Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539685/mid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu.jpg
4
1967
1967
Chlapec v pruhovaném pyžamu série
1. díl >
Brunovi se nechce opouštět starý dobrý pokojíček, školu a kamarády v Berlíně a stěhovat se do nového, osamělého a ponurého domu v tajemném místě jménem Aušic. Jenomže Fíra, nadřízený Brunova tatínka, tak rozhodl a devítileté děti do podobných záležitostí nemají co mluvit. S kým si tady ale Bruno bude hrát? Z okna vidí jen vysoký plot a za ním občas podivné lidi, kteří všichni nosí pyžamo – i přes den! A pak se jednoho dne seznámí se stejně velkým Šmuelem…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2017
,
Slovart (ČR)
Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Zcela jiný pohled na válku a holocaust očima devítiletého Bruna. Zvídavý chlapec nedokáže pochopit, proč Fíra jeho rodinu poslal na to strašné místo - do toho Oušicu. Proč vlastně bydlí za plotem, a kdo jsou všichni ti lidé v pruhovaných pyžamech? Proč jeho nový nejlepší kamarád na život a na smrt, Šmuel, je vyzáblý a v očích má vepsaný všechen smutek světa? Proč si spolu nemůžou hrát a navštěvovat se?
Geniálně jednoduchý styl, ze kterého mrazí, je Vám smutno a nenávidíte celé to zpropadené místo a lidi, kteří je vedou. Máte nutkání Brunovi všechno vysvětlit, ukázat mu, že ti fešáci v uniformách nejsou žádní hrdinové, že žádný člověk není nadřazený druhému...
Pohled nevinného, nezkaženého dítěte, které se ze všech sil snaží chápat, co se kolem něj děje, nenechá nikoho úplně chladným. Protože víte, že se blíží konec, zavíráte oči, polykáte knedlík v krku a zaháníte představu malých kamarádů na život a na smrt, jak se drží za ruce.
Tato kniha přínáší zase jiný pohled na válku a koncentrační tábor, pohled malého německého dítěte. Netuší, kdo je Fíra a proč se nemohli rodiče rozhodnout nestěhovat se z Berlína. Chce žít své dětství tak jak byl dosud zvyklý a to je pohled, který chtě nechtě nemůže být dospělý. Často jsem četla v komentářích, že je to příliš jednoduché, ale nedovedu si představit, že by devítiletý kluk mluvil složitěji, že by věci chápal více, postrádalo by to pak na věrohodnosti. A přitom je v knize tolik náznaků, tolik doslova nevyřčených věcí, že je může pochopit jen dospělý. Nechápu, proč je kniha zařazena do kategorie pro mládež. Já ji brala normálně v dospělém oddělení a bráním se stejně jako autor tomuto zařazení. Copak to, že to vypráví dítě znamená, že je to pro děti? Copak jednoduchý styl vyprávění nemůže být geniální? Přestože je příběh víceméně nereálný, vykresluje realitu tehdejší doby naprosto přesně a to dělá tuto knihu prostě skvělou.
Knížku měla dcera v povinné četbě (5.třída). Přečetla ji jedním dechem, já po ní. Bylo mi z toho strašně, ale strašně smutno. V mysli jsem si vytvářela obrázky jednotlivých scén. Některé pasáže jsem si nevěřícně procházela vícekrát. Knížka je psána jednoduše. Hezky. Vzhledem k tématu je to i dobře.
Pak jsem se podívala i na film... Ano, mrazilo mě. Nebyla jsem schopná shlédnout ho najednou. Dokreslil smutné dojmy z knížky.
Jenom doufám, že se to nebude už nikdy, nikdy, nikdy opakovat.
