Carrie
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1130/mid_carrie-ena-1130.jpg
4
4242
4242
Děj prvního románu mistra horroru se odehrává mezi americkými teenagery. Hlavní hrdinka je nešťastná, neatraktivní dívka, pronásledovaná svými vrstevníky a tyranizovaná matkou, náboženskou fanatičkou. Carrie v sobě neočekávaně odhaluje paranormální schopnosti a malé, klidné městečko Chamberlain se stává jevištěm děsivých událostí...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2007 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Carrie, 1974
více info...
Přidat komentář
Carrie je jedna z těch knih, do nichž člověk musí dospět. Téměř před 12 lety ve mně King zanechal pocit, že ho nikdy znovu číst nebudu. Carrie jsem četla hrozně dlouho a šíleně mě nebavila. Dnes jsem ji otevřela znovu a doslova ji zhltala za odpoledne. Pohltila mě. Teď už jsem dokázala ocenit Kingovu práci s textem, která mě kdysi jen otravovala. Obávám se, že Carrie to jen začala.
Ať si říká každý kdo chce, co chce, mě je Carrie líto.
Měla "posraný" život už od narození a doteď nechápu potřebu některých jedinců šikanovat takové slabé články.
Každopádně mě mile překvapilo, jak se zde King hned pustil do děje, protože většinou má takové pomalejší rozjezdy a pak to je akce za akcí :D
Každopádně mě se kniha moc líbila :)
Příběh o šikanované dívce, která v sobě objeví telekinezi mě zaujal už svým námětem. Výsledek je silně pohnutý příběh protkaný náboženským fanatismem a naprostou destrukcí, která je pro Stephena Kinga tak typická. Nemůžu říci, že by šlo o nejlepší Kingovku, protože ty skutečné skvosty napsal až později. Rozhodně ale se tomuto románu nedá upřít, že má duši. A že hlavní protagonistku plně chápu v jejím příběhovém směřování. 80%
Carrie je klasická "kingovka", ve které autor plně prokázal své literární nadání a nezaměnitelný styl psaní.
Jako milovníka Stephena Kinga mě jeho první publikované dílo nemohlo minout.
Skvělá kniha, kterou jsem sfoukla za pár večerů. Děj je čtivý a úryvky z knih, novinových a časopisových článků dodávají příběhu na věrohodnosti. Měla jsem pocit jakoby se ta tragédie opravdu stala. Nejvíc crazy na tom je, že jsem měla až takový pocit jako bych to sama prožila.
Samotné Carrie mi byli líto a fandila jsem ji. Její máma byla naprostý magor, ale jako horor to na mně nepůsobilo. S filmem nemohu posoudit protože jsem ještě ani jeden neviděla, ale napravím to.
Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla dát Kingovi po přečtení Řbitova zviřátek, který mě nijak zvlášť nezaujal, ještě šanci. Carrie se mi líbila moc. Bavilo mě, jak autor střídal u popisu děje pohledy vícero postav na věc, díky čemuž jsme se o některé události nejprve dozvěděli jen namátkou, neúplně, pak se vše ale s tím, jak jsme se přesunuli k jiné postavě, pěkně propojilo, doplnilo. Kingovi se výborně dařilo vykreslení jednotlivých postav, člověk s nimi mohl soucítit, fandit jim nebo jimi být naopak úplně zhnusen. Zajímavým, ozvláštňujícím prvkem pak byly také úryvky z "vědecké" literatury, novinové články, závěry z vyšetřovací komise, kterými autor celý text prokládal. Knížku jsem četla s tím, že jsem si dopředu nezjišťovala moc informací a nevěděla, o čem přesně bude, takže jsem se mohla hezky nechat pohlcovat atmosférou, kdy člověk dlouho ví, že přijde něco hrozného, neví ale co to bude, může jen odhadovat a užívat si celý vývoj, zažívat pocity napětí, beznaděje ale i naděje, znechucení, cítit sílu i slabost, až se to v závěru celé uzavře.
Podsaditá, uhrovitá a zesměšňovaná hlavní hrdinka Carrie se pomstí světu. Popis životů obyčejných lidí a jedno malé psycho. Pak lidé doutnali v županech pod el. proudem. Skvělá, mrazivá atmosféra.
Som Kingovou fanúšičkou,ale táto kniha je z môjho pohľadu slabšia,vie to aj lepšie.
