Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503824/chaloupky2rnWyA-A0M-.jpg
4
925
925
František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí…... celý text
Přidat komentář
Styl a vyprávění spisovatele výstižné a čtivé, takové příběhy z minulých let velmi ráda čtu. Těším se na další díla tohoto spisovatele.
Velmi hezké a strhující vyprávění o vztazích , látkách, nenávisti ,závisti obyvatel vesničky CHALOUPKY .
Perfektně autor popsal vztahy mezi tamními obyvateli a ristěhovanými rodinami.
Každý z nich si hájil svou pravdu a své zájmy. Ale kdo na to doplatil nejvíc ??
Nádherný malebný kraj okolo vesničky narušovalo jen nehorázné chování jedinců, kteří chtěli za každou cenu získat pravdu a lidi na svou stranu.
Franta a Florián, dva kluci z Česka se dostávají do pohraničí Krušných hor.
Musí si oba zvyknout na tamní německé obyvatele a oni zase na ně. Ale pro oba je to opravdu těžké .
Vznikají nové Sudety, přátelství mezi Čechy a Němci se hroutí jak domeček z karet. Pro české občany tady už není bezpečno.
Autor perfektně vylíčil situace, kdy zfanatizovaný dav dostane člověka až na pokraj svých sil. Bezmoc a beznaděj se stává společnicí pro mnohé z nich.
Ne každý příběh končí hezky….Tak jako životy tamních lidí….
Kniha je k zamyšlení pro spousty z nás .I já si kladla otázku , kdo z nich byl vlastně obětí ???
Všichni se stali obětmi války a jejich následků ….
Je o to smutnější , že i v dnešní době se najdou takoví lidé , kteří dokonce sympatizují s těmi zrůdami, které to všechno zlo v lidech vypěstovaly a napáchaly tolik škody ….
Kniha se mi moc líbila, proto dávám
z 5
Závažná část našich dějin, o které se musí stále psát a je dobře, že každý autor píše po svém. Mně tenhle styl nesedl. Přišla jsem si, že pluji jen tak po povrchu. Je tu opravdu velké množství postav a já si nestačila žádnou oblíbit. Dokonce jsem nestihla ani pořádně nenávidět Jaroslava. Příběh by mohl být kronikou kraje, ale na to je moc krátký. Je to v podstatě taková kroniková zkratka. Nedostala jsem prostor prožít si ten paradox doby. Nemohu napsat tehdejší doby, protože lidé jsou nepoučitelní a stejně hloupě reagují na každý konflikt. Líbila se mi americká vsuvka. Jen se potvrdilo, že všude je chleba o dvou kůrkách.
V rámci společného čtení jsem přišla na to, že mě kniha před nějakou dobou buď nezaujala nebo jsem musela číst něco veselejšího a odložila jsem ji. Na druhý pokus jsem si zopakovala začátek a nebýt dáno, kdy se mají které kapitoly číst, zvládla bych to za jeden den.
Čtení to bylo málokdy veselé. Bohužel převládají nepěkné, spíš až tragické osudy lidí z Krušných hor, kde původně bydleli Češi i Němci pospolu, a jak je světové války a zfanatizovaní lidé poštvali proti sobě.
Příběh ubíhal, i přes přeskakování mezi jednotlivými členy rodiny, svižně, pořád se něco dělo a nakonec se hodil i kapesník.
Při čtení knih s touto tématikou si říkám, jestli jsme se jako společnost někam posunuli a poučili se z historie. Bohužel se tak nestalo....
Moc nerozumím tomu nízkému hodnocení. Asi hodnotili i ti čtenáři, které odradil těžší začátek. Za mě opět bravurní autorova kniha. Klobouk dolů.
Mne ani tato autorova kniha nezklamala, právě naopak. Byla zase dobře napsaná a čtivá, jako už ty předchozí, které se mi dostaly do rukou dříve. Jen v postavách jsem se orientovala trochu hůře, ale nakonec jsem všechny souvislosti pochopila. O čem kniha byla, psát nebudu, autor si pro svůj příběh vybral oblast Krušných hor, konkrétně už zaniklou obec Chaloupky, a děj začíná v době, kdy (víceméně) končí první světová válka a vzniká Československá republika. Obsáhne ale také meziválečnou dobu a potom celou druhou světovou válku, případně i dobu krátce po jejím skončení. Osudy jednotlivých postav jsou ovšem povětšinou smutné a tragické, často vlivem zlých a nenávistných lidí kolem, pro mne kniha vyzněla až téměř beznadějně, jako by snad ani neměla existovat žádná světlá budoucnost...
