Selfies
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393218/mid_selfies-xTU-393218.jpg
4
1384
1384
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Selfies, 2016
více info...
Přidat komentář
Ráda čtu Olsena, ale tohle je jiné. Co mi to spisovatel dělá? - jsem si říkala po pár stránkách. Každá kapitola o něčem jiném. Ale pozor - jednotlivé kapitoly se začaly stékat v řeku příběhů, které začaly spolu souviset a do sebe zapadat. Četla jsem s chutí. Nakonec uznávám - bylo to jiné, ale dobré čtení.
Opět skvělé oddělení Q včele s Carlem a zábavným Asadem. Kniha sleduje několik dějových linek, které se navzájem prolnou a zároveň se odhalí neradostné dětství a samotný život Rose. Napínavé a díky Asadovi i humorné čtení, možná se také někdy dozvíme i o jeho minulosti.
CHCI DALŠÍ DÍL!!!! Jako vždycky, přečteno v každé volné minutě, chodila jsem spát za kuropění, nemůžu se dočkat pokračování!
Tuhle sérii mám opravdu ráda a ne jen pro Asadovy vtipné hlášky :-D. Knihy vždy frčí, pořád se něco děje a postavy dostávájí stále nový prostor pro vývoj, někdy až dost překvapující.
Selfies zapadá do standardu Olsena až na jednu větší drobnost - tento příběh byl fakt mnohovrstevnatý, skoro až překombinovaný. Náhoda propojila další náhodu a stal se z toho případ s velkým P... Hmmm, možná toho bylo až moc.
Přesto celek hodnotím jako slušnou parádičku a těším se na další díl.
Autor opět nezklamal, skvělý příběh a poutavý styl psaní. Rozhodně můžu doporučit. Doufám, že brzy vyjde nějaká další!!
Pro mě asi nejslabší ze série oddělení Q. Ještě, že je tam Asad a jeho velbloudi...
Tak jo, o Rose jsme se toho dost dozvěděli, fajn. Ale co Asad? Pořád tajemnej jako hrad v Karpatech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Můj první Olsen. Asi jsem přece jen měla sáhnout nejdříve po prvním případu. Se vzpomínkou na filmové zpracování prvních dílů jsem se na knížku moc těšila. Asi jsem tak měla moc velká očekávání - brutální vraždu, brutální napětí a strhující rozuzlení. Nic z toho se nestalo. Knihu jsem dočetla, tečka. Drželi mě v příběhu propracované charaktery postav. Zápletka/ zápletky byly ale předvídatelné, nebo naopak přitažené za vlasy, až na vyjímky žádný silný moment překvapení, moc náhod najednou. Autor chtěl možná vyřešit moc případů jednou ranou? Takže váhám, jestli znovu začínat od prvního případu...
I když byl možná děj trošku roztříštěný, knížka se mi líbila. Možná by se dala brát i jako varování před tím, jaká vyrůstá nová generace. S pocitem, že nezáleží na tom něco znát a umět. Hlavně pěkně vypadat a mít dost sledujících na sociálních sítích. Všichni takoví nejsou, samozřejmě. Ale člověka občas překvapí ta míra omezenosti. V textu jako do krajnosti vyhnaný příklad: "S posměchem se setkala, když řekla, že dříve byl svět černobílý. Viděla to přece ve filmu." :))
Tohle se už opět povedlo. Nicméně příliš mnoho případů na jednu knihu. Rose držím palce! - 9/10
Tentokrát zdánlivě roztříštěný příběh se v závěru pospojuje, autor zvolil trochu jiný styl vyprávění, přesto mě dokázal zaujmout..pouze s Rose jsem se nedokázala tentokrát úplně ztotožnit, těch démonů tam bylo zkrátka moc...čtyři poctivé hvězdy
Mám rád knihy od Adlera Olsena. Ani tentokrát nezklamal, i když musím objektivně říct, že některé předchozí díly se mi líbili víc. Navíc miluji jeho humor. No posuďte:
"Leo Andresen jim otevřel se svrchní částí rozpečené houstičky v ruce. Důchodcově ranní pohodě nic nescházelo. V pozadí běželo v televizi Dobré ráno, nadále
s nepodstatnými a zbytečnými pořady o vaření jako hlavním příspěvkem, kávovar předl, manželčiny pantofle plácaly o podlahu a po celém stole ležely rozložené reklamní letáky jako ta největší zábava týdne."
Je to jeden z mých neoblíbenějších autorů a o to víc jsem byl z novinky zklamán. Děj podle mne bez momentu překvapení a nějakého zvratu,(strašně předvídatelné co se stane), jako by to snad ani nepsal Adler Olsen.
Snad se v příštím díle zas dočkáme toho nejlepšího z Q oddělení.
Zase jsem musela krást chvilky, abych knihu dočetla. Nejvíce mne "dorazil" příběh Rose, té holce bych přála v další knize pohodu. Jinak se musím přiznat, že ty "blbky", o kterých tato detektivka je, mi strašně lezly na nervy, ale nečekala jsem takový konec. Těším se na další knihu o Carlu Morckovi a jeho kolezích.
Na krimiromán je to hrozně moc rozvětvené - do počtu postav, množství záhadných úmrtí a vražd, do vztahů mezi hlavními postavami. Autor je perfektní romanopisec, tak se v tom vyžívá. Ale čtenář detektivní literatury tu hledá cosi jednoduššího. Mně to nevadí, pobavil jsem se.
Škoda, že si autor trochu více nepohrál s nesympatickou rodinkou od Doris/ Denis, mělo to zajímavý potenciál... Chtěla jsem vědět víc, byla jsem mrzutá, že to více nerozvinul a spíš se divně přeskakovalo ve vyprávění. Moc věcí najednou...
Naši známí antihrdinové mě opět přilepili ke knize, odtrhl jsem se až na poslední stránce. Ale po přečtení podobný těžko definovatelný pocit jako u Marca: nedokážu říct proč, ale tak nějak to prostě nebylo na pět hvězd.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Za mě :jednoznačně nejslabší kniha.Zbytečně roztříštěný děj složený z několika příběhů měla jsem z toho nepřijemný pocit - jakoby rozbitá váza a její narychlo smetené střepy.Přiznám se ,že jsem přeskakovala děj abych se aspoň nějak prokousala ke konci