Selfies
Jussi Adler-Olsen
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Selfies, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak jo, o Rose jsme se toho dost dozvěděli, fajn. Ale co Asad? Pořád tajemnej jako hrad v Karpatech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Můj první Olsen. Asi jsem přece jen měla sáhnout nejdříve po prvním případu. Se vzpomínkou na filmové zpracování prvních dílů jsem se na knížku moc těšila. Asi jsem tak měla moc velká očekávání - brutální vraždu, brutální napětí a strhující rozuzlení. Nic z toho se nestalo. Knihu jsem dočetla, tečka. Drželi mě v příběhu propracované charaktery postav. Zápletka/ zápletky byly ale předvídatelné, nebo naopak přitažené za vlasy, až na vyjímky žádný silný moment překvapení, moc náhod najednou. Autor chtěl možná vyřešit moc případů jednou ranou? Takže váhám, jestli znovu začínat od prvního případu...
I když byl možná děj trošku roztříštěný, knížka se mi líbila. Možná by se dala brát i jako varování před tím, jaká vyrůstá nová generace. S pocitem, že nezáleží na tom něco znát a umět. Hlavně pěkně vypadat a mít dost sledujících na sociálních sítích. Všichni takoví nejsou, samozřejmě. Ale člověka občas překvapí ta míra omezenosti. V textu jako do krajnosti vyhnaný příklad: "S posměchem se setkala, když řekla, že dříve byl svět černobílý. Viděla to přece ve filmu." :))
Tohle se už opět povedlo. Nicméně příliš mnoho případů na jednu knihu. Rose držím palce! - 9/10
Tentokrát zdánlivě roztříštěný příběh se v závěru pospojuje, autor zvolil trochu jiný styl vyprávění, přesto mě dokázal zaujmout..pouze s Rose jsem se nedokázala tentokrát úplně ztotožnit, těch démonů tam bylo zkrátka moc...čtyři poctivé hvězdy
Mám rád knihy od Adlera Olsena. Ani tentokrát nezklamal, i když musím objektivně říct, že některé předchozí díly se mi líbili víc. Navíc miluji jeho humor. No posuďte:
"Leo Andresen jim otevřel se svrchní částí rozpečené houstičky v ruce. Důchodcově ranní pohodě nic nescházelo. V pozadí běželo v televizi Dobré ráno, nadále
s nepodstatnými a zbytečnými pořady o vaření jako hlavním příspěvkem, kávovar předl, manželčiny pantofle plácaly o podlahu a po celém stole ležely rozložené reklamní letáky jako ta největší zábava týdne."
Je to jeden z mých neoblíbenějších autorů a o to víc jsem byl z novinky zklamán. Děj podle mne bez momentu překvapení a nějakého zvratu,(strašně předvídatelné co se stane), jako by to snad ani nepsal Adler Olsen.
Snad se v příštím díle zas dočkáme toho nejlepšího z Q oddělení.
Zase jsem musela krást chvilky, abych knihu dočetla. Nejvíce mne "dorazil" příběh Rose, té holce bych přála v další knize pohodu. Jinak se musím přiznat, že ty "blbky", o kterých tato detektivka je, mi strašně lezly na nervy, ale nečekala jsem takový konec. Těším se na další knihu o Carlu Morckovi a jeho kolezích.
Na krimiromán je to hrozně moc rozvětvené - do počtu postav, množství záhadných úmrtí a vražd, do vztahů mezi hlavními postavami. Autor je perfektní romanopisec, tak se v tom vyžívá. Ale čtenář detektivní literatury tu hledá cosi jednoduššího. Mně to nevadí, pobavil jsem se.
Škoda, že si autor trochu více nepohrál s nesympatickou rodinkou od Doris/ Denis, mělo to zajímavý potenciál... Chtěla jsem vědět víc, byla jsem mrzutá, že to více nerozvinul a spíš se divně přeskakovalo ve vyprávění. Moc věcí najednou...
Naši známí antihrdinové mě opět přilepili ke knize, odtrhl jsem se až na poslední stránce. Ale po přečtení podobný těžko definovatelný pocit jako u Marca: nedokážu říct proč, ale tak nějak to prostě nebylo na pět hvězd.
Nejdříve jsem si přečetla tady recenze a začala jsem přemýšlet, jestli se do knihy vůbec pustit. Nakonec jsem se překecala, a začala číst. Ze začátku jsem byla trochu zmatená, každá kapitola byl úplně jiný příběh a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykle. Postupně jsem se ale začetla, a začali jednotlivé informace do sebe zapadat víc a víc. Adler Olsen opět nezklamal, i když musím říct, že některé z předchozích dílů se mi líbily víc, ale i přesto pěkný příběh :) už se těším na další díl :)
Smíšené pocity. Kdo nezná vyšetřovatele z minulých knih bude asi zklamán. Jinak pojmutá a nevím jestli to byl šťastný krok.
Opäť pomerne zaujímavá kniha, hm.... I keď trochu odlišná od predchádzajúcich, ale každý prechádza vývojom, že? No, v podstate sa mi páčila a určite sa nebudem brániť, keď niekde natrafím na ďalšie pokračovanie, ale vyhľadávať ani kupovať to nemienim. Bolo by zaujímavé čítať o Asadovi. Hádam sa k tomu Jussi odhodlá...
Tak váhám, mezi tři a čtyři. Neumím asi přesně říct, co se mi nelíbilo, prostě mi tam něco nesedělo. Asi to bylo na mě moc propojené, i když reálný život je jedna velká náhoda, tady jich na mě bylo až moc.
Štítky knihy
dánská literatura severská krimi severská literatura dánské detektivky
Autorovy další knížky
2012 | Vzkaz v láhvi |
2012 | Žena v kleci |
2013 | Složka 64 |
2012 | Zabijáci |
2015 | Nesmírný |
Autor opět nezklamal, skvělý příběh a poutavý styl psaní. Rozhodně můžu doporučit. Doufám, že brzy vyjde nějaká další!!