Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516124/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-NL7-516124.jpg
4
1947
1947
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , Slovart (ČR)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Opravdu hodně jsem od knihy čekala a asi i proto jsem více méně zklamaná. Příběh mi přijde celkem dobrý, námět je zajímavý, ale některé věci mi přišly hrozně nereálné.
Například to, že Bruno vůbec nic neví, ale tak budiž, to by ještě šlo, jenže jemu má být devět. Podle toho co ví a jak se chová bych si tipla, že je mu spíš šest. Nebo to, jak podleze plot... Hlídaný plot, který je pod proudem. Vždyť kdyby to šlo, tak by z toho místa všichni utekli!
Možná by někdo mohl říct, že by knihu měly číst mladší děti, kterým nebudou tyhle nepřesnosti vadit, ale podle mě jsou malé děti právě ti lidé, kterým ty nepřesnosti uškodí, protože pak nebudou vědět, jak to bylo ve skutečnosti. Navíc si myslím, že kniha, která končí smrtí hlavní postavy není pro malé děti.
Miluju tuhle knihu a nenávidím její rozuzlení, je mi líto všech dětí, které trpí nebo kdy musely trpět. Nicméně je krásně napsaná.
S čím kdo zachází, tím také schází...
Kdyby to nebyl příběh z tak příšerného prostředí, bylo by to svým pojetím čtivo pro děti. Takhle ale je to rychlý, drsný příběh z pohledu malého chlapce.
Vážně zajímavý nápad, holocaust očima dítěte z pohledu za plotem. Škoda jen, že alespoň na konci se věci neuvedly na pravou míru, trochu se víc měla objasňovat fakta si myslím. A ten nevědouci tón po nějaké době trochu iritoval.
Nadhodnocená kniha. Už při prvních stránkách jsem měla chuť ji odložit, avšak díky výzvě jsem ji dočetla až do konce - ještě že byla tak krátká. Podle mě knihy o holokaustu by měli mít úroveň, ve které budou, ač se jedná o román nebo literaturu faktu, informovat a zároveň neznehodnocovat či nenadlehčovat tuto část dějin.
Tato kniha je sice psaná z pohledu chlapce, takže by se její naivita a omezenost dala tímto omluvit (ačkoliv je jakkoliv přehnaná), avšak styl, kdy od začátku máte pocit, že čtete pohádku na dobrou noc je naprosto iritující.
Nic jsem netušila o knize, ani o filmu. Ze začátku jsem byla nadšená, jak se čtenář očima malého chlapce dozvídá, co se děje, kde se nachází, kam putuje. To bylo super. Ale pak už to bylo naivní, naivní a naivní. Konec očekávatelný. Naštěstí to byla jen povídka na jedno odpoledne, takže není pořádně nad čím hloubat a hledat v knize něco, co tam opravdu není. Ale nevím, co tím chtěl autor říci. A hlavně komu, protože děti to zajisté z narážek nepochopí.
Lehce napsaná kniha pro malé i velké. Příběh malého Bruna vás nenechá lhostejnými, po celou dobu jeho vyprávění se na jednu stranu divíte jeho naivitě a na druhou stranu obdivujete, jak autor dokázal vystihnout takové prostředí nevinnýma dětskýma očima.
Knihu by si podle mne měl přečíst každý a připomenout si tak, že tehdejší doba ovlivnila i ty nejmenší z nás.
Krásný, ale zároveň velmi smutný příběh. Pro odlehčení a následnou citovou bolest velice doporučuji.
50%
Pak nastala černočerná tma a rozpoutal se strašlivý chaos, ale přesto přece všecko Bruno dál pevně držel Šmuelovu ruku ve své a nic na světě ho nepřimělo, aby ji pustil.
Baladický příběh, vyprávěný naivním stylem, jakoby to celé (i v případech, kdy tomu tak výjimečně není) vyprávěl devítiletý Bruno. Taková pohádka pro dospělé. Dobře vymyšlené, ale konec nereálný. Tu jednoduchou češtinu tady oceňuji, předtím jsem totiž četla Peníze pro Hitlera. Potřebovala jsem trochu vypnout a nepřemýšlet nad každou větou.
Taky jsem uvažovala nad tím, jestli bych já v devíti letech byla stejně nechápavá jako Bruno.
Než jsem do knihy šla, tak jsem si nepřečetla anotaci a nevěděla jsem o čem je. Postupně mi došlo, že jsem si vybrala knihu, která je z pohledu malého kluka a téma holokaustu. Kniha mě hodně rychle vtáhla do děje, byla čtivá. Konec byl dost drsný, ale stojí za přečtení.
Krásná jednoduchá čeština, psáno z pohledu devítiletého chlapce, kniha měla plynulý děj a i když jsem věděla jak kniha končí, stojí za to si ji přečíst.
Přečteno za jeden večer
No...mazec. Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě. Absolutně jsem netušila, co si vybrat do tématu o holocaustu. Nikdy jsem o tom knihu nečetla a věděla jsem proč... Velmi silný příběh.
Hezky napsaný i smutný příběh. Kniha, kde se vše odehrává z pohledu dítěte, devítiletého chlapce.
Už po několikáté se mi stalo, že mě zklamala kniha, která má velmi vysoké hodnocení. Skoro se stydím dát tak nízké hodnocení knize s tématem holocaustu, ale bohužel nemohu jinak.
Nápad skvělý, ale zpracování špatné. Příběh je nevěrohodný až nereálný a s historickými fakty si autor hlavu taky nelámal, což dělá z knihy doslova parodii.
Více viz RECENZE. https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/parodie-na-holocaust-13241
Bruno, 9letý kluk a jeho 12letá sestra Gretel žijí v nějaké divné bublině, protože nevědí, že je válka, nevědí, kdo jsou to Židé, nevědí, kde pracuje jejich otec atd. Jejich naivita je dovedena ad absurdum a irituje po celou dobu knihy.
Vyprávět příběh z pohledu dítěte nerovná se vyprávět příběh z pohledu hlupáka.
Z dobových materiálů dnes každý ví, že k nenávisti k Židům byly očkovány už i děti, je tedy naprosto nemyslitelné, že by tito dva nikdy neslyšeli slovo Žid.
Dále, myslím, že Bruno jako syn vysoce postaveného důstojníka SS, by rozhodně nechodil do běžné školy s dětmi „zelináře, kuchaře a prodavače“. O "Hitlerjugend" autor asi v živote neslyšel.
Bruno se jednoho dne přestěhuje s rodinou do Osvětimi, kde má jeho otec funkci nejvyššího dozorce. Bruno na koncentrák vidí z okna svého pokojíčku, ale nemá ani tušení, o co jde, protože je to strašně tajné (v tom případě nechápu, proč mu rodiče přidělili zrovna tenhle pokoj).
Pak se Bruno spřátelí a celý jeden rok se schází se Šmuelem na druhé straně plotu, nosí mu tam jídlo, prostě na pohodu. Šmuel není v koncentráku, ale na škole v přírodě, takže si může každý den na pár hodin odskočit a poklásobit s kámošem. Plot v Osvětimi byl pod elektrickým proudem, takže šance, že se mohl Bruno protáhnout na druhou stranu hraničí s výsměchem. Konec příliš umělý.
Škoda, protože autor měl určitě dobrý úmysl.
Chlapec v pruhovaném pyžamu je jedna z knih, kde se vše odehrává z pohledu dítěte, devítiletého chlapce, podle toho vypadá i děj. Nedozvíme se tu tedy žádná fakta o druhé světové válce, o holokaustu nebo koncentračních táborech. Celý příběh je trochu nereálný, ale o popis historických reálií tady nejde. Podle věku hlavních postav se může zdát, že je to příběh pro děti, ale není, myšlenka díla je složitější.
Je to příběh, v němž tu nejdůležitější roli má přátelství - dětské - čisté, nezatížené pohledem dospělých, jejich zkušenostmi, ale i předsudky a nenávistí. V prostředí koncentračního tábora se setkají dva chlapci, kteří mají stejné datum narození, stejné jsou i jejich sny, touhy a plány. Rozdíl je jen v tom, že každý sedí na jiné straně plotu... Nemohou si tedy spolu hrát, ale mohou si povídat. Tak vznikne přátelství mezi synem nacistického důstojníka a židovského chlapce.
Celý příběh je emotivní a v závěru se dočkáme přímo návalu emocí. Ve filmové verzi příběhu vyznívá konec ještě víc šokujícím dojmem než v knize, tam to přijde jak rána palicí mezi oči. Z mého pohledu je celý film velmi zdařilý, dokonce o něco lepší než kniha, což říkám málokdy.
Trochu mně překvapilo, že je to psané ve stylu, jakoby knihy pro děti, ale brzy jsem si zvykla. Taky mně překvapilo, že kniha byla o něco méně obsáhlá než film, většinou to znám naopak. Každopádně, na knihu jsem se těšila a rozhodně mně nezklamala. Je to velmi silný příběh, a pohled dítěte, ze kterého je psaný, vlastně nakonec celou tu hrůzu umocňuje.
Když jsem začala číst, tak jsem vlastně netušila co čtu. Jaká to je doba, co se tam odehrává ... až po chvíli mi to začalo docházet. To asi jen proto, že jsem si o té knize na začátku vůbec nic nepřečetla.
Četla se lehce, během chvilky přečteno. Příběh je to zvláštní, skoro až neuvěřitelný ... ale ... vše je možné.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Zajímavý námět. Kniha se mi líbila, jen naprostá Brunova nevědomost byla možná až moc nereálná a naivní na devítiletého kluka.