Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423267/bmid_chci-te-mit-ve-skrini-Q46-423267.jpg
4
274
274
Co všechno se dá v manželství odpustit, tolerovat, kam až zajít? Viola miluje Viliama a Viliam miluje Violu. Jenže Viliam už přítelkyni má a Viola zase malého syna. Ale pak se ti dva stejně vezmou. Najednou se zdá, že je všechno jinak, než si představovali. Zvlášť poté, co se jim narodí autistická dcera. Tíhu rodinného života každý řeší po svém. Viliam stoupá po kariérním žebříčku a utápí se v alkoholu. Viola maluje a možná miluje někoho jiného… Román české autorky o soužití dvou lidí, který upoutá také tím, že je psán z pohledu ženy i muže.... celý text
Přidat komentář
Někdy je cesta k pochopení, že štěstí jsou jenom střípky malinkých radostí, dlouhá, pro hlavní hrdiny tohoto příběhu je navíc hodně trnitá. Viola a Viliam vedou život jako na houpačce, milují se a hádají se, zlobí se na sebe, ale nemůžou bez sebe žít, řeší alkoholismus jednoho z nich a k tomu se jim narodí autistické dítě. I bez všech ostatních problémů jen samotná péče o takové dítě dokáže vyčerpat a rozložit celou rodinu.
O tom, jak v téhle zkoušce zvané manželství hlavní hrdinové obstojí, je tento příběh.
Od Simony Votyové jsem četla dříve knihu Myší díra, která mě nadchla a tady jsem čekala něco stylově podobného. Ale toto je jiné, je to více typická četba pro ženy, i když se zajímavým námětem a dobře napsaná. Popisy chování autistického dítěte a jeho záchvatů vzteku jsou dokonalé. Asi každého napadne, že trpělivost a doslova sebeobětování rodičů těchto dětí jsou obdivuhodné.
Odkaz na tuto knihu jsem našla v žebříčku DK u tématu č. 5 ČV - hlavní hrdina alkoholik. A jsem za to moc ráda, protože jinak bych asi po této knize nesáhla. Bylo to mé první setkání s autorkou, ale určitě ne poslední. Jedná se o perfektní vztahovou sondu. Seznamujeme se s Viliamem a Violou, kteří se milují, ale po několika desítkách společného soužití vše vypadá úplně jinak. Život jim přinesl přehršel problémů - honbu za kariérou, autismus, alkohol, deprese, nevěru.... A vyrovnat se s tím vším není jednoduché. Situace jsou vylíčeny věrohodně, zajímavým způsobem - z pohledu Violy i Viliama, a i když se jedná většinou o závažná témata, neubránila jsem se při čtení občas i úsměvu. Líbí se mi, že kniha končí nadějí, protože asi všeobecně máme rádi šťastné konce a bez naděje nemá život žádný smysl. Není to úplně jednoduché čtení (po dočtení se cítím docela vyšťavená), ale přesto mohu doporučit.
Tak tohle nebylo lehké čtení.
(Ale čtivá kniha byla, o tom žádná.)
Alkoholismus a autismus pospolu v jedné útlé knížce a hlavně v jednom obyčejném manželství. To je trochu moc!
Stejně jako jiné čtenářce tady v komentářích se mi od včerejška, co jsem knihu dočetla, honí hlavou tolik myšlenek a nevím, co ke knize napsat. Byla to jízda. A taky houpačka. Houpalo to s nimi se všemi slušně. Chvilku byli nahoře a hned zase dole.
Popravdě mi ani Vio ani Vil od začátku nebyli sympatičtí a do konce příběhu se to nezměnilo. Teda vlastně jo, Vildu jsem nesnášela stránku od stránky víc. Namachrovanej suverén a frajirek, žárlivec a alkoholik. A jeho rádoby dojemná péče o Emu (když měl zrovna čas a hodilo se mu to) a velká pompézní omluvná gesta to fakt nezachránily.
S alkoholismem mám celkově "problém", představa žití s takovým člověkem mě děsí a nechápu, jak to někdo může vydržet. No a autismus, to je kapitola sama pro sebe (jak už jsem psala v komentáři ke Zvukům probouzení, já se prostě na tyto děti nedokážu dívat a vidět je jako krásné, zakleté, výjimečné, které náš život obohacují. Klobouk dolů před všemi rodiči, kteří péči o ně zvládají...)
