Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259128/bmid_cernobily-svet-ibG-259128.jpg
5
2560
2560
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.Ukázka z textu„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“ „Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla? „Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“ „Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě. „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“ Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla. „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“ „Já teď zrovna nepotřebuju.“ Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“ „No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Docela mě děsil fakt, že takhle to asi opravdu bylo. Je hrozné, jak se někteří lidí dokáží chovat k druhým jen proto, že mají jinou barvu kůže. Na druhou stranu je většina vyprávění moc pěkná a místy i vtipná.
"Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala."
Kontroverzní kniha, která, určitě na americkém Jihu, vzbudila mnoho ohlasů. Pravdivá. Přímá a nekonvenční. Líbí se mi právě pro tu neokoukanost a citlivost, s jakou je napsaná. Vyprávění černých hospodyň je plné skrývaných pocitů. Těch, které nemohly vyslovit nahlas. Kniha tak dobře popisuje dobu rasové segregace, až máte pocit, že příběh prožíváte s bílými paničkami a jejich hospodyněmi...
Vynikající kniha, která člověku nedovolí ji odložit - je to napsáno čtivě, poutavě a dodává to člověku myšlenky, které by si měl každý položit a zodpovědět. Líbí se mi, že je založena na částečně skutečných příbězích, a dokážu si velice dobře představit, že takhle a i mnohem hůř se k sobě lidé chovali v době rasové segregace.
Nedá mi to a musím okomentovat, protože i přes "čtivý" příběh ve mně nějak doutná pocit, že asi to tak všechno růžový nebylo - myslím, všechny ty chápající a správně pečující černé hospodyně, které byly vzdělané, sečtělé, uvědomělé, a naproti tomu všechny ty bílé paničky, do jedné naivní husičky, které jim ubližovaly. No nevím, nějak to vyznělo moc jednostranně a to se mi nechce věřit. I tak dávám plný počet bodů. Je to vcelku podařená autorčina prvotina
Knihu jsem přečetla v podstatě (v mezích předvánočních možností) na jeden zátah - na jednu stranu popis praktické společenské totality, ovšem podané s velkou přesvědčivostí a i se slušnou porcí kořenícího humoru. Celek je perfektní příběh; doufám, že autorka nezůstane jen u této své prvotiny.
Kniha se četla velmi dobře. Líbila se mi, dokázala jsem se do ní začíst a číst ji až do rána. Byla zajímavá a svým způsobem originální. Líbilo se mi také zpracování - členění na vyprávění Skeeter, Aibileen a Minny. Kniha mě skutečně zaujala a vřele doporučuji její přečtení.
Úžasná kniha, moc hezky se četla, hrdinky jsem si absolutně zamilovala, na konci, když se Aibileen loučila, ukápla mi nejedna slza...nechci víc přibližovat děj....absurdní na celém příběhu a celkové situaci té doby bylo, že "bílé" ženy nenáviděly černošky, ale paradoxně si je velmi připouštěly do svého života, tj. nechaly je vstoupit do svého soukromí (jako hospodyním) a svěřovaly jim to nejcennější - své děti - aby je tyto "hrozné" černošky vychovávaly....blázinec. Doporučuji k přečtení, ideální kniha i jako dárek k Vánocům.
jsou dva druhy vypravěčů - jeden vypráví vtip a vy se hned smějete a u druhého trnete, zda vyčíhnete, kdy se smát .... a tato kniha, tato spisovatelka je první případ jak začnete číst, tak se nedá odtrhnout - doporučuji
Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Jsem knihovník a když někdo bloumá po knihovně a neví, co by si přečetl, Černobílý svět je knížka, kterou doporučím mezi prvními a ještě nikdo nebyl zklamaný.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Nejen pro zvláštní styl, jakým je psaná, ale i pro odvahu pisatelky, která si dovolila psát o něčem, " o čem se přece nemluví ". A protože spisovatelka je sama Jižanka, obdivuji její odvahu o to víc.
Jsem MHD čtenář, doma nečtu.
První kniha, kterou jsem po x-letech četla večer u lampičky. Po dlouhé době kniha, u které mi bylo líto přestat číst, protože jsem dojela na zastávku. Kniha, která pozmění úhel pohledu.
Kdysi dávno jsem viděla film...vlastně kousek filmu, který se mi líbil. Zapomněla jsem.
Nedávno jsem šla do Knih, slídila jsem od horních pater po ty nejspodnější, od kouta do kouta a náš skvělý prodavač /chodím tam pravidlně/ mi doporučil tenhle skvost.
Nemám to jak popsat, nevím co k tomu mám říct, snad jen: "Čtěte! Tato kniha si zaslouží být čtená, protože příběhy, které obsahuje jsou staré jako lidstvo samo - plné předsudů a pýchy, lásky, nenávisti, slz a smíchu."
Knížku jsem četla na základě doporučení a velmi vysokého hodnocení. Velmi silný příběh plný emocí, lásky, důstojnosti, arogance a závisti. Až někdy mrazí, co si museli lidé s černou pletí nechat líbit, jen aby uživili svou rodinu.
.....vychováváte je a ony Vás milují, a pak je sledujete jak vyrůstají až Vás v dospělosti nenávidí - protože jsme černí......
Velmi věrohodný a živý obraz, z něhož na Vás přímo dýchne atmosféra nedávných problémů společnosti.
Autorka se nepostavila ani na jednu stranu, a to knížce propůjčuje ještě větší kouzlo. Nebere příběh do svých rukou, spíš nechává postavy, aby samy vyprávěly své zkušenosti, nepodstrkuje Vám názory, jen ukazuje na skutečnosti, jež by nejraději někteří zamlčeli. Jenže minulost se s námi táhne i do dnešních dob. Možná právě proto se nedaří vymýtit xenofobii a rasismus, neboť na nás stále ulpívá skvrna. Jen doufám, že se nedostaneme do takového bodu, abychom si přivodili další rasovou segregaci...
Velké plus je jazyk, jímž autorka píše. Kapitoly jsou vyprávěné z pohledu několika osob, a ona dokázala jejich mluvu a myšlení rozlišit natolik, že si je okamžitě oblíbíte a spojíte s jejich povahovými rysy. Aibileen, Minny i Skeeter, všechny se snaží najít své místo v černobílém světě, který je však paradoxně plný stínů.
Upřímná, srdcem psaná záležitost.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o lidský charakter.
Krásná kniha,hned jsem si oblíbila moudrou Aibileen,hubatou Minny a odvážnou Paní Skeeter a vůbec není důležité,jakou barvu pleti mají.Podstatné jsou jejich charaktery a jejich činy.Tento příběh byl napsán srdcem a za srdce vás také chytí!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) rasová diskriminace společenské romány historické romány postavení ženy ve společnosti americké romány rasová segregace
Knížka byla poměrně zajímavá. To i z důvodu, že není tak dávno, kdy černé hospodyně byly nedílnou součástí většiny bohatších amerických rodin. Nemůžu ale říct, že by mě knížka až tak chytla. Postavám hospodyň (Aibileen, Minny) jsem tak nějak nevěřil, ačkoli Aibileen mi byla vcelku sympatická. A spíš než náklonnost k černým hospodyním ve mě knížka vyvolala odpor k postavám bílých paniček. Tedy mimo Skeeter. U ní bylo zajímavé sledovat, jak se pro ni mění důvody, proč knihu psát a jak se na hospodyně postupně dívá jinak. Každopádně, kniha nezklamala, ale asi už nebudu mít potřebu číst ji znovu.