Černočerná tma
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507745/bmid_cernocerna-tma-nxv-507745.jpg
4
1668
1668
Povídky a novely série
< 12. díl >
Bezpečí známého prostředí a každodenního života může být pouhá iluze. Člověk si nejenže nemůže být jistý, zda opravdu zná své nejbližší, ale ani sám sebe. V povídce Dobré manželství žena zjistí, že žije s masovým vrahem. Znásilněná spisovatelka detektivních románů v povídce Velký řidič nepochybně nevěděla, že dokáže své teoretické znalosti o vraždách převést do praxe. Farmář z úvodního příběhu 1922 chtěl pouze dál nerušeně hospodařit na svém pozemku. Ani v Prodlužování času, kde zdeptaný muž uzavře velmi podivnou smlouvu s velmi zvláštním obchodníkem, nakonec překvapivě není hlavním nositelem zla ďábel.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2023 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Full Dark, No Stars, 2010
více info...
Přidat komentář
Skvělá sbírka povídek, jsem nadšená! Jeden příběh temnější než druhý, znepokojivá kombinace hrůzy a všednosti. Povídky 1922, Velký řidič a Dobré manželství mě naprosto dostaly, akorát Prodlužování času mi přišlo zbytečně krátké a tak nějak nedořešené.
Černočerná tma a Čtyři roční doby jsou nejlepší sbírky povídek, které jsem od Kinga zatím četla, vřele doporučuji!
„Jsem přesvědčený, že v každém z nás se skrývá cizinec..."
Tohle byla moje druhá kniha od Kinga. K první (To) jsem se musela několikrát vracet, než jsem jí opravdu přečetla, ale přisuzuju to stylu, jakým knihy píše.
Povídky mě neskutečně pohltily a musím říct, že jsem se až styděla, že zanedbávám práci na úkor knihy, ale nedala se odložit.
Bohužel - pro mé knihomolské já spíše bohudík - na mě v knihovně čeká ještě jeden kousek a to Řbitov zvířátek.
Můžu jedině doporučit k přečtení. Sama jsem se zamyslela, co bych udělala a jestli znám člověka se kterým žiju tak dobře, jak si myslím.
Velmi působivé povídky s náhledem do temných zákoutí lidské duše a lehkosti, jež stačí, aby se člověk do těchto zákoutí vydal (ačkoli Prodlužování času je trochu slabší). Knihu jsem dostal k Vánocům, a přestože si lze jen těžko představit méně Vánoční knihu, jsem si jistý, že ji z hlavy hned tak nedostanu.
Skvělé povídky. Napínavé a mající v sobě téma, nad kterým se přemýšlí dlouho po přečtení.
Celkově hodnotím knihu povídek jako velice dobrou. Místy jsou popisy hodně drsné a syrové, což přiznává v doslovu i sám King.
Za nejpovedenější považuji povídku Velký řidič.
Jedná z nejlepších povídkových knih. Povídky byly místy pořádně brutální, šokující a napínavé. Přesně jak jsem u Kinga zvyklá. Velký řidič mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Mrazí mě z toho, co má pan spisovatel v hlavě a na hrotu pera...
Poslední rok jsem Kingovi docela podlehl a přečetl několik knih. Toto byly moje první povídky. Rozhodně nezklamaly. Velmi záživné a napínavé. Často člověk i cítil, jak autor musel naprosto přesně vystihnout některé pocity postav (např. u Velkého řidiče). Nejslabší za mě asi Prodlužování času. Zajímavá myšlenka, nečetlo se špatně, ale přišlo mi to jako by nevytěžený potenciál. Dobré manželství za mě asi nejlepší.
Když sáhnu po jakékoliv knize Kinga, tak vím, že nebudu zklamaná. Nicméně, jeho povídky jsou prostě něco neskutečného.
U všech čtyřech povídek jsem měla husí kůži, každá byla dokonalá a strašidelná jiným způsobem, řekla bych, že každá svým způsobem popisuje temné zákoutí lidské mysli či povah.
Moje nejoblíbenější? Nedokážu přesně určit, která z nich mě dostala nejvíce, jelikož každá mi nahnala strach jiným způsobem, Touha po majetku, ten pocit "co z toho budu mít já" a potřeba zadostiučinění. Vypůjčení si času od někoho jiného. Fakt, že s někým žijete takovou dobu a vlastně ho ani neznáte.
Za mě nejlepší povídková kniha od Kinga. Četla jsem ji už několikrát a určitě si ji někdy přečtu znovu.
Prakticky všechny čtyři povídky začaly výborně a tím napětím dokázaly pořádně vtáhnout do děje. Jenže bohužel, na můj vkus si tu vysokou laťku udržely až do konce jen příběhy dva, a to ještě stěží. Což je hrozná škoda vzhledem k těm prvním stránkám těch dalších dvou povídek. Jsem ale jinak rád za takovou tu reálnou hrozbu v této knize, že se to opravdu (bohužel) může stát. Můj osobní vítěz je ta poslední o manželství, ale kdyby vypadala poslední třetina jinak, byl by to jednoznačně Velký řidič.
