Čekání na Godota
Samuel Beckett
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392478/bmid_cekani-na-godota-DR2-392478.jpg
4
1286
1286
Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2018 , ArturOriginální název:
En attendant Godot, 1953
více info...
Přidat komentář
Zatím jediný Beckett, co jsem přelouskala. Dojmy byly silné, ale obtížně definovatelné. Všechny pochybnosti ale rozptýlilo divadelní představení, kde všechno zapadlo na správné místo.
Čtenářsky mě to neuráželo, chvílemi jsem se i slušně zasmála, ale do divadla na to asi nepůjdu. Dvě hodiny dadaismu je na mne příliš.
Moc se mi líbilo ... doslova a do písmene vdechnuto ... prostě absurdní :o))))))
Tahle kniha byla absurdní až až. Zdála se mi nudná, bez nápadu, nejspíš jsem si nějak nepochopil. Je to samozřejmě drama, takže by to určitě jinak vypadalo jako představení, proto bych ho rád viděl, abych ho mohl porovnat s knihou.
Všichni stále čekáme na nějakého svého Godota, který nepřichází. Nadčasová věc od nadčasového autora.
Kniha byla velice absurdní až legrační, velice vtipné dialogy. Po čase z toho člověku dokáže hrábnout.
Mám celkem ráda absurdní humor, především ze začátku jsem se smála nahlas. Krize přišla až zhruba v půlce, konverzace s Pozzem a Luckym byla dle mého moc natažená... Jinak ale moc fajn a s absurdním dramatem nekončím!
Odnikud nikam...
Absurdní drama má něco do sebe, ale od knížky očekávám víc, než (zdánlivě?) nesmyslný ráz, který se (byť vtipně) neustále opakuje. A člověk se může dohadovat, jestli je dílo až tak beze smyslu, jak bylo asi původně míněno, ale to je asi vše.
Uznávám, že jakožto hra by mohlo být Čekání na Godota velmi oslovující, knižně mě ale neuchvátilo.
Vtipné scénky, čtivá, možná by to mohlo být srovnatelné s Lakomcem, kdy jsem se taky dost smála. Ale tahle knížka na rozdíl od Lakomce mě donutila použít tu bouli na krku.
"Všichni se rodíme jako cvoci. Některým to zůstane."
Myslím, že hodnotit hry v této podobě často zkresluje, především anti-divadlo. Godot by na mě nezapůsobil dobře, ale hlavně, že na prknech fungoval výborně. Nevadí mi přehnaná nedějovost, ani dětinskost. Koneckonců, kam by se čekající a mrzutý pár měl taky dějově posouvat? Didi a Gogo si na nic nehrají, nemají kam se vyvinout, a přitom dokáží skvěle pobavit. Pro mě tu rozhodně nadčasovost někde vězí...
Historicky to je zásadní dílko. ve své době také asi dokázalo otevřít dosud spící, ale důležitá témata duchovní vyprahlosti západní civilizace. Ale dnes už mi to připadá zrezivělé. Jako ten nejbytostnější zástupce absurdního dramatu dojíždí Godot silně na slabinu tohoto žánru: absenci příběhu a jakékoliv konkrétnosti. Zůstává jen šikovným lyrickým náčrtkem životního pocitu, nic víc z něj nejde a asi ani nemělo jít vymámit.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Čekání na Godota |
| 1996 |  Molloy |
| 1995 | Murphy |
| 1994 | Konec hry |
| 1998 | Nepojmenovatelný |
Čekání na Godota, čekání na naději.