Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516124/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-NL7-516124.jpg
4
1947
1947
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , Slovart (ČR)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Pohled na hrůzy války a holokaustu pohledem nebo spíše "z hlavy" malého, naivního a nechápajícího dítěte. Velmi intenzivní zážitek.
Kniha se čte velmi dobře, příběh má spád ani závěr není zbytečně protahován.
Zkrátka snadno uvěříte, že příběh vypráví devítiletý chlapec, který nemá ani ponětí, co se kolem něj děje a bohužel ani netuší, co je zač jeho vlastní otec.
Knihu bych rozhodně zařadila do povinné četby nejpozději na druhém stupni ZŠ.
Krátká kniha s velkým příběhem. Vždy mě dostanou knihy psané dětskýma očima. Většinou jsou knihy na tohle téma psané očima zajatců, tento příběh je vyprávěn malým Němcem, synem vůdce koncentračního tábora a o to je to ještě zajímavější. Celý příběh je prostoupen nádhernou dětskou naivitou, však jak si by malé dítě mohlo myslet, kolik zlého jsou lidé okolo něj schopni napáchat.
Johnu Boyneovi se s tímto příběhem podařil opravdový majstrštyk. S neuvěřitelnou citlivostí a porozuměním přináší v osudovém příběhu dvou chlapců morální poselství pro všechny ty, kteří si příběh přečtou.
Musím říct, že mě opravdu překvapilo, jak tu komentující kritizují jednak historické nepřesnosti, jednak vyspělost postav.
Jistě, těžko věřit, že by se ti dva chlapci nepozorovaně scházeli po celé týdny. Jenže, kritici moji milí, zamyslete se, prosím, a zkuste si odpovědět na prostou otázku: Jak jinak, případně i lépe, popsat dětem, co se tehdy dělo, aniž by je to totálně nezničilo? Protože toto je knížka určená primárně dětem. Ne dospělým. Dětem. Myslete na to, prosím.
A co se té druhé věci týče, to vážně nemáte kolem sebe děti stejně staré jako Šmuel a Bruno, ať už svoje nebo vašich přátel? A neříkejte mi, že máte kolem sebe samé Einsteiny. Jestliže i my máme problém pochopit, jak se tohle všechno mohlo dít, jak to mají chápat ty nevinné děti?
A poslední otázka na závěr: Jak je možné, že tato knížka ještě stále není zařazená v povinné četbě pro druhý stupeň základních škol?
AUDIOKNIHA: Přiznávám, že naivita a neznalost Bruna je dost těžko uvěřitelná (na druhou stranu ve světě se dějí neuvěřitelné věci a jeho otázky vlastně navíc poukazují na absurditu celé situace, jelikož jeho čistá mysl nedokáže pochopit myšlenky ideologie), ale mně se líbí zpracování. Ta dětská střípkovitost informací, momenty lehkého humoru dětských knih skloubené s hrůzami koncentračních táborů... Oslovilo mě to. Řekla bych, že jde o knihu, která poukazuje hlavně na rozdílné úhly pohledu a světy, které o sebe narážejí za druhé světové války. Ale nakonec se ukazuje, že jediný rozdíl mezi nimi - mezi lidmi - je v tom, kdo stojí na jaké straně plotu. Což je tak snadno zaměnitelné... Jak dokazuje Brunův příběh. O to bolestněji, že je to ukázáno na dítěti. Doporučuji pouze dospělému čtenáři, který zná historický kontex dané doby, jinak knihu nepochopí. I proto to není kniha pro děti.
Kniha je pěkně napsaná, četba svižně odsýpá.
ALE: i když je jasné, že to není literatura faktu, tak i běžnému čtenáři (co není zrovna velký expert na holocaust) musí být divné min. tyto věci:
1) jak je možné že 9ti letý syn vysokého příslušníka SS, bydlící v hlavním městě Berlíně, neví kdo je Hitler a neví kdo jsou Židé (v jeho letech by byl už dávno v Hitlerjugend a jeho sestra ve Svazu německých dívek - kde by moc dobře věděli kdo je vůdce a kdo jsou Židé, protože na to německá propaganda důkladně dbala).