Hodnotím tedy plným počtem a časem se spolu s autorem podívám také do Perninku, který byl několikrát zmíněný již zde.
Autorův literární debut je povedený, nicméně je znát, že jde o prvotinu. Další díla jsou zdařilejší.
Na mě moc velký počet postav, který čtenáři brání se s jakoukoli z nich ztotožnit. I dva hlavní hrdinové v tom počtu zapadají.
Knihu jsem si vybrala hlavně proto, že se v ní píše o místech mně velmi dobře známých - někde jsem i žila a v jednom městě dosud žiji. Autor čtenáři nenásilnou formou přiblížil životy několika "obyčejných" lidí, jejichž život byl velmi silně spjatý s Krušnými horami. Lidské příběhy odehrávající se na pozadí světových i českých událostí, které přinesly leckomu velmi těžké a zlé časy, člověka chytí za srdce a donutí ho k zamyšlení. Je opravdu hrozné, jak se k sobě lidé, kteří si byli léta dobrými sousedy a někdy dokonce i přáteli, dokázali chovat, jak se nechali strhnout nesmyslnou a nenávistnou ideologií šířící zlo, před kterým by se snad i samotné Peklo zachvělo hrůzou - toho jsou schopni snad opravdu jenom lidé :-((
Příběhy tohoto typu mi dávají zabrat. Říkávám si: "Proč?" Odpověď je jednoduchá. No, protože Lidi.
Takovéto příběhy mám strašně ráda, i když mě vždy pořádně emočně zasáhnou. Je strašné, jak se člověk dokáže nechat strhnout davem a dobou a odsuzovat lidi jen na základě nějakých ideí a domněnek.
Autorův styl psaní a vyprávění mě zaujal, tak si určitě přečtu i jeho další knihy.
Šíleně smutná kniha, která chytne u srdce.. Na tuto tématiku mám načteno hodně, ale vždycky mě překvapí, jak může člověk vůči někomu jinému být krutý,jen proto, že ho někdo ovlivnil.. Bylo mi lito více postav a člověk se do nich opravdu vžil.. Život je šílené těžký a člověk sám je ten hlavní ničitel štěstí.. Mě se kniha opravdu líbila, nakonci mi bylo opravdu úzko z toho jak to dopadlo..
(SPOILER) Krásně zpracovaný román.. i když toto téma válečné je vždy smutné a těžké i tak je třeba si občas připomenout.. pěkné připomenutí pohraničních vesniček a život lidí v nich
Mně se kniha líbila, podává ucelený pohled na vývoj v pohraničí a mnoho "záležitostí" nám bylo roky zatajováno. Těším se na další příběhy.
Přečetl jsem již mnoho knih na dané téma: vliv válek na život obyčejných lidí a na následně vyvolané rozbroje, třenice, nepřátelství a nenávist mezi národy i obyčejnými lidmi. Zdá se mi, že autor mohl téma zpracovat lépe. Průměr.
Pravdupovediac trocha mi to pripomínalo výcuc histórie z rýchlika, na ktorý je dodatočne našraubovaný „nejaký“ príbeh, nejaká zápletka, nejaké postavy. Neviem, či je to dobre alebo zle, ale mne osobne to prekvapivo nevadilo, vlastne sa mi to tak dokonca skôr páčilo, než nepáčilo. Faktom je, že Chalupky sa rozbiehajú pomalšie a ťažšie. Nemám na mysli prológ, ten bol fantastický, pripomenul mi niektoré scény z filmu Želary s Annou Geislerovou. Mám na mysli nasledujúci dej, kedy sa vraciame do hlbokej minulosti a spoznávame množstvo postáv. Kým sa v nich začneme orientovať, nejaký čas to potrvá. Autor sa na ťažkú a komplikovanú politicko-vojnovú tému pozerá s odstupom desaťročí, vďaka čomu jeho rozprávanie nadobúda až jemne mystický, melancholický, pôsobivý, mrazivý a nesmierne nostalgický fíling. No a to sú veci, ktoré zbožňujem. Epilóg je potom taký, že som si prial, aby ma utratili ako nevyliečiteľného psa. Je to tak, tá doba navždy odišla, už nežije temer nikto, kto by si ju pamätal z vlastnej skúsenosti. Na mnohé bolesti, krivdy a neskutočné tragédie, sa zabúda a tak je téma zneužívaná manipulátormi najmä zo strany politických strán a ich fanatických fanúšikov, z ktorých sa stávajú dokonalí kolaboranti. Milovať svoju krajinu, byť patriot, na tom v skutočnosti nielenže nie je nič zlé, ale je to istým spôsobom krásne. Problém našej spoločnosti je, že je zranená a že sa za patriotov vydávajú v lepšom prípade idioti, v horšom alfa samci s mocou, ktorí tému hnusným spôsobom zneužívajú. Kolaboranti boli najväčšie zlo už počas Druhej svetovej, pretože od nepriateľského vojaka ste nič dobré nečakali, ale od vlastných vás vždy zarazilo, ako niektorí z nich boli ochotní behom sekundy všetko zradiť a poprieť a poslať vás na smrť.
