Selfies
Jussi Adler-Olsen
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Selfies, 2016
více info...
Přidat komentář
Smíšené pocity. Kdo nezná vyšetřovatele z minulých knih bude asi zklamán. Jinak pojmutá a nevím jestli to byl šťastný krok.
Opäť pomerne zaujímavá kniha, hm.... I keď trochu odlišná od predchádzajúcich, ale každý prechádza vývojom, že? No, v podstate sa mi páčila a určite sa nebudem brániť, keď niekde natrafím na ďalšie pokračovanie, ale vyhľadávať ani kupovať to nemienim. Bolo by zaujímavé čítať o Asadovi. Hádam sa k tomu Jussi odhodlá...
Tak váhám, mezi tři a čtyři. Neumím asi přesně říct, co se mi nelíbilo, prostě mi tam něco nesedělo. Asi to bylo na mě moc propojené, i když reálný život je jedna velká náhoda, tady jich na mě bylo až moc.
Přečetl jsem všechny díly o Oddělení Q, ale pořád mi není jasná Asadova skuteční minulost. Myslíte si, že se to někdy dozvíme? Jinak kniha docela dobrá , Adler se čte dobře...
Teda za mne docela zklamání na to , že mi byla doporučena. Na začátku příliš mnoho postav k orientaci vč několika zápletek. Docela jsem se musela nutit, abych knihu dočetla. Neříkám, že byla špatná, ale asi ji jen tak nedoporučím.
Tak tohle bylo selfies akorát tak pro Adler-Olsena. Z této série jsem byla tak nadšená a teď jsem naštvaná. Tohle musel psát snad někdo úplně jiný, 3/4 knihy přemáhání dočíst a zbytek byl chaos. Proč tolik dějových linek? Chvílemi už jsem nevěděla ani jak se jmenuji já, konec to sice trochu napravil, ale celkově bída a utrpení.
P.s. : Koukejte se pane autor v dalším díle pochlapit...;-)
To bylo teda zamotané....ale rozmotalo se, ufff, ještě že tak:-) Ale stejně, Olsen to umí i líp, tak jen za čtyři hvězdy.
Selfies se mi opravdu těžko hodnotí. Těch náhod a propletených vztahů už tam bylo přehnaně a řada věcí byla opravdu dohnána do extrému. Na druhou stranu po Marcovi a Nesmírném se mi Selfies četla mnohem lépe. Možná i díky delší pauze, a protože jsem se na knihu opravdu těšila. Na konci jsem byla opět napnutá jak struna a navíc Asadovy hlášky o velbloudech se nikdy neomrzí. :)
Doufám ale, že v následujících knihách se autor vrátí více ke Carlovi a jeho příběhu.
Tak po pravdě nevím, co si o tomto díle myslet. Rose a její taková temná minulost ? To už asi autor opravdu neví, co vymýšlet. Kde se ztratilo napětí a nemoct přestat číst jako například u Ženy v kleci ?
Mrzí mě to, dočetla jsem, ale docela opravdu zklamání, celkové.
Na mě už trochu moc propojených dějů, trošku překombinované, ale i tak dobré, asi proto, že jsem si hlavní hrdiny oblíbila už z předchozích knih a touto knihou jsem se o nich dozvěděla zase něco víc.
Po delší době jsem se vrátil na oddělení Q. Ke konci knihy jsem měl knedlík v krku a byl v takové tenzi, jako vězeň před propuštěním. Napínavé. Dojemné. Brilantní. Další díl do skládačky osudů...
Ufff, tak tohle byl opravdu boj. Jako naprostá milovnice Adlera-Olsena nechápu, proč tuhle knihu vůbec napsal. První čtyři příběhy oddělení Q jsou pro mě geniální, strhující, s obrovským nábojem. Další dva (Marco a Nesmírný) byly slabší, ale dala jsem jim pořád pět hvězd. U téhle knihy ale nemůžu. Selfies jsou prostě úlet. Shrnula jsem to mamce jako "blábol s naprosto neuvěřitelnou a hloupou pointou", celý děj byl totálně nepravděpodobný, postavy nezajímavé, a to včetně příběhu chuděry Rose... Na mě kniha působí jako zoufalá splácanina, která není ani zajímavá, ani napínavá a bohužel tentokrát ani dobře odvyprávěná.
