. Josef Richard Marek v komentáři k výstavě v roce 1932 v Národních listech napsal, že „Grigorjev objevil sobě i světu tvář Ruska. Ne čechovovsky oblomovskou, nýbrž zemitě mystickou tvář, jak ji modeloval Dostojevskij nebo Blok. Grigorjev nosí po světě své Rusko všude s sebou“. Grigorjev na karamazovském cyklu pracoval v letech 1916 až 1932. Vystaven byl v roce 1933 v Marie Sterner Galleries v New Yorku. Tvoří jej 58 kvaší, akvarelů a kreseb. Hlavní část představují kvaše, jež Grigorjev hodlal uveřejnit v ilustrovaném vydání Dostojevského románu. Projekt ovšem nebyl nikdy realizován. Po vystavení v roce 1933 byl cyklus zakoupen soukromým sběratelem a široké veřejnosti zůstal prakticky neznámý. Roku 2007 jej tehdejší majitel nabídl k prodeji prostřednictvím aukční síně Sotheby’s. Cyklus byl vydražen a od té doby se opět nachází v soukromé, veřejnosti nepřístupné sbírce. Ilustrované vydání obsahuje přes osmdesát Grigorjevových obrazů. Kromě karamazovské série představuje i dvě desítky dalších děl, které jsou s ní tematicky spřízněné: jde vesměs o ruské náměty z cyklů „Raseja“ a „Tváře Ruska“.... celý text
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 2021 , Rybka PublishersOriginální název:
Братья Карамазовы (Braťja Karamazovy), 1880
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou člověk dočte, a ví, že se k ní bude muset znovu vracet, a kterou z hlavy jen tak nedostane. Sice mi někdy nesedne příliš hysterické jednání některých postav, ale na druhou stranu hloubka a bohatost myšlenek, vhled do motivací postav a jejich vztahů a charakterů je něco úžasného. Postavy jsou nesmírně plastické a uvěřitelné ve svém vývoji. I když to byla vzhledem k délce knihy a nutnosti se na čtení opravdu soustředit trochu dřina, čas s Bratry Karamazovými rozhodně nebyl ztracený.
Ještě jsem nedočetla celé, chybí mi kousek, ale hodnocení je jasné. Jen málo knížek má v sobě tolik myšlenek. Samozřejmě, ne se vším souhlasím, ale většina nezastarala ani po skoro 150 letech a je inspirací k zamyšlení.
A je to střípek k pochopení ruské duše.
... Je Bůh, nebo není? Ale vážně! Potřebuju to teď vážně.
Ne, Bůh není.
Aljoško, je Bůh?
Bůh je.
Ivane, a je nesmrtelnost, aspoň třeba nějaká maličká, malilinká?
Není ani nesmrtelnost.
Žádná?
Žádná.
Tak tedy dokonalé nic či co. Nebo je snad přece nějaké něco? Jen když ne docela nic!
Naprosté nic.
Aljoško, je nesmrtelnost?
Je.
A Bůh a nesmrtelnost?
Je Bůh i nesmrtelnost. V Bohu je nesmrtelnost.
Hm. Je pravděpodobnější, že pravdu má Ivan. Bože, když si pomyslím, co víry, co všelijakých sil marně plýtval člověk za ten sen už za tolik tisíciletí! Kdo se tak posmívá člověku, Ivane? Naposledy a najisto: Je Bůh, nebo není? Ptám se naposledy!
A naposledy říkám, že není.
Kdo se tedy posmívá člověku?
Podle všeho ďábel, usmál se Ivan.
A ďábel je?
Ne, ani ďábel není.
Škoda. Hrom do toho, co já bych jenom udělal s člověkem, který první vymyslel Boha! Oběsit ho na osice je málo!
Kdyby lidé nebyli vymysleli Boha, nebyla by vůbec civilizace.
že by nebyla? Tedy bez Boha?
Ano. Ani koňaček by nebyl. A koňak vám budu přece muset vzít.
nesmírná lidskost, sečné dialogy, vášeň vyhnanou až na okraj šílenství, duševní sebezpyt spojený s otázkou existence Boha a jako třešnička na dortu sebeironicky pojmenované kapitoly...
Dostojevského magnum opus, úžasný filosoficko-psychologický román, kde bratři Karamazovi symbolizují různé stránky duše člověka. Asi jedna z nejlepších knih, jaké jsem četl
Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné
padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane,
a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
...nádherná kniha, u které jsem se nenudila (u kterého díla od Dostojevského se člověk nudí?) a tajně doufám, že plány s Míťou dobře dopadly... :) Nejlepší kniha, co kdy byla napsána, pro mě je to Kniha knih.
Je bůh nebo není bůh. A co nesmrtelnost.. Nějak ztrácím přehled. Největší kniha, co jsem kdy četl. Bratři, kteří jsou zpodobněním různých životních postojů. Aljoša - víra, pokora, Dimitrij - touha, nenávist, Ivan - rozum, pochybnost. Spojuje je jeden silný odkaz. A to... všichni v sobě nosíme trochu toho karamazovství.
