Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423267/bmid_chci-te-mit-ve-skrini-Q46-423267.jpg
4
274
274
Co všechno se dá v manželství odpustit, tolerovat, kam až zajít? Viola miluje Viliama a Viliam miluje Violu. Jenže Viliam už přítelkyni má a Viola zase malého syna. Ale pak se ti dva stejně vezmou. Najednou se zdá, že je všechno jinak, než si představovali. Zvlášť poté, co se jim narodí autistická dcera. Tíhu rodinného života každý řeší po svém. Viliam stoupá po kariérním žebříčku a utápí se v alkoholu. Viola maluje a možná miluje někoho jiného… Román české autorky o soužití dvou lidí, který upoutá také tím, že je psán z pohledu ženy i muže.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavě pojatý příběh dvou lidí a jejich životních kroků, zlomů, proher.... Líbilo se mi zakomponování tématu autismu, které je v této době velmi aktuální. Autorka také velmi dobře zaznamenala, pocity, myšlenky, takové to já myšlení v hlavě v běžném životě. Některé věci vyhnané do extrémů, ale klidně se mohlo takto stát. Pěkná a čtivá kniha.
Mne sa celý príbeh moc páčil. I to ako autorka dokázala prepašovať do deja momenty, kedy si uvedomíme, že stojí za to žiť a bojovať. Koľko takýchto - dušu hladiacich momentov sa nám dostane záleží len na nás.
Knížka má v některých chvílích trošku komerční nádech, stylem psaní to určitě není žádná "velká literatura". Přesto se dotýká mnoha hlubokých témat, o kterých by se mělo více mluvit. Jaké je to vychovávat dítě s PAS? Kam až člověk může klesnout, když nezvládne problémy s alkoholem? Je vždy úspěch zárukou spokojeného života? Pokud očekáváte příběh, který má spád, pak je tato kniha dobrou volbou.
Dobrá kniha!V životě to bývá náročné,ale ani v tomto příběhu nechybí naděje a světlo na konci všelijakých tunelů.
Líbilo se mi psaní z různých úhlů pohledu.
Super kniha plná emocí, psychologie, zoufalství ženy, která se stará o autistické dítě a musí řešit mužovu nevěru. Vřele doporučuji.
Honí se mi hlavou tolik myšlenek a nevím, co ke knize napsat. Byla to jízda. Občas jsem si říkala, že tohle už ne, tolik se vydržet nedá. A pak zase bylo líp.. a pak zase hůř. Čím víc se blížil konec, tím víc mě Viliam opravdu štval.. a pak jsem měla za Violu radost, že dokázala konečně vzít život do svých rukou.. jenže zazněla ona věta o závislostech a mně došlo, jak strašná je to pravda a nemá to konce. Nebo má?? Výborný příběh, výborně napsáno! Až najdu dost psychických sil, rozhodně sáhnu po další autorčině knížce. Teď jsem ráda, že jsem dočetla.. jenže vlastně mám pocit, že mi ten příběh chybí, že bych chtěla číst dál.. Není to lehké čtení, ale opět mi to především připomnělo, za co všechno mám být vděčná. Děkuji!
Po knize jsem sáhla náhodou s představou lehkého čtení pro ženy. Potřebovala jsem se odreagovat, anotaci jsem nečetla. Mýlila jsem se!
Je to skvělá kniha, která mě velmi překvapila. Čím déle jsem četla, tím více jsem knize propadala a oceňovala obsah i způsob, jakým nám ho autorka sdělovala. Kniha je výborná! Reálná, nepřikrášlující, čtivá. Svým způsobem bolestná, ale i poučná. Popisy chování autistické dcery byly pro mě přínosné.
Kniha se opravdu dobre cetla, pribeh me bavil a vtahnul hned ze zacatku. Doporucuji k precteni.
Zajímavé téma, ale podle mě mu a celé knížce trochu uškodila až moc červenoknihovnská linie příběhu.
Už od první strany mě to zaujalo a chvílemi jsem se od toho nemohla odrthnout. Violu i Viliama jsem si hned zamilovala (Violu o něco více) a strašně moc jsem jim to přála. Obdivuju, že autorka píše z pohledu obou hlavních hrdinů, občas mě ale docela štvalo, že se mezi jednotlivými kapitolami udála tak dlouhá doba. Hrozně moc mě zajímalo, co se dělo mezi tím, občas mi fakt lámalo srdce, že to nevím. Rozhodně by mi teda nevadilo, kdyby kniha byla delší.
Taky obdivuju, že autorka popsala život s autistickou dcerou.
Violu fakt miluju, ale ke konci mi začalo vadit její chování. Nebo teda, ne že by mi přímo vadilo, spíš mě to hrozně mrzelo. Čím víc se blížil konec, moje srdce se pomalu ale jistě lámalo na malinké kousíčky a hrozně mě to všechno štvalo.
Opravdu to vždycky musí takhle skončit?
Upřímně doufám, že někde v knižním vesmíru, jsou po tom všem Viola a Viliam pořád spolu.
Z knížky mám poněkud smíšené pocity. Je zajímavé, jak některé autorky dokážou popsat vztah nebo manželství takovým způsobem, že se do toho člověku vlastně ani nechce. Knížku jsem přečetla jedním dechem, vtáhla mě, naskakovala mi husí kůže, a často jsem byla i znechucená. Postava Viliama mi ke konci vadila tak moc, že jsem podvědomě čekala nějaký jeho špatný konec, aby se mi ulevilo. Všichni víme, že život není peříčko, tahle knížka to dokázala popsat dokonale. Na rozdíl od knih R. Třeštíkové nebyla hlavní hrdinka pitomoučce depresivní, neplácala se ve vlastních pocitech, ale konala. To se mi líbí a dokážu se s tím ztotožnit. Z konce knihy jsem ale smutná a říkám si - opravdu je takový život? Takhle to chodí v manželství? Ne, tomu nevěřím. Každý svého štěstí strůjcem. Proto jedna hvězdička dolů, jenom kvůli mým osobním pocitům. Jinak super, stojí za přečtení.
Viola má ráda Viliama. Viliam má rád Violu. Ema nemá ráda nikoho. Ema má autismus. Komorní příběh ze současnosti o jedné rodině, o tom, že nestačí mít rád nebo nerad. O touhách, potřebách, očekáváních, toleranci, lásce, pochopení, o každodennosti a statečnosti. Určitě doporučuji.
Hodně se soustředila na vnitřní život postav. Přišlo mi zajímavé vžít se do pocitů opilce, autistky, znavené matky i malého kluka a vidět svět jejich pohledem.
Takový příběh ze života. Život prostě není procházka růžovou zahradou.
Určitě si přečtu i další knížku autorky.
Nechci knížku podrobně rozebírat, ale je velmi čtivá - od první do poslední strany mě bavila. Je zde velmi dobře cítit, že autorka má osobní zkušenost se soužitím s "komplikovanými" blízkými. I takový je život, nerouhejme se a nefňukejme nad malými neúspěchy a karamboly našeho běžného života.
Simona Votyová je spisovatelka, která mi prostě sedí. Můžu vám vřele doporučit jak román Provařená, tak její novou knihu Chci tě mít ve skříni. Baví mě styl autorčina vyprávění, příběh je čtivý, ze života, psaný z pohledu muže i ženy. Vyzkoušejte - věřím, že nebudete litovat!
Na této knize mě hned ze začátku zaujalo několik věcí. Například že je napsaná z pohledu muže a ženy, kteří vyprávějí svůj příběh po dobu dvaceti let. A i když jsou to partneři, mají kolikrát úplně jiný pohled na věc, jak už to tak v životě bývá... A to se autorce povedlo perfektně vystihnout.
Také mě zaujalo, že se autorka inspirovala svými vlastními zkušenostmi, které do knihy promítla.
Celkově se mi kniha velice líbila, přečetla jsem ji jedním dechem. Nechyběly vtipné pasáže, ani ty, u kterých se člověk musí zastavit a zamyslet se. Knížku doporučuju, stojí za to jí mít v knihovně. ;)
Štítky knihy
nevěra autismus pro ženy partnerské vztahy psychologické romány alkoholismus žárlivost nevlastní otec rodiče a děti české rományAutorovy další knížky
| 2019 |  Chci tě mít ve skříni |
| 2021 | Myší díra |
| 2017 | Provařená |
| 2023 |  Kdyby |
| 2015 | Nedávejte do hrobu motýla živého |
MOŽNÝ SPOILER -Román o manželských vztazích "ze života". Muž si bere atraktivní ženu "se závazkem". Chová se k nevlastnímu synovi dobře, na krásnou ženu žárlí, ale křehkou rovnováhu naruší hlavně narození autistické dcery. Příliš velká zkouška pro manželství. Pomůže stěhování na venkov ? Kdosi v rodině má sklon k alkoholismu. Žárlivost, nevěra. Babička a sousedé. Prostě rodinné, partnerské a mezilidské vztahy. Oceňuji, že celkem realisticky pojatá kniha nabízí v závěru jiskřičky naděje. Snad jako v životě.....Není to "červená knihovna".