Hm, hm, hm... Název knížky opravdu otevírá různé možnosti, jak vystavět příběh a moc to tedy neodpovídá tomu, co se skutečně odehrálo. Díl to nebyl ale vůbec špatný. Naopak se událo hodně a ve výsledku to mělo konkrétní výchozí bod. Chápu z toho, že autor možná záměrně postavil tyto příběhy na druhé místo, aby dal prostor Rose a díl od dílu lidštějšímu Carlovi, kterého si prostě nejde zamilovat. Asada netřeba představovat, ale Gordon celkem překvapil. Jen mě tak napadá - co teď budu číst?! :o) Snad bude další pokračování Oddělení Q.
Příběh je tentokrát postaven na ženách. Rose a její špatný psychický stav. Tři mladé dívky , které si myslí, že udělají díru do světa a místo aby pracovali, tak se snaží důmyslně využívat sociální systém a jedna zatrpklá úřednice, která takové " vyžírky " nesnáší čím dál víc až to jednoho dne vygraduje. Je zde spleteno více trestných činů a více pachatelů , ale všechno se nakonec dost dobře propojí a vysvětlí.
Selfíčka v příběhu nehrají tak velkou roli , jak by se dalo očekávat.
Jedna část se věnuje jen dívkám a úřednici . Další velká část Rose. Carl s Asadem se zapojí jen tak nenápadně, za to je více zapojen Gordon.
V knize je hodně postav a hodně mrtvol.
Knížka je lepší než Marco, ale zdaleka se nevyrovná Ženě v kleci ani dalším dílům ze začátku série .
Taková Olsenovská klasika. Selfies nejsou nejlepší knihou série, ale zdaleka ani nejhorší. Kniha mě bavila a dobře se četla, jen snad Rosina minulost mě místy nudila. Nechyběly ani sice již ohraní,ale přesto stále osvěžující Asadovi velbloudi a další vtípky. Za mě spokojenost.
Tahle kniha mě vůbec nechytla za srdce.
Přijde mi dost nepravděpodobné, že by se během pár dní z nudné ženské stal chladnokrevný zabiják. Celkově mě tento námět hrozně nudil.
Příběh s Rose taky nebyl nijak napínavý. Celá kniha jakoby se rozjela až pár stránek před koncem.
"Zpestření" anglickými výrazy bylo směšné a některé pasáže mi přišli jako by byly napsané pro pouze pro filmové plátno.
Upřímně jsem po knize sáhla z důvodu názvu - čekala jsem, že se v ní více bude řešit problematika "selfíček", které jsou nyní velmi módním trendem - a tím získám nový pohled na jejich používání a zneužívání mladými lidmi. To se nestalo. Děj knihy se točil hodně kolem Rose, na druhou stranu se mi líbilo, jak se postupně všechny postavy proplétaly, až byly spojeny v celkový rámec příběhu.
Pospojováno několik detektivních příběhů dohromady, a tudíž více dějových linií, více postav a trochu nápor na čtenářovu orientaci ve smyslu kdo je kdo (to se týká i členů z řad policie a Carlových přátel - přeci jenom od vydání poslední autorovy knihy uplynula poměrně dlouhá doba). Příběh jednoznačně táhnou ženy - potrhlá Rose, trojice mladých dam, které důmyslně vysávají sociální systém, nebo zatrpklá úřednice přicházející s nimi léta do styku. Logiku v jejich činech za každou cenu nehledejte a užijte si slušně napsanou detektivku. Jen těch mrtvol mohlo být opravdu o něco méně! Mírně zaokrouhluji směrem nahoru na 4.
Autorovy další knížky
2012 | Vzkaz v láhvi |
2012 | Žena v kleci |
2013 | Složka 64 |
2012 | Zabijáci |
2015 | Nesmírný |
Nejdříve jsem si přečetla tady recenze a začala jsem přemýšlet, jestli se do knihy vůbec pustit. Nakonec jsem se překecala, a začala číst. Ze začátku jsem byla trochu zmatená, každá kapitola byl úplně jiný příběh a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykle. Postupně jsem se ale začetla, a začali jednotlivé informace do sebe zapadat víc a víc. Adler Olsen opět nezklamal, i když musím říct, že některé z předchozích dílů se mi líbily víc, ale i přesto pěkný příběh :) už se těším na další díl :)