Před lety jsem knihu v půlce odložila. Tempo pro mě bylo zdlouhavé, rozsáhlé monology nezáživné. O několik let a životních kotrmelců později jsem při svém druhém pokusu byla z knihy nadšená. Byť jde o dílo z 19. století, řeší se v něm naprosto stejné otázky víry, morálky, pravdy, lži, lásky, vášně, ctnosti, hrdosti, svobody, dobra, zla, peněz atd., jaké řešíme my v 21. století. Spousty explicitně rozebíraných, až rozpitvávaných "objevů" současných filosofů, psychologů a esoteriků zmiňuje dokonale přirozeným a nenásilným způsobem již Dostojevskij v Bratrech Karamazových. A to zejména v první části, která byla pro mě zajímavější, než druhá, sice napínavější, ale myšlenkově méně uchvacující část. Na lehkou obtíž mi byla pouze častá hysteričnost a teatrálnost většiny postav, která s sebou však většinou nesla výroky, které mě chytly za srdce. Krásný příklad knihy, do které člověk musí dospět.
Přiznávám, že jsem tuto knihu bral trochu jako výzvu, protože přesto že rád čtu a nebojím se vážnějších témat, nedaří se mi vyčlenit pro čtení tolik času, kolik bych mu chtěl věnovat. A tak se stává, že obsažnější a komplikovanější knihy někdy hůře trávím.
S bratry Karamazovy to ale tak docela nabylo a jsem rád, že jsem do této výzvy šel. Přes množství postav a vedlejší dějové linie je pointa jasná a když se "prokousáte" první polovinou knihy, objevíte celkem silný "tah na bránu." Nejsem si jist, zda jsem vždy pochopil autorovo uvažování, každopádně jsem načerpal mnoho podnětů k přemýšlení, ke kterému kniha často vybízí a bez nějž se snad ani nedá číst. A to považuji za nejcennější přínos četby tohoto mistrovského díla.
Asi nejlepší Dostojevského kniha, na čemž se tady shodneme zřejmě všichni. Mně se četla jednim dechem, což taky neplatí u všeho, co D. napsal. Takový Výrostek je skoro k nepřečtení pro mě. BK jsou ale napsáni tak lehce, tak bravurně, tak snadno se čtou. Děj je neuvěřitelně strhující, psychologie úžasná, patrně nejúžasnější soudní drama, co jsem četl. Knihu jsem zatím četl dvakrát, a pokaždý to byl skvělý zážitek.
Vynikající kniha, podle mého názoru nejlepší Dostojevského dílo. Škoda, že se autor již nedostal k pokračování. Čte se velmi dobře, není nudná. I když je to dílo pro náročného čtenáře, rozhodně není pro každého. Ale to je dobře. Je to výborný psychologický román a filozofické dílo. Jen se čtenář nesmí nechat odradit začátkem.
Jedna z mých nej knih, a nejnom pro to, že pana Dostojovského považuji za literárního génia. Dokonalý sloh, dokonalá logika. Dílo je neuvěřitelně obsáhlé, vyskytnou se tam - hlavně zpočátku - nudnější pasáže, ale má to své opodstatnění. Nemůžu ani říct, který z bratrů Kamarazových mě nejvíce vzal za srdce. S postupem stránek se to totiž neustále měnilo! Kniha stojí za přečtení :-) vhodná je však pro zkušenějšího čtenáře, který už má něco načteno - myslím z klasiků, protože jinak riskujete, že to prostě nedočtete :-P
Toto byla úplně první kniha ruského realismu, kterou jsem přečetl. Výsledkem je moje téměř posedlost ruskou literaturou tohoto období. Vůbec jsem se nenudil a byl jsem napjatý až do konce. Nádherné detailní vykreslení postav, zajímávý příběh... Díky pane Dostojevský!
Nejlepší Dostojevského dílo. Vracím se k ní často. Měla by patřit do každé knihovny.
Ze začátku jsem se musela lehce přemáhat k pokračování, po prvních stranách mě však doslova okouzlil a zbytek jsem dočetla rychlostí kulového blesku. Naprosto bezkonkurenční příběh, zařadil se do popředí mého osobního žebříčku ruských klasiků. V Dostojevském hodlám pokračovat, doufám, že Bratři Karamazovi byli jen lehkou ochutnávkou.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura nihilismus rozhlasové zpracování ruské romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
nic od autora nemám. Měla jsem před časem půjčeno z knihovny, ale je to těžké čtení, neměla jsem na to trpělivost nebo dost času, kdo ví, odložila jsem to. Autor mezi povinnou četbou, proto prvotní averze k dílu, potom zvědavost a pak rozčarování. Kniha obsahově těžká pro mne i dnes. Některým věcem nerozumím, část polemik je mi cizí, něco nechápu vůbec.
Snad ji přečtu. Jinak jsem shlédla inscenace, ale určitě nepokryly celé poselství knihy