Potěšil mě závěr - happy end, člověk by mohl namítnout, že k tak depresivnímu a temnému příběhu se skoro nehodí, ale já ho beru :-).
Jak hezky napsala EvikU.: Život přináší různá úskalí, kdy se musíme rozhodnut jak se zachovat. A někdy jen musíme přijmout osud a naučit se s ním žít. A snažit se být spokojený, ne šťastný, protože, jak píše Viliam Kryštofovi "...štěstí se strašně přeceňuje. Každý ho hledá a pokud ho nenachází, tak se cítí nenaplněný, bojí se, že je něco špatně. Být šťastný denně, to je prostě strašná blbost..."
Knihu napsal sám život. Velmi pěkný příběh. Tak jak to v životě chodí, jednou dole jednou nahoře. Život přináší různá úskalí, kdy se musíme rozhodnut jak se zachovat. A někdy jen musíme přijmout osud a naučit se s tím žít.
Není jednoduché mít „jiné“ dítě. Dítko, které musí mít přesná pravidla, protože má velký autismus. Vyrovnat se se stereoptypem po 20 letech manželství. S tím, že se nám líbí někdo jiný. Být v pohodě s životem své matky, kamarádky, známých. Vyrovnat se se smrtí blízké osoby nebo s manželovou závislostí na alkoholu nebo nevěře.
Kniha je velmi dobře napsaná, čte se úplně sama. Jak mně jsou knihy od českých spisovatelů blízké. Hlavní hrdinka Viola toho měla naloženého hodně. Přesto nějak žila. Někdy lépe, jindy hůř. Někdy se za své chování styděla. Prožila takový normální obyčejný život a já ho mohla skrz knihu prožít s ní. Knihu doporučuji.
Tohle se povedlo. Reálně popsaný dost těžký průběh manželství, kde je občas místo i pro smích a štěstí, ale jen občas. Děj z pohledu manželů se krásně prolíná.
Znáte to, když knížka rezonuje s tím, co prožíváte a vás to úplně šokuje? Kniha je o obyčejném lidském životě. Mám ráda dobře napsané knihy o lidském žití, vztazích, trápeních. Mohlo by se zdát, že těch průšvihů a trablí je v knize až moc. Ale čím jsem starší, tím víc pozoruju a žiju, že to možné je. Autorka umí.
Tak tahle kniha se povedla. Lehce napsaný příběh o jednom začínajícím vztahu, který se v průběhu let přemění v manželství a manželství se následky událostí a okolností promění v trosky. Prostě život... I když se hlavní hrdinové musí potýkat se spoustou překážek, dělají životní kopance, tak kniha je napsaná tak, že jsem se často neubránila úsměvu.
Velmi dobře napsaná kniha o v podstatě tak banální věci, jako je manželství. To je tu odhalené až na dřeň, včetně popíraného alkoholismu, jiného dítěte, nevěr a spoustu životních kopanců. Ačkoliv se knížka čte lehce, mrazí z ní, a jen tak snadno se na ní nezapomene. Doporučuji
Viola a Viliam spolu chtějí být a i když jim to pár let trvá, nakonec spolu přece jen skončí. Jak ale jejich vztah změní narození autistické dcery, která potřebuje neustálý dohled?
První polovina mě bavila moc, pak se ale něco zlomilo a v knížce se nahromadilo moc událostí a postav, které pro mě příběh tak trochu odtrhly od reality. Základní suroviny tohoto příběhu byly vybrány víc než dobře a tohle dílo má upečený velmi kvalitní základ, jeho dozdobení už pro mě ale bylo trošku přeplácané.
Pořád ale platí, že Simona Votyová píše skvěle a i když mám k příběhu výtky, v rámci naší letošní hromadné štafety pro mě knížka patří k těm lepším. Příběh věrohodně vykresluje, co se vztahem může udělat nejen čas ale zejména špatná komunikace a já se těším, co dalšího si od autorky přečtu.
Ze začátku kniha nepřekvapí. Tváří se jako jedna z mnoha knih ze současnosti, které se zabývají obvyklými problémy ve vztazích manželských i nemanželských, výchovou dětí, nevěrou, rodinnými a rodičovských vazbami atd. atd.
A ono, ejhle, přijde zlom. Narození autistické dcery učiní z tuctového příběhu příběh silný. Poutavý. Neotřelý. Závažný. A pro rodinu mimořádně krušný. Kdo nezažil na vlastní kůži, neumí (a asi nechce) si představit. Autorce se povedlo proniknout do myšlení a prožívání jednotlivých postav a toto vše nezkresleně přenést na čtenáře.
Příběh jednoho manželství nazírán oběma zúčastněnými. Je tam hodně z toho, co lze v maželství zažít, přežít, odpustit, cítit. Od lásky k nenávisti a zpět. Mě hodně zasáhlo vylíčení osobnosti autistické dcery. Fakt hodně. To co tato "porucha" znamená v každodenním, běžném životě. Závěr se mi sice úplně nezdál, ale v každém případě je autorka pro mě objevem! A několikrát jsem se nahlas zasmála.
Kniha od mé oblíbené autorky, skvělý děj, ukázka toho, kam se dostane vztah, když spolu lidé nemluví, umocněný postavou autistické dcery hlavních hrdinů.
Tento příběh byl pro mne ukázkou nekomunikace ve vztahu. Oba protagonisté se vedle sebe postupem času hroutí a já se jim ani nedivila.
Jestli hledáte takové pomyslné pokračování knihy VĚCI, NA KTERÁ NASTAL ČAS od Petry Soukupové, tak vám knihu vřele doporučím. Myslím si, že základní myšlenka, kterou je asi především nekomunikace, alkoholismus a péče o dítě, je velmi dobrá a dostatečná. Autorka však naházela postavám tolik klacků pod nohy, že už jsem postupem času otupěla a nedokázala jsem soucítit či s nimi věci prožívat. Konec jak z béčkové české komedie byl už jen pomyslnou třešničkou na mém dortu nespokojenosti.
Tak tohle bylo pro mě velmi příjemné překvapení. Kdo má rád styl psaní Petry Soukupové, tak tomu bych tuto knihu určitě doporučila. Autismus dítěte, rozpadající se mezilidské vztahy v rodině, problémy s alkoholem, nevěra. I takto by se dala popsat tato kniha. Kniha bez nadsázky reflektuje průřez jedním partnerským vztahem během několika let se všemi bolestmi a nezdary, jaké může život přinést. Přečteno jedním dechem. Doporučuji.
Před nedávnem jsem četla Provařenou, natolik se mi líbila, že jsem si chtěla přečíst i jiné autorčiny knížky. Takže jsem k této knize předem vůbec nečetla anotaci a jsem tomu skutečně ráda, protože ta prozrazuje opravdu hodně. Vše pro mě bylo nové a nečekané již od první stránky a čtení jsem si tak mohla naplno užít. Autorka své příběhy umí psát velice poutavě, postavy jsou uvěřitelné, nejsou jen kladné či záporné, mají své chyby a limity. Moc se těším na její další knihy.
Jediná má výtka je to skákání z jedné scény do druhé. Aniž by to bylo oddělené alespoň odstavcem. Často jsem se zarazila a musela si v hlavě srovnat, že jde o další scénu. Za toto jsem chtěla srazit jednu hvězdičku, ale nakonec jsem se rozhodla to neudělat, protože příběh jako takový je perfektní.
Kniha krásně reflektuje, co se vztahem udělá čas a vlastně i sám život. Je to opravdu čtivé, hltala jsem stránku za stránkou. Tu a tam jsem měla chuť někomu z postav nafackovat, a hned na to mi té samé postavy o pár stránek dál bylo líto a to je podle mě ta realita života.
Chci tě mít ve skříni je průřez jedním vztahem během několika let. Tím, že je to poměrně dlouhé časové období, tak možná v některých věcech nejde kniha úplně do hloubky, ale zase je tu ukázáno, co se vztahem můžou udělat životní kotrmelce.
Postavy, i když ne všechny sympatické, byly všechny věrohodné a zajímalo mě, jak to s nimi dopadne.
Štítky knihy
nevěra autismus pro ženy partnerské vztahy psychologické romány alkoholismus žárlivost nevlastní otec rodiče a děti české rományAutorovy další knížky
| 2019 |  Chci tě mít ve skříni |
| 2021 | Myší díra |
| 2017 | Provařená |
| 2023 |  Kdyby |
| 2015 | Nedávejte do hrobu motýla živého |
Knihu jsem si vybrala díky ČV 2023. Četla se dobře i když mě úplně nenadchla. Je to pohled do jedné rodiny, která to neměla úplně jednoduché. Vypořádat se a naučit se žít s autistickým dítětem, do toho alkoholismus a následně nevěra. A to ještě nebylo vše...
Závěr knihy to ještě víc podkopl.