Chlapec v pásikavom pyžame
John Boyne
Príbehy nevinnosti existujú aj v tej najdesivejšej realite. Toto je príbeh dvoch chlapcov v časoch, ktoré nemôžu nijako ovplyvniť. Začína sa v Berlíne roku 1942. Jedného dňa sa Bruno vráti zo školy a nájde pobalené všetky veci. Jeho otec dostal nové miesto a rodina sa s ním musí odsťahovať ďaleko na zvláštne miesto, kde nemá čo robiť, kde sa nemá s kým hrať. Kam len oko dovidí sa tiahne plot, ktorý ho oddeľuje od čudných ľudí. Bruno je však prieskumník a nezmieri sa s tým, čo vidí. Pri prieskumných cestách pozdĺž plota stretne chlapca, ktorého život a podmienky sú úplne odlišné od jeho.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Nádherně napsaná kniha o přátelství dvou chlapců; jednoho z rodiny nacistického pohlavára a druhého židovského chlapce za plotem koncentračního tábora. Konec dost smutnej
Z knihy mám rozporuplné pocity. Téma Osvětimi jsem už četla vícekrát a musím říct, že i když tento příběh nepatří v tomto žánru pro mě k těm nejlepším, tak je to zas něco jiného. To pojetí, kdy příběh vypráví malý kluk, je velmi příjemné. Dokonce se člověk pousměje nad naivitou malého chlapce, který nikdy nezažil hlad a strašné zacházení. Ten konec mě dostal nejvíc.
Ke knize jsem přistupovala s obavami. Téma holokaustu a podobně mi nedělá dobře, normálně to nečtu a vybrala jsem si knihu jen kvůli čtenářské výzvě. Tato je ale tak krásně napsaná. Čte se lehce, i když jde o vážné téma. Dětsky naivní pohled je plný naděje, že všechno dobře dopadne a zároveň hodně smutný, když víme to, co víme.
Přečteno. Opravdu asi jen díky výzvě, jinak toto téma nevyhledávám a ani nebudu. Nicméně kniha byla napsána čtivě a zanechala ve mně hluboký dojem.
Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, velmi silný a smutný příběh. Celé je to psané pohledem i jazykem devítiletého chlapce, což podle mě ještě více podtrhlo sílu a vyznění celého příběhu. Moc dobře napsaná kniha.
Přála bych si nevědět o čem kniha je, když jsem jí začínala číst, abych se od začátku mohla dívat na události druhé světové války očima malého Bruna, kterému (relativně) nic nechybí. Bruno prožívá stěhování se svou rodinou, sžívá se s novým domovem a nakonec si nachází kamaráda. Kamarád žije ve světě za za železným plotem a nosí pořád pruhované pyžamo (stejně jako kuchař, který vaří Brunově rodině). Kontrast nevinných dětských postřehů s událostmi v Auschwitzu je mrazivý.
PS: knihu doporučuji těm, kteří si chtějí procvičit angličtinu. Je napsaná v ‘dětském’ jazyce a dá se snadno číst.
Opět kniha na kterou jsem se opravdu těšila a zklamání... Stejně jako kniha Pokoj. I tuto jsem prolétla rychle, protože jsem ji odložit nechtěla. A nebudu lhát, i slza mi ukápla. Ale opět jsem ráda, že jsem si ji jen půjčila v knihovně...
Veľmi silná ,výborná kniha. Písaná pre mladého čitateľa, vhodným spôsobom opisuje život v koncentračnom tábore, prinúti zas a znova sa zamyslieť nad nezmyselnosťou a krutosťou vojny. Určite odporúčam.
Tohle není příběh plný beznaděje a utrpení, jak jsem u těchto knih zvyklá, ale vzhledem k místu a datu v kalendáři ho v sobě ukrývá. Nikdy bychom neměli zapomínat že každý člověk má právo na život.
Příběh je psaný z pohledu malého chlapce Bruna, jehož otec je komandantem jednotek SS.
Knihu jsem přečetla během pár hodin, četla se skoro sama. Je psána jednoduchým jazykem, což je dáno tím, že je určena pro mladé čtenáře. Ano, spousta věcí z knihy je nereálná, ale o to příliš nejde, jedná se o román, který vykresluje příběh z období války dětskýma očima, autor vystihl naivní a čisté dětské smýšlení, ve kterém se pere láska a důvěra k tatínkovi s tím, co vidí a slyší. Ač byla psaná tak, že neodhalovala mnoho z toho, co se děje za plotem, působila na mě tíživě (možná z toho důvodu, že člověk zná víc detailů) a ten konec - jak kdybych měla šutr na srdci, bylo mi tak úzko :o( Z filmu jsem měla stejné pocity jako z knihy.
Kniha je velmi naivní tak, jak by z pohledu malého dítěte měla být. Nemám moc ráda válečnou tématiku a už vůbec ne cokoliv ohledně druhé světové války a vyhlazovacích táborů,ale před nedávnem mě zaujal film, který byl jiný, než ostatní hlavně úhlem pohledu dítěte a řekla jsem si, že udělám výjimku. Kniha je čtivá, nebylo mi z ní vůbec dobře. Zapůsobila tak, jak měla.A chválím výborné filmové zpracování, které-jako jedno z mála-nekazí předlohu. 5*
Ač je knížka určena dětem nebo právě proto, se mi dobře četla. Autor zajímavým způsobem, očima devitileho chlapce popisuje život v koncentračním táboře. Chlap Bruno není jen kladný hrdina, má i své stine stránky. Prý je i film pěkný, zkusím ho.
Na to, aby mě kniha zasáhla na 100%, jak bych od tématu očekával, protože jde o opravdu dojemný a silný příběh, je psána až příliš jednoduše a dětsky (ano, chápu, že je psána očima malého dítěte), je však také příliš krátká, zkratkovitá a nezabývá se nijak barvitým vykreslováním míst, postav, událostí, zkrátka člověka nepozře tak úplně do příběhu. Navíc je naivita malého Bruna až příliš vykonstruovaná a neuvěřitelná, a prostředí v mnoha faktorech podléhá potřebám knihy a je v zásadním rozchodu s realitou. Až tak moc, že knížka působí jako parodie. To, jak se v knize věci dějí, je totální blbost a přijde mi sprosté si něco tak vážného překrucovat pro potřebu autorova nedomyšleného příběhu. Tohle Boyne přepískl, Chlapec v pruhovaném pyžamu je hloupá slátanina a hodnocení této knihy je asi ten největší úlet na Databázi knih.
Nevím. Tahle kniha mi přijde že je spíše parodií na koncentrační tábor. Když člověku není 6 let tak mu pravděpodobně dojde že se to vážně stát nemohlo a pohled 9 letého kluka je až přehnaně dětský. Bohužel kniha byla spíše zklamáním než nějakým zajímavým příběhem. Ale musí se uznat že třeba dění za zdmi bylo ukázáno hezky.
Tento dojemný příběh je napsaný z pohledu malého chlapce Bruna, který možná mohl působit až moc naivně. Ale v té době (nejen on) neměl tak velký přístup k informacím, proto plno věcí vůbec nevěděl nebo je měl zkreslené, a to hlavně vzhledem k tomu, v jakém prostředí žil. Bruno i Šmuel jsou krásné čisté duše.
Film jsem viděla až po přečtení knihy a cítila jsem z něj stejnou atmosféru, napětí i smutek jako z knihy. Vydařil se.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
2017 | Chlapec na vrcholu hory |
2020 | Můj brácha se jmenuje Jessica |
2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
2019 | Skrytá zuřivost srdce |
2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Kolem posledního tématu čtenářské výzvy jsem kroužil, kontakt oddaloval, prostě se mi do toho nechtělo. Tohle téma už mi mnohokrát úspěšně zapůsobilo na city a snížilo náladu hluboko pod obvyklou hodnotu. Nakonec jsem při výběru upřednostnil minimální počet stran. Setkání devítiletých kluků z dvou stran osudného plotu se nedá považovat za realistické vypravování, jde o symboliku, porovnání, poučení. Věřím, že pro mladší generaci, která v hlavě nemá tolik dokumentů a vzpomínek přímých pamětníků, jde o informace důležité a hlavně předané přijatelnou a nenásilnou formou. Ani já jsem se při těch klukovských vzpomínkách a zážitcích nenudil. Připomenutí kruté doby: smutné, naivní, mrazivé, hlavně však potřebné.
90 % (zatím 1187 hodnotících s podprůměrem 89 %).
…
“Polsko,” opakoval Bruno zamyšleně a pomalu si to slovo převaloval po jazyku. “To ale není tak dobré jako Německo, nemyslíš?”
Šmuel se zakabonil. “Proč by nebylo?”
“Protože Německo je nejlepší země na světě.” Bruno si totiž vzpomněl na něco, co zaslechl, když si otec povídal s dědečkem. “My jsme lepší než všichni ostatní.”
Šmuel se jen upřeně díval a neříkal nic, pročež Bruno najednou dostal chuť změnit předmět hovoru, neboť už v momentě, kdy to řekl, mu přišlo, že to není správné, a rozhodně si nepřál, aby si Šmuel myslel, že se k němu staví nepřátelsky.
“A vůbec, kde je to Polsko?” přerušil otázkou delší ticho.
“No přece v Evropě.”...
P.S. Čtenářská výzva 2020 splněna.