Černé světlo
Václav Řezáč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236676/bmid_cerne-svetlo-pnk-236676.png
4
169
169
Psychologický román zachycuje hlavního hrdinu, slabošského jedince, zcela zbaveného morálních zábran. Lhaní, intriky, falešnost a snaha ovlivňovat své okolí nemohou vyústit jinak než v konflikty hlavního hrdiny s jeho okolím… Karel Kukla byl již od nejranějších dětských let slabý, neduživý hoch, který hledal své útočiště před okolním světem u své matky, a právě jeho slabost a zdánlivá bezmocnost se stala zdrojem touhy ovládat silné – nenápadně stát v pozadí, zdánlivě do ničeho nezasahovat a zároveň vše řídit.... celý text
Přidat komentář
Uf, to byla síla! Výborná knížka ve vší své obludnosti.
Karel Kukla vypráví svůj životní příběh neduživého hýčkaného jedináčka, kterého příhoda se zabitým potkanem proměnila v člověka zapšklého a až zrůdně nepřejícího nikomu jeho fyzickou zdatnost a sílu, a už vůbec ne úspěch a štěstí. Temnota a zlo se v Karlovi prosazuje pomalu, ale nezadržitelně, a vy sice tušíte, že to nemůže vzít dobrý konec, ale přesto doufáte, že boží mlýny stihnou zasáhnout včas a ti všichni, kteří mu (nic zlého netuše) kříží plány, nedojdou záhuby.
Ta stupňující se tíha mi silně připomínala Havlíčkova Neviditelného - obě jsou o slabochovi, který škodí všem okolo, obě jsou to vynikající díla, která mohu jen doporučit.
Jestli máte rádi bohatý květnatý jazyk, tady si přijdete na své. Jako bonus dostanete spoustu zapomenutých výrazů, přímo roztomilých (např.: "lidový soud hudrmanic a klepen z naší ulice" nebo "zaměstnanci polykají chvatně a kradí své přesnídávky").
---
"Proud věřících vytéká zvolna z chrámových dveří a rozlévá a vytrácí se všemi směry."
---
"Už mají dost toho všeho, co tu dnes prožili, trapnost na ně vystrkuje svůj červený paviánský zadek."
---
"Je v tobě červ, Vidím ho ve tvých očích a vím, že kdybych ti položila ucho na prsa, slyšela bych, jak uhryzává tvé srdce. Červivý člověk nemůže nikoho milovat."
---
"Spokojenost nebo nespokojenost závisí od síly žádosti a splnění."
---
"Řekl bych, že síla silných je zárodkem jejich zkázy. Vidí svůj život jen v rovině své moci a zapomínají skloniti se a naslouchati, co se děje pod ní."
---
Frantík Munzar seděl už druhý rok v první třídě, ale vypadal mezi námi, jako by ji opakoval již počtvrté. (...) Jeho mozek byl dobře utěsněn, i nehrozilo nebezpečí, že by do něho pronikla kdy zhoubná nákaza vědění."
Tak to bylo pro mě obrovské překvapení. Václav Řezáč, kterému se podařilo s Janem Drdou vyházet lidi ze Svazu spisovatelů po komunistickém převratu, který se svým Nástupem se stal literární ikonou stalinismu, tento Václav Řezáč je prostě skvělý spisovatel! Je to podobný případ jako Jarmila Glazarová, která ve 30. letech napsala vrcholná díla české prózy (za všechny Advent), pak byla komunistka a nakonec se omluvila za svá pomýlení. (Mimochodem včera jsem byl u hrobu J. Glazarové a tam si někdo dal práci s nápisem z větví: MRCHA. Ubohost, kterou jsem hned rozmetal.) Ale to už je úděl umělců - do historie se zapíší tím, co dělali pro společnost, v čem se angažovali a když se Olbracht, Řezáč, Glazarová se vrhli na komunismus, zůstanou v něm bez ohledu na to, co dělali před tím - podobně jako Pavel Kohout bude hlavně Chartistou a disidentem. Ale co Kohout psal v období stalinismu zůstává jen jako zajímavost, se kterou se vyrovnal, u Olbrachta, Řezáče nebo Glazarové se už moc neohlížíme na to, co psali před tím. Omlouvám se za odbočku. Ale Řezáčův případ je jiný, než Glazarové - ten se nestihl ani omluvit ani reflektovat, co na konci života dělal, protože uprostřed 50. let zemřel.