Tyhle prvotiny autora měly své klouzlo a ani po letech z nich nic neztrácejí.
Děj mě nezaujal, život Carrie už vůbec ne. Bohužel jsem knihu odložila nedočtenou...
Carrie je první vydaný román S. Kinga, ale ne první, který napsal! Pro mě je Carrie druhou knížkou, kterou jsem od tohoto mistra hororu četla. Je tomu už hodně let. Studovala jsem tehdy v Plzni VŠ a jela jsem si ji vypůjčit na pobočku na Bolevec:-) … Jaké bylo moje překvapení, když jsem o těchto Vánocích objevila pod stromečkem knihu Carrie (first edition, s autogramem z roku mého narození), asi povídat nemusím:-)
Možné drobné SPOILERY??? (a předem se omlouvám za anglické citace)
Je zvláštní, jak odlišně knihu vnímám teď jako dospělejší… Poprvé se mi samozřejmě líbila, ale tím stěžejním, co mě u čtení drželo, byl samotný děj, tedy akce a pak také fakt, že King dokáže mistrně vylíčit situaci, nepotřebuje dlouhý popis, a přesto si dokážu krásně představit scénu, kterou líčí. Dnes jsem čtenářsky vyspělejší (značně se na mě podepsala zkušenost ze čtenářského klubu, který jsem 3 roky vedla:-)) - větší pozornost jsem věnovala samotným postavám, jejich vztahům, okolnostem, pohnutkám, prostředí, atd. Při druhém čtení ve mně vzbudila mnohem větší emoce. Byla jsem fakt naštvaná na její matku. Chápu, že někdo chce své dítě vychovávat po svém a třeba jinak než je „většinovým zvykem“, ale nemělo by být úkolem rodičů připravit své dítě na svět „venku“? A jak by řekla moje babička: „nic se nemá přehánět.“, ale to bychom tu neměli tak skvělou knížku:-D … Co dělá s člověkem fanatická víra:-( … Obdivuju Carrie, že se dokázala postavit matce (I´m sorry momma but I can´t be sorry.“) a na ples šla. Cítila jsem z Carrie obdivuhodnou vnitřní sílu a touhu po normálním životě teenagera, který chodí na střední školu. … Vymanění se z vlivu rodičů, jít si vlastní cestou, dělat vlastní rozhodnutí x matka, i když z mého pohledu šílená, se snaží svým způsobem uchránit dceru před nástrahami vnějšího světa. … Rodiče děti formují (většinou nevědomky) a ony jim pak nastavují zrcadlo – až se někdy zarazím, když pozoruju dceru, jak věrně kopíruje mé zlozvyky. … Děti chtějí, aby se s nimi jednalo jako s dospělými, ale když se jim to hodí, tak jsou přece pořád dětmi. „We were kids.“ (pro mě hodně důležitá věta z knihy). Špatná rozhodnutí děláme přece všichni, otázkou je, jak se k nim postavíme…
Klíčové slovo, které mě při četbě napadalo, bylo MOC. Mít moc nad někým, mít moc ovládat někoho, zranit,… (např. šikana, matka nad dcerou, v partě, ve vztahu), ale i moc něco změnit. Různé nuance moci zakusí mnoho postav, bohužel využívají moc převážně v negativním smyslu. A protipólem byla BEZMOC, kterou jsem při čtení také pocítila.
Na závěr bych ještě chtěla ocenit, jak King v Carrie postupně doplňoval mozaiku příběhu a využíval různé způsoby (výňatky z fiktivních publikací, policejních výslechů, střídavě zaměřená pozornost na různé postavy, atd.) k informování čtenářů. Přečetla jsem od něj určitě přes 20 knížek a s podobným přístupem jsem se v žádné z nich nesetkala. Jsem ráda, že tenkrát Kingova manželka vytáhla rozpracovaný rukopis Carrie z koše a dodala mu odvahy k jeho dokončení:-)
Aha? Tohle je mistr King? Nesoudila bych první přečtenou knihu od autora (k tomu prvotinu), ale když někteří příznivci tohoto spisovatele píši, jak je dílo strhující. Nevím, nevím. Téma zajímavé, ale zpracování mě nenadchlo. Zhlédla jsem i jednu z filmových verzí, ale více s tím nebudu ztrácet čas. Budu Kinga zkoušet dál, protože nerada soudím autory podle jediné knihy.
