Čakanie na Godota přehled
Samuel Beckett
1. svazek edice REPERTOÁR, cenově velmi dostupné knižní řady z pokladnice světového dramatu (zásadní díla, vynikající překlady, čtivé studie, portréty autorů i překladatelů).
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2002 , Drewo a srdOriginální název:
En attendant Godot, 1953
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čakanie na Godota. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (157)
![mirektrubak mirektrubak](https://www.databazeknih.cz/img/users/12_/120437/m_mirektrubak-uo2.png?v=1672727242)
![4.5 z 5 4.5 z 5](img/content/ratings/45.png)
Ačkoli jinde cpu náboženské interpretace do všeho možného i nemožného, Čekání na Godota jsem touto optikou nevnímal. Nejspíš i proto, že moje náboženská zkušenost je právě opačná: dočkal jsem se setkání, které jsem nečekal a na které jsem nečekal. (i když ta podobnost mezi God a Godot, zkušenost mlčení vyšší moci ne nepodobná temným nocím mystiků, odkládané očekávání druhého Kristova příchodu... Hm? ;-)
Hru tak vnímám v obvyklých výkladových rámcích, někde mezi absurdismem a existencialismem. Napětí mezi nutností svobody (Godota je zapotřebí aktivně hledat) a paralýzou plynoucí z vědomí, že bez aktu svobodného rozhodnutí se nepohnu (Godot prostě nepřijde za mnou sám) - to je asi mě nejvíc oslovující výklad. Vyprázdněnost života beze smyslu, bez přítomnosti něčeho, co přesahuje biologický horizont života. A také neschopnost nalézt smysl lidské existence, ba co víc, přímo neschopnost ho začít hledat tam, kde se smysl sám neobjeví. Tragikomická lidská snaha dát smysl sám sobě vedoucí k evidentní bezduchosti a prázdnotě. (Aha, koukám, že se mi sem nakonec ta náboženská interpretace přeci nějak vnutila).
Čekání na Godota nebude patřit mezi mé nejoblíbenější hry. Ale četl jsem se zájmem, k přemýšlení mě vyprovokovala. Navíc se dobře četla, což je myslím také aspekt, který stojí za zmínku: ono to na první pohled vypadá jako by to bylo celé vytvořené generátorem náhodných vět, ale seskládat zdánlivě nesmyslné sekvence tak, aby to čtenáře/diváka udrželo v pozornosti, to nejspíš není vůbec snadné.
Na divadle by to možná působilo ještě lépe, také by možná lépe vynikl rozdíl mezi charakterem obou protagonistů – v textu mi docela splývali.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čakanie na Godota v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 2 220x |
ve Čtenářské výzvě | 110x |
v Doporučených | 81x |
v Mé knihovně | 202x |
v Chystám se číst | 550x |
v Chci si koupit | 115x |
v dalších seznamech | 21x |
Autorovy další knížky
2005 | ![]() |
1996 | ![]() |
1995 | ![]() |
1994 | ![]() |
1998 | ![]() |
Mám jakési nejasné tušení, že jsem do geniality tohoto díla ještě nedospěla. A nebo geniální není? Kdo ví? Každopádně jsem moc ráda, že jsem si Čekání na Godota přečetla a nešla na něj do divadla. To by mé utrpení bylo násobné. Čtyři postavy, plácající jeden přes druhého svá moudra, která moudra ani nejsou. Chovají se k sobě hrozně a plácají se od nikud nikam. Pro sprosté slovo se nejde daleko. Docela mě pobavilo, že když se Estragon a Vladimír vzájemně slovně hrubě uráží, tak nejvyšší nadávka, která tuto výměnu nadávek ukončí je nadávka ty kritiku. V předmluvě se píše, že při uvedení této hry bylo dobrým bontonem ji vidět. Trochu mi to připomíná situaci v povídce Jaroslava Haška Reelní podnik. Dva podnikavci si postavili stan a lákali důvěřivce do stanu na to, co ještě nikdy neviděli. Ve stanu dostane důvěřivec facku a je vykopnut druhou stranou. A co byste čekali. Že ti, kteří dostali facku budou varovat ostatní? Kdepak. Naopak podnik doporučují ostatním, že návštěva opravdu stojí za to. Lidská škodolibost je velká. A tak nějak to vidím i s úspěchem Godota. Sice tomu nerozumím, ale to nikomu říkat nebudu, abych nevypadal jako hlupák a naopak to budu doporučovat. Trochu jako císařovy nové šaty. Pokud se tato hra inscenuje, tak opravdu obdivuji toho, který má roli Luckyho. Naučit se několika stránkový monolog, který nemá hlavu ani patu ... Být hercem, tak bych se děsila chvíle, kdy by přišel umělecký šéf a řekl, budeme inscenovat Čekání na Godota.