Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259128/bmid_cernobily-svet-ibG-259128.jpg
5
2503
2503
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.Ukázka z textu„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“ „Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla? „Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“ „Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě. „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“ Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla. „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“ „Já teď zrovna nepotřebuju.“ Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“ „No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The help , 2009
více info...
Přidat komentář
Velmi dobře napsaná kniha o světě "bílých" a "černých",
zajímavé, poučné, drsné i vtipné. Velmi hezký zážitek.
Úžasná, čtivá kniha. Chvíli mi ze začátku trvalo, než mě úplně pohltila. Fandila jsem postavám služebných. Některé další postavy bych okamžitě propleskla, aby se probraly. Lidé jsou různí, mají různé chování a tak věřím, že nic není nemožné a že to tak i mohlo být. Ikdyž vím, že to byla z části fikce. Kniha také vede k zamyšlení a k uvědomění, že se máme vlastně dobře a přesto si stěžujeme. Nechtěla bych žít v té době a být hospodyně, ikdyž ta rodinná komunita a soudržnost? To už je spíše výjimka, že je někdo takhle semknutý. To je těžká otázka a stejně se neshodneme, kdo byl dobrý a kdo špatný. Každý to vnímá jinak. Kniha mě zasáhla
Dokonalé dílo, které člověk nečte ani trochu z povinnosti, naopak, potěší vás i v tramvaji plné lidí. Všechny tři vypravěčky si okamžitě zamilujete. Příběh rozhodně není prvoplánový a nic vám nevnucuje, filmová obdoba je mnohem lepší než kupříkladu novější Skrytá čísla, která nudí a na rozdíl od Černobílého světa vyprávějí černobíle.
Kniha mě strhla a fandila jsem Skeeter, Aibileen i Minny od začátku do konce! Rozhodně knihu nevnímám jako nějak černobíle narýsovanou, tedy že by všichni bílí byli (mimo Skeeter) vykresleni jen v tom duchu, že ženy jsou husičky a páni sobečtí vládci, a všichni černí jen v dobrém. Ostatně co Leroy Jackson nebo pan Foote? Rasismus se tu prolíná celým příběhem a je krásně vidět, jak ovlivnil obě strany - většina bílých se černých štítí a většina černých za to ty bílé nenávidí a opovrhuje jimi. A co by se taky jiného dalo čekat?
Jako velké plus knihy hodnotím, že autorka do příběhu zakomponovala i odkazy na skutečné události - poctivě jsem si je dohledávala a až na jednu (kterou jsem nenašla), k nim skutečně došlo, z čehož mě dost mrazilo... A to nepočítám JFK...
Knihou jsem byla docela nadšená, proto si řadím i film podle ní natočený mezi ty, co musím brzy shlédnout!
Krásná a čtivá kniha z prostředí 60. let v Americe, kde byla hodně aktuální rasová otázka. Je zde poukazováno na to, že svět není jen černobílý.
Knížka se mi celkem líbila,ale byla jsem trochu zklamaná stylizovaným popisem některých událostí rodin jejich zaměstnavatelů j´´a okrajově jako přívažek připojena otázka rasismu.Čekala jsem trochu více!
Kniha se symbolicky výstižným názvem...autorka nenechá nikoho tápat, co má cítit, na které straně stojí dobro a kde zlo.
Téma rasismu a segregace je závažné, doba zasazení románu překvapivě ne tak vzdálená...ale zde se hraje převážně v takové nějaké intrikářsky salónní podobě a spolu s přílišným schematismem postav to z knihy dělá lehčí, příjemné oddechové čtivo spíše pro ženy.
Velmi čtivá kniha. Neobvyklé a moc zajímavé pojetí tématu rasové diskriminace. Pravda, opravdu je to moc černo-bílé, ale vůbec mi to nevadilo. Líbil se mi i ne úplně uzavřený konec knihy. Hned po jejím přečtení jsem se podívala i na film The help a můžu ho také vřele doporučit.
Je to úžasná kniha, ze které se tají dech. Po jedné třetině přečtená jedním dechem.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla od první stránky a vracela jsem se k ní každý volný okamžik. Zajímavé téma, které člověka přenese na jih Spojených Států 60.let. Díky stylu psaní jsem se chvíli cítila jako bílá panička a hned zas jako černá hospodyně, čtení jsem si opravdu užila.
