Čakanie na Godota
Samuel Beckett
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278160/mid_cakanie-na-godota-8PK-278160.jpg
4
1285
1285
1. svazek edice REPERTOÁR, cenově velmi dostupné knižní řady z pokladnice světového dramatu (zásadní díla, vynikající překlady, čtivé studie, portréty autorů i překladatelů).
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2002 , Drewo a srdOriginální název:
En attendant Godot, 1953
více info...
Přidat komentář
Nejlépe knihu pochopíte, pokud si ji přečtete v nějaké ospalé hodině. U mě to byla hodina biologie :).
Tak dlouho jsem na Godota čekala... A když jsem se dočkala, mé nadšení vyprchalo do ztracena. Neupírám knížce její historickou hodnotu. Chápu, co se jejím příběhem pokoušel Beckett čtenářstvu sdělit. U mě se ale výsledek zkrátka minul účinkem.
Asi jsem od klasika čekala víc, ale je to absurdní drama... takže hra byla zkrátka absurdní. Někteří z ní dokázal vyvodit hlubší myšlenku (viz komentáře níže) a po jejich vysvětlení jsem ochotna s nimi i souhlasit, ale sama jsem ji tam neviděla.
Moje první absurdní drama a po pár stránkách mě to začalo bavit, i když se celou dobu v podstatě nic neděje. Nemusela bych podobné knihy číst pořád, ale bylo to fajn počtení.
Dobré, ale co se absurdního divadla týče, více se mi líbila Plešatá zpěvačka od Ionesca.
Vladimír s Estragonem si mé srdce nezískali. Neupírám Čekání na Godota umělecký vliv a klidně i uznám, že celá tahle absurdní hra má své zvláštní, bezvýchodné kouzlo. Ale jako literární dílo, které by ve mně mělo vyvolat emoce či nějakou intelektuální odezvu, mi to vlastně ale vůbec nic nedalo.
Výborné absurdní drama přibližující společnost bez hlubšího smyslu (což je téma nadčasové a aktuálnější než v době svého vzniku). Drama představuje alegorii čekání na společenskou (politickou) změnu, která stále nepřichází, pro kterou ale lidé nejsou ochotni nic udělat. Byli by raději, pokud by přišla od někoho jiného. Kdo je tedy ten vysněný Godot, který má vše změnit k lepšímu? Je to Pozzo, vládce, který si užívá svého dominantního postavení a který se postupně stává slepým k problémům obyčejných lidí? Nebo je to Lucky, představitel inteligence, který poslušně slouží svým vládcům, jen aby se jim zalíbil, kterého ale nikdo nechce poslouchat a který se nakonec stává neschopným vyjádřit jakoukoli myšlenku či kritiku dosavadní společnosti či navrhnout nějakou změnu? Inteligence se stává němou. Godot tedy zřejmě bude někdo jiný. Nezbývá než čekat dál a krátit si čas bezduchým tlacháním a bezmyšlenkovitou zábavou. Jen žádnou vlastní aktivitu nebo myšlenky. Zítra snad už Godot přijde...
Za mě teda slabší podprůměr. Ke knize jsem si absolutně nenašla cestu a četla je jenom proto, že už jsem ji načala. Ačkoliv se jedná o průkopnické dílo, mě si nezískala a nezaujala mě.
Pro mě je tato hra takový průměr. Neurazí, nenadchne. Přišla mi celkem nudná a ani jednou jsem se u toho nezasmála, ba ani nepousmála a asi mi unikla pointa, ale číst se to dá. Knižní předloha mě nijak moc neoslovila, ale chtěla bych hru někdy zhlédnout v divadle. Četla jsem ji jen proto, že se jedná o četbu k maturitě.
Absurdita nad absurditou... Člověk celý život čeká na něco a pak vlastně zjistí, že nedostane to, co chce.
Kdo je Godot? Je to God (bůh) nebo bota (godillot v překladu ve francouzštině), která někonec Estragonovi přistane na pódiu? Je několik možných výkladů jak si Čekání na Godota vyložit. Ideální k maturitní četbě...
čekání v očekávání někoho a něčeho... ironizující osudovost chudých duchem... v pozadí děje je tajenka... autor ji předkládá k vyluštění
Hra k zamyšlení. Dlouhý hodiny jsem rozebíral, jak to vlastně bylo nebo mohlo být. Na co vlastně čekámě. Neustále na něco čekáme. A není to vlastně jenom o Teď a o tom čekání. Godot je Všechno a přitom vůbec nic. Nikdy ho nepotkáme, ale vždycky nám bude připomínat, že čekáme a že jsme. Možná je Godot i naděje, která se připomíná s chlapce, ale nikdy nepříchází a nikdy neumírá. Možná je něco úplně jinýho. Každý člověk si může odnést něco svýho a v tom je krása týhle hry (nebo knihy).
Pobavilo mě, že nejprve Becketta odmítla většina divadel, později se tato hra stala stěžejním dílem nového divadla.
Godot je všechno, je osud, je naděje, je začátek i konec.
Když jsem tu hru dočetla, říkala jsem si, že vlastně ani za moc nestojí. Pak jsem ale přemýšlela, nebo lépe řečeno, pak to ve mně začalo zrát. Pak jsem postupně začínala odkrývat ty nejjemnější detaily, pak to ve mně zakořenilo a mou mysl "nakazilo" svou pointou... Začínala jsme chápat, jak ohromná to je kniha, jak ohromnou má duši a myšlenku.
Zaručeně to nejlepší absurdní drama, jaké kdy bylo napsáno. V Godotovi je zahrnut celý život, nejde už tedy napsat lepší absurdní drama.
Čekání na Godota je čekání na život.
Miluji absurdní drama, miluji prostor pro fantazii a otevřené konce. Tato knížka má vše, jen občas trochu příliš tajemství
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Čekání na Godota |
| 1996 |  Molloy |
| 1995 | Murphy |
| 1994 | Konec hry |
| 1998 | Nepojmenovatelný |
"A co tady děláme?"
"Čekáme na Godota."
A na co čekáme my? Já jsem zde nalezla mnoho prvků, které mě nějakým způsobem nakoply. Přijde mi, že takových prvků je zde mnoho .. A hodně jsem se u toho nasmála. Občas, tedy spíš často, bych si přála mít takové starosti a tolik času jako Gogo a Didi. Je to tak obyčejné, až je to zapeklité.
Také nacházíte v těch nejobyčejnějších příbězích ty nejlepší myšlenky? Já jo.