Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516124/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-NL7-516124.jpg
4
1947
1947
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , Slovart (ČR)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
První jsem přečetla knihu, když bych viděla první film, knihu už bych nepřečetla. Kniha se mi líbíla, ale.... asi i trochu zklamala, dávám jen 3 *. Většinou je kniha lepší než film, ale tady musím říci, že film se mi líbil mnohem mnohem víc a ten konec, ještě teď mám husí kůži a slzy v očích :-( . Za film bych dala 5*.
Jsem ráda, že jsem tutou dobu nezažila.
nejprve jsem viděla film a pak jsem jsem četla knihu a ani jedno mě bohužel moc nenadchlo. Může to být tím, že toto téma nemám moc ráda. Ale i tak se mi kniha zdála přehnaná. Jak ti již někdo napsal,zdá se to nereálné. Je spoustu skvělých knih na toto téma, ale tato mezi ně rozhodně nepatří.
Dočetla jsem a chvíli jsem zůstala sedět, abych to vstřebala. Mazec. Mě se kniha líbila, i když mi bylo divné, že devítiletý kluk je tak moc naivní. Jak se musel cítit otec, když mu došlo, že se jeho synovi stalo to, co oni dělali běžně všem těm lidem "za plotem".
Nápad i konec velmi dobré, ale celou dobu jsem nedokázala pochopit, jak se tam vzal ten kus nehlídaného, nezadrátovaného a nenabitého plotu...
Prvně jsem tedy viděla film, který byl jako ostatní průměrné filmy o tehdejší době a musím uznat, že mě nadchnul více než kniha. Nijak extra mě kniha nezaujala, situace a dramata se tam točila pořád dokola a naivita malého Bruna byla až absurdní. Bruno měl podle mého už celkem věk na to, aby věděl o situaci, která se kolem něho děla a pochybuju, že by mu to samo nedošlo. Nicméně film doporučuji, ale kniha nebyla nic pro mě.
Knížka je známá a není špatná, pro mne však málo uvěřitelná. Pochybuji o tom že by bylo tak snadné se denně stýkat a do tábora se dostat. Je jen opravdu málo lid,kterým se útěk zdařil.Taky nevěřím tomu že 9ti lety chlapec,syn komandanta by nevěděl kdo je Hitler, neznal pojmy jako Židé a dokonce komolik slova jako například "fürer". Malý Bruno mě vyloženě iritoval.Knížka je spíše dětská.
Ta naivita Bruna je fakt děsivá.Velmi zajímavá knížka z těžké doby a hodně nečekaný a drsný konec.
Příběh z druhé světové války vyprávěný z pohledu naivního devítiletého německého chlapce. Konec je smutný, ale v místech, kde se Bruno nacházel, jiné konce bohužel nebyly.
Tomu se snad už ani nedá říkat naivita.... Chování Bruna mě strašně iritovalo.
Nesdělitelné! Závěr mi sebral dech. Autentická naivita pohledu dítěte... Měla jsem husí kůži. Jediná “výhrada”: Četla jsem v originále a angličtina mě trošku rušila v německém prostředí...
Já tam vidím poučení obrovské: život je velmi nevyzpytatelný a stát se může opravdu cokoliv, neusínejme na vavřínech! Mně se knížka moc líbila, nezapomínejme, že je pro mladší čtenáře.
Dlouho váhám, co si o této knize myslet, obzvlášť když vidím vysoké hodnocení čtenářů. Je to kniha psaná z pohledu dítěte o dětské nevědomosti, chlapec nechápe,
co dělá jeho otec, proč jsou lidé za plotem v pyžamu... Ale je to khina bez jakýchkoliv historických skutečností. Byl zde rozdíl ve zralosti chlapců, ale jinak tato kniha žádné poučení nedává, není si z ní co vzít.
Kniha je opravdu velmi čtivá, a i když toto téma nějak extrémně nevyhledávám, tak v této knize je napsané moc hezky.
Jediné co mi po celou dobu vadilo byla naivita hlavního hrdiny Bruna. Ano chápu, chlapci je teprve 9-10, ale i tak je trochu v rozporu s realitou aby až tak moc nepochopil, co se kolem něj děje, zvlášť když jeho otec byl komandantem. Proto mě tak zaskočil, skoro bych až řekla naštval, konec knihy, kdy se to všechno pak odehrálo hrozně rychle na to, že celou dobu malý hrdina nic neví, nechápe a příběh se táhne poněkud pomalu. Každopádně i tak byl konec opravdu smutný...
Myslím si, že tato kniha rozhodně stojí za přečtení i pro mladší čtenáře, protože ta doba je zde podána poměrně nenásilnou formou.
Vždy, když říkám něco nepěkného, tak tvrdím, že smrt nepřeji nikomu a ani jeho blízkým. A že to není pravda, jsem zjistila az po přečtení této knihy. Ne že bych jim smrt opravdu přála, ale aspoň další nejkrutější trest světa - to je smrt blízkého. To totiž zasáhne mnohem víc - po smrti je vám totiž jedno, ze jste mrtví, jen blízcí jsou smutní. Své by nám o tom mohl říct i K.J. Erben, ten nám už taky nic nepoví a já opět odbočuji od tématu.
Prostě jediné, co přeji lidem jako je Brunův otec - prohra a následná smrt někoho blízkého. A tak se i stalo, i když jsem se z toho konce málem pozvracela.
Mnoho lidí - vlastně asi všichni - o nás, lidech, tvrdí, že jsme nejcivilizovanejší tvor světa. Dle mého je to jen ubohý klam a mam, protože kdyby lidstvo bylo nejcivilizovanější, nedopustilo by TAKOVÉHLE věci. Civilizovaná je celkem asi větší hrstka lidí.
Proboha, to jsem se zase rozvášnila!!!!
Kniha je jinak celkem pěkná, autor ji prý napsal během 2a půl dne - a uspěchané mi to nijak nepřišlo, i když Bruno byl dost naivní.
Nemám moc blízko k takovému tématu, protože z té kruté reality se mi nedělá moc dobře. Kniha se ale četla velice dobře. Líbilo se mi, že to bylo hlavně o malém nevinném chlapci, který doopravdy nevěděl, co se na druhé straně plotu děje. Na konci i ukápla slza.
Příběh je napsaný tak naivně, až mě z toho mrazí. A konec? Ten jsem vážně nečekala. Rozhodně doporučuji přečíst všem, kdo se o toto téma zajímají, protože se jedná o opravdu neotřelý způsob vyprávění o zvěrstvech války.
Neuvěřitelné, jakým způsobem lze popsat hrůzy 2. světové války, aniž jsou podrobně líčeny detaily, na které jsme většinou v knihách s touto tématikou zvyklí.
Od půlky příběhu jsem přemýšlel, jak to asi celé skončí, ale takový konec jsem nečekal. Knihu jsem přečetl na jeden zátah a sám jsem se divil, jak živě jsem si dokázal představit vše, co se v příběhu odehrávalo.
Kdysi jsem viděla film a těšila se na knihu. Tu se mi konečně podařilo v knihovně ukořistit. Přečteno skoro se zatajeným dechem, ale musím říct, že film ve mě vyvolal větší emoce, což u mě bývá naopak. Přesto neznalost Bruna, jeho nevinnost a přátelství s chlapcem v pruhovaném pyžamu, představuje silný příběh. Překvapilo mě, že má kniha tak málo stran.
Kolem posledního tématu čtenářské výzvy jsem kroužil, kontakt oddaloval, prostě se mi do toho nechtělo. Tohle téma už mi mnohokrát úspěšně zapůsobilo na city a snížilo náladu hluboko pod obvyklou hodnotu. Nakonec jsem při výběru upřednostnil minimální počet stran. Setkání devítiletých kluků z dvou stran osudného plotu se nedá považovat za realistické vypravování, jde o symboliku, porovnání, poučení. Věřím, že pro mladší generaci, která v hlavě nemá tolik dokumentů a vzpomínek přímých pamětníků, jde o informace důležité a hlavně předané přijatelnou a nenásilnou formou. Ani já jsem se při těch klukovských vzpomínkách a zážitcích nenudil. Připomenutí kruté doby: smutné, naivní, mrazivé, hlavně však potřebné.
90 % (zatím 1187 hodnotících s podprůměrem 89 %).
…
“Polsko,” opakoval Bruno zamyšleně a pomalu si to slovo převaloval po jazyku. “To ale není tak dobré jako Německo, nemyslíš?”
Šmuel se zakabonil. “Proč by nebylo?”
“Protože Německo je nejlepší země na světě.” Bruno si totiž vzpomněl na něco, co zaslechl, když si otec povídal s dědečkem. “My jsme lepší než všichni ostatní.”
Šmuel se jen upřeně díval a neříkal nic, pročež Bruno najednou dostal chuť změnit předmět hovoru, neboť už v momentě, kdy to řekl, mu přišlo, že to není správné, a rozhodně si nepřál, aby si Šmuel myslel, že se k němu staví nepřátelsky.
“A vůbec, kde je to Polsko?” přerušil otázkou delší ticho.
“No přece v Evropě.”...
P.S. Čtenářská výzva 2020 splněna.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Mnoho ludí tuhle tematiku čo sa týka knižného alebo filmového spracovania moc nemusí.
Ja sa nenásilne priznávam že taky nie som nejaký fanda ale táto knižka sa ma dotkla svojou krásnou ludskostou....Nevinnost detstva zmietaná nenávistou k nemeckých rodičov k židovskému národu.Pre chlapca tak nepochopitelné prečo tam v tých barákoch chodia ludia celé dni v pyžamách,prečo sa jeho kamarád nemá s kým hrat ked je tam s ním tak vela detí.
A smutnost záveru pre pozorného čitatela ktorému to dojde,ktorý pochopí a ktorý sa od toho momentu bude snažit nezatvárat oči a le pozorne sa pozerat na svet okolo seba a pochopit prečo je nenávist v nás tak zakorenená a nedá sa vyhubit.