2) jak je možné, že 9ti letý Šmuel, polský žid, se mohl volně pohybovat po táboře, navíc u plotu? (9ti letého kluka by s největší pravděpodobností hned po příchodu do KT poslali do plynové komory, a i kdyby si ho nechali na nucené práce, tak by rozhodně neměl čas, nebo spíš sílu, na to aby se mohl toulat odpoledne po KT. Navíc kdyby se jen k plotu přiblížil (natož aby si tam mohl hodiny povídat) tak by ho strážní pravděpodobně ihned zastřelili.
Nejasností (respektive nelogičností) je tam ale mnohem víc: např. jak je možné, že Bruno věděl kdo je Kryštof Kolombus a kde je Amerika, ale nevěděl kde je Polsko? V knize se mluví o příslušnících SS jako o poručíkovi, seržantovi apod. Přitom SS měla zcela jiné hodnosti než wehrmacht. Úsměvný byl také "poručík" Kotler - těžko by byl v 19ti letech už "poručíkem".
Za mě je kniha velké zklamání - naprosto nereálný příběh, který s Auschwitz/Osvětimí nemá nic společného. Stejně jako tituly tipu: Tatér z Osvětimi či Osvětimská knihovnice :-(
Hodně smutná kniha o osudu chlapce v koncentračním táboře a naproti tomu život chlapce na druhé straně ostnatého drátu. Nic z období války a holocaustu není veselé a mělo by stále být výstrahou pro další generace.
Docela dobrá kniha, kterou jsem si chtěl přečíst po shlédnutí stejnojmenného film. Nic mě v knize sice nepřekvapilo, ale i tak se mi celkem líbila.
Mám za sebou spousty knih o 2. Sv. Válce, ale tato! Uff. Svírá mě srdce z příběhu. Vypadá to jako krásná kniha o dětském přátelství, ale poslední stránky vše mění.
Zklamání, nelíbilo se mi to. Jednu hvězdičku přidávám za poslední 2 kapitoly, ty mě dostaly. Ale jinak se ke knize nechci vrátit, nelíbil se mi styl vyprávění, příběh mi přišel strašně nereálný, většina lidí mi byla protivná.
Nooo, docetla jsem knihu se slzami v očích. Ano, je trosku zvláštní, jak v tomhle zverstvu mohli dva kluci vysedavat u plotu, aniž by si toho nekdo všiml. Mnozí tu kritizují naivitu a nevědomost malého kluka. Mam stejne starého syna a vím, ze svou dětskou duši by tohle zlo nepochopil.. protože ani ja, jako dospěla nemuzu pochopit, jak tohle mohl delat člověk člověku.
Knihu jsem popravdě přečetla po tom, co jsem zcela omylem zhlédla film a nemohla z něj spát. Nejenže se děj knížky odehrává v naprosto děsivé době, ale pojmout ji z pohledu malého chlapce, který až do samého konce nechápe, oč vlastně jde, to je jiný kalibr. U filmu mi bylo fyzicky zle. U knížky jsem zadržovala slzy.
Tohle už se dá považovat za klasiku. Je to dojemné, strašné a kruté. Ale báječné napsané, poutavé.
Hlavní hrdina Bruno asi hodně čtenářů zlobil svou neskutečnou naivitou a nevědomostí, ale myslím si, že šlo možná záměr autora ukázat popírání skutečností dětskou myslí ... Jinak hezký příběh se smutným koncem
Neskutečně zajímavý příběh. Myslím si, že především pro dětské publikum se jedná o skvělý způsob, jak jim tematiku holocaustu představit
Nemám slov. Knedlík v krku. Bruno mi občas lezl na nervy, ale bylo mu jen devět. Uf. To byla síla.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Já nevím, všichni to tady vychvalují, ale mně se to prostě tolik nelíbilo. Konec mě překvapil, ale to je asi všechno. Díky bohu, že se kniha četla rychle, ale i tak mi vadilo neustálé opakování frází. Za mě zklamání a pokud hledáte něco z prostředí koncentračních táborů, rozhodně existují lepší knihy.