Hezké, ale smutné, hlavně ten konec... Člověk si pak říká, čím to, že se lidstvo nepoučí, že se i normální slušní lidé za určitých okolností nechají totálně zblbnout. Stačí, když jim někdo dostatečně nahlas řekne, že si mají vzít to, na co mají právo, a 100x to zopakuje. Plamenným hlasem prohlásí, že mají tomu či onomu dát pořádnou lekci za všechny ty křivdy... které si možná ani jeden z účastníků sporu nepamatuje, protože když se děly, ještě ani nebyl na světě. I k rozdmýchání ohně je třeba trpělivost – a pak už se drobný plamínek promění v požár. Nejinak je to s lidskou nenávistí. Bohužel už jsme v tom zase až po uši, jen o tom ještě nevíme...
Trochu mi neseděly některé detaily, hlavně z popisu života Františka Hrubého a jeho rodiny na začátku knihy. Válečná svatba, to, z čeho vlastně žili František a jeho matka po smrti otce (nevypadalo to, že by František mohl ještě i matku uživit a o něco později se oženit). Ale to, jak vše probíhalo v Sudetech, autor dle mého názoru popsal a vysvětlil velmi názorně. A tak nakonec dávám pět hvězdiček, mj. i za to, že popisuje vše bez příkras, jako nespravedlnost a teror. Je potřeba tyto věci připomínat, neboť dnes je ve velké módě dějiny upravovat a tvrdit, že se v protektorátě nic tak zlého nedělo (asi aby si lidé zase postupně zvykli, že cenzura, udavačství a tresty za jiný názor jsou normální).
Začalo to jako takové jednoduché vyprávění... vlastně celé to bylo jako zastřené vzpomínkové vyprávění staré paní Rity, která se na sklonku života ještě přijela podívat do Svých Krušných hor, kde se narodila a strávila jeho podstatnou část a odkud musela na konci války nedobrovolně odejít. Jednoduché vyprávění nabíralo na naléhavosti.... známá historie připomenutá na osudech obyvatel pohraniční oblasti Krušných hor kolem obcí Jelení a již zaniklých Chaloupek... Autor opakuje hospodářské a politické souvislosti, které vedly k vyhrocené, spíš teda vyšinuté nenávisti mezi lidmi, sousedy.... Jednoduše, působivě.... jsme dostatečně poučeni????
Bylo to celkem čtivé, to se musí nechat. Ale mnoho postav na málo prostoru a velké časové rozpětí. Příběh jen klouže po povrchu, postavy moc rozpracované nejsou a vlastně to působí spíš jako zajímavější učebnice dějepisu. Což může někomu vyhovovat, samozřejmě, každý čte rád něco jiného. Trošku mi vadil styl psaní hlavně na začátku (autor se zřejmě vypsal) - přechodník v každé druhé větě, až jsem přemýšlela, jestli je to snaha o stylizaci do tehdejší češtiny, nebo projev toho, že autor zřejmě hodně čte v angličtině...
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1963 |
Románová kronika s velkým časovým rozpětím a s velkým počtem postav vyžadovala soustředění kdo je kdo. Uvědomujeme si nesmyslnost válčení, maření lidských životů a rozbíjení rodin za 1. a 2. sv. války, popsán nástup fašismu a jeho důsledky na život v pohraničí. Dojemný příběh lásky k horám a lidem, uvítala bych trochu popisu, také kontrolu chyb.