Na začátku jsem z knihy byla velmi zklamaná - asi tak do strany 70, ke které jsem se propracovávala celých 5 dní, protože mě to vlastně moc nebavilo. Příběh mě moc nevtáhl, stylisticky mi to přišlo velmi průměrné a postavy velmi černo-bílé. Rozčilovalo mě to a nechápala jsem tak vysoké hodnocení zde na DK. Téma otrokyň, služebných atd. mě vždy fascinovalo a zajímalo, hltala jsem třeba seriál Panství Downton právě kvůli tomuto tématu. Na prvních pár desítkách stran mi ale tato kniha přišla spíše hlavně o týrání dětí, a to bílými paničkami. Vypadalo to, že bílá žena nikdy, ale opravdu nikdy nepohladí své dítě, to dítě jí nezajímá, nezaujme, ona ho vždy zcela přehlíží, jen jí překáží, obtěžuje, rozčiluje, nemá pro něj žádnou něhu, obejmutí, nic a nikdy. Skoro jsem na začátku měla dojem, že je kniha rasistická - vůči bílým - prostě bílé ženy své děti nemilují, ty černé ano, a to i ty cizí. Vše mi v knize přišlo ploché, předvídatelné, charaktery šablonovité - černí dobří, bílí nikoliv. Také mi to přišlo tak nějak strašně moc "ženské", a to v rovině, která mě iritovala. No ale pak se to postupně měnilo, a tak od strany 130 se moje vjemy změnily a kniha se mi začala dost líbit. Přestala jsem mít pocit černobílosti, ba naopak, charaktery se prohloubily a získaly na uvěřitelnosti, příběh dostal spád a napětí. Začalo mi připadat neuvěřitelné, kolik se toho odvyprávělo třeba už po těch pouhých 130 stranách. Příběh ve čtečce měl cca 390 stran a ve srovnání s jinými knihami podobného rozsahu jsem měla dojem, že se toho zde stihlo odvyprávět opravdu hodně, a to o velkém množství postav, přitom vše dost podrobně a do hloubky. Styl vyprávění jsem nakonec velmi ocenila - jak strukturu příběhu, vyprávění střídavě třemi postavami, tak po jazykové stránce. K mnoha postavám jsem získala vztah a měla jsem po dočtení knihy dojem, že jsem toho s nimi hodně prožila. Jestli to vše vskutku odpovídá dobovým reáliím (což nedokážu úplně posoudit), tak pak to člověku dá opravdu skvělou, hutnou a prokreslenou ochutnávku atmosféry začátku 60.let ve státě Misissipy - fungování společnosti, vztahů, manželství, politická situace, rasové otázky, fungování domácností... Jediné, co mě pak na knize mrzelo, byl v určitých momentech pocit poplatnosti naší době - skutečně měly černošky, na rozdíl od bílých, v letech 1941-1947(!), onen pokrokový pohled na homosexualitu (a ještě k tomu u dětí) , jak je nám v knize při vzpomínání jedné černošky předkládáno? A opravdu černošky v 60.letech tak moc vevnitř trpěly pokaždé, když bílá panička plácla (jedenkrát) své dítě přes zadeček? No nevím - tady bych spíše řekla, že autorka možná chtěla potěšit dnešní ideology. Za toto a za ten začátek hvězdička dolu. Jinak super kniha.
Hezky napsaný příběh, téma v určité podobě aktuální vždy a všude. Taková pohádka trošku.
Akorát jsem udělala chybu, že jsem asi ve 2/3 knihy zhlédla film. A pak už moje představy o postavách, o jejich vzhledu, o jejich gestech, o jejich příbytcích dle popisu autorky vzaly za své. A dokonce se mi i hůř knížka dočítala.
Ale obojí - kniha i film stojí za to.
Výborná a čtivá kniha. Kdo má rád např. knihu Poslední kabriolet od A. Myrera , doporučuji si přečíst Černobílý svět. Také tak svižně a poutavě napsané.
Počátek šedesátých let ve státě Mississippi. Obsah nebudu vyprávět, ale počtení je skvělé.
Zajímavé téma, neotřelá forma, kdy je příběh vyprávěn třemi osobami, příjemný a čtivý styl. Kniha nabízí na můj vkus až moc černobílý pohled na černobílou tematiku - všechny černé hospodyně v knize jsou ty kladné a utiskované, kdežto bílé paničky jsou až na výjimky zpovykané, hloupé či zlé. Zklamalo mě, že z knihy víc nedýchla myšlenka, že vše je o jednotlivých lidech, nežli o barvě pleti - tohle bych očekávala jako hlavní poselství takové knihy, ale vyzněla jinak. Nejvíce sympatických emocí ve mně vzbudila postava Celie, dívce Skeeter jsem fandila v jejím dozrávání a soucit, včetně pochopení ve mně vzbudila postava její nemocné matky.
Opravdu skvělá kniha, kterou jsem četla jedním dechem. Příběhy všech postav mě neskutečně bavily a vtáhly do děje. Paní Hilly jsem neměla ráda od začátku, paní Skeeter jsem litovala, ale také jsem jí neskutečně fandila a měla z ní ve finále radost. A Ajbííí s Minny, tak ty jsem milovala a to vlastně mluví samo za sebe...5 hvězd je za mě málo :)
Jedna z těch, od kterých se nelze odtrhnout. Fandila jsem každou buňkou svýho těla, byla jsem trochu zklamaná snad jen lehce vlažným happy-endem, ale i tak - pecka!
Muž už se těšil, až ji konečně dočtu, nebyla se mnou moc řeč, jak jsem ji hltala...
Vynikající knížka, krásně se četla, bylo zajímavé sledovat vývoj názorů a postojů hlavních hrdinek.
Nevím jestli je to ted - svět lepší a ponižované černé otrokyně, jen nenahradila mexičanka, ukrajinka atd jen jsou sice svobodné, ale mnohdy mají ještě horší podmínky a možnosti:(
Každopádně přesto má smysl takové příběhy vyprávět.
Téma silné, ale doporučuji spíš film, protože zpracování knihy je slabší.
Štítky knihy
děti ženy zfilmováno USA (Spojené státy americké) černoši rasismus Mississippi diskriminace služky, služebné hospodyně
Povedená kniha, při které mrazí a zároveň velmi pobaví. Postavení ženy, černé i bílé, její běžný život, problémy a starosti, ve společnosti 60.let v USA. Doporučuji k přečtení, příběh vtáhne.