Černé masky

Černé masky
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500520/mid_cerne-masky-WKh-500520.jpg 4 11 11

Groteskní drama, odehrávající se během zámeckého plesu ve středověké Itálii, rozvíjí motiv masky a maskování ve více významových rovinách.

Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: ekniha , Městská knihovna (Praha)
Originální název:

Чёрные маски (Čornyje maski), 1907


více info...

Přidat komentář

Politre
14.04.2024 5 z 5

Strhující drama, které v tvorbě Andrejeva nezaostává za jeho povídkovou tvorbou. Atmosféra jak z Poeovi Masky rudé smrti. Motivy smrti, světla a tmy, masek a dvojnictví, dobra a zla a spousta dalších symbolů naznačující a vybízející k rozklíčování seběhnuvších se událostí. Teď čerstvě po dočtení nemohu tvrdit že jsem pochopil vše, možná by pomohlo opětovné čtení a delší zamyšlení.

Set123
13.08.2022 5 z 5

Jen krátce, drama jsem dočetl podruhé, po roční pauze. A nerozumím mu ani o malilinko víc než poprvé. První interpretace co mě napadla je biblická. Lorenzo jakoby připomínal krále Babylonu, Nabukadnesara, nebo jiného, který (spolu s věží) padl ze svých výšin, jež se měly dosáhnout až k bohu. Mimochodem tudy k původu Satana, coby samostatné entity. Lorenzův příběh jakoby připomínal tuto biblickou postavu. Doporučuji vaší pozornosti starozákonní knihu Izaiáš 14:3-22. Ale při čtení se člověk nemůže zbavit myšlenky, že ono to tak jednoduché asi nebude. Musíte myslet na psychoanalýzu, magické divadlo, symboliku, Poea a jeho Masku rudé smrti… A pak vás napadne, co když je to jenom příběh, který má trochu poděsit a zamotat hlavu? Já nevím…


Ronnie68
28.06.2022 4 z 5

Rozhodně čtivé drama ... První polovina mi připadala taková temnější a zajímavější.... Druhé dějství už bylo takové pomatenější (myslím Lorenzo) .... Motiv masek a dvojníků byl rozhodně zajímavý ...

Set123
31.07.2021 5 z 5

Další e-kniha, která mi ležela v mobilu snad rok, než jsem se k ní dokopal. Inu, dokopal jsem se k ní sám v celkem velkém domě kolem desáté večer. A upřímně? Já jsem se potom, co jsem vylezl ze dveří pokoje do temné chodby nedůvěřivě rozhlížel! Ne snad, že by bylo drama tak strašidelné, to ne, ale při troše dobré atmosféry působí na člověka dosti rušivým dojmem. (Ve smyslu slova disturbing.)

Nejsem si jist jak knihu vyložit. Nikdy jsem literární symboly nezkoumal a ani symbol masek neznám dosti hluboce. A text sám upřímně poznání příliš nepomáhá. Míchají se v něm různé roviny tvořené právě mnou nepochopenou symbolikou. Čtenář do konce příběhu netuší, o čem onen příběh vlastně byl. Byl celý ples pouze Lorenzovou noční můrou, či prvním výtryskem šílenství, které je ke konci knihy plně odhaleno? Jednalo se o příčinu, nebo symptom šílenství? Co onen záhadný motiv dvojího Lorenza?

Další část obsahuje dějový spoiler.

Osobně je mi nejbližší asi interpretace snu člověka nervově velice křehkého a vyrušeného možným odhalením svého původu. I to nám, mimochodem, nakonec vlastně zůstává záhadou. Jednalo se o jakého Lorenzovo hallerovské (Heller? Jak mě to tehdy napadlo? Měl jsem očividně na mysli Hermanna Hesseho.) magické divadlo, cestu k sobě samému, cestu k pravdě? Zmatenou, plnou lží, hadů, pavouků a masek? Byly černé masky symbolem ztráty rozumu? Světlo v temnotách zhaslo a nezbylo z něj nic krom dýmu? Ano, to se mi zdá možné, ale velice, velice nejisté.

Další otázkou mi zůstává, kdo to na konci vlastně přišel? Nejspíše Satan. Ale mohli bychom, stejně jako věrný Ecco, věřit Lorenzovi. Mohl to být Bůh. Encomium moriae!, slyšíme z dálky křičet Erasma Rotterdamského. A kdo jiný, nežli blázni by měli vidět pravdu? Ano, třeba Lorenzo našel pravdu a viděl pravdu, když všude kolem sebe viděl pouze masky. A musel zabít to skryté ze sebe, aby se dostal k Bohu – pravdě.

Spíše nežli o komentář ke knize se jedná o jakési mé interpretační vzplanutí, já vím, ale nic lepšího bych k tomuto dílu asi nevyplodil. Upřímně jsem vždy rád, když se dostanu ke knize, která ve mne vyvolá takové množství otázek a jsem rád, že jsem si toto drama přečetl.

warca
02.04.2021 5 z 5

Mně tato krátká ruská hra připadala čtivá, strhující, fascinující. Pravděpodobně jsem všechny symboly správně nepochopila, ale rozhodně se kniha četla sama. Objevily se pro ruské spisovatele časté motivy masek a dvojnictví.