Zato jeho kniha černé světlo dokládá, že je to mistr psychologické prózy, srovnatelný s Jaroslavem Havlíčkem. Příběh Karla Kukly, jehož myšlenkový svět je utvářen křivdami a vlastní nedostatečností se stane geniálním manipulátorem. Zařizuje situace tak, aby z nich měl sám největší prospěch a sadisticky se raduje z toho, jak jiní díky těmto manipulacím trpí. Je to svým způsobem jedna velká msta, msta světu, touha ovládat, ale nebýt viděn, a zároveň si dopřávat moc plnými doušky. Situace se postupně zaplétají, komplikují, až musí dojít k rozuzlení a to logickému a nečekanému. Kniha je napsaná krásným jazykem, je velmi čtivá, mnohokrát jsem se nad ní tetelil radostí - ačkoliv je vlastně dost krutá. Když je světlo v člověku černé, nemůže z toho nikdy vyjít nic dobrého. Skvěle!
Nemám čo vytknúť. Kniha z r 1940, ale čo sa príbehu a hlavne psychológie hl. hrdinu týka, je to univerzálny príbeh :)
Čo všetko viedlo k vývoju charakteru od dieťaťa až po dospelého, každá signifikantná udalosť, ktorá keby sa udiala inak, aj jeho osud by vyzeral inak. Pekne poctivo vystavané, zaujímavé až do konca. Aj ja som sa cítila trápne ku koncu, haha
Za mě opravdu působivé dílo. Mám rád negativní až cynické hlavní hrdiny. Stejně tak popisů prostředí takového tónu se mi v knize dostalo bezpočet.
Ač si o Řezáčovi jinak myslím své, tento román se mi zkrátka líbil velmi. Zejména pasáž, kdy hlavní pletichář nalíčí past na pobožnou tetu a účetního nebo část s vylíčením koncertu - geniálně napsané. "Jak bude mladý virtuos přijat tím netykavčitým pražským obecenstvem, jemuž pro jistotu spílá už raději předem.... Několik lidí tu a tam zatleská. Není v tom nepřátelství nebo lhostejnost, jen trochu upjatosti kolektiva, které chce proklamovat svou vzácnost a oznámit napřed, že na ně si jen tak někdo s něčím nepřijde!" :)
Surové, děsivé, reálné a perfektně vystavěné. Chápu, že si dal pseudonym Řezáč, protože jméno Voňavka by k tomuhle dílu fakt nesedělo :D počáteční scéna s krysou ve mně bude rezonovat už navždy a upřímně se nedivím, že hlavního hrdinu tolik poznamenala...
závěr sice trochu moc literární, ale vyprávění svižné, bez vedlejších odboček, přečetl jsem za jeden večer na jediný zátah
Černé světlo je nejlepší román, který Václav Řezáč napsal. Malý neduživý člověk touží po moci.Nepřipomíná vám to někoho?
Prima kniha, kde autor popisuje manipulaci slabšího hrdiny, který jde za svým cílem nebo snem přes,, mrtvoly" i když je to trochu silné slovo. Hrdina využívá všeho možného od slabých stránek až po informaci o dotyčném člověku. Tady platí ovšem jedno české přísloví ,, Tak dlouho se chodí se džbánem do lesa, až se ucho utrhne.
Velice dobře napsaný psychologický román. Jak se z drobnėho chlapce stane neuvěřitelný manipulátor, který se vyžívá ve zlém pokořování druhých, kolik tomu napomohla výchova či šikana v dětství ...Určitě patří k nejlepším dílům autora.
Kdo ještě čte Řezáče poté, co se tak zkompromitoval svými budovatelskými romány? Já. Seděla jsem u babičky na půdě a prohrabávala se tam knihami, které jsem měla roztřídit. Zdálo se to býti hračkou. Než jsem jen tak letmo nakoukla do jedné knihy. Ten samý den jsem ji dokončila, na rozdíl od úklidu těch knih.
Karel Kukla je poznamenán svým ne zrovna šťastným dětstvím, zvláště pak jednou epizodou, která ho už ovlivní na celý život - je svědkem, jak lidé pronásledují na dvoře potkana. Posléze ho zabijí a jeden z nich zamává mrtvým potkanem chlapci před obličejem. Karel se z toho zhroutí a po zbytek života v sobě nosí hrůzu před fyzickou silou. Snaží se tuhle slabinu skrývat podvody, intrikami, lhaním. Jeho život se smrskne na to, aby se mstil za své komplexy z mládí, což vede k tomu, že ubližuje všem ve svém okolí.
Dobře napsaný psychologický román, je vám po něm tak, že rádi sáhnete i po Padesátce, kde ten Christián dopadl přece jen o trochu lépe.
Dobrý psychologický román napsaný v době, kdy tento autor ještě psal podle vlastního uvážení a ne pod tlakem vládnoucí ideologie.
Jsem nadšena, dostalo se mi výborně napsaného psychologického románu. Při čtení a i dlouho po dočtení nad vším přemýšlím a kladu si otázky. Červivý člověk Karel je duševní mrzák s kterým nemám slitování, nebo je to chudák k politování? Jak se asi musí žít člověku, který udělá špínu ze všeho, čeho se dotkne? Je jenom jeden viník?
Spisovatele si řadím k oblíbeným a těším se, jak se v brzké době seznámím s další jeho knižní tvorbou.
Vyborny psychologicky roman.Autor umi mistrne popsat nitro cloveka,ktery parazituje na ostatnich a snad neumi byt v zivote zadnym zpusobem stastny a stesti nepreje ani druhym.Vnorite se do starych zaprasenych ulicek Prahy, kterymi budete diky autorovi kracet lehce a okouzlene.Doporucuju vsemi deseti
Kniha se čte dobře, Karlík Kukla zničil svůj život a život lidí kolem sebe. Lhář, intrikán , manipulátor, měl se dát na politiku, tam by uspěl. Dávám 4 hvězdy, z důvodu že tyto lidi nemá ráda a ačkoliv se kniha četla dobře, přepadl mne smutek.
Dlouho jsem přemýšlela, zda-li si tuto knihu přečíst, ale nakonec mi to nedalo. Teď jsem ráda, že jsem to udělala. Jedná se o psychologický román, který Vás stáhne a budete hltat stránku po stránce, protože Vás tak strašně moc zajímá, jak hlavní hrdina dopadne. Karel, jakožto hlavní hrdina, vypravěč, je šílený slaboch, ubožák a manipulátor, Zprvu mi ho bylo líto, ale postupem času Vás přesvědčí o tom, že lítost určitě není na místě. Rozhodně tuto knihu doporučuji, ale chápu, že tenhle druh psychologických románů není pro každého... trochu depka :). Přidávám jí mezi své oblíbené knihy. Podobným žánrem mi přišla Vlčí Jáma od Glazarové- což je taky skvělé!!! :)
Rozhodně to není žádná oddychová četba, i když knížka není dlouhá a čte se celkem lehce, hrozí tu jisté nebezpečí, že vás konec značně zdeprimuje. Nevadí mi špatné konce, ale tenhle byl tak pesimistický - jako ostatně celá kniha. Ovšem psychologický rozbor to byl úžasný, rozhodně doporučuji, vážně to stojí za přečtení.
Tato kniha mě zasáhla především při prvním čtení, v období dospívání. Dnes už méně. Ale stejně bych ji doporučila, především pro ten správný věk, ve kterém přišla i ke mně, a kdy jsem se dokázala na určité úrovni s hlavním hrdinou ztotožnit. Dnes už mi mírně unikají ty pocity, které ve mně vyvolával, ale vím, že to bylo trefné a rozhodně ne pobuřující. Nebo spíše pobuřující z té druhé strany. Z té, z níž svět ubližuje lidem a dělá z nich "svině", protože vše má svou příčinu.
Štítky knihy
intriky psychologické romány manipulace (psychologie) lhaní, lži manipulátoři české romány
Autorovy další knížky
| 1968 |  Poplach v Kovářské uličce |
| 1940 |  Černé světlo |
| 1951 | Nástup |
| 1934 | Kluci, hurá za ním! |
| 1942 | Svědek |
Velmi vydařený psychologický román a jako bonus - krásná čeština :-) S hlavním hrdinou zpočátku sympatizujete, ale nešťastná událost s honbou na potkana v něm zanechá hluboké neléčené trauma, které promění jeho osobnost. Postupně se z něj stává bezcitný psychopat, který si jde za svým bez ohledu na ostatní. Konec zanechá ve čtenáři hořkou tečku za celým vyprávěním. Kniha, která rozhodně stojí za přečtení, kdo hledá napětí a rychlé spády v ději, pro něj kniha nebude, ale kdo má rád kvalitní psychologické romány, ten ať si knihu přečte ;-)