Na doporučení jsem Carrie přečetl jako první knihu od S. Kinga. A nebyla poslední. I já mohu jen doporučit!
Tak tohle zatím první kniha která mě vůbec nenadchla o Kinga skoda, to i natočená verze je lepší....
Carrie Whiteová se svojí telekinezí se mistrovsky pomstila světu, protože všechny jeho hezký stránky před ní maminka stejně mistrovsky skryla. Je to drsný psycho, sondy do mysli pološílenců a šílenců King umí nepřekonatelně. Tahle knížka je jízda, která se odehraje na malém časovém prostoru kolem maturitního plesu a pro vydechnutí tu není prostor. Jak mi Carrie bylo líto, jejích zklamaných nadějí!
Čtenáře často přitahují příběhy na hraně slušnosti, představivosti, nebo dokonce i zákona. Carrie je exemplární ukázkou. Představte si to největší tabu žen a pak ho spojte s prasácky nehoráznou scénou plnou krve. Tento první silný motiv z knihy příběh sebevědomě odlišil od ostatních týkajících se telekineze, schopnosti pomocí pouhé vůle pohybovat předměty. Ostatní poznámky už byly řečeny v komentářích.
Nevím, všichni knihu chválí, ale mě moc nevzala, ačkoli jinak mám tento typ literatury ráda. Přišla mi prostě dost ujetá, přehnaná, šílená... Když jsem později jen tak náhodně otevřela slavné It, narazila jsem zrovna na ujetou sexuální scénu. Věřím, že na Kingovi něco je, když ho miluje tolik lidí, ale mě po těchto dvou zkušenostech nějak přešla chuť se s ním dále seznamovat :D
Příběh je o dospívající dívce Carrie Whiteové. Carrie žije v Chamberlainu, vychovává ji fanatická nábožensky založená matka, ve škole je šikanovaná spolužáky a celkově nemá vůbec jednoduchý život. Navíc je ale Carrie něčím výjimečná – má telekinetické schopnosti, které nakonec (jako důsledek okolností ovlivňujících její život) pořádně zamávají životem ve městě.
Tak, co bych vám k této knize řekla. Je psaná netypickým způsobem a zpočátku mi trvalo, než jsem se do ní začetla. Příběh vypráví o Carrie a doplňují ho úryvky z novin a knih, kde je popisována celá událost, jež zasáhla Chamberlain. Styl psaní je určitě originální, ale občas trochu matoucí. Příběh se mi líbil, klidně mohl být trochu delší, ale myslím, že i v tomto rozsahu splnil svůj účel. Celá událost byla popsaná dobře, mělo to hlavu a patu a děj zaujme. Vzhledem k tomu, že jsem neviděla film, byl pro mě celý dej knihy překvapením.
Určitě stojí za zmínku, že kniha by sice měla být hororem, ale bát se u ní rozhodně nebudete… Navíc bych řekla, že celkově je to pouze takový lepší průměr. Hezká, ale TOP rozhodně ne. Líbila se mi ovšem podstatně více než Černočerná tma od téhož autora, kterou jsem četla zhruba před půl rokem.
Pokud máte náladu na zajímavou neobjemnou knihu, jež je netypická, je v ní něco nadpřirozeného, ale bát se nebudete, rozhodně si Carrie přečtěte.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno dospívání náboženský fanatismus horory telekineze střední škola dívky paranormální schopnosti Nová Anglie
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Čo sa týka postáv, tak ja ti vám neviem. Samotnej Carrie mi bolo síce ľúto, ale že by mi bola nejak sympatická, tak to povedať nemôžem. Jej matka mi tiež prišla, skôr ako postava, ako karikatúra na náboženských fanatikov. Ostatné postavy ale ušli.
Čo sa mi ale páčilo bol koniec, ktorý pôsobil tak správne zúfalo a depresívne. Dokonca aj tie vsuvky v podobe vyhlásenia komisie a novinových článkov, z ktorých som mal pôvodne obavy, že budú rušivé, ma nakoniec celkom bavili.
Taktiež štylistika je zvláštna, ale tam neviem, či to nebude chyba prekladu.
Celkovo nemôžem povedať, že by šlo o zlú knihu, ale čakal som asi trochu viac.