Vyprávění z pohledu devítiletého klučiny o hrozných věcech, kterým nerozumí (a ani ve svém věku moc rozumět nemůže). Ale právě proto je to tak mrazivé čtení! Bruno se sice hodně čtenářům může zdát nechápavý, ale je to přece jen malý kluk! Kluky v jeho věku opravdu zajímají hlavně kamarádi, svět dospělých chápou přes svoje vidění světa a upřímě mu v tomhle věku nerozumí. Bylo tomu tak tenkrát, není tomu jinak ani dnes. Kdo nevěří, ať si u nějakého devítiletého kluka ověří, co ví o imigrantech, následně srovná se svými názory... Samozřejmě vám takový kluk řekne něco, co slyšel ve škole (tedy záleží na učiteli) nebo doma. Bruno ve škole nemusel o Židech slyšet nic (jak jsme si řekli, záleží na učiteli a ti nebyli všichni úplní fanatici, snažili se prostě plout s dobou, znovu - stejně jako teď, takže pokud nemuseli, tak dění prostě vytěsnili, jako by se nic nedělo..), doma mu na otázku Kdo jsou ti lidi za tím plotem? odpovídá otec, že to ani lidi nejsou a dál se o tom nebaví... Takže si to Bruno srovná tak, jak by si to srovnal každý devítiletý klučina - zajde si na vlastní průzkum, aby to pochopil svojí vlastní optikou. Každopádně k přečtení rozhodně doporučuji, kniha je psaná kouzelným dětským stylem, pro devítileté ale rozhodně není. Pro starší děti, kteří už vědí, o co v té době šlo, rozhodně doporučuji a všem dospělým, kterým jednodušší styl vyprávění nevadí, určitě taky. Protože právě z toho dětského vyprávění ze všech těch hrůz kolem zamrazí ještě víc...
Byla to rychlovka, ale za to kvalitní! Její konec mě dojal a ještě chviličku jsem nad ním přemýšlela. Dokonce jen mé převyprávění mojí rodině, dohnalo maminku k pláči. Klidně bych si přečetla ještě jednou! :)
Jednohubka, kde stejně jako u "Běž, chlapče, běž", mi u příběhu scházela větší hloubka, což lze přičítat jak jeho krátkosti, tak i zařazení do kategorie Pro mládež. Filmové zpracování se mi tak jeví jako maličko povedenější...
Kniha mě naprosto zklamala.. Jelikož jsem ji dlouho nemohla sehnat, viděla jsem jako první film a ten je oproti knížce mnohem záživnější a scény jsou dokonalé. U filmu jsem brečela jak malá, tady mi sotva naskočila husí kůže. V knize jsem postrádala zaměření na detaily a rozvinutí jednotlivých scén. Vše na mě působí moc osekaně.
Jinak příběh je velice smutný a velice zajímavý a určitě všem doporučuji si přečíst, ale dětem bych knihu zatím nedoporučovala...
Na této knize bylo zajímavé, že je vyprávěna z pohledu malého chlapce. Spoustu věcí, které se kolem něj dějí nechápe a popis z tohoto úhlu pohledu mě velmi zaujal. Dále je zde popsána situace z pohledu rodiny velitele, což je další věc, která není u tohoto tématu obvyklá. A nesmím zapomenout ani na velmi emotivní závěr.
Knihy o druhé světové válce tvoří opravdu značnou část mé knihovny, i přesto je nutno konstatovat, že mě žádná nezasáhla tak hluboce, jako právě Chlapec v pruhovaném pyžamu… John Boyne nám otevřeně ukazuje, jak vypadaly vztahy v rodině, kde byla hlava rodiny zaměstnanec Říše a jak se to projevovalo na jednotlivých členech rodiny… Ale nejen o tom je tato kniha… Je to příběh o nikdy nekončícím přátelství a velké obětavosti… Je to jedna z nejkrásnějších a nejsmutnějších knih, jaké jsem v životě četla… Je jasné, že knihu přečtu ještě mnohokrát… A vy byste měli taky…
U této knížky se mi stalo poprvé, že filmová podoba se mi líbila více, než literární :-)
Nádherná knížka přímo překypující dětskou naivitou a přátelskostí. Bylo to skutečně napsané jako kniha pro děti, jazyk tomu odpovídal, ale dospělí knihu dle mého názoru ocení líp.
Perfektní! Je zvláštní, že je kniha zařazena do beletrie pro mládež. Na druhou stranu tam, ale nic násilného nebo sprostého napsáno není. Všechno je opsané zajímavým, někdy až zvláštně dojímavým způsobem. Nejúžasnější je, že kniha vznikla během dvou a půl dne. Nejlepší nápady přicházejí jako blesk z čistého nebe.
Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala až po milióntém shlédnutí filmu. Nechává spoustu prostoru pro domyšlení. Hodnotím velmi kladně.
Tahle knížka dokonale ukazuje, jaký je rozdíl mezi dětmi a dospělými. Malému klukovi je zatraceně jedno, jestli je to dítě před ním žid nebo cokoliv jiného. Jeho zajímá, jestli je kamarád.
Protože to je to, o co jde.
Skvělá knížka, jsem ráda, že jsem ji četla.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství, kamarádství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Přátelství na život a na smrt ... Tak smutné, tak kruté...