Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421766/bmid_chirurg-SRE-421766.jpeg
4
2822
2822
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno. –––– „Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas. „Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“ Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně. „Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce. „Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem. „Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz. Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma! „No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta. Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb. – ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
V porovnání s Vránami alespoň o chlup menší deprese. Ale optimistické čtení to taky nebylo. Spíš realistické, ze života.
Nějak jsem se na Hynka nedokázala zlobit, i když dělal další a další kraviny, kvůli kterým se propadal do ještě větších s***ek. Snad mi ho bylo spíš líto a svým způsobem jsem ho chápala. Když člověk neví kudy kam, dělá občas hrozné blbosti. On je každý hrozně chytrý a uvědomělý, když se ho to přímo netýká. Jak tu někdo psal, život fakt není černobílý!
Klobouk dolů, jak autorka dokázala "vlézt do hlavy chlapovi". A ještě lékaři. Věřila jsem jí/mu to všechno.
Část kolem smrti otce byla silná (ale ne klišovitá a patetická, za to také pochvala autorce!)
Z téhle knihy mám docela smíšené pocity. Na jednu stranu se líbila a na druhou stranu mi přišla v nějakých pasážích nezajímavá, ale musím říct, že se mi velice líbil styl jakým psala Petra Dvořáková. V knížce bylo krásně ukázáno, jak to chodí v českém zdravotnictví, že to není tak růžový. Petra Dvořáková výborně popsala zlomeného chlapa, který se snaží napravit svou minulost, i když mu to moc nejde. Zároveň se snaží starat o své děti, které právě dospívají. Jeho ženu Markétu jsem si též moc oblíbila. U knihy jsem i v jedné části brečela. Určitě to nebyla poslední knihy od Petry Dvořákové. Chirurga přes to vše doporučuji.
Druhá kniha od této autorky a opět výborná. Rozhodně v člověku probudí emoce. Pro mě hodně upřímný příběh ze skutečného života.
Za největší přednost považuju způsob, jakým autorka dokázala zpracovat hlavního hrdinu - já jsem uvěřila tomu, že autorem je doopravdy muž/chirurg. Kniha je rovněž velmi čtivá, a i přes to, že se nejedná o veselé čtení, stránky mizí před očima. Nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že se jedná o naprosto průměrný příběh, který ve mně nevzbudil výraznější emoce (byla jsem sice znechucená hlavním hrdinou - pro mě mizera, který se snaží stavět do role kladné ublížené postavy, ale hlouběji mě to nezasáhlo). Možná proto, že hlavní hrdina byl strašně nesympatický, možná proto, že se autorka nevyhnula některým stereotypům (např. manželka = saň a naopak "chápavá" milenka, která tvrdí, že po milenci nic nechce, ale přitom mu pomalu dává najevo opak) či proto, že ten příběh je až příliš ze života? Autorka svou knihou nevrhá na zdravotníky příliš dobré světlo, ale já stále doufám, že většině lékařů záleží na zdraví pacientek a ne na jejich fyzické atraktivitě a spodním prádle.
Nenáročné čtení. Líbilo se mi pojetí hlavního hrdiny - klaďas se spoustou negativních stránek.
Chirurg Hynek po průšvihu na pražské klinice pracuje v příhraniční nemocnici. Autorka nás provází krátkou částí jeho života, soukromou i pracovní. A já to autorce všechno věřila, protože chybovat může každý z nás, ne vždy je všechno jednoduché a černobílé.
Supr! Velmi čtivé, velmi ze života. Ikdyž nemám soucit s ochlastama, stejně jsem byla celou dobu na jeho straně. Mistrně napsáno! Poslední stránka to shrnula, nejde být pořád jenom nahoře, tak to nefunguje nikomu..
Brilantně napsané. Je až z podivem, jak autorka dokázala přiblížit nemocniční prostředí. Skoro mám pocit, jako by psala příběh z našeho špitálu :) Některé pasáže byly dost předvídatelné, ale četlo se to jedním dechem.
Chirurg se mi líbil o něco více než Dědina. Jen opět moc smutné téma. Pro mě to byla kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, neměla hluchá místa. Dobře strávený čas, ale jednu hvězdu nechávám pro knihy, které mě opravdu ohromí.
Kniha se četla velmi dobře, i když jsem měla s hlavní postavou občas problém. Postava byla ale napsaná dost věrohodně a na to, že byla mužská postava stvořena ženou, tak tedy klobouk dolů. Těším se na další autorčiny knihy.
Chirurg Petry Dvořákové je svižným vyprávěním, které nepotřebuje žádnou extra porci napětí, a přece vás nutí číst dál a dál. Čte se to samo, slova a řádky ubíhají a s nimi se odvíjí snadno uvěřitelný příběh, podpořený autentickým prostředím a postavami. Pro mě přesně typ takové té chytré odpočinkové literatury, kterou si čas od času ráda přečtu, nicméně že bych po knížce někdy v budoucnu zatoužila sáhnout znovu, to ne. Přesto moje očekávání splnila.
•
Když jsem si tuhle knížku koncem minulého roku v kupovala, měla jsem předsevzetí, že bude mojí první přečtenou v roce 2021 a že Čtenářskou výzvu tentokrát splním v posloupnosti, v jaké byla předepsaná. Haha. :))
Skvěle napsané, bylo mi líto, když jsem dočetla do konce. Ráda bych ve čtení pokračovala, a to se mi tak často nestává..Je zvláštní, když žena dokáže tak dobře napsat mužskou postavu. Za mě plný počet bodů:)
Nějak mi ten styl autorčina psaní něčím nesedí, ale nedokážu říct přesně čím. I tak mě ale kniha vtáhla a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Rozhodně ve mně vzbudila celou škálu emocí.
Autorku mám moc ráda, tahle knížka není zrovna literární skvost, nicméně chce-li český občan skutečně nahlédnout pod pokličku dění na chirurgických odděleních,ať si přečte Chirurga. Protože toto je realita,ne Modrý kód a Růžovka
Kniha se četla sama, moc mě to bavilo, ale páni, skoro jsem z toho měla depresi :)
Úplně si mi z té bezmoci, která na mě občas z knihy dýchla stahovalo hrdlo. Asi i z toho důvodu, že si to úplně dokážu představit, bylo to hrozně reálně napsané.
Je mi líto, jestli tohle někdo zažívá v "reálu", protože jen číst o takovém životě, mě fakt dostalo...
Tak to bylo rychlé čtení... Slupla jsem to jako malinu... Úplně mi to proteklo mezi prsty... Mělo to nějaký děj, nějaký závěr? Nestihla jsem si ani všimnout... Prostě dny hlavní postavy plynuly a ubihaly a najednou konec knihy. Není co jiného dodat.
Začnem tým, že knihu som sa pokúsila najprv normálne čítať,l.Vobec sa mi to však nedarilo, nejako ma to nevedelo vtiahnuť. Neskutočne mi vadili tie trápne neologizmy, či ako to mám nazvať.Hrôza ako to špatí ten český jazyk.Neviem , či sa vôbec niektoré tie výrazy aj používajú v hovorovej reči, či to bol len akýsi výmysel autorky.V každom prípade sa mi to nepáčilo.No a keďže som sa náhodou dostala k audioknihe a tá sa mi hodila do výzvy, tak som tomu dala šancu.V podaní P.Batěka to celkom šlo, dej bol v podstate nenarocny a pre mňa zaujímavý , nakoľko mám rada knihy z lekárskeho prostredia.Tak ako hodnotili aj mnohí , pripájam sa aj ja k názoru, že neurazí , ale ani nenadchne.Este skúsim popocuvat autorkinu Dedinu a uvidíme.
Dvořáková umí. Přemýšlím, jestli existuje další český autor, který umí tak čtivé a uvěřitelné každodenní příběhy.
Chirurg je výbornej. A to říkám i přesto, že mi neseděla skoro žádná představa (snad krom nešťastné Aničky). Hlavního hrdinu jsem chápala, ale stejně mě nesmírně vytáčel některejma způsobama řešení situací. Takhle se to prostě nedělá a mně se tím dost hnusil. Markéta je protivná jako mraky (strašně se divím, že mezi nima za celou dobu děje nepadlo ani jednou slovo o rozvodu). Jáchym na lepanec. Kolegové z nemocnice... no, říkám si, že mi seděli ti, o kterých se tam moc nemluvilo, takže Lenka a Havlát. Kdyby se o nich mluvilo víc, kdoví, co by z nich vylezlo. Dvořáková ty postavy nedělá příjemný a nemaže čtenáři med kolem pusy.
Ale dějově je to jedna radost. Když se to sype, tak se to sype... ale tady se to sype jaksi uvěřitelně. A já, pokud zrovna nečtu horor nebo detektivku, chci uvěřitelný knihy. Závěrečný Hynkovo vzchopení se je sice sympatický, ale... ale.
Výborně napsanej, uvěřitelnej a poutavej, i když nepříliš příjemnej příběh. A to je kumšt, tohle napsat.
Štítky knihy
nevěra lékařské prostředí muži rodina manželství nemocnice, špitály alkoholismus operace (lékařství) střední věk lékaři
Nevím, čím to je, ale mám pocit, že poslední dobou si velká většina českých autorů a autorek ve svých románech řeší "krizi středního věku". Stejný pocit jsem měla i při čtení Chirurga. Musím ocenit styl autorky, která se velmi přesvědčivě dokázala vžít do kůže 45-letého muže. Navíc bylo z textu patrné, že se opravdu pečlivě seznámila s prostředím nemocnice. Jazyk, který používala, "doktorský sleng" přidal knize na autentičnosti.
Co se týče příběhu - neumím jej správně uchopit. Poslední dobou mi začíná vadit, jak všichni stále řeší, že po čtyřicítce není život není takový, jaký jste si ve dvaceti představovali. Najednou všichni žijí v manželství, které nefunguje tak, jak by mělo, jde spíše o stereotyp - ráno do práce, večer z práce, hádka s partnerem, do toho pubertální děti... občas dluhy, občas milenky... Já tomu nerozumím, podle mě má každý svůj život v rukách a záleží jenom na každém z nás, jak ho uchopíme. Nebaví mě stále dokolečka řešit, že k někomu je život nespravedlivý.
Hlavnímu hrdinovi jsem neporozuměla. Respektive bylo mi jasné, proč jedná tak, jak jedná, ale nemohla jsem se s ním ztotožnit, pochopit ho a omluvit jeho "přešlapy".
Souhlasím s Michalkou98, objevuje se zde tradiční vzorec - manželka je nesympatická, milenka chápající... ale hrdina vlastně nechce tuto situaci nijak řešit. Asi mu to tak vyhovuje...
Za mě tři hvězdy, kniha se čte velmi pěkně, ale ten příběh není ničím objevný... a vlastně ve mně zanechal pouze podivnou "pachuť".