1922 byla strašně brutální i na mě. Vím stoprocentně, že ten hnus si už nikdy nechci přečíst znova. Zbytek knížky byl ten King jak ho známe a máme rádi :-)
Všechny čtyři stály za to. Klasický King, kvalita zde zaručena. Morbidní je každá, ale kupodivu mi nejzajímavější přišla Fair Extensions, taková se špetkou Gaimana.
Miluju ty povídky sice první mě moc nezaujala ale zbytek už byl super napínavé az do konce doporučuju♥️
Dodnes mě z téhle sbírky povídek mrazí.
Nejsilnější zážitek je jednoznačně povídka 1922.
Povídky mě moc bavily. Přečtené na jeden zátah, mohu doporučit.
Hodnocení: 5/5*
Tahle sbirka povidek se mi moc libila. Ukazuje nejtemnejsich zakouti lidske mysli. Nejsem schopna na tuhle knizku prestat myslet. Vazne skvele napsane.
Přečteno takřka jedním dechem a opět naprostá spokojenost. Povídky jsou vyvážené, žádná není vyloženě špatná. Za mě naprosto nejlepší hned ta první, na druhém místě Velký řidič. Vyprávění nenechá člověka oddechnout, dokud není na konci povídky a opravdu mě mrzelo, když jsem si četl závěrečnou řeč a záviděl svému minulému já, že měl tuto sbírku teprve před sebou.
Černočerná tma mě velmi bavila,sice ta první povídka mě moc nebavila ale od druhé jsem se nemohla odtrhnout:) konce mě dost překvapily ale dali se očekavat:)
Část díla
 |
1922 2010 |
|
Dobré manželství / Dobré manželstvo 2010 |
|
Prodlužování času / Férové predĺženie 2010 |
|
Velký řidič / Veľký šofér 2010 |
Autorovy další knížky
| 1994 | Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Po pár stránkách první povídky se mi začínalo dělat nevolno a nepříjemné pocity rostou. Samozřejmě fascinovaně masochisticky až morbidně čtu dál, snad to vydržím... Od začátku mi proto tane na mysl, jestli nakonec není _lepší_ King ve svých fantaskních hororových příbězích - v tom smyslu, že děs a hrůzu nemusíme brát tak vážně? (Sama nemám Kingovky smyšleného typu moc ráda a většinou je nedočtu, proto se mi v minulosti líbily pouze Cujo,1981, a Dolores, 1993, a pár povídek, které ale už samy byly děsivě nepříliš vzdálené skutečnému životu. A v téhle povídkové knize z roku 2010 King - se životními zkušenostmi a po dlouhých letech psaní - ještě hodně přitvrdil!)
V téhle knize jsou totiž horory "jako ze života", a to včetně důkladně propracované psychologie nejen konání, ale zejména myšlení postav, a naneštěstí se člověk nemůže od všeho snadno distancovat a přemýšlí, co by, kdyby ... snad sám něčeho takového byl účasten. Ještě že jsou ty povídky (dlouhé, skoro jako novely) jen čtyři. Ale nevím, zda se je odhodlám přečíst pěkně jednu za druhou... S hodnocením ještě počkám, ale silně se obávám, že přes nevolnost to bude vysoko...
Víceméně ano, po všech stránkách, doslova i přeneseně: na čelním místě zůstává 1922... U všech povídek se mi zejména líbila samotná psychologie, myšlení jak obětí tak pachatelů. Přemýšleli důkladně, a i když třeba jejich rozhodnutí a rozhodování nebylo v pořádku, nikdy nebylo bezmyšlenkovité či impulzivní, spíš třeba instinktivní, ale rozhodli se vždy - nikdy se nenechali vláčet okolnostmi...
I ten titul je trefný - černočerná tma v duších, to sedí...
Po dočtení první povídky (komentář přičiněn i tam) jsem se - v rámci nezbytného nádechu a výdechu - podívala do doslovu. A ono to tam je - zase trefně - skvěle vysvětleno (a mně nezbývá než zhusta citovat):
"Umění vyprávět příběh není odepsané ... Je to jeden ze životně důležitých způsobů, jakým se snažíme dát smysl našemu životu a často strašnému světu, který kolem sebe vidíme. Je to způsob, jakým odpovídáme na otázku 'Jak se něco takového může stát?' Příběhy naznačují, že někdy - ne vždy, ale někdy - to má svůj důvod."
"Jako čtenáře a spisovatele mne mnohem víc zajímají obyčejní lidé v neobyčejných situacích. Chci ve svých čtenářích vyprovokovat emocionální, téměř instinktivní reakci. Nejde mi o to donutit je 'myslet', když čtou [u mě se to osobně ale tak taky děje], ... protože pokud je příběh dost dobrý a postavy živé, přemýšlení nastoupí po emocích, až příběh skončí..."
"Pokud nechcete nic vidět, tak proboha proč temnotu vůbec pokoušíte?"
"Špatné psaní je něco víc než jenom mizerná větná skladba a chybné pozorování. Špatné psaní obvykle pramení ze zarytého odmítání vyprávět příběhy o tom, co lidé skutečně dělají - například čelit faktu, že i vrazi někdy pomůžou staré dámě přes ulici."
"Ty příběhy [v knize] také říkají, že ušlechtilost tkví ani ne tak v úspěchu, jako ve snaze udělat správnou věc ... a že když se nám to nepovede nebo před tou výzvou vědomě couvneme